Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Harry Potter a Stříbrná Dýka od Aquila
[Komentáře - 28] Tisk Kapitola nebo Povídka
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Znovu v Zobí, ale trochu jinak...

Harry Potter a Stříbrná Dýka

Fanfiction

Kapitola 1) Podivné prázdniny

Tyto prázdniny v Kvikálkově se odlišovaly od předchozích snad ve všech směrech. Dursleyovi se usilovněji než kdy jindy snažili předstírat, že Harry v domě není. Bratrance Dudleyho si podržel hned první večer po příjezdu z Londýna, když se strýc s tetou nedívali, pěkně levou rukou pod krkem. Pravou na něj namířil hůlku.

„Koukni Dudloušku, moc se necukej, nebo ti ublížím," řekl Harry falešně sladkým hlasem, jaký se naučil od Dolores Umbridgeové. „Letos jsem toho viděl až dost na to, abych ti byl ochotný cokoli tolerovat. Takže jestli mě budeš obtěžovat nebo se dozvím, že se vracíš ke svému zvyku ubližovat slabším, použiju na tebe paragraf 7."

„Co to je paragraf 7?" dokázal ze sebe dostat Dudley.

„To je ustanovení výjimky ze zákazu kouzlení nezletilých kouzelníků. Znamená to, že v ohrožení života nebo zdraví svého nebo někoho jiného, a to i mudly, můžu použít kouzla i před mudly." Harry text ustanovení trochu upravil, ale byl si téměř jistý, že Dudley na to nemá šanci přijít. „Stačí, abys trochu krotil svoje sklony a hormony, pak se ti nic nestane."

Harry ke svému úžasu zjistil, že teta Petůnie poslouchá na dohled. Když si uvědomila, že si jí Harry všimnul, slabě vyjekla.

„Neboj, nic mu neudělám, pokud mě k tomu sám nedonutí," přinutil se říci.

Nevypadalo to, že by to tetu nějak zvlášť uklidnilo.

„Takže Dudlánku," otočil se zpět k bratranci. „Je to děsně jednoduché. Chovej se slušně a nebudeš mít potíže..."

„Naše rodina chrání tvůj život, bylo to tenkrát v tom dopise," zaprotestovala teta.

„Ano, Brumbál mi to také říkal a asi bych vám měl poděkovat. Ale nějak mi uniká smysl toho, abych Dudleymu dovolil mlátit mě nebo kohokoli jiného..." s těmi slovy odešel do pokoje.

Když po chvilce vykouknul, v dohledu nikdo nebyl.

*

Tohle léto očekával mnohem víc pošty a rozhodně v tom nebyl zklamán. Po pravdě řečeno, některé večery se sovy skoro popraly o to, která první předá svou poštu. Všichni se nejspíš snažili, aby měl pořád co dělat a neměl čas upadat do trudné nálady a výčitek spojených se Síriusovou smrtí. Strýc Vernon a teta Petůnie jen občas usykli, když některá sova přilétla na oči jim.

Vůbec první ale byl poněkud nečekaný dopis, který přinesl mohutný výr. Ten seděl na okně a vyzývavě hleděl na Hedviku, skoro jako by naznačoval, ať si něco zkusí začít. Hedvika byla sice větší, ale výr působil dojmem zkušeného rváče.

pan Harry Potter

Zobí ulice 4, Kvikálkov, Surrey

Pane Pottere,

dostavte se laskavě dne 21. července do Soudní síně č. 10 na předběžné líčení Velkého Slyšení Starostolce. V případě, že byste naší výzvu odmítl, budete považován za osobu mimo zákona a zatčen službou bystrozorů. Očekáváme vaši odpověď obratem soví pošty.

S pozdravem Cecil Jones, zastupující žalobce Starostolce

Harry honem napsal něco ve smyslu, že určitě dorazí, jen nemá zajištěnou dopravu a že nechápe, proč je teď najednou předvoláván. V tom lhal, tušil, že by mohlo jít o červnové události z Odboru Záhad Ministerstva Kouzel. Přemýšlel, koho a jak má honem kontaktovat s prosbou o pomoc. Považoval za pravděpodobné, že se Popletal bude snažit v tichosti celou věc shodit na něj a na jeho přátele.

O tom ho napůl přesvědčil dopis od Rona, se kterým přilétl Papušík jen asi hodinu po odletu výra od Starostolce.

Harry, přilítnul sem výr s předvoláním pro mě a pro Ginny na Ministerstvo. Ani taťkovi v práci nikdo nic neřekl, zkusí se ještě poptat, o co jde, ale je to skoro jistě kvůli BA. Jestli to dobře dopadne, možná bysme mohli oslavit tvoje narozeniny v Doupěti. Ron

Nabídka společné oslavy by jindy Harryho rozradostnila, ale teď měl dojem, že oslavuje trochu předčasně. Rychle odepsal něco uklidňujícího s prosbou, aby zkusil napsat Nevillovi, jestli dostal také předvolání. Lenka Láskorádová by měla být ve Švédsku, ale přinejmenším bystrozorové ji tam najdou také.

Hedvika poněkud podrážděně zahoukala, když viděla, jak Papušík zmizel do noci a ona je ještě v kleci.

„Klid Hedviko, ty poneseš dopis pro Remuse Lupina. Snad ho najdeš před úplňkem, kdyžtak si dej raději pozor."

Sněžná sova přikývla a sledovala, jak Harry rychle píše otcovu spolužákovi.

Zdravím Náměsíčníku,

zdá se, že si nás přeje Ministerstvo vyslechnout. Nevíte, jestli je to čisté nebo ne? Ještě bych vás chtěl poprosit, jestli byste mi neporadil, jak vznikla ta Pobertova záležitost. Potřeboval bych udělat něco podobného v okolí co bydlím. Dvanácterákův syn

Když dopis zakončil takovýmhle označením, trochu ho zamrazilo. Jednoho z blízkých otcových přátel přivedl na smrt a zrádci Petrovi Pettigrewovi nezabránil před dvěma roky uniknout...

*

Prvních pár dní prázdnin uplynulo bez výrazného vyrušení. Dlouhý Hermionin dopis byl obsáhlý a připomínal spíš korespondenční doučovací kurz na NKÚ. I tak v něm ale byla zmínka o jejím předvolání. Během úvah dospěl Harry k názoru, že by se mu mohlo hodit něco nezávislého na hůlce a napsal proto dvojčatům Georgi a Fredovi Weasleyovým o několik co nejhlučnějších dělobuchů.

Odpověď profesora Lupina nebyla příliš povzbudivá. Hedvika se s ní vrátila dva dny po svém odletu.

Ahoj Harry, s šifrováním si zatím nedělej starosti, ani s tím Velkým Slyšením. Mě na to pozvali také a vsadím se, že i Brumbála. Kdyby tě chtěli zatknout, pošlou prostě bystrozora, který by tě odvedl. S Pobertovým plánkem je ta potíž, že funguje jen v Bradavicích a něco podobného je možné nakreslit jen pro začarované území. Existují takové plánky Ministerstva Kouzel, byť v nich některá místa chybí a Příčné ulice, ale území mudlů se nedá takhle magicky zachytit. Já to ani sám neumím, ten náš plánek dělal hlavně James se Siriusem.

Remus

P.S. Dávej si pozor a jestli nebudeš muset, tak raději nevycházej ven.

Dvanáctého dorazila sova z Bradavic s výsledky NKÚ. Jak očekával, z obrany proti černé magii měl Vynikající, jenže to kromě péče o kouzelné tvory současně byla jediná vynikající, kterou dostal. Z lektvarů a z proměňování měl Nad očekávání, z kouzelných formulí mezi Nad očekávání a Vynikající a z předvídání budoucnosti, astronomie i z historie kouzel shodně Přijatelné. Zrovna tyhle obory si na přípravu pro OVCE rozhodně zapisovat nehodlal.

Příští den ho v podvečer čekalo další překvapení.

„Pottere, potřebuju si s vámi promluvit," chraptivý hlas Pošuka Moodyho byl slyšet ze zdánlivě prázdného prostoru za plotem. „Nějak nenápadně mě dostaňte dovnitř."

Když už věděl, co má hledat, dokázal jakž takž rozeznat postavu zakrytou zastíracím kouzlem. Okolo prošel Pan Tlapka paní Figgové a otřel se o Pošukovy nohy, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc. Moodymu uniklo tiché zasyknutí.

„No samozřejmě, kočky prokouknou mnohá kouzla, za chvíli to bude vědět i Figgová."

Harry vyšel ven na ulici, podíval se směrem, odkud zaslechl skřípění brzd, jako by bylo kdovíjak zajímavé, který řidič neumí řídit. Cítil za zády, jak Moody prošel do zahrady.

„Co se děje, pane Moody?" zeptal se potichu a opatrně v kapse přidržoval hůlku pro případ, že by Pošukovu podobu na sebe zase vzal některý ze smrtijedů.

„Možná jsi opatrný Harry," narážel bývalý bystrozor na nenápadně přidržovanou hůlku. „Stejně bys ale měl být mnohem opatrnější. Dohodneme si v klidu nějaké rozlišování pro budoucí setkání. Nejlíp něco, co se nevybreptá pod kletbou Imperius."

„Půjdeme ke mně do pokoje, ať si Dursleyovi nevšimnou, že s někým mluvím."

Cestou zahlédl Dudleyho, jak sedí u počítače a joystykem ovládá střelbu v nějaké nové hře. Reproduktory vedle obrazovky vydávaly celkem značný a věrohodný hluk přestřelky.

„Někteří mudlové jsou asi stupidní," ucedil Pošuk potichu za jeho zády.

„Bratránek Dudley je nejspíš idiotů král," uchechtl se Harry s mírným úsměškem. „Od posledního rozhovoru se nejspíš rozhodl povraždit co nejvíc počítačových postav."

„Ještě, že nemá žádné čarodějné schopnosti. Ty-víš-kdo by ho jinak zkusil využít..."

Když se za nimi zavřely dveře Harryho pokoje, ve vzduchu se objevila hůlka, která opsala kruh kolem celé místnosti: „Porta tranquilitás!"

Stěny místnosti se jakoby zavlnily. Pak se hůlka otočila, ozvalo se nezřetelné zamumlání a najednou bylo vidět Moodyho, ukazujícího hůlkou na svou vlastní hlavu.

„Co to je za zaklínadlo?" zeptal se Harry.

„Brána ticha. Teď nás nikdo nemůže odposlouchávat ani vejít do místnosti. Trochu nevýhodné je, že se nemůže vyměňovat ani vzduch, takže se nedá udržovat moc dlouho, pokud se nechceš udusit," vysvětloval Pošuk. „Dá se použít v zavřených místnostech a opravdu schopný kouzelník dokáže udržet tohle kouzlo i venku nad ručně namalovaným křídovým kruhem. Chvíli."

Přistoupil k Harryho stolu.

„Á, výsledky NKÚ," poznamenal. „Dovolíš..."

Rychle si pročítal pergamen.

„Sneseš trochu kritiky Harry?" zeptal se Pošuk. „Říkali mi, že se chceš stát bystrozorem. Myslím, že když si mojí podobu půjčil ten mizera Skrk, sám ti tu kariéru taky doporučoval. Je to asi jediné, v čem se s ním jsem ochotný shodnout."

Na chvíli se odmlčel, pohlédl do pergamenu, jako by v něm hledal slova, která chce vyřknout. Pak si povzdechnul.

„Já vím, že tvůj strýc Vernon Dudley není zrovna příkladem mužského chování a tím nejlepším otovským vzorem," začal opatrně. "Je to dost a dost znát na jeho vlastním synovi."

„Jenže," pokračoval. "Ty si nemůžeš dovolit sám si tím omluvit své chyby. Teď nemluvím o smrti Síriuse Blacka," zarazil Harryho, který se chystal něco říci. "I když to bude znít dost krutě, jeho smrt byla asi cena, kterou jsme museli zaplatit za to, že Ministerstvo přestalo bránit informacím o Voldemortově návratu. Každý bystrozor udělá ze začátku nějaké chyby, proto ho dají jako parťáka k někomu zkušenějšímu, než mu dovolí pracovat samostatně. Totéž dělá nakonec i mudlovská policie. Tyhle chyby mohou bohužel vést i ke smrti nevinných. Když bojuješ s vyvrheli černé magie, nedá se to nikdy dopředu vyloučit. Chybami se rozumný učí, ale jen pitomec opakuje pořád znovu ty samé. Chytrý aspoň udělá nové. Trochu sis vyzkoušel, jak vypadá velení, ještě se musíš naučit, jak se velení poslouchá a jak se plánuje strategie a taktika. Práce bystrozora vypadá jako práce mudlovského vojáka, policisty i detektiva v jednom."

Když viděl, že získal Harryho pozornost, pokračoval:

„Jde o tvou povahu. Máš některé vlastnosti a některé schopnosti, které pro práci bystrozora zapotřebí jsou a některé, které by při ní mohly být zatraceně nebezpečné, asi hlavně pro tvého případného parťáka. Máš odvahu a vytrvalost, to je dobře, ale jednáš zbrkle, bez rozmyslu, podle osobních pocitů a máš tendenci upínat se k jedinému nápadu."

„Myslím ten tvůj předpoklad, že Kámen mudrců chce ukrást profesor Snape nebo že Tajemnou komnatu otevírá mladý Malfoy," řekl, když zahlédl tázavý výraz na Harryho tváři. „Necháš se snadno oklamat, jako tě oklamal Skrk. Od něj mne to nepřekvapuje, to byl opravdu schopný ničema. Navíc, už několik let dlužíš profesoru Snapeovi poděkování za to, že ti pomohl zachránit se, kdy Quirell očaroval tvoje koště. Když jste chytli Petra Pettigrewa, měli jste Snapea vzbudit, aby mohl svědčit. Je natolik pocitvý, že by pravdu řekl. Bohužel to nedošlo ani Remusovi. A Pettigrewa jsi asi neměl bránit před smrtí. Brumbál je sice rád, že má Voldemort zas tělo, takže by ho snad bylo možné zastavit, ale já bych dal přednost tomu, vidět Petrovu mrtvolu."

„Ale Snape..." začal Harry.

„Profesor Snape," opravil ho Pošuk. „Já vím, že jste si zrovna do oka nepadli a že si s tím začal on. Ale teď je to tvůj i můj nebo Brumbálův spojenec, doufejme, že dost věrný.

Pro dráhu bystrozora potřebuješ nejen dobré výsledky na OVCE z lektvarů, ale potřebuješ tomu skutečně rozumět. Mohl bych tě sice něco naučit sám a přinesl jsem ti kopie svých poznámek o lektvarech, ale k výuce potřebuješ učitele, který umí učit. Severus Snape to umí, když chce. Některé chyby máte stejné oba dva a když na sebe takoví lidé narazí, rozum jde často stranou.

Poradím ti, co by na profesora Snapea mělo fungovat. Klíč je v úctě. Domnívám se, že i do Fénixova řádu se dal kvůli své potřebě úcty nebo aspoň sebeúcty. Takhle si může sám sebe vážit za to, že riskuje na té správné straně, že pomáhá těm správným lidem..."

„Ne vždycky," namítl Harry konečně. „Malfoyovi a celému Zmijozelu ustavičně nadržuje proti komukoli z Nebelvíru..."

„Mladý Malfoy je z jeho koleje. Kdyby nebyl tak nafoukaný a zahleděný sám do sebe a do důležitosti své rodiny, byl by i docela schopný. Bohužel potvrzuje přísloví o stromě a jablku a v budoucnu se možná potkáte spolu jako bystrozor a černokněžník, obávám se..." odpověděl Moody. „Že nadržuje své koleji, to není až tak překvapující. On to dělá jen nejokatěji. Možná je to i poctivější, nevím... Málokterý z profesorů vydrží být celou dobu tak čestný jako McGonagallová. Ta ti myslím už párkrát taky nadržovala, jen to nebylo tak okaté a nevybočovalo to ze zaběhnutého řádu věcí," na chviličku se odmlčel a jeho kouzelné oko šmejdilo po pokoji a jen na vteřinku či dvě se zastavilo na nějakém předmětu.

„Malfoy taky popírá tvrzení mudlovských psychologů o tom, že darebáci se stávají z dětí v nefunkčních rodinách. Malfoyovi jsou mimořádně dobře fungující rodina darebáků, kde se i zlo dobře dědí..." neveselý úšklebek na Pošukově tváři říkal vše. "To teď ale není důležité. Důležité je, abys se nějak rozumně smířil s profesorem Snapem a při tom si zachoval tvář. Nejlépe bude mu napsat dopis s omluvou, poděkováním a nabídkou ke smíru. To by mohlo uspokojit jeho ješitnost a splnit požadovaný účel."

Moody vytáhnul svou placatku a chystal se z ní upít.

„Dovolíte, pane Moody!" vyhrknul Harry a natáhnul levou ruku po láhvi. V pravé držel připravenou hůlku.

„Chytré Harry," pochválil ho Pošuk. „Za tohle mi můžeš říkat Alastore jako Brumbál. Odlij si trochu na lžičku, jestli to chceš prozkoumat."

Harry zběžně otřel hadříkem lžičku z čaje a ukápnul na ní trochu z Moodyho placatky. Kapalina to byla řídká, karmínově červená a celkem příjemně vonící. Šly z ní slabounké stříbřité páry, povědomé z jedné Snapeovy hodiny. Ničím nepřipomínala mnoholičný lektvar. Harry k ní opatrně přičichnul. Mezi vůněmi různých bylin nedokázal přesně rozeznat žádnou konkrétní.

„Můžeš klidně i ochutnat, tohle by ti neuškodilo," ušklíbnul se Pošuk znovu. „Je to zředěná irská uisgeyi, jak říkají whisky. S trochou posilujícího a pár kapkami dokrvujícího lektvaru. Myslím, že jsem zažil víc útoků na svůj život, než ty teplých večeří a ne všechny byly úplně neúspěšné," loknul si ze své placatky.

„Tady máš ty moje poznámky," podal mu štos oxeroxovaných rukopisů. „Některé lektvary už budou dnes zastaralé, ale něco je ještě k potřebě."

„A co vám říkali při kopírování," byl zvědavý Harry. „Musel jste jim nějak měnit paměť?"

„No právě to, že jsou ty lektvary už beznadějně zastaralé, jako já sám," uchechtl se Moody znovu. „Víš, tohle je z obchodu s kopírováním kousek od knihkupectví s knihovnou, kde si mudlové kupují to, čemu říkají knihy o magii, talismany a podobné hlouposti. Dost často si knihu jen vypůjčí a běží si jí okopírovat k nejbližší kopírce. No a tu má jeden náš člověk. Hlídáme, aby nic z toho nemohlo náhodou skutečně fungovat. To by mohlo vézt až k prozrazení našeho světa mudlům. Zatím všechno, co tam bylo, bylo naštěstí úplně bezcenné."

„To musí být děsně nudná služba," zauvažoval Harry.

„Jistě, taky se to dává jako zácvik nováčkům mezi bystrozory. Ti musí v takových krámech odsloužit pěkných pár hodin, aby prokázali odolnost a vytrvalost proti pekelné nudě, stejně jako schopnost vyjít s mudly a dostat z nich nenápadně informace. Zatím to bylo vždycky k ničemu, ale nikdo neměl odvahu tuhle hlídku ukončit."

„Mohl byste mě naučit to zastírací kouzlo," napadlo Harryho.

„Zatím ne, je to docela obtížné a přitom je to součást základního bystrozorského výcviku. Ale naučím tě celkem jednoduché kouzlo, které dokáže zastírací kouzlo nebo neviditelný plášť nebo podobné triky prokouknout."

Harry zpozorněl.

„Namíříš hůlku proti vedoucímu oku, aniž by sis ho vypíchnul, pochopitelně a řekneš Visus verere. To znamená pravdivé vidění. To, co se skrývá pod nějakým zneviditelňovacím kouzlem, se objeví, ale je to průsvitné, takže poznáš neviditelného od viditelného. Je to užitečný trik, ale i ten nejlepší kouzelník ho neudrží déle, než hodinu a příliš časté opakování zhoršuje zrak. Navíc ty si budeš muset vždycky nejdřív zvednout brýle a pak teprve kouzlit. Skrz sklo to nefunguje."

„Které oko je vedoucí?" ptal se Harry.

„Natáhni ruku přímo před sebe, zvedni jeden prst a nehýbej s ním. Pak zkus zavřít střídavě levé a pravé oko. Pokud se prst jakoby pohne, je to to vedlejší oko. Pokud zůstane po zavření druhého oka prst v původní poloze, je to vedoucí oko. Většina praváků má vedoucí pravé oko. Když zaciluješ nějaké kouzlo na dálku a máš čas, měl bys zacilovat vedoucím okem," vysvětloval bývalý bystrozor.

Harry to vyzkoušel a musel s Pošukem souhlasit. Namířil si hůlku na pravé oko:

„Visus verere!"

Viděl, jak Moody namířil svou hůlkou na vlastní hlavu a od hlavy dolů se začíná podivně mihotat a vypadat napůl průsvitně. Udělal pár kroků doleva a pár zpět. Když viděl, že ho Harry sleduje, kývnul.

„Fajn, buď ho můžeš nechat odeznít, nebo když už pravdivé vidění unavuje tvoje oči, ukončíš ho prostě Finite."

Protože Pošuk neukončil své zastírací kouzlo, neukončil ani Harry pravdivé vidění.

„Správně Harry," pochválil ho Moody. „Když zůstává nějaké kouzlo neviditelnosti, neukončuj pravdivé vidění předčasně. Mohla by to být otázka přežití..."

„Nebude dělat Ministerstvo potíže, že jsme tu kouzlili?" napadlo Harryho.

„Sova přiletí nejdřív po ukončení brány ticha. Prostě odepíšu, že kouzla jsem dělal já v rámci doučování. Ani nebudu muset lhát..."

„Porta propatula!" vyřkl zaklínalo nečekaně silným hlasem a objel opět kruh okolo celé místnosti.

Za oknem bylo vidět dvě sovy pálené a jednoho kalouse, kteří ťukali do skla.

„Á pošta," konstatoval Pošuk. Chytil obě sovy pálené, aby se nepopraly o to, kdo doručí nejdřív svou zprávu. Harry vzal zprávu a balíček od kalouse.

Ahoj Harry!

Posíláme ti ty dělobuchy. Mamka s taťkou zašli k nám do krámu a vysvětlili, že máš u nás buď otevřený účet do výše dvanácti set galeonů, nebo podíl na zisku z krámu. Mamka ječela tak, že jsme to skoro chtěli uchovat do Ječivých kapslí, ale nakonec jsme si to rozmysleli. Nikdo by neměl vydělávat na své rodině bez dovolení. Říkali nám taky o Velkém Slyšení. Drž se, přijdeme tě oba podpořit. Fred a George

Jména na koni pergamenu byla několikrát přemazávaná, jakoby obě dvojčata zápolila o to, čí podpis bude první. Harry napsal rychle odpověď a vrazil ji kalousovi do zobáku.

Díky oba,

udělali jste mi radost. Přeju moc úspěchů v podnikání. Harry

Když si šel převzít druhou sovu, kterou mu Moody podával, všimnul si, že Pošukovo magické oko se zastavilo na balíčku:

„Cos to dostal Harry?"

„Pár dělobuchů od Freda a George Weasleyových," odtušil a přebíral od sovy poštu s očekávaným dopisem Mafaldy Hopkirkové.

pan Harry Potter

Zobí ulice 4, Kvikálkov, Surrey

Pane Pottere,

navzdory opakovaným varováním i předvolání ke slyšením loni v srpnu a letos v červenci se vaše adresa stále opakuje při hlášení o neoprávněném užití kouzel. Naposledy před půl hodinou jste použil kouzlo Brána ticha, jehož užití Ministerstvo kouzel obzvláště znepokojuje. Nezletilý čaroděj vaší úrovně by s něčím podobným neměl mít ještě zkušenosti. Očekávejte proto návštěvu našeho pracovníka k podání vysvětlení.

S pozdravem a přáním pěkného dne Mafalda Hopkirková, odbor Neoprávněného užití kouzel, Ministerstvo kouzel.

Harry podal první sovu pálenou i pergamen Moodymu, od kterého si převzal tu druhou. Jak viděl, Pošuk honem něco napsal na kousek pergamenu, přivázal to ministerské sově na nohu a vyhodil ji z okna. Dopis, který nesla druhá sova byl rovněž z Ministerstva, ale nesl jiný rukopis.

pan Harry Potter

Zobí ulice 4, Kvikálkov, Surrey

Pane Pottere,

dozvěděli jsme se o vašem úmyslu vstoupit do našich řad služby bystrozorů. Probírali jsme to na našem Ústředí a dospěli jsme k závěru, že vám dáme možnost prokázat svou způsobilost a to i navzdory vašim četným výstřelkům hraničícim s porušením zákonů. Vysíláme k vám našeho člověka k pohovoru.

Lancelot Dawlish, Ústředí bystrozorů, Ministerstvo kouzel

Podal kus pergamenu Pošukovi, když mu chtěl podat i sovu, ta ho klovla a ulétla.

„Lancelot," ušklíbnul se Moody. „To se mu rodiče opravdu pomstili. Nedivím se, že jako Tonksová dává přednost příjmení."

„Co od nich můžeme čekat a co budeme dělat?" zeptal se Harry s jistou obavou.

„No, v poslední době nám trochu chybí informace... Tonksovou a Pastorka postavili mimo službu, takže nevíme, co vědí bystrozorové, ani co si myslí, že vědí. Bohužel se provalila jejich spolupráce s Řádem. Před Arturem Weasleyem nemluví nikdo, kdo není Brumbálův spojenec," řekl zamyšleně Pošuk "Asi nám nezbyde, než chvíli čekat, jak se věci vyvinou a zatím se připravit na obranu."

Vtom se s třesknutím objevil vyhublý třicátník úřednického vzhledu. Vypadalo to, že si zastřeného Moodyho nepovšimnul.

„Pan Harry James Potter?" zeptal se stroze. „Jsem Francis Andrews z Odboru neoprávněného užití kouzel. Půjdete se mnou na Ministerstvo. Nedělejte laskavě potíže a odevzdejte mi hůlku."

Další třesknutí následovalo během nastalého vyčkávajícího ticha.

Objevil se bystrozor s dlouhými vlasy svázanými do ohonu s hůlkou už v ruce.

„Zmizte Andrewsi, tohle je věc bystrozorů…"

„Williamsone, tohle si nemůžete dovolit," dostal ze sebe oslovený. „Mladý Potter si tu dělá kouzla v mudlovském domě, jako by se nechumelilo a jako by neplatila pravidla o utajení. To je věc odboru Neoprávněného užití kouzel."

„Je červenec, to se zpravidla nechumelí," konstatoval Williamson. „A věc bystrozorů je cokoli, o čem se bystrozorové rozhodnou, že je jejich věcí… Je výjimečný stav, takže máme přednost."

S těmi slovy namířil hůlku na čaroděje z konkurenčního ministerského odboru.

„Tak už zmizte," dodal netrpělivě.

K Harryho překvapení se Andrews dál nehádal a opravdu se přemístil pryč.

„Můžete se odestřít, Pošuku," konstatoval bystrozor.

Moody se skutečně znovu zviditelnil, ale sledoval Williamsona s podezřením.

„Jak dokážeš, kdo skutečně jsi?" zeptal se nečekaně ostře.

„Mám vzkázat od Pastorka, že příště by raději nepřimrznul ke koštěti, až někam budete spěchat. Na Ministerstvu někdo vynáší informace, ale bystrozorové to nejsou."

„To je Macnair," vyhrknul Harry. „Jenže krtek je tam určitě nejméně ještě jeden. Ani Macnair ho nezná, mluvil pod Veritasérem. Všichni teď chodí po Ministerstu jako bubáci a nikdo nikomu nevěří."

„Přesně to chtěl Voldemort udělat," konstatoval Moody. „Takže mu stačí získat pár důvěrných informací, dát vám nějak vědět, že je má a vy už budete lítat jak kocouři po valeriánu. Ministerstvo se v kritické chvíli zneschopní samo."

„Děláme prověrky," bránil se bystrozor. „Vypilo se víc Veritaséra, než za celé roky, ale zatím ho nemáme."

„Asi se budu muset nechat znovu zařadit do stavu," zavrčel Pošuk. „Vy tam nenajdete ani vlastní zadek s nakreslenou mapkou."

Na Williamsonově tváři se mísilo pobavení s urážkou.

„To by byl vynikající fór. Hádám, že Popletala by z toho kleplo. Aspoň by to dostal někdo inteligentní," odtušil. „Jenže všichni vědí, že jste loajální Brumbálovi a toho nechtějí poslouchat. Obávám se, že se nejdřív musí stát nějaké neštěstí, než na Ministerstvu přestane být rozum nedostatkovým zbožím."

Nikomu neušlo, že Williamson mluví o tom, že k nějakému neštěstí určitě dojde.

„Co by chtěli udělat bystrozorové?" zeptal se Harry.

„Většina z nás podporuje Dawlishův nápad, aby se Popletal buď sám poděkoval, nebo byl odvolán a na jeho místo se dostala Amélie Bonesová."

„Jestli to je opravdu jeho vlastní nápad, tak je Dawlish chytřejší, než jsem myslel," prohlásil Moody. „Na rozdíl od Brumbála je skoro pro všechny přijatelná a už na Ministerstvu pracuje. Ona by tu pozici chtěla ne pro pocit moci, ale pro práci a na rozdíl od Brumbála není vázaná prací pro Bradavice."

„Fajn, takže já se rozloučím," konstatoval Williamson. „Pokusím se zařídit, aby na Odboru neoprávněného užití kouzel neotravovali s každou prkotinou, ale to se nemusí podařit. Nějak vás tam nemají v lásce, Pottere. U nás se těšíme, až si budeme moci vyzkoušet, jestli se budete hodit za jednoho z nás.

Nekoukejte se tak udiveně. McGonagallová nám poslala informaci, že byste rád vstoupil do stavu a Umbridgeová chodila chvíli po Ministerstvu a nemohla spolknout, že by se vám to mohlo případně i podařit."

S těmi slovy se Williamson přemístil pryč.

„Můžeme mu věřit?" zeptal se Harry Pošuka.

„Dobrá otázka… Hm, řekl bych, že do jisté míry ano. Přinejmenším nespolupracuje s Voldemortem, aspoň za to můžeme být vděční."

„Visus verere!" přikázal ještě ke svému vlastnímu oku a rozhlédl se po místnosti. „Dobré, žádné rezidentní kouzlo, neviditelný špeh ani podobná ohavnost. Ještě trochu projdu okolí a půjdu. Nedoprovázejte mne," neopomněl přikázat. „Ve volných chvílích si přečtěte ty poznámky o lektvarech, mohou se hodit, dřív, než by bylo příjemné…"

S těmito slovy se přemístil pryč. Harry si všimnul, že se objevil kousek od domu, kde ze stínu vykráčela paní Figgová a chvíli s ni poměrně vzrušeně pohovořil. Pak oba odešli svou cestou. Protože se nejspíš už nemělo nic dít, Harry sešel dolů uzmout si něco k večeři.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.