Perfektní docházka

„Ale ne! Už zase!“ vykřikla zoufale Hermiona. Nejenže minulý týden zmeškala hodinu Formulí, ale dnes se jí úplně vykouřilo z hlavy, že ji odpoledne ještě čeká Věštění z čísel.
Rezignovaně vytáhla na světlo obraceč času a povzdechla si.
„Pamatujte, slečno Grangerová,“ vzpomínala, jak jí kladla profesorka McGonagallová na srdce, „existují dvě pravidla. Za prvé se nikdy nesmíte vidět – a za druhé v žádném, opravdu v žádném případě nemůžete měnit to, co už se jednou stalo!“
Hermiona vždy dodržovala pravidla.
Pravidla, to bylo něco. S nimi dával život smysl. Bez nich by se všechno obrátilo v chaos. Nemohla by si být jistá tím, co je správné…
V tuto chvíli pravidla nenáviděla.
Vzdorně potřásla hlavou.
No a co se stane… beztak se to nikdo nedozví, pomyslela si, když aktivovala obraceč času a dvakrát jím otočila.

Hodina Věštění čísel se vyvíjela opravdu dobře. Hermiona byla pochválená za dokonale vypracovaný úkol a získala deset bodů za aktivitu. Když po hodině odcházela celá spokojená ze třídy, přemýšlela, kam se asi na zbývajících čtyřicet minut schová… ano, do knihovny, to bude to pravé místo. Aspoň si vypracuje další část úkolu do Lektvarů.
Navzdory jejím nejlepším předsevzetím ji ale přepadla únava a ona hluboce usnula.

„Hej, kdo jsi a co tu děláš?“ Někdo jí třásl ramenem.
„Huh?“ rozespale se otočila a strnula v šoku. Skláněl se nad ní Ron a za ním Harry a… Hermiona?
„No, kdo jsi pod tím mnoholičným lektvarem?“ vyzvídal dál Ron.
„Kdo jsem – snad kdo je ona!“ ohradila se Hermiona a ukázala na tu druhou.
„Ale kdepak, Hermiona s námi byla celé odpoledne,“ vmísil se do hovoru Harry.
„Jej!“ zděsila se druhá Hermiona. „Já zapomněla jít na Věštění z čísel.“
„Nezapomněla, já tam šla,“ uklidnila ji ta první. Pak se na sebe chvíli vyjeveně koukaly.
„Kolik je vlastně hodin?“ napadlo Hermionu číslo jedna.
„Pět, za chvíli bude večeře,“ odpověděla jí Číslo dvě.
„To už ale mám být hodinu zpátky!“
„O čem to vy dvě mluvíte? Co se tady děje?“
„McGonagallová! Jdeme!“ popadla druhá Hermiona tu první za ruku a táhla ji do kabinetu učitelky Přeměňování.

„Takže vy jste přes moje výslovné varování chtěla změnit to, co už se jednou stalo,“ povzdechla si profesorka McGonagallová. „A to jsem se za vás osobně zaručila.“
„Moc se omlouvám, opravdu. Už to nikdy neudělám. Ale můžete mi říct, proč jsem tu dvakrát? A kdy to skončí?“ vyhrkla Hermiona.
„Vy tu nejste dvakrát,“ vysvětlovala profesorka. „Jste tu pouze jednou. Jedna Hermiona, která neotočila obracečem času, aby se dostala do minulosti a změnila ji. A jedna Hermiona, která kdesi jinde udělala chybné rozhodnutí. Jste každá jiná. Jedna z našeho světa – a druhá z paralelní současnosti. Kvůli pokusu o změnu minulosti jste se totiž přenesla ze své reality do naší.“
„Dobrá, ale jak se dostanu zpátky?“ zeptala se úpěnlivě Hermiona.
„Nedostanete.“

Říkala jsem Albusovi, že to možná nebude nejlepší nápad, pomyslela si profesorka McGonagallová, když její sledovací kouzla konečně určila kdy a jak zmizela Hermiona Grangerová.
Ale kdepak Albus. Jakmile kterýkoliv ze studentů projeví nějakou iniciativu, hned mu vyjádří plnou podporu. I pan Malfoy dostal vloni povolení na individuálního trenéra famfrpálu. A teď tohle. Pravda, jednou se mu ta důvěra v studenty musela vymstít, ale že by osobou, která poruší pravidla, byla zrovna slečna Grangerová, to mě tedy překvapilo.
Uvědomila si, že bude muset jejím rodičům napsat soustrastný dopis a zhluboka si povzdechla.
Tento svět právě přišel o nadanou mladou čarodějku.
Opravdu doufám, že někde existuje vesmír, kde slečna Grangerová všechna pravidla dodržela.