Při snídani, ke které byla smažená vejce a topinky, jim profesorka McGonagallová rozdala denní rozvrh. Dnes měli do půl jedné. Náplní byla dvouhodinovka lektvarů, hodina přeměňování, obrany proti černé magii a dějiny čar a kouzel.

Když celá třída usedla do svých lavic, profesor Křiklan, zavalitý muž podobající se balónu, začal na tabuli psát přípravu jednoduchého lektvaru. Ke konci se do červena zbarvil jedině Lily, takže zbytek třídy Křiklan raději nehodnotil.

Následovalo přeměňování, což žádná pohodička nebyla, protože profesorka McGonagallová, jak to jen slušně říci, byla trochu přehnaně přísná.

Obrana probíhala naprosto bezproblémově, u dějin se všichni kromě Evansové a Lupina podle rady starších ročníků prospali.

James se všemožně snažil přiblížit k rusovlásce, aby ji trochu více poznal, ale ona zas tak rychle nezapomínala. Při náznaku konverzace ignorativně odkráčela a nezapomněla ani podotknou slovo Srabus, které vždycky zvýraznila. Snape jen s pohrdavými úšklebky pozoroval snahy Pottera. Tím víc si užíval schůzky s Lil.

***

Začínal listopad.

,,Lily, už máš ten esej na přeměňování? Mně to pořád nějak nejde.“ Hnědovlasá Elizabeth nasadila smutný výraz.

Lily bylo jasné, že to Eliz jen předstírá. Její kamarádka vůbec nebyla hloupá, jen líná. ,,Takhle se nic nenaučíš,“ pronesla káravě. Už však hrabala v tašce.

,,To mně připomíná, že bys mi ho taky mohla půjčit.“ Objevil se za ní James.

,,A já myslela, že budu mít to štěstí a do večera tě neuvidím,“ řekla otráveně.

,,Promiňte, madam. Zklamal jsem vás.“ Udělal zklamanou grimasu, při níž Sirius vybuchl smíchy.

,,Jdu nahoru, Liz, nějak se mi udělalo nevolno.“ Teď se zas smála Elizabeth. James uraženě odešel.

***

,,,Za tohle zaplatíš, Srabusi!“ Snape na Jamese použil kletbu, při níž zůstal viset za kotník u stropu. Popravdě řečeno byla to pomsta za ty parohy, které mu přičaroval se Siriusem.

Sirius proti němu použil ozbrojovací kouzlo. To Srabuse odhodilo na protější stěnu. Jamesovi, který v tu chvíli dopadl tvrdě na zem, to nestačilo a rozzlobeně se na něj vrhl.

Odtrhla je až profesorka McGonagallová a oba si vysloužili týdenní trest s “příjemným“ školníkem Filchem.

Od toho okamžiku se při každé příležitosti snažili jeden druhého ponížit, není proto divu, že do konce měsíce schytali další čtyři tresty.

***

Vánoce se kvapem blížily. Sirius byl nucen odjet domů k rodičům, stejně jako Petr s Remusem. James zůstal s dalšími patnácti studenty v Bradavicích. Rodiče jeli totiž na Krétu zařizovat něco pro Ministerstvo. K jeho veliké nelibosti zůstal i Srabus. James mu pro své povyražení podstrčil jako dárek bonbony, po kterých se vlasy vybarví pokaždé do jiné barvy a tak Severus chodil po škole pokaždé s jiným odstínem.

Jediný, kdo po svátcích přijel příjemně naladěný, byl Petr. Sirius se opět pohádal s matkou a Remus jako by, z nepochopitelných důvodů, o rok zestárl. Spolubydlící si nemohli nevšimnout jeho “úplňkových zmizení“. Nejdříve na otázky typu, kde byl celé dva dny a proč nebyl ve škole odpovídal výmluvou nemocné matky. V únoru mu to ale už přestávali věřit a začali ho sledovat pod Jamesovým neviditelným pláštěm. Zdědil ho po otci, který ho zdědil po svém otci a rád se s ním chlubil.

***

Uběhlo pár týdnů. Už byli připraveni, a tak když se Remus Lupin potají vyplížil z pelechu a zamířil na ošetřovnu, sledovaly ho tři páry očí. S madame Pomfreyovou šli k Vrbě mlátičce. Sirius si všiml náhlého ochromení vrby, pak už bloudili tmou.

,,Jsme ve Chroptící chýši. Páni! Co tady můžou dělat?“ James začínal mít obavy.

,,Ticho.“

Madame Pomfreyová s vracela. Sama. Dveře byly zamčené.

Sirius se podíval dovnitř klíčovou dírkou ,,To se mi snad zdá…“ V tu chvíli se začalo ozývat děsuplné vytí. ,,Je to vlkodlak!“

,,To je blbost,“ odmítal tomu James věřit. Petr se vedle něj začal klepat jako osika.

,,Tak se podívej sám, ty chytrej!“ doporučil mu Sirius.

,,Sakra!" pronesl, když spatřil chlupatou obludu, co zrovna dělala třísky z plesnivého stolu.

,,To mi povídej!“

,,Asi n - nám z - z - zapomněl něco ř - ř - říct," řekl roztřeseně Petr. James se Siriem jeho neinteligentní větu raději nekomentovali.

***

Nemohli spát. Do rána si povídali o Remusově "chlupatém problému" . 

,,Nemyslíte, že bychom mu s tím mohli nějak pomoct?“ Jamesovi nevadilo Lupinovo druhé já, jen ho mrzelo, že se nesvěřil.

,,Sakra, Jamesi! Je to vlkodlak! S čím mu jako chceš pomoct?“ vykřikoval Sirius.

,,Víš, jaký to pro něj musí být? Bát se, abychom ho někdy neodhalili a nepřestali s ním kamarádit? Navíc, do dnešní noci jsi to nevěděl a byl ti dobrým přítelem. To ho chceš jen tak odhodit?“

,,Dobře. Dobře! Tak mi navrhni, co uděláme,“ vzdal se. Hlavu si opřel o rám postele.

,,To je přeci jasné. Prostudujeme knihovnu a něco vymyslíme…“ Oči se mu šibalsky zablýskly.

A tak když se Remus po dvou dnech vrátil, už na něj čekali.

,,Nechtěl bys nám něco  říct?“ James začal zvolna.

,,Ne. Proč?“ otočil se na něj Remus unaveně. 

,,Jen tak. Třeba kam mizíš za úplňku.“

Zbystřil, ale stále odpovídal klidným hlasem. ,,Už jsem vám to přeci vysvětloval. Jezdím za mou matkou. Pořád jí není dobře.“

,,To vykládej holubům,“ vložil se do rozhovoru Sirius ,,Proč jsi nám neřekl, že jsi vlkodlak?“

Tohle čekal, přesto však nebezpečně zakolísal a musel se opřít o rám postele. ,,Já…. já… “

,,Vždyť jsme přeci tvoji kamarádi. Mohl bys nám alespoň trochu důvěřovat,“ řekl James.

,,Já… bál jsem se, že byste mě zavrhli, že byste se mnou přestali kamarádit. Pochopte! Přijel jsem do Bradavic, jediné školy, která mě přijala i když jsem vlkodlak. Potkal jsem dobré přátele a bál se, jak byste reagovali!“

,,Měl ses nám svěřit. Máš ale štěstí, tak trochu jsme se porozhlédli ve tvém oboru. Jako lidé s tebou být při proměně nemůžeme, protože bys nás nejspíš sežral. Ke zvířatům se nechováš až tak neohleduplně… “

,,Nechápu… “

,,Kdybys Jamesovi pořád neskákal do řeči, pochopil bys.“ Black se pousmál.

,,Říkali jsme si, že bychom se mohli stát,“ James pohlédl na Siriuse a Petra,  ,,Zvěromágy.“

,,COŽE?!“

,,Mám ti to zopakovat?" pronesl Sirius sarkasticky.

,,Ne, já vím, co to je zvěromág!“ ohradil se dotčeně.

,,To je potom docela fajn, alespoň ti nemusíme nic vysvětlovat," ukončil jejich rozepři James. ,,Než se jimi staneme, trvá to sice nejmíň 5 let, a ještě to chce velké nadání a trpělivost, ale my to zvládneme."

,,Řekl bych, že v rekordním čase. Už jsme začali cvičit," přidal se Sirius.

,,To byste po mě vážně udělali?“

,,To si piš, kamaráde,“ Sirius vstal na zdůraznění svých slov ,,V životě jsme takhle vážně nemluvili.“

Remus se musel usmát. ,,Tak... děkuju.“

***

Červen se blížil. Stejně jako závěrečné zkoušky. Učitelé jim nakládali dvakrát tolik a dvakrát tak dlouhé domácí úkoly.

Famfrpálový pohár vyhrál Zmijozel. Jamese ta hra zaujala tak moc, že se rozhodl příští rok přihlásit do mužstva. Přece jenom mu létání šlo.

První zkoušky, teoretické, byly naplánovány od 10. do 15. června. První bylo přeměňování, následovaly lektvary, obrana, dějiny, kouzelné formule, astronomie a bylinkářství.

Praktické zkoušky se konaly hned další týden.

***

,,Musím říct, že u těch dějin jsem se docela zapotil.“ Remus měl ve zvyku si vše po písemkách procházet ještě jednou.

,,Drž mě nebo ho uškrtím,“ Sirius ztrácel trpělivost. ,,Ty jsi z nás nejlépe ohodnocen a ještě nespokojenej? To se mi snad jenom zdá.“

,,Kdyby mi Lily půjčila víc poznámek, mohl jsem dostat N.“

,,Cože?“ James nemohl uvěřit svým uším. ,,Evansová ti půjčila poznámky? Vždyť mě poslala někam, když jsem je od ní chtěl.“

,,,Za to může ten tvůj způsob mluvy,“ nemohl potlačit úšklebek.

,,Co je na něm špatnýho?“

,,Nemyslíš, že ti je půjčí spíš, když jí o ně slušně požádáš, než když se přiřítíš a vyhrkneš na ní, Evansová puč mně poznámky?“

,,To jsem ji měl říct: Lylinko, prosím, prosím, smutně koukám, půjč mi tvoje poznámečky, nebo co?“ Sirius a Petr se prohýbali smíchy.

,,Mohlo to být efektivnější," smál se Remus.

,,Ty seš blb.“

,,Ne, jen vlkodlak,“ neodpustil si Sirius. 

,,Ha - ha - ha," ušklíbl se na něj Remus.

,,O čem jste si povídali?" vyzvídal James.

,,O tobě.“

,,Vážně?“

,,Ne.“

,,Tak o čem?“

,,Náš celej rozhovor se skládal z vět o učení. To by tě nebavilo.“

,,No dobře. Kdyby o mně ale cokoliv říkala, dáš mi vědět, že jo?“

,,No jo.“ Protáhl Remus. ,,Ale vlastně… “

,,CO?“

,,Řeč na tebe přišla. Tak trochu tě nemusí,“ řekl vyhýbavě. 

,,Hm. Tak tohle sis zrovna mohl nechat pro sebe.“

,,Chtěls to vědět… “

***

Byla poslední večeře před odjezdem, všichni měli sbaleno. Školní pohár vyhrál Havraspár, proto byla slavnostní síň oděna v modrých a bronzových barvách.

***

,,Už je to tady,“ pronesl otráveně James.

,,Pf, Jamesi, ty si tak máš co stěžovat. Nejedeš k povedený rodince, zblblý do černý magie a zmijozelskejch barev," řekl znechuceně Sirius.

,,Já nemyslím tohle, k mamce a tátovi se těším. Budete mi tam ale scházet.“

,,Óóóó, ty mě překvapuješ. To se ti po nás vážně bude tolik stýskat?“

James se na Siriovu otázku jen ušklíbl a pozval je všechny k nim na prázdniny.

Celou zpáteční cestu vlakem hráli kouzelnické šachy. Když se ozval hvizd a kolos plechu začal zastavovat, byli už s kufry připraveni na chodbičce. Na nádraží na ně čekali rodiče.

Naposledy se ohlédl po svých přátelích, pak prošel nástupištní přepážkou.