Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 764 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Dohodnutý sňatek od Vanityfair od Saphira
[Komentáře - 3] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Za beta-read děkuji Mex.

Povídka zcela patří Vanityfair.

Hermiona seděla a hleděla na jezero. Výtisk Denního Věštce ležel u jejích nohou tak, jak ho upustila, přikryt dopisem z ministerstva. Mysl i srdce byly zmatené. 'Vyber si svůj souboj,' říkával jí vždycky otec. Má tedy bojovat s tímhle směšným sňatkovým zákonem? Nebo má obětovat své štěstí pro nejlepší dobro, místo toho, aby se soustředila na válku proti Voldemortovi? Nebo byl zápas s tímto zákonem jenom dalším soubojem ve větší válce? Nebo hůř, stačilo to k tomu, aby se vzdala své hůlky a vrátila se do mudlovského světa? Měla hodnoty, naděje a sny a tenhle nový zákon by ji přinutil vybrat si mezi nimi.

    Celá zmatená se natáhla po své brašně. S brkem a pergamenem v ruce začala sestavovat seznam pro a proti ke každé dostupné možnosti.  Řešila problém s logikou a plánováním. Bylo to stejné jako každá jiná překážka, které se postavila, podobná Snapeově hádance chránící Kámen Mudrců v prvním ročníku, nebo tomu, jak napálila Umbridgeovou v pátém ročníku.

    Když ji našel profesor Brumbál, seděla ohnutá nad svým pergamenem a snažila se, aby jí neodletěl po větru.

    „Slečno Grangerová,“ promluvil zlehka, „mohu se k vám připojit?“

    Přikývla a posunula se na druhý konec lavičky.

    „Myslím, že by bylo lepší, kdyby jste už odešla. Škola skončila a vy už více nejste studentkou v Bradavicích.“ Pozoroval ji skrze své půlměsícové brýle.

    „Odcházím ke konci týdne. Profesorka McGonagallová mě požádala, abych zůstala a pomohla jí zorganizovat nějaké věci pro další rok,“ odpověděla. „Ale to už jste věděl, že, profesore?“

    „Ach ano, pamatuji si, že se o tom Minerva zmiňovala.“ Zamrkal. Hermiona moc dobře věděla, že si byl vědom toho, proč je stále tady, ve škole. Domnívala se, že ví stejně dobře i to, proč je venku na lavičce a cosi tu čmáře.

    „Podle jistých okolností říkala, že by mi nabídla učednictví, ale když se věci mají takhle,“ Hermiona při tom začala chraptět, což bylo prvním znamením emoční úzkosti, která se u ní zatím doposud projevovala.

    „Tak bystrá čarodějka jako jste vy by měla pokračovat ve svém vzdělání,“ řekl Brumbál, „jsem si jistý, že můžeme něco zařídit.“ Poplácal ji konejšivě po ruce, ale Hermiona se necítila klidně. Hleděla na staršího kouzelníka sedícího vedle ní. Vypadal jakoby nesl celou tíhu světa na svých ramenou a nebylo to poprvé, kdy byla zvědavá, jak tak křehký muž může být tak mocný. Harry ji v minulosti ujistil, že byl docela hrozivý, když měl zlost, ale to mu mohla jen těžko uvěřit.

    „Nedokážu si představit jak, pane profesore,“ řekla a strčila mu do rukou své soupisy. Probral se jimi a uchichtl se.

    „Stále odhodlaná vyřešit jakýkoliv problém s vlastním intelektem – obdivuhodný postoj.“ Podal jí zpátky papíry a ona si je uložila do brašny spolu s novinami a ministerským dopisem.

    „Takže jste ještě nedošla k žádnému závěru?“ zeptal se.

    „Ne,“ povzdychla si a obrátila hlavu směrem pryč, aby nemohl vidět slzy lesknoucí se jí v očích.

    „Jaké jsou vaše možnosti?“

    „Můžu se podřídit tomuto směšnému zákonu a vybrat si vhodného čistokrevného svobodného mládence z tohoto zatraceného seznamu, co poslalo ministerstvo nebo..,“ odmlčela se, přemýšlíc nad hrůzou z dohodnutého sňatku.

    „Musíte si zapamatovat, že kouzelníci na vašem seznamu jsou ve stejné situaci jako vy. Oni jsou také donuceni ke sňatku.“

    „Jistě, ale oni si mohou vybrat toho, koho si navrhnou! Můj seznam je mnohem kratší než jejich,“ vysvětlila.

    „Některé čarodějky narozené v mudlovských rodinách nemají skoro tak rozsáhlý seznam možností jako vy, Hermiono,“ připomněl jí jemně Brumbál. Přemýšlela nad tím a litovala nebohé ženy, které neměly vůbec žádné možnosti.

    „Takže ministerstvo může donutit kouzelníky z mudlovských a čistokrevných rodin, aby se jednoduše vzali, protože lidé jako Malfoyovi a Blackovi jsou tak zaujatí čistokrevností, že jsou v procesu mísení téměř vyhubeni?“ Její hlas se zvýšil do pronikavých výšek a její ruka sevřela hůlku, jako kdyby měla nutkání proklít celé Ministerstvo kouzel do zapomnění.

    „Obávám se, že ano,“ řekl a smutně se na ni podíval.

    „A nemůžete s tím něco udělat?“ prosila, i když v hloubi srdce věděla, jaká je odpověď.

    „Ministr je přesvědčen, že to, co dělá, je to nejlepší, co může udělat – že je to jediná možnost, jak zachránit kouzelnický svět. A když je mužovo ego tak velké, jeho pýcha nejčastěji zabraňuje naslouchání jakémukoliv jinému názoru.“

    „Od vás také?“

    „Obzvláště ode mne. Jaké jsou vaše další možnosti?“ zeptal se znovu.

    „Můžu se postavit zákonu, riskovat potrestání, odsouzení a doživotní vězení. Byla bych Řádu stejně užitečná a vzdala bych se šance být tu pro Harryho, když by mě mohl potřebovat nejvíc. Nebo můžu odejít, opustit Harryho, Rona, Řád, všechny a všechno, co jsem milovala posledních sedm let,“ řekla a zvedla se v ní vlna zoufalství.

    Brumbál si přisedl blíž a obtočil svou ruku kolem jejích ramen. Schovala hlavu na jeho hrudi a vousu a popotahovala. Voněl jako letní den po dešti a ona cítila, jak se uklidňuje, když se dotkl její hlavy. Po několika momentech se posadila zpátky. Uhladila si hábit a upřela pohled zpět na jezero.

    „Musím tu zůstat kvůli Harrymu,“ řekla nakonec. „Jsme přátelé. Nikdy bych ho nemohla takhle opustit.“

    „To znamená, že zbývá jediná možnost,“ poukázal Brumbál.

    „Já vím,“ zašeptala a sklopila oči, když si pohrávala s kapsou školního hábitu.

    „Vždycky jsem si představovala, že se zamiluji do čestného muže, do někoho, koho budou zajímat a bavit stejné věci jako mě. Měli bychom děti, jedno nebo dvě, a zestárli bychom spolu. Chtěla bych manželství, jako mají moji rodiče,“ řekla prosebně.

    „Jenom proto, že manželství není sňatek z lásky, neznamená to, že je úplně bez citu, Hermiono.“ Brumbál se k ní otočil, vzal její ruce do svých.

    „Láska je něco víc než pouhý cit. Obsahuje všechny ty malé věci, co děláš pro člověka, aby jsi mu ukázal, že máš o něj starost. Může to začít, když mu přineseš šálek čaje na konci dne nebo možná on uvaří oběd tobě. Pomalu se po chvilce přičítají; ohled se obrací na úctu, úcta se obrací na obdiv a obdiv přechází do lásky.“

    „A co vášeň?“ zeptala se klidně, trochu rozpačitá, že se ptá ředitele na takové věci.

    „Ta také, ačkoliv nevydrží. Nikdy to nedělá. Dokážeš si to představit? Jak únavné!“ Jiskřičky se vrátily do jeho očí. Usmál se na ni a pak se postavil.

    „Nechám tě teď osamotě. Tuším, že máš docela dost práce dopředu, co se týče pro a proti na tvém seznamu všech možných kandidátů.“
    Hermiona sledovala, jak odchází pryč a pak se obrátila zpátky k jezeru. Seznam byl v její brašně, ale nechala ho tam. Může se na to podívat později, protože nejdřív se musí srovnat se svým rozhodnutím – jedno za druhým.




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.