Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 754 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tuhle statistiku jsme zavedli 13.4.2006
TOPlist
Bylo o co stát? Když mám teď lepší? od HaRoHe
[Komentáře - 6] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Původně to měla být jedna A4... vzniklo jich z toho sedm... Povídka je úplně AU vůči šestému a sedmému dílu...
   ,,Ginny, je to výborné!“ zamumlal s plnou pusou Ron. ,,Vaříš stejně jako naše máma! Harry, kamaráde, musím ti říct, že se máš fakt dobře!“
    ,,Levandule ti nevaří?“ zeptal se ho Harry a vyměnil si s Ginny pohled.
    ,,Jo, ale není to tak dobré,“ zavrtěl hlavou Ron. ,,Zrovna včera mi uvařila jen brambory a řízek, který byl tak tvrdý, že bych ho nerozdrtil ani kladivem. A…“ Hermiona potlačila zívnutí a protočila oči. Nechápala, jak o něho mohla kdysi stát. Myšlenky se jí zatoulaly do období před třemi lety…
    
    ,,Nech toho a raději si to opiš,“ podstrčila Ronovi svůj pergamen, když viděla, že s úkolem stále ještě nepohnul.
    ,,Hermiono, já tě miluju!“ vykřikl na celou společenskou místnost. Všichni, kdo v ní byli, se ohlédli a rozesmáli se. Hermiona zrudla a  snažila se splynout s křeslem. Nikdy by nikomu nepřiznala, že to, co jí řekl, jí hrozně moc potěšilo.
***

    ,,Herm, pojď s námi!“ lákal ji Harry, zatímco Ron stál u vchodu. Hermiona vzhlédla od knihy a zavrtěla hlavou.
    ,,Promiň, Harry, ale nemám náladu a navíc musím tohle do zítřka přečíst.“
    ,,Je ti něco?“ naklonil se k ní. ,,Nevypadáš v posledních dnech moc dobře.“
    ,,Jsem v pořádku,“ zarazila ho Hermiona. ,,Kam to vlastně jdete?“
    ,,Ty jsi mě neposlouchala?“ užasl Harry. ,, Říkal jsem ti, že jdeme ke Třem košťatům oslavit Seamusovi narozeniny! Tobě vážně něco je, nikdy se nestalo, že bys mě neposlouchala! Promluvím si s tebou hned, jak přijdu, ale teď za tebou pošlu Ginny!“
    ,,Ne, Harry, počkej!“ vykřikla Hermiona, ale Harry ji už neposlouchal a zamířil na druhý konec společenské místnosti, kde seděla Ginny. Potom už se vydal za Ronem. Po několika minutách k Hermioninu místu přišla Ginny.
    ,,Ahoj, Herm!“ pozdravila ji a sedla si do vedlejšího křesla. ,,Harry mi přikázal, že mám na tobě vyzvídat, ale mě se nechce. A navíc, moc dobře vím, co tě trápí. Můj bratr je, co se týče těchto věcí, absolutní laik.“
    ,,Jak, jak to víš?“ vykoktala Hermiona. ,,Jde to na mě tak vidět?“
    ,,Nezapomeň, že mým očím neunikne vůbec nic, hlavně pokud se jedná o sourozence,“ ušklíbla se Ginny. ,,Ale můžeš si být jistá, že nikdo jiný nic netuší.“
    ,,Uff,“ vydechla Hermiona s úlevou a pustila knihu do klína. ,,Když já ale nevím, co už mám dělat. Myslím si, že on se o mě zajímá jen proto, že mu dám opsat úkol. Tolikrát bych mu chtěla říct, že mu ho opsat prostě nedám, ale nedokážu to. Jsem ráda za každou minutu, kterou mi věnuje.“
    ,,Tohle bys neměla dovolit, Herm,“ zamračila se Ginny. ,,On tě jen hnusně využívá a ty si to necháš líbit. Slib mi, že i kdyby tě zítra prosil na kolenou, abys mu dala opsat úkol, tak mu řekneš, ať si ho napíše sám.“
    ,,Slíbit ti to můžu, ale nevím, jestli to dodržím,“ pokrčila rameny Hermiona. ,,Stačí jen jeden pohled do jeho očí a jsem ztracená.“
    ,,Musíš odolat,“ poučila ji Ginny a vrátila se ke svým kamarádkám.
***
    ,,Já jsem takový blbec!“ zavyl Harry. ,,Celý den už mluvím o tom, že máme zítra lektvary a pár minut před tím, než chci jít spát si vzpomenu, že nemám ten esej! Snape mě zabije!“
    ,,Pomůžu ti,“ nabídla se Hermiona. ,,Stejně už mám všechny svoje eseje hotové.“ Otevřela knihu a ukázala mu, co si má vypsat.
    ,,Myslím, že konečně dostanu z lektvarů dobrou známku, díky, Herm,“ oddechl si Harry, když měl úkol za půl hodiny hotový. ,,Možná se stane, že mě i Snape pochválí.“
    ,,Tebe?“ vyprskla Hermiona. ,,To by mu musel dát někdo nějaký matoucí lektvar! Chtěla bych zažít ten den, ve kterém by tě pochválil!“
    ,,Ahoj,Harry! Ahoj, Hermiono!“ To do společenské místnosti vrazil Ron s Levandule a oba dva najednou pozdravili. Hermioně okamžitě ztuhl úsměv na tváři.
    ,,Tohle jste si asi před portrétem nacvičovali hodně dlouho, co?“ zavrčela na ně a v rychlosti posbírala všechny svoje věci. ,,Jdu spát!“
    ,,Hermiono, počkej!“ zavolal za ní Ron. ,,Chtěl bych si od tebe opsat ten úkol do lektvarů!“
    ,,Trhni si!“ zasyčela na něho. ,,Taky by ses mohl jednou snažit sám! A Harry, zkus mu to dát opsat!“
***
    ,,Zbláznila ses?! Proč bych se jí měl jako omlouvat?!“ Hermiona vstoupila do společenské místnosti právě ve chvíli, kdy se Ron hádal se svou sestrou. Měli kolem sebe už hodně posluchačů.
    ,,Proč?! Ty se ptáš proč?!“ vykulila rozzuřeně oči Ginny. ,,Tak já ti řeknu proč, ty maminčin mazánku! Měl by ses jí omluvit proto, že sis z ní udělal poskoka! Herm, dej mi opsat tamto a tohle! Herm, jak to mám napsat? Herm, nepůjčíš mi tu knihu? Herm, potřeboval bych poradit! Neříká ti tohle něco?Kdybych byla v její kůži, tak už bych ti dávno nakopala do prdele, popřípadě tě zaklela v pavouka!“
    ,,Tak proč, když jí to tak vadí, to už dávno neudělala?“ zeptal se přihlouple Ron. Ginny se rozesmála.
    ,,Takže si vážně tak hloupý, jak vypadáš!“ pohodila svými dlouhými vlasy. ,,Vážně tě nenapadá žádný důvod? Ani jediný? Já ten hlavní znám, všechno to dělá proto, že tě má ráda!“ Hermiona zalapala po dechu a rázem se všechny pohledy stočily na ni. I ten Ronův. V tom okamžiku, kdy se podívala do jeho očí, jí vytryskly slzy a podlomila se kolena. V důsledku nedostatku spánku a stresu se zhroutila na zem.  
     ***
    ,,Podívej se, už se probouzí,“ zašeptal někdo kousek od ní. Zamrkala a otevřela oči. Překvapila ji bílá barva stropu, tohle určitě nebude její ložnice. Natočila hlavu a zjistila, že u její postele sedí Harry a Ginny.
    ,,Hermiono, jsem tak rád, že jsi v pořádku!“ usmál se na ni Harry. ,,Madame Pomfreyová říkala, že to všechno může únava a velký stres! Spala jsi v kuse dva dny! A navíc sis při tom pádu na zem zlomila ruku a jedno žebro, tak ti musela podávat nějaké lektvary na zahojení!“
    ,,Je to všechno moje vina!“ promluvila Ginny roztřeseným hlasem a v očích se jí třpytily slzy. ,,Kdybych mu to neřekla, nic by se ti nestalo!“
    ,,Tohle neříkej!“ zarazila ji Hermiona slabým hlasem. ,,Tak jako tak by se to jednou dozvěděl!“
    ,,Herm, proč si mi nikdy neřekla, jak to mezi tebou a Ronem je?“ zeptal se jí Harry s trochou zklamání v hlase. ,,Myslel jsem si, že jsme přátelé a že si můžeme důvěřovat.“
    ,,Promiň, Harry, ale já na to neměla sílu,“ omluvila se mu Hermiona. ,,Ale já bych ti to určitě jednou řekla!“
    ,,Omluva přijata!“  ujišťoval ji. ,,Hlavní je, že jsi v pořádku! Slibuji ti, že už od tebe nebudu chtít pomáhat!“
    ,,To jsem zvědavá, jak dlouho ti to vydrží!“ zašklebila se na něho Ginny. ,,Myslím, že hned, jak Hermionu pustí z ošetřovny, bude mít na práci nejen svoje dohánění učiva, ale i tvoje eseje!“
    ,,Náhodou, pokud jsem zrovna nebyl na ošetřovně, tak jsem seděl nad tou hrůzou, co nám profesoři zadali!“ bránil se. ,,A taky jsem na všech předmětech, kam chodíme spolu, dával výjimečně dobrý pozor, abych ti to potom mohl popřípadě vysvětlit! I když je mi jasné, že už máš látku nastudovanou dopředu!“
    ,,A taky si zapomněl, že jsem tě od toho všeho zdržovala já!“ vyplázla na něj jazyk Ginny.
    ,,Takže už spolu chodíte!“ zatleskala Hermiona. ,,Konečně! Už mě nebavilo poslouchat, jak Harry neustále naříká, že si ho nevšímáš a že nemá absolutně žádnou šanci!“ Harry zrudl jak rak a probodl Hermionu pohledem. Ta se na něho škodolibě usmála.
***
    ,,Všem přítomným musím oznámit, že jste mě zklamali v tom, jak jste vypracovali zadání domácího úkolu,“ prohlásil Snape na druhý den při hodině lektvarů, zatímco mávl hůlkou a každý pergamen se vrátil ke svému majiteli. I Hermiona už byla přítomna, madame Pomfreyová rozhodla, že ji dva dny odpočinku stačili, a pustila ji. Ale hlavní příčinou bylo, že ji Hermiona hodinu v kuse přemlouvala. Nemohla tak dlouho vydržet bez toho, aniž by se neučila.
    ,,Tedy až na dva žáky,“ pokračoval po menší odmlce Snape. ,,U jednoho je to zvykem, ale druhý mě překvapil. U něho bych to nikdy v životě nečekal.“ Harry nakoukl do svého úkolu a nemohl uvěřit vlastním očím. U jeho jména se vyjímalo černé V.
    ,,Já mám véčko!“ otočil se s úžasem na Hermionu a ani se nenamáhal ztišit hlas. ,,Tak tohle si nechám zarámovat!“
    ,,Takže, jak už jste poznali, jedním z nich je pan Potter a druhým slečna Grangerová. Musím je oba dva, i přes svou nechuť pochválit, protože tak dobré pojednání bych nenapsal ani já.“ Hermiona k němu překvapeně zvedla oči a střetla se s jeho pohledem. Nebyla v něm žádná známka po nenávisti, jak to doposud znala, ale našla v jeho pohledu něco jako obdiv a zájem. Jejich oční spojení přerušil Ronův posměšný hlas.
    ,,Není to nějak moc nápadné? Pochybuji, že by měl Harry tak dobrou známku, kdyby to od Hermiony neopsal!“
    ,,Můžu vás ujistit, pane Weasley, že kdyby to bylo opsáno, tak bych to poznal,“ ujistil ho chladným hlasem Snape. ,,Myslím, že jen žárlíte, protože váš úkol se tomu od pana Pottera ani z poloviny nemůže rovnat. Taky jak by mohl, když ho máte za T,“ zchladil ho a Hermiona měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
***
    Hermiona pomalu procházela chodbou ve čtvrtém patře. Nikam nespěchala, měla za sebou poslední hodiny v tomto náročném dni. Zrovna když míjela nějaké brnění, někdo do ní prudce narazil.
    ,,Dávej pozor na cestu!“ okřikla ho Hermiona a klekla si na zem, aby posbírala své věci, které se jí rozsypaly. Ani se nepodívala, kdo ji vlastně srazil, zpozorovala ho, až když si k ní přiklekl a pomohl jí její učebnice posbírat.
    ,,Já, omlouvám se, pane profesore,“ zrudla a začala se rychle omlouvat. ,,Nevšimla jsem si vás, promiňte.“
    ,,To je v pořádku,“ zavrtěl hlavou Snape. ,,Je to moje vina, nedíval jsem se, kam jdu.“
    ,,Můžu se vás na něco zeptat, pane profesore?“ odvážila se Hermiona. Když přikývl, zhluboka se nadechla. ,,Stalo se vám něco? V poslední době se chováte úplně jinak! Nikdy se nestalo, že byste mě, nebo dokonce Harryho, pochválil a ta včerejší hodina mě dost překvapila!“ Když dlouho neodpovídal, nadechla se k omluvě, ale on tichým hlasem začal.
    ,,Můžu vás ujistit, že jsem naprosto v pořádku, a neomlouvejte se pořád,“ zarazil ji, když viděl, že otvírá pusu. ,,Ale dál vám na to neodpovím,“ podal jí poslední knížku a vstal. ,,Přeji vám dobrou chuť, pokud se nemýlím, máte namířeno do Velké síně,“ poznamenal a vydal se na opačnou stranu. Hermiona si přehodila brašnu přes rameno a užasle se za ním dívala.
   Ve Velké síni bylo už jen pár opozdilců, ale Harryho a Ginny mezi nimi neviděla. Z Nebelvíru tam bylo jen pár prvňáčků, a tak se rychle najedla a vydala se do nebelvírské věže.
    Společenská místnost byla úplně vylidněná, zřejmě se všichni rozhodli, že půjdou nachytat večerní paprsky květnového slunce. Hermiona se posadila do svého oblíbeného křesla a vytáhla s brašny knížku, kterou si den předtím půjčila v knihovně.
    Ani si moc nevšímala, že se místnost začala zaplňovat studenty, ze čtení ji vytrhl až Harry s Ginny.
    ,,Ahoj, Herm,“ pozdravili ji. ,,Proč sedíš tady, když je venku tak pěkně?“
    ,,Jen jsem prostě neměla náladu,“ pokrčila rameny Hermiona. ,,Ale jestli ti to pomůže, tak ti slíbím, že si zítra půjdu k jezeru udělat úkoly.“
    ,,Výborně,“ pousmál se Harry. ,,Myslím, že tě doprovodím, protože nemůžu hnout s  procvičováním toho kouzla do přeměňování.“
    ,,Dobře, pomůžu ti,“ pokývala hlavou Hermiona.
    ,,Nejdeme k tobě nahoru, Harry?“ ozvala se Ginny. ,,Tady není vůbec žádné soukromí,“ sedla si mu na klín.
    ,,Samozřejmě,“ políbil ji.
   ,,Já vím, že není slušné poslouchat cizí rozhovory, ale neradil bych vám chodit nahoru,“ otočil se na ně Neville, který seděl se Seamusem a Deanem vedle. ,,Zrovna tam šel Ron a Levandule.“ Ginny protočila oči, ale Harry se starostlivě podíval na Hermionu. Ta ale předstírala, že naprosto zabraná do knihy a nevnímá, co řekl Neville. Jenže opak byl pravdou, jen stěží zadržovala slzy.
    Asi o hodinu později se ozval dupot a ze shora se jako velká voda přihnali Ron a Levandule. Posadili se do křesla naproti Hermioně a začali se líbat. Ginny zrudla vzteky, ale Harry ji držel za ruku, a tak jí zabránil, aby se na ně vrhla. Hermiona byla stále schovaná za knížkou. Když po chvilce vyhlédla a Ron to zaregistroval, jeho ruka, kterou měl do té doby na Levanduliných zádech, mu sjela níž. Hermioně se rozklepaly ruce. Položila knihu na stolek a zvedla se.
    ,,Jdu se projít,“ oznámila Harrymu a Ginny.
    ,,Ale vždyť už je po večerce!“ namítla Ginny, ale Hermiona už ji neposlouchala a vyběhla ven. Přes slzy neviděla na cestu, a tak se párkrát stalo, že uvízla v začarovaném schodě. Běžela tak dlouho, dokud měla sílu a zastavila se až úplně dole ve sklepení. Nikdy tady nebyla, ale věděla, že tady má Snape svoje komnaty. Teď jí to ale bylo úplně jedno. Sklouzla po stěně na zem a rozplakala se.
    ,,Můžete mi vysvětlit, co děláte tady dole tak pozdě?“ Asi po pěti minutách se z jedněch dveří vynořil profesor lektvarů. ,,Odebírám vaší koleji pět-,“ nestihl to říct, protože Hermiona k němu zvedla své uslzené oči.
    ,,Vysvětlit vám to můžu, ale nevím, jestli mě budete poslouchat,“ zamumlala a znovu se rozplakala. ,,A navíc, by vás to určitě nezajímalo.“ Chvíli se na ni nerozhodně díval, ale potom jí pomohl vstát a dovedl ji k sobě do pracovny. Tam ji posadil do křesla u krbu a do ruky ji vložil šálek čaje. Byl teplý, takže bylo zřejmé, že ho pravděpodobně vařil pro sebe.
    ,,Doufám, že máte ráda mátový, jiný bych vám totiž nemohl nabídnout,“ promluvil po chvíli ticha.
    ,,Mátový je můj nejoblíbenější,“ pousmála se. ,,Bude vám moc vadit, když vám nepovím, co se mi stalo?“
    ,,Nebudu vás nutit, ani jsem nečekal, že byste se mi svěřila. Jen se zkuste zamyslet nad tím, jestli je to, co vás trápí, pro vás důležité. Pokud vám ten člověk, popřípadě nějaká věc, za to nestojí, bylo by opravdu zbytečné se kvůli tomu trápit!“ Pak nastalo hluboké ticho, které občas přerušovalo cinknutí hrnečku a talířek.
    Když Hermiona dopila čaj, vstala, položila hrnek na stůl a zamířila ke dveřím.
    ,,Děkuji vám za čaj i za radu,“ řekla. ,,Moc mi to pomohlo.“
    ,,Chcete se vláčet přes celý hrad v jedenáct v noci?“ zeptal se jí s pozvednutým obočím.
    ,,A to tady mám jako zůstat?“ ohradila se překvapeně.
    ,,Nic takového jsem neřekl, jen můžete použít krb,“ podal jí misku s Letaxem.
   ,,Vy máte svůj krb napojen na ten v nebelvírské společenské místnosti?“ zajímala se. ,,Jak to?“
    ,,Ředitel mi dal za úkol hlídat Pottera,“ vysvětlil. ,,Ale slibte mi, že to nikomu neprozradíte!“
    ,,Za co mě máte?“ zamračila se, když si nabírala Letax. ,,Jsem sice šprtka, ale do práskačky a drbny mám pořád ještě daleko. Dobrou noc, pane profesore.“
    ,,Dobrou, slečno,“ oplatil jí rozloučení.
    ,,Nebelvírská společenská místnost!“ křikla Hermiona a vstoupila do zelených plamenů. Trvalo to jen chviličku, než vypadla z krbu ve společenské místnosti. Zavrávorala, ale udržela se na nohou.
    ,,Hermiono!“ vyskočil Harry z křesla, ve kterém do té doby seděl. ,,Kde jsi celou tu dobu byla? Měli jsme o tebe s Ginny starosti! Ona tady dokonce usnula!“ ukázal na sedačku, kde oddechovala Ginny přikrytá dekou.
    ,,Omlouvám se, Harry, ale byla jsem si to všechno vyjasnit!“ usmála se na něho. ,,Zjistila jsem totiž, že vlastně vůbec nevím, proč se trápím, když mi za to Ron vůbec nestojí.“
    ,,Cože?“ zívla Ginny a protáhla se. ,,Já se ti to pokouším nacpat do hlavy už dobrý půlrok, teď jdeš na hodinku ven a najednou prokoukneš! Koho jsi potkala? Snad ne nějakého tajného ctitele?“
    ,,Tajného ctitele?“ rozesmála se Hermiona, když si v duchu představila Snapeovu tvář. ,,To určitě! Jdu spát, dobrou noc!“ rozloučila se s nimi a vydala se po schodech nahoru.
    Když ale ležela v posteli, začala o jejích slovech přemýšlet. Pochybovala, že by ji ještě před měsícem Snape vzal do své pracovny a nabídl jí čaj. A všechny ty zvláštní pohledy, které zpozorovala. Co když jí má opravdu rád? Při té představě se málem znovu rozesmála, ale v zápětí se zarazila. Uvědomila si, že je jí stokrát sympatičtější než Ron. Je chytrý, inteligentní a svým způsobem i pěkný. A má vznešené jméno – Severus.
    ,,Severus,“ zopakovala si šeptem a usnula s jeho jménem na rtech.
     ***
    ,,Hermiono, chtěl bych s tebou mluvit,“ přisedl si k ní na snídani Ron.
    ,,Mluv,“ pobídla ho.
    ,,Chci se ti omluvit,“ začal. ,,Choval jsem se k tobě jako idiot a teď je mi to opravdu líto. Jenže mám rád Levanduli.“
    ,,To je v pohodě, Rone,“ mávla rukou Hermiona a pohlédla k učitelskému stolu. Pohled se jí zastavil na muži, který byl schovaný za novinami a pil černou kávu. Jako by vycítil její pohled, a podíval se přes okraj novin přímo na ni. Zpanikařila, protože už nestačila uhnout, a tak se na něj váhavě pousmála. I jeho tvář se zkroutila do něčeho, co by se dalo považovat za úsměv.
    ,,Co tam vidíš?“ zeptal se jí Ron. Hermiona začala předstírat, že si nalévá mléko. Nemohla prostě pochopit, jak za jeden večer a jednu noc mohla změnit svůj názor a už vůbec nechápala, jak se mohla zamilovat do Snapea. Do toho proradného slizouna, jak by řekli Harry, Ron a jiní. Jenže ona na něj neviděla nic špatného, Teď už ne.
***
    ,,Prosím vás o klid!“ postavil se dva dny po ukončení všech zkoušek NKÚ a OVCE Brumbál. ,,Chtěl bych vám všem, hlavně sedmým ročníkům ohlásit důležitou věc! Proto, abyste se se školou náležitě rozloučili, rozhodl jsem se uspořádat ples. Nižší ročníky na něj nesmí, pouze v tom případě, že by je někdo ze sedmého ročníku pozval.“ Hermiona si všimla, že se Harry s Ginny na sebe usmáli. Jí osobně ale do smíchu vůbec nebylo. Jediný člověk, kterého by chtěla pozvat, by zase nešel s ní.
    ,,Ples se bude konat předvečer vašeho odjezdu domů,“ pokračoval Brumbál. ,,A začne přesně v osm hodin. Je mi také jasné, že se někdo z mladších bude chtít dostat na ples bez mého svolení, ale berte na vědomí, že já a ředitelé kolejí určitě poznají, že někdo nadbývá. Přeji vám dobrou noc.“ S těmito slovy se znovu posadil.
   ,,No páni,“ vydechl Harry a otočil se na Hermionu. ,,S kým půjdeš ty?“
    ,,Já nevím, Harry,“ pokrčila rameny. ,,Asi tam vůbec nepůjdu.“
    ,,Neblázni, Herm!“ zamračil se na ni. ,,Jestli si do zítřejšího večera nikoho nenajdeš, najdu ti ho sám! Platí?“
    ,,Tak dobře,“ přikývla. Stejně zítra mají lektvary….
***
Dvouhodinovka lektvarů ubíhala ne Hermionin vkus moc rychle. Nevěděla, jestli se má vůbec odvážit zeptat se Snapea na takovou věc. Jenže zase nechtěla nechat Harryho, ať jí vybírá tanečníka, protože by byl schopný jí dovést Malfoye. Ze zamyšlení ji vytrhl Snapeův hlas a zazvonění.
    ,,Tohle je vaše úplně poslední hodiny lektvarů, a tak vám přeji hodně úspěchů v životě.“ Vypadalo to, že mluví jen na zmijozelské, ale Hermiona cítila jeho pohled, i když nezvedla hlavu. ,,Můžete jít.“ Ostatní si rychle posbírali své věci a vyběhli z učebny, ale Hermiona nikam nespěchala. Pomalu si skládala věci do brašny,a když zmizel poslední student, váhavě se vydala ke katedře.
    ,,Chcete něco, slečno Grangerová?“ optal se, aniž by se na ni otočil. Když se mu nemusela dívat do očí, měla trochu víc odvahy.  
    ,,No, chtěla bych se vás na něco zeptat, pane profesore,“ nadechla se. ,,Jedná se  o ten ples.“
    ,,Jen se ptejte,“ pobídl ji a konečně se na ni podíval. Hermiona krvavě zrudla, ale odhodlala se.
    ,,Já, no, prostě jen,“ zakoktala se. ,,Šelbystetamsemnou?“
    ,,Cože?“ ušklíbl se, ale v jeho hlase byla viditelná známka pobavení.
    ,,Jestli byste tam nechtěl jít jako můj doprovod,“ vyhrkla ze sebe trochu srozumitelněji. Než promluvil, dlouhou dobu se na ni zvědavě díval.
    ,,No, musím přiznat, že jste mě zaskočila,“ promnul si prsty spojených rukou. ,,A musím vám říct, že já netančím.“
    ,,Tak, promiňte, pane, já, omlouvám se,“ vydrala ze sebe a rychlým krokem se vydala pryč, aby neviděl její slzy.
    ,,Ale že jste to vy, tak vám jeden tanec věnuji,“ ozval se. Prudce se zastavila ve dveřích a ohlédla se. ,,Ale nečekejte mě hned, mám ještě nějakou práci!“
    ,,Děkuji, pane profesore,“ usmála se.
    ,,Nemáte zač.“
***
    ,,Tak co?“ zajímal se Harry večer ve společenské místnosti. ,,Máš někoho na ten ples?“
    ,,Abys věděl, tak jo,“ pohodila vlasy a dál si prohlížela magazín  společenských hábitů.
    ,,Vážně a kdo je to?“ ptala se Ginny zvědavě.
    ,,Uvidíte pozítří,“ vyplázla na ně jazyk Hermiona. ,,Je to moje tajemství.“ Chtěla něco říct, jenže zůstala němě zírat na stránku. Chvíli přemýšlela, ale potom vytrhla ze zadu objednávku a rychle ji vypsala.
    ,,Harry, můžu si půjčit Hedviku?“  zeptala se, když byla hotova. ,,Chci bych tu objednávku poslat co nejdříve!“
    ,,Přinesu ti ji,“ nabídl se a vyběhl do své ložnice.
***
    ,,No konečně!“ zatleskala Hermiona, když viděla za oknem Hedviku. Pustila ji dovnitř, vzala si od ní balíček a vrátila ji Harrymu. ,,Můžu se jít připravit!“
    ,,Už teď?“ podivil se Harry. ,,Vždyť jsou teprve čtyři!“
    ,,To stihnu jen taktak,“ vysvětlila mu a zmizela na schodišti do dívčích ložnic.
***
    ,,Kde je?“ podíval se na hodinky Harry. ,,Je za pět osm, nestihneme do Velké síně dojít!“
    ,,Neboj se, Harry,“ uklidnila ho Ginny. ,,Myslím, že už jde.“ A opravdu, ze schodů do ložnic se začaly ozývat  kroky. Když se přiblížili, všichni, kdo byli ve společenské místnosti, oněměli úžasem.
    Hermiona na sobě měla dlouhé bílé šaty na ramínka s jednoduchým černým vzorem na vrchní části šatů. Byly naprosto obyčejné, ale i tak byly překrásné. Nepoddajné vlasy byly vysoko vyčesané do drdolu, jen obličej jí rámovalo několik neposlušných pramenů.  Ve vlasech měla ještě zasazenou čelenku, která připomínala korunku. Na nohou se jí blýskaly zbrusu nové černé střevíce na vysokém podpatku.
    ,,Sluší ti to, Herm,“ ocenil ji Harry.
    ,,Děkuji, Harry,“ pousmála se na něj, i když bylo vidět, že je hodně nervózní. ,,Půjdeme?“
    ,,Jasně,“ pokývala hlavou Ginny. ,,A kde máš svůj doprovod?“
    ,,Říkal, že dorazí o něco později, protože má ještě nějakou důležitou práci,“ odpověděla. ,,Máš pěkné šaty, Ginny. Tyhle jsem ale v žádném magazínu neviděla.“ Ginny její krémové šaty ohromně sedly.
    ,,Ani si nemohla,“ zavrtěla hlavou Ginny. ,,Tyhle mi poslali Fred a George. Prý je sami ušili z nějakého speciálního materiálu, takže kdybych si je rozhodla obléct i za dvacet let, budou mi pořád dobré.“
    ,,Někdy vážně obdivuji ty věci, které dokázali vymyslet,“ řekla zamyšleně Hermiona. ,,I když jsem s tím z počátku nesouhlasila, teď musím uznat, že jim to fakt jde.“
    ,,To máš pravdu,“ přikývl Harry. ,,Hele, támhle na nás čeká Ron s Levandulí. Tady jsme!“ zamával na ně.
    ,,Už jsme chtěli jít bez vás,“ vyčetl jim Ron, když přišli blíž. Ginny při pohledu na Levanduliny šaty vyprskla smíchy, ale zakryla to zakašláním. I Hermiona neměla do smíchu daleko, ale udržela si vážnou tvář. Šaty byly stejně dlouhé, jako ty jejich, ale byly růžové a u pasu měly nějakou kytku. Svým způsobem nebyly škaredé, jenže k Levanduli se nehodili.
    ,,Kde máš svého společníka?“ zeptala se Levandule s kyselým úsměvem. Zřejmě si myslela, že si Hermiona nikoho nenašla. Tak ji zopakovala to, co před chvílí řekla Ginny.
    ,,Snad nepřijede Krum?!“ vyjekl Ron.
    ,,Ne, to vážně ne,“ odhodila si vlasy z obličeje. ,,Sice mě taky napadl, ale nemohl by sem a mám někoho ještě lepšího. Jdeme dovnitř?“ ukázala na dveře do Velké síně a sama se vydala jako první.
    Vevnitř míjela Draca Malfoye, do kterého byla jako obvykle zavěšená Pansy Parkinsonová. I on na ni civěl jako na zjevení, ale hned si uvědomil, kdo to je, a nasadil svůj obvyklý úšklebek a rychle se podíval někam jinam. Hermiona dorazila k poslednímu stolu právě ve chvíli, kdy Brumbál vstal, aby řekl něco na úvod.
    ,,Vítejte!“  roztáhl ruce, jako to vždycky dělal první školní den. ,,Jsem rád, že jste dorazili všichni! Chtěl bych vám na začátek říct pár slov! Protože už jste skoro všichni plnoletí, nechal jsem z Prasinek dovést ohnivou whisky! A proto, že jen pár studentů je tady z nižších ročníků, uděluji i vám výjimku, že i vy můžete tento skvělý nápoj ochutnat. Ale opravdu jen ochutnat! Pokud někdo z profesorů zjistí, že jste toho vypili až moc, budete muset odtud odejít. A poslední informace je taková, že budeme končit přesně v jednu hodinu a ani o minutu později! Přeji vám příjemnou zábavu!“ posadil se a sálem se rozléhal potlesk. Když se všichni utišili, na vyhrazeném pódiu se objevili členové kapely Sudičky.
    Když uběhla hodina a Snape se pořád ještě neobjevil, začala být Hermiona ještě víc nervózní. Toho si všimli Harry s Ginny, kteří se zrovna vrátili z parketu. Harry se znovu vzdálil pro něco k pití a Ginny si k Hermioně přisedla.  
    ,,Tak kde je?“ ptala se zvědavě. ,,Jsi si jistá tím, že opravdu přijde?“
    ,,Říkal, že ano,“ zašeptala Hermiona s pohledem upřeným na dveře Velké síně, jako by je hypnotizovala a pobízela je,  aby se otevřely.
    ,,A nelhala jsi?“ zeptal se právě přicházející Harry. ,,Tady máte ohnivou whisky.“ Hermiona si od něj vzala skleničku a během vteřiny ji pokládala na stůl prázdnou.
    ,,Za co mě máš?“ zamračila se na něj.
    ,,Já ti věřím, ale taky sis to mohla vymyslet, protože jsi nechtěla, abych ti doprovod vybral já!“ vysvětloval. ,,A taky, díval jsem se, jestli tu někdo chybí, a vážně tu jsou všichni ze sedmých ročníku, tak jak to říkal Brumbál.“
    ,,A kde bereš tu jistotu, že jsem pozvala někoho z našeho ročníku?“ odbyla ho a dál hleděla na dveře.
***
    Když se pomalu blížila půlnoc, Hermiona už nevěřila, že přijde. Slzy se jí tlačily do očí, ale statečně to zakrývala. Tancovala už skoro se všemi, dokonce i s profesorem Brumbálem! Jen Zmijozel vynechala, protože by byli schopní ji při tanci uřknout.
    ,,Já už půjdu,“ naklonila se k Ginny.
    ,,Herm, to nedělej!“ zarazila ji. ,,Už jsi tady čtyři hodiny a tu poslední vydržíš! Harry, běž si s Hermionou zatančit!“ požádala ho, ale než se stihl Harry zvednout, dveře Velké síně se rozlétly dokořán a dovnitř vstoupil Snape. Všichni, kteří byli zrovna na parketu, přestali tančit, když kolem nich prošel.
    ,,Proč jde k nám?“ zajímal se Harry s vytřeštěnýma očima.
    ,,To nevím,“ pokrčila rameny Ginny. ,,Nepřipadá vám takový jiný? Zdá se mi, že si dokonce umyl vlasy!“ Zatímco Harry se rozesmál, Hermioně se sevřely všechny útroby. Ginny měla pravdu, vypadal úplně jinak a hlavně lépe. Když o tom přemýšlela, došel až k nim.
    ,,Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravili ho Ginny a Harry. To Hermionu probralo.
    ,,Dobrý, pane Pottere a slečno Weasleyová,“ oplatil jim pozdrav a otočil se na Hermionu. ,,Omlouvám se, že jsem přišel až teď, ale můj úkol se trošku zkomplikoval! Pořád se mnou chcete tančit?“ optal se a Hermiona    vstala ze židle. Když míjela Harryho, jen na ni mlčky hleděl, ale Ginny se usmívala.
    ,,Klobouk dolů, Herm, tohle jsem rozhodně nečekala,“ zamumlala potichu, aby ji slyšela jen oslovená. Ta se na ni nervózně pousmála.
    Když začali tančit, mnoho lidí se po nich udiveně otáčelo. Hermiona ale dělala, že si jejich pohledů nevšímá a jen se snažila, aby mu nešlápla na nohy.
    ,,Můžu vědět, proč jste říkal, že netančíte, když vám to jde lépe než komukoliv jinému?“ odvážila se Hermiona.
    ,,Zřejmě proto, že se mnou nikdo tančit nechtěl,“ odpověděl Snape. ,,A neomlouvejte se zase!“ V tu chvíli je minul Brumbál, který tančil s profesorkou McGonagallovou, a šibalsky na Hermionu mrkl.
    ,,Sluší vám to,“ promluvil po chvíli znovu Snape. ,,To jste se tak vystrojila kvůli mně?“ Hermiona váhala, ale nakonec přikývla.
    ,,A proč?“ ptal se dál. Hermiona zrudla, ale odpověděla.
    ,,Protože, protože vás mám ráda.“ Cítila, jak se zarazil, ale písnička naštěstí pro ni skončila.
    ,,Bylo mi potěšením s vámi tančit.“ Po těchto slovech zamířil k profesorskému stolu a Hermiona zůstala stát na parketu sama. Když se vzpamatovala, rychle se vrátila na své místo, kde už byli nejenom Harry a Ginny, ale také Ron s Levandulí.
    ,,Neříkej, že to byl Snape, kterého si pozvala na ten ples!“ vyhrkl na ni hned Ron, když dosedla na svou židli.
    ,,A i kdyby, tak tobě to může být úplně jedno,“ protočila oči Ginny. ,,Tohle je Hermionin život a tobě do něho nic není!“
    ,,Herm, tys ho vážně pozvala?“  ozval se Harry. ,,A on tě za to nezaklel?“ vykulil oči, když pokývala hlavou na znamení souhlasu.
    ,,Budeš se divit, ale ne,“ řekla. ,,A proč by to taky dělal?“
***
    ,,Harry a nezapomeň mi psát!“ připomínala mu se slzami v očích, když se loučili. ,,A doufám, že tě zase brzy uvidím!“
    ,,Možná dřív, než si myslíš,“ objal ji. ,,Pronajal jsem si tady v Londýně byt, abych se už nemusel vracet do Zobí ulice.“  
    ,,To je skvělé!“ zajásala. ,,Ale jak tě znám, tak budeš celé prázdniny v Doupěti, abys mohl být s Ginny, než znovu odjede do Bradavic!“
    ,,Máš jako vždycky pravdu!“ rozesmál se Harry. ,,No nic, musím už jít, protože ten, co mi to pronajímá, už na ně bude určitě čekat! Ahoj!“ rozloučil se s ní a přešel o kousek dál za Ginny.  Hermiona se otočila a vydala se k přepážce. Tentokrát pro ni nikdo nepřijel, mamka i taťka byli v práci.
    ,,Grangerová,“ zaslechla za sebou. To ji oslovil Draco.
    ,,Co chceš Malfoyi?“ zeptala se ho.
    ,,Snape ti posílá tohle,“ podal jí dopis. ,,A neboj se, nečetl jsem to, protože je to zapečetěné!“
    ,,Díky,“ vzala si ho od něj. ,,A pěkné prázdniny!“ zavolala za ním. Potom už jen nedočkavě roztrhla obálku. Když si její obsah přečetla, šťastně se usmála. Chce se s ní sejít…
***
O rok a čtvrt později…
    Zazvonil zvonek. I když se Hermioně nechtělo, vstala z postele, přehodila si přes sebe župan a šla otevřít. Přede dveřmi stála Ginny a tvářila se nadšeně.
    ,,Neuvěříš, co se stalo?“ vyhrkla, jakmile Hermiona otevřela. ,,Harry mě požádal o ruku!“
    ,,No, to je vážně skvělé,Ginny, ale nemohla bys přijít zítra?“ zeptala se jí opatrně. ,,Mám zrovna návštěvu!“
    ,,A když máš návštěvu, tak proč jsi v županu?“ vyzvídala Ginny. Než ji Hermiona stačila odpovědět, ozval se z ložnice hlas.
    ,,Herm, kde jsi tak dlouho?“ Ginny vytřeštila oči a zalapala po dechu.
    ,,To je, to je Snape?“ zašeptala, a když Hermiona přikývla, vyprskla smíchy. ,,Co dělá Snape ve tvojí ložnici?“ otázala se a sama se své otázce zasmála.
    ,,Ginny, já ti to všechno vysvětlím, ale přijď, prosím tě, zítra,“ požádala ji Hermiona. ,,Ve tři, jo?“ Ginny kývla.
    ,,Dobře, tak ahoj,“ rozloučila se s ní a seběhla schody dolů. Hermiona zavřela dveře a vrátila se zpátky do ložnice.
    ,,Kdo to byl?“ zajímal se Snape.
    ,,Jen Ginny,“ řekla. ,,Přišla mi oznámit, že si ji Harry chce vzít.“ Sundala si župan a lehla si k němu do postele.
    ,,Vážně?“ podivil se. ,,Vždyť je to teprve čtvrt roku, co vyšla školu! Nemůže jí být víc jak osmnáct.“
    ,,Já si myslím, že je to tak akorát,“ odporovala mu Hermiona.
    ,,A proč se vlastně bavíme o tom, že se Potter žení?“ zamyslel se pobaveně Severus a překulil se nad ní. ,,Co kdybychom se vrátili k dříve načaté věci?“ Hermiona se rozesmála, ale on ji umlčel polibkem.
***
    ,,Tak řekni, co chceš slyšet!“ pobídla Hermiona Ginny, když před ní postavila hrníček s kávou a sedla si naproti.
    ,,Kdy to všechno začalo!“ pousmála se nedočkavě Ginny a pohodlně se rozvalila v křesle.
    ,,Pamatuješ si na ten večer, když jsem se vrátila asi v jedenáct do společenské místnosti a řekla vám, že jsem zjistila, že už mi Ron za to vůbec nestojí! Byla jsem u Severuse v kabinetu. Když jsem brečela, seběhla jsem dolů do sklepení a on mě tam našel a pozval dovnitř. Neřekla jsem mu, proč jsem brečela, ale to on mi poradil, že se mám pořádně zamyslet, jestli mi ten člověk za to doopravdy stojí.
    Od té doby jsem se na něho dívala úplně jinak. Neviděla jsem v něm toho odporného netopýra, jak mu s oblibou říkával Harry. Pro mě byl úžasný a postupem času jsem se do něj zamilovala snad ještě víc než do Rona. No, a potom Brumbál ohlásil, že je ten ples. Musím ti říct, že mě stálo dost odvahy, abych tam po lektvarech zůstala a zeptala se ho.
    A přímo na tom plese jsem mu řekla, že ho mám ráda. Nevím, jestli už to věděl, nebo jsem ho vážně překvapila, ale zapomněla jsem ti říct, že už jsem dlouhou dobu pozorovala, jak se na mě dívá.
    Na druhý den mě na nádraží zastavil Malfoy a předal mi od Severuse vzkaz. Chtěl, abych další den přišla do Děravého kotle. Samozřejmě, že jsem se tam vydala a všechno jsme to důkladně probrali. Tak důkladně, že jsem se vrátila domů až ráno, protože jsem skončila u něho doma. Vlastně teď už u nás doma.“
    ,,Takže tohle je jeho byt?“ zajímala se Ginny. ,,Je ale divné, že jsem ho tu ještě nikdy neviděla!“
    ,,Byla jsi tu jen dvakrát, ne?“ namítla. ,,A on je tady přes školní rok jen o víkendech.“
    ,,No vlastně!“ plácla se Ginny do čela. ,,Že mě to nenapadlo dřív! Ale musím ti říct, Herm, žes mě dost překvapila! Věděla jsem, že potom, co ses zklamala u Rona, máš vysoké nároky, ale tohle jsem rozhodně nečekala!“
***

    Hermiona se probrala ze svých vzpomínek a zjistila, že si Ron stále stěžuje. Zachytila Ginnin pohled, který ji nabádal, aby jim už konečně vyzradila své tajemství. Uplynulo už skoro třičtvrtě roku, co všechno o svém vztahu k Severusovi řekla Ginny, ale Harrymu se stále nepřiznala.
    ,,Promiň, že tě přerušuji, Rone, ale protože už budu muset jít, chci vám něco říct. Všem třem,“ zdůraznila, aby Ginny pochopila, že ona taky ještě něco neví.
    ,,Tak do toho, Herm,“ povzbudil ji Harry. ,,Už jsem zvědavý!“
    ,,Příští týden se budu vdávat!“ oznámila jim. Ginny otevřela dokořán pusu, Ron se zadusil bramborem a Harry na ni vyvalil oči.
    ,,Vážně? Ale jak to, že já nic nevím?“ zeptal se uraženě.
    ,,Doufám, že mi to odpustíš, ale já jsem se ti to bála říct!“ omlouvala se mu rychle.
    ,,Ale proč?“ vyptával se Harry.
    ,,Protože ty toho člověka nemáš rád,“ vysvětlila.
    ,,Bereš si snad Malfoye?“ vyprskl se smíchem Ron a poprskal stůl před sebou.
    ,,Ne,“ zavrtěla hlavou Hermiona. ,,Beru si Severuse Snapea!“ Harry se rozesmál.
    ,,Tak tohle je opravdu povedený vtip, Herm!“ vydral ze sebe. ,,Ale musím tě zklamat, apríl byl už dávno!“
    ,,To ale není vtip!“ ujistila ho chladně Hermiona. Harry se hned přestal smát.
    ,,Vážně se za něho vdáváš?“ zeptal se, a když Hermiona přikývla, pokračoval. ,,Ale jak to?“
    ,,Harry, právě ses vyjádřil jako tříleté děcko!“ ušklíbla se Ginny. ,,Bere si ho asi proto, že ho miluje! Úplně ze stejného důvodu jsem si vzala já tebe!“
    ,,No, myslím si, že to potřebujete trochu vstřebat, ale příští sobotu vás čekám. Ještě vám přijde pozvánka,“ vstala. ,,Musím si jít koupit plavky!“
    ,,Plavky?“ užasla Ginny. ,,Na co potřebuješ na svatbu plavky?“
    ,,Na svatbu ne, ale na svatební cestu,“ pousmála se Hermiona. ,,Jedeme na celé prázdniny na Bahamy! Pošlu vám pohled!“
    ,,Na Bahamy?“ zamrkal překvapeně Ron.
    ,,Ano, na Bahamy,“ usmála se na něho. ,,A ještě něco, Brumbál se rozhodl, že už má ředitelování  dost a na jeho místo nastoupí profesorka McGonagallová, takže se uvolnilo místo profesorky přeměňování. Tak jsem se chopila šance a od prvního září je ze mě profesorka! Tak si užijte zbytek dne!“ zamávala jim a vyběhla ven, odkud se přemístila vstříc novému životu v nových plavkách. :-D





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.