Spěšný vlak do Bradavic vyrazil teprve nedávno. Studenti se nahrnuli do volných kupé, po skupinkách. Jen jeden chlapec stál bezradně sám na konci chodby. Severus Snape. Na nástupišti nemohl najít Lily s její rodinou. Bylo jasné, že tam musela být, ale on ji prostě nemohl najít! Procházel chodbou a nakukoval do všech kupé, okolo kterých procházel ve snaze ji najít. Lily ale k nalezení nebyla. Už začal propadat smutku, když prošel okolo kupé, ve kterém seděli dva chlapci a dívka, která tiskla obličej na sklo. Lily.
Severu se posadil proti ní a všiml si, že má oči zarudlé pláčem.
"Nechci s tebou mluvit," pronesla a paličatě sledovala okolní krajinu.
"Proč ne?"
"Petty mě n-nenávidí, protože jsme četli ten dopis od Brumbála."
"No a co?" "Je to moje sestra!" Pronesla to s ohromnou lítostí a zlobou. S lítostí kvůli sestře a se zlobou kvůli Snapeovi.
Chlapec se první zatvářil smutně, ale poté rozradostněně pronesl: "Už jedeme! Jedeme do Bradavic!"
Konečně se na Lilyině tváři objevil úsměv. Těšila se na Bradavice. Byla ochotna na nějakou dobu - asi tak deset měsíců - zapomenout na své neshody se sestrou.
Severus se spokojeně zabořil do sedadla a koukal z okna. "Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu," řekl po chvíli přemýšlení.
"Do Zmijozelu? Kdo by se chtěl dobrovolně nechat zařadit do Zmijozelu? To už bych radši z Bradavic utekl!" Ozval se chlapec, který seděl u dveří a ještě před chvílí si jich nevšímal. Vypadal doopravdy nazlobeně, jako kdyby byl nějaký zločin to, že Zmijozel vůbec existuje. Měl havraní vlasy, rozcuchané tak, že vypadal, jako kdyby nikdy nenavštívil koupelnu. Na nose měl posazené kulaté brýle. Chvilku probodával Seva pohledem a pak se otočil k druhému chlapci, který seděl naproti němu. Ten měl naopak vlasy delší a upravené, které rámovaly jeho pěkný obličej.
"Co ty na to?" Vystřelil po chlapci.
"Celá moje rodina chodila do Zmijozelu." Rozcuchaný vypadal zklamaně a vzápětí si pohrdavě odfrkl: "A já měl pocit, že vypadáš skoro normálně…"
Ted si zase odfrkl ten druhý chlapec. "Třeba tu tradici poruším. A kam by sis přál ty, aby tě zařadili?"
Rozcuchaný pozvedl ruce, které jakoby svíraly meč. Prudce jimi zamáchal okolo sebe a nebýt toho, že mu přitom napůl spadly brýle z nosu, vypadal by hrdinsky.
"Přece - Do Nebelvíru, kam míří všechny statečná srdce! Jako táta."
Lily na něj se zájmem hleděla. Ted už znala dvě koleje. Nikdy jí nenapadlo se Seva na tohle zeptat. Pořád dokola mluvil o Zmijozelu, tak si myslela, že je to jediná kolej na škole. Chtěla by vědět kolik jich je.
Když Severus zachytil Lilyin pohled, jakým koukala na chlapce s neviditelným mečem pohrdavě si odfrkl, aby upoutal její pozornost. Bohužel, také chlapcovu.
"Co je? Něco se ti nelíbí?" Kdyby se dalo vraždit pohledem, bylo by po něm.
"Pokud ti záleží víc na svalech, než na rozumu…"
"A kam by ses chtěl dostat ty, když ti oboje schází?" Jestli tihle dva budou ve stejné koleji, bude to utrpení. Po kupé rozlehl smích obou mladíků.
Lily vstala a otočila se na Snapea: "Pojd Severusi, najdeme si jiné kupé."
"Ještě se uvidíme, Srabusi."
*
Ještě se viděli.
Severus často vzpomínal na to, kdy je oba Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. James - ten rozcuchaný - byl nadšený, ale vypadalo to, jako kdyby s tím počítal. Když byl do Nebelvíru zařazen Sírius - ten s dlouhými vlasy - vypadal potěšeně a překvapeně zároven. Byli k nim zařazeni i jejich budoucí nohsledi: Lupin a Pettigrew.
"Evansová, Lily." Oznámila profesorka McGonagallová a Snape se napřímil. Lily nejistě vykročila ke Klobouku. Profesorka McGonagallová jí ho nasadila na hlavu a ten po několika nesnesitelných vteřinách vykřikl: "Nebelvír!"
Lily se vydala ke žluto červeným a Severus mezitím zamířil ke Klobouku. "Zmijozel!" Vykřikl Klobouk sotva se dotkl jeho hlavy. Zmijozelští nejásali. Nebelvírští mezitím hlasitě oslavovali to, že do jejich řad byl přidělen další student.
*
Lily se zájmem hleděla na všechno, na co se dalo. Nejraději by měla, alespoň osm párů očí. Snad nejvíce se jí líbil strop. Vypadal jako noční obloha.
"Je začarovaný," ozvalo se naproti ní. Ten rozcuchaný chlapec se na ní díval, zatímco ten druhý se štoural v jídle.
"Já vím, četla jsem o tom." Myslela si, že ho svým příkrým tónem odradí, ale on jí podal ruku.
"Jsem James Potter." Lily se trochu naklonila přes stůl a trochu mu jí stiskla.
"Já jsem Lily Evansová." A nezapomněla jsem na to, jak ses choval ve vlaku. Varovala ho v duchu.
"Tak co, Evansová? Jak se ti tady líbí?" Vypadal, jako kdyby jí ukazoval svůj dům. Severus zatím oba dva pozoroval od stolu na opačném konci síně. Viděl, jak si stiskli ruce, jak spolu mluvili. A pocítil něco, co nikdy předtím. Žárlil.