Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Beznaděj od Rakev
[Komentáře - 5] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
,,Miluji Tě.“
,,Cože?“
,,MILUJI TĚ!“

,,Pořád Ti nerozumím.“

 
 

            16-ti letá dívka, na jejímž hábitu se vyjímal výrazně modrý havraspárský znak-znak její koleje, seděla jako vždy sama, sama u rohu stolu. Nezdálo se však, že by jí to nějak zvlášť vadilo, ba, že by si toho vůbec všimla. Neměla nikdy ve zvyku být uprostřed společenského dění. Jedině, když se jí posmívali, to samozřejmě bývala středem pozornosti. Ale dokonce i urážky jí nechávali chladnou.

            Zvedla světlovlasou hlavu a rozhlédla se po Velké síni. Byla plná snídajících dívek a chlapců. Hezkých i těch méně hezkých.

            Po chvíli u nebelvírského stolu opravdu našla toho, po kom s nadějí v očích pátrala. Ihned poznala jeho neuvěřitelně rozcuchanou hlavu. Byl v doprovodu své velmi hezké přítelkyně. Moc dobře ji znala, dokonce se s ní i moc dobře vycházela. Vždyť chodily do stejného ročníku, i když jiné koleje.

            Viděla, jak jí on ovíjí svou ruku kolem pasu a ona mu položila hlavu na rameno. V kterékoli jiné dívce by takovýto pohled probudil záchvěv žárlivosti, tato ale byla jiná. Nikdy necítila žárlivost, strach, závist, netrpělivost nebo beznaděj. Ne, se vším byla neobvykle smířena. Tak to bylo i s její tajnou a jistě neopětovanou láskou k veleslavnému Harrymu Potterovi. Nemilovala ho proto,že by byl slavný. Milovala ho proto, proč byl slavný. Proto, že byl v jejích očích výjimečně šlechetný a zvláštní.

            Strašně ráda se na něj takhle dívala. Tak ráda, že se pokoušela mrkat, co nejméně to šlo, aby se nepřipravila byť jen o zlomek vteřiny, kdy se mohla těšit jeho přítomností.

            Vždy byla až někdy nepříjemně upřímná, protivila se sama sobě, že taková nedokázala být i teď a povědět pravdu. Možná to bylo proto, že neměla matku či kamarádku, které by o tom řekla. Možná to bylo proto, že doopravdy ani nechtěla. Vždyť by se to nehodilo do jejího světa ani k ní.

            Nenadále se k ní snesla malá načepýřená sovička, která jí přinášela výtisk časopisu, jenž vydával její otec a pravidelně jí ho posílal.

            Urychleně ho převzala a spěšně se zvedala od stolu a uličkou mezi zmijozelským a havraspárským stolem mířila ke dvoukřídlým dveřím vedoucím z Velké síně, neboť přes okraj svého napůl dopitého poháru s dýňovou šťávou uviděla, jak se objekt jejího zájmu a jeho půvabná přítelkyně ruku v ruce také zvedají od svého kolejního stolu.

            -,,Ahoj Lenko!“ usmál se na ni Harry se kterým se skutečně setkala u dveří, jak si plánovala.

            -,,Ahoj Harry, ahoj Ginny….“ odpověděla zasněně. Ano zasněně, to bylo to pravé slovo. On byl tím, o kom snila.

            -,,Dost mi chybí BA“ upřela na ně své mimořádné nevšedně velké oči.

            -,,Hmm, mně taky, byla to opravdu zábava, ale shodli jsme se přece na tom, že když jsme se zbavili Umbridgeové, není třeba pokračovat…Ne, že by Snape byl nejlepším učitelem.“ ztišil hlas a mrkl.

            -,,Hmmm, je trochu zvláštní. Tak zatím.“

            -,,Ahoj.“ odpověděli jí oba svorně. Asi jim přišlo trochu úsměvné slyšet, jak Lenka Láskorádová hodnotí někoho slovy:,,zvláštní“

            Luna je oba pozorovala ze schodů, jak se loučí, neboť Harry mířil na bylinkářství ven do skleníků, zatímco Ginny spěchala do hodiny přeměňování. Střelenka sama šla na jasnovidectví. Většina studentů neměla učitelku jasnovidectví, profesorku Trelawneyovou, příliš v lásce. Říkali jí šarlatánka. Luna k ní však cítila určité sympatie. Připadalo jí, že má se svou výstřední profesorkou cosi společného. Ani se té představě nebránila. Chápala to, co ostatní studenti nechápali. To, proč je profesorka věčně zavřená nahoře ve věži a mezi studenty a ostatní profesory vychází jen velmi zřídka. Chápala to, protože přesně to pociťovala i ona. Byla raději sama, protože tak si připadala méně osamělá, než ve společnosti. A snad prvně ve svém životě pocítila beznaděj, když si tuhle skutečnost uvědomila.




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.