Zmožen usedl do křesla před vyhaslým krbem. Unavené ruce sjely po opěrkách, hlavu zaklonil, temné oči zavřel. Jedinou myšlenkou pro něj je prázdno. Nemyslet, nesoustředit se, nepamatovat si. Zapomenout. Nic víc. Jen zapomenout.

Do ponuré místnosti vstoupil další muž. Vysoký, štíhlý, světlé až bílé vlasy stažené noblesní elegantní sponou, v ruce třímaje hůl. Ledově šedé oči zabodl do muže sedícího v křesle. Zrádce! Štíhlé prsty aristokrata pevně stiskly ozdobnou hlavici hole. Zrádce! Nemá dost sil na to pronést své obvinění nahlas. Nemá odvahu. Nikdy ji neměl. Odvahu.

Sedící muž sevřel mezi prsty hebký plyš obepínající opěrky křesla. Hluk. Skřípení. Skřípění dveří. Není v místnosti sám. Není v bezpečí. Bez jediného patrného pohybu, bez zachvění víček, bez třesu přechází od meditace a uklidnění své duše k sebeobraně. K nitrobraně. Klidnou, prázdnou, neposkvrněnou mysl nechává odplout do neznáma. Pryč. Někam. Stejně byla pouhou iluzí. Před očima se mu znovu míchají obrazy z jeho vlastního života. Vina, prohřešky, trest, pohrdání sebou samým. Vražda, týrání, krutost, zlo a klam. Beznaděj. Bolest. Utrpení. Svou mysl soustředí ale na jiný obraz. Na jediný. Hebké rudé vlasy, hebké kučery se mu přelévají mezi prsty. Rudá zář, jež z nich sálá, ho naplňuje silou, oslepuje. Je lapen v rudých vlasech. Jsou všude. V jeho snech, v jeho mysli, výčitkách, vinách, tužbách i představách. Z rudých vlasů se stává oheň. Obrovská zář se šíří myslí zrádce. Obrovský žár pohlcuje jeho tělo i mysl. Obrovský žár ho dělí od okolního světa. Myšlenky ponechává ve svém nitru. V bolavém a vinou navždy poznamenaném nitru. Horký, krvavě rudý a silou se bičující žár ho ale nutí jít dál. Zvedá se z křesla. Přistupuje k plavovlasému muži, k slabochu, stojícímu v koutě. Jediným pohledem, pohledem černých zkamenělých očí, mu dokazuje svou převahu. Mysl nečitelná, gesta nečitelná, pohled neproniknutelný. Jen síla, která z něj srší. Síla, která sála z ohně v jeho duši. Plavovlasý muž nepromluví, o tom, co ví, co tuší. Nikdy nepromluví. Bojí se zrádce. Je příliš silný. Příliš silný pro zbabělce. Lucius Malfoye se otáčí a spěšně opouští místnost. Nemá dost odvahy, aby se přidal ke zrádci. Nemá dost odvahy, aby se mu postavil. Uvízl v pasti silnějších jako už tolikrát předtím. Severus Snape unaveně hledí do prázdných dveří za Luciem. Oheň v jeho mysli pomalu usedá, plameny již nešlehají celým nitrem. Duše se klidní. Oheň odplouvá, ochrana mysli pomalu klesá. V duchu ještě pohladí pramen rudých vlnitých vlasů a přemístí se pryč.