~
Zatímco Barty Skrk junior zvedá hůlku, aby použil kletbu Imperio na Viktora Kruma, sedí Goran Jovanović na betonovém obrubníku a dělí se svým kamarádem Nikolou o poslední drinu. Je horký večer a oba mají chuť na pivo. Ani jeden z nich si nevzpomíná, jak se tahle vesnice vlastně jmenuje. Goranovi bylo šestnáct, když ho poslali do války. Koupil si hadrový náramek s křížem a v chrámu svatého Marka políbil ikonu. Chtěl bojovat. Za svoji zemi. Za svůj národ. Proti nepřátelům. Proti bosňákům. Tak to bylo správné. Teď chce spíš to pivo.Goran umí skvěle hrát na housle a narozdíl od Bartyho velice miluje svého otce. Za necelé tři týdny bude spolu se svými přáteli vyvádět skupinu mužů ze starého autobusu. Pak je donutí pokleknout v řadě na zaplevelenou trávu. Nakonec je zastřelí. Goran se z války šťastně vrátí a jeho otec na něj bude pyšný. Goran bude žít v Bělehradě a jednoho dne se v zemunské hospodě setká s českou dívkou, jejíž jméno zapomene. Vyspí se spolu, protože bude léto a oni nebudou mít nic lepšího na práci. A taky protože vypijí hodně rakije. Náramek s křížem jí dá na památku.
~
V okamžiku, kdy profesorka McGonagallová zahlédne první červené jiskry vylétající z bludiště, pozoruje Jane Gladsonová svou vlastní ruku. Vidí, jak jí z prstů klouže polévkový talíř se zlatou obrubou a jak se rozbíjí o podlahu. Jane vystudovala klasickou filologii. Její oblíbenou knihou jsou Ovidiovy Proměny. Jane má právě záchvat mozkové mrtvice. Za dvě hodiny ji najde její snacha a odveze do nemocnice. Jane tam bude tři týdny a pak si ji syn vezme domů. Jane bude mít problémy s požíváním pravé ruky a bude kulhat, ale svému vnukovi Christopherovi bude vyprávět příběhy z Proměn a on je bude milovat. Za rok a půl bude mít další mrtvici a zemře. Tři dny po jejím pohřbu Christophera přejede nákladní auto. Jeho kamarád Edward to bude sledovat z druhé strany ulice a zjistí, že má radost.~
Když z bludiště vylétnou druhé jiskry, ucítí Hermiona, jak jí Ron stiskne ruku. Později se za to bude stydět, ale v tom okamžiku jí projede záchvěv radosti. V té samé chvíli pláče Helena Svobodová do polštáře, protože její nejlepší kamarádce Kláře kdosi řekl, že nechápe, jak se může tahat s takovou nudnou krávou. Helena by se ráda zeptala, co na to Klára odpověděla. Jenomže to nemá cenu. Klára věří na milosrdné lži. Helena si občas představuje, že se ocitne v situaci, kdy bude moct zemřít, aby zachránila svoje přátele. Ví, že je to velice hloupé, ale nedokáže si pomoct.O osm let později si Klára kdosiho vezme. Ještě půl roku bude všechno v pořádku a pak se Heleně přestane ozývat. Helena nebude plakat do polštáře. Místo toho odjede na velkou cestu po východní Evropě. Přiveze si odtamtud hadrový náramek s křížem a rozhodnutí, že je načase začít žít svůj vlastní život. Až jí bude třiatřicet let dopíše na kovové lavičce vedle zakrslého javoru na kodaňském hřbitově svou první knihu. Kniha se bude jmenovat „Vně labyrintu“. Bude dedikována Kláře. Klára si ji nikdy nepřečte.
~
Cedrika oslní zelené světlo, které je poslední věcí, co v životě vidí. Podobně zelené světlo vychází z displeje mobilu, který patří Félixi Paloma Saavedrovi. Félix si mobilem svítí, aby nevzbudil nahého mladíka, z jehož postele se právě snaží vyplížit. Musí být doma do půlnoci. V mladíkových vlasech svítí troška vápna. Špatně si to vypočítal a lehl si příliš blízko zdi. Když se milovali, uhodil se o ni do hlavy. Félix si toho všiml pozdě. Mohl už jen setřít vápno, ale i za to se mu mladík odměnil důvěřivým úsměvem.Félix studuje na prestižní střední škole. Později půjde na medicínu. Ve třetím ročníku zjistí, že je HIV pozitivní. Díky lékům financovaným nadací Nielse Christensena bude žít ještě dalších třicet osm let. Tou dobou se bude domnívat, že po něm na světě nezůstane vůbec nic. Nebude to pravda. Mladík, z jehož postele právě utíká, si na něj bude pamatovat po celý život. Stane se autorem španělského překladu „Vně labyrintu“.
~
Voldemortovo položivé tělo se dotýká dna kotle. Lektvar proti všemu očekávání studí. Prach Nielse Christensena je v urně na dně hrobu. Hrob je na kodaňském hřbitově v Sundby. Když je hezky, chodí tudy lidé na procházku k moři. Niels v průběhu svého života nikomu nijak moc neublížil. Vedl investiční firmu zděděnou po otci. V pětapadesáti letech zemřel na rakovinu tlustého střeva. Jeho manželka vedle hrobu vysadila zakrslý javor. Javor tu bude růst ještě třicet šest let. Pak okolo půjde opilý Švéd, zvrávorá a javor zlomí.~
Ve chvíli, kdy se Harry Potter krčí za náhrobním kamenem, sedí Edward Richards v kavárně Červený rak na Belmont Avenue v severním Chicagu. Pozoruje dívku u vedlejšího stolu. Dívka si čte a v jeho očích je velice krásná. Edward vzpomíná na červen roku 1991. Tehdy ho skupina spolužáků honila po školním dvoře a snažila se mu stáhnout kalhoty. Dělali to často. Párkrát se jim to povedlo. 23. června už Edward nevydržel a šel to s pláčem oznámit učitelce. Spolužáci se mu pak omluvili. Bylo to jako kouzlo, protože učitelka je nenutila. Doopravdy jim ho bylo líto. Když pak přišel domů, vyprávěl mámě, jak skvělé má ve třídě kamarády. Teprve teď mu dochází, že to vlastně nebyla pravda. Edwardův nejlepší přítel se jmenuje Christopher. Znají se od mateřské školky. Kalhotový vtip vymyslel on. Dívka se jmenuje Julie. Ale to se Edward nikdy nedozví.Edward se stane historikem. Jeho disertace bude o masakru ve Srebrenici. Nikdo ji nevydá, protože tou dobou už Srebrenica nebude nikoho zajímat.
~