Harry Potter a Stříbrná Kulka

Těm několika nemnoho příznivcům povídky 'Harry Potter a Stříbrná Dýka' se omlouvám, že tento příběh NEBUDE přímým pokračováním této povídky. Joane Rowlingová dopsala svůj šestý díl o dost jinak a nemá tak valný smysl v původním příběhu pokračovat… Některé nápady ze 'Stříbrné Dýky' dojdou, byť možná občas trochu upraveným způsobem, jistého užití (nebo recyklace). Právě tak dojdou jistého užití i některé postavy ze 'Stříbrné Dýky', zvláště se mi nechce vzdát se pozoruhodného polského exorcisty Jakuba Vandrovce.

Proto položte na stůl složené noviny, na ně si dejte dobře propečené šašliky ze sousedovic dobrmana, policejního rotweilera, nebo jiného psa, nejlépe uškrceného brzdovým lankem od kola a je-li vám víc, než osmnáct, odšpuntujte láhev domácí samohonky.

Přeji příjemné čtení…

Bůh stvořil lidi silné a slabé, až Samuel Colt způsobil, že všichni mohou být silní…

(Rčení připisované neznámému autoru z období Divokého Západu)

…Devět milimetrů, důraznejch argumentů,

kdo prohraje v Černým Petru, poputuje do cementu.

Já mam balšój pistaljét, smůla, jésli u těbjá nět…

(Daniel Landa)

Fanfiction

Kapitola 1) Na skok do Bradavic

Klapot kol Bradavického expresu Harryho neuspával jako jindy, ale působil spíš jako metronom, popohánějící jeho myšlenky vpřed. Pořád hledal, kde mohl něco udělat jinak, zabránit Snapeovi zabít Brumbála, nebo ho aspoň zadržet, když s Dracem Malfoyem a dalšími Smrtijedy prchali… Pak přemýšlel, kdo se mohl skrývat za zkratkou R. A. B. a jestli se tomu čarodějovi opravdu tenkrát podařilo zničit Zmijozelův medailon přeměněný na schránku pro útržek Voldemortovy duše.

Stejně tak si nebyl jistý, jestli náhodou nemá Ginny pravdu s tím, že je jejich rozchod jen hloupě ušlechtilým gestem. Se svým krátkým chozením ve skutečnosti nedělali žádné zvláštní tajnosti a Snape i Malfoy o tom už Voldemortovi nabonzovat stihli… Možná by si ve skutečnosti měli vzájemně krýt záda, ale…

Hermiona sice přišla s podivnou teorií, podle které se Brumbál sám obětoval buď pro záchranu Harryho života, duše Draca Malfoye nebo pro zdar celého úkolu.

To se Harrymu nezdálo příliš pravděpodobné a taky ji dost rázně 'utnul': „Dobře, nezabiju ho hned, jak ho uvidím, ale až se projeví.” Pro zdar úkolu by Brumbálovu moc potřebovali nejspíš přinejmenším stejně jako jeho, pro Voldemorta prý zvláštní, schopnost milovat.

Cestou se pořád přehraboval v Hermioniných poznámkách z dějin čar a kouzel a pokoušel se přijít na to, co by asi tak mohlo být tím předmětem z vlastnictví Godrika Nebelvírova nebo Helgy z Havraspáru. Pak se mu myšlenky samy od sebe trochu zatoulaly a vzpomínal na to, jak se s Ginny potkal nejprve na nádraží v prvním ročníku, kdy ji prakticky nevnímal, pak v Doupěti, nakonec jak ji našel v bezvědomí v Tajemné komnatě… Něco vzadu v jeho mozku se zoufale, ale marně dovolávalo jeho pochopení.

„Harry, myslím, že jsi trouba!” Hermionino konstatování, které jistým způsobem podivně korespondovalo s jeho vlastními myšlenkami ho přivedlo opět k vnímání okolí. Teprve teď si všimnul, že tam jsou sami dva.

„Prosím?” opáčil a přemýšlel, čeho se to asi bude týkat.

„Říkat Ginny, že se musíte kvůli jejímu bezpečí rozejít…” bylo vidět, že se to snaží Harrymu vysvětlit ‘až do úplného pochopení‘. „Jestli si náhodou nevzpomínáš, tak ty Weasleyovic hodiny ukazovaly u KAŽDÉHO z jejich rodiny, že je ve smrtelném nebezpečí. Pochybuju o tom, že se někdo bude namáhat vysvětlovat Voldemortovi, že by měl Ginny nechat na pokoji, když tě bude chtít zasáhnout. A Voldemort už tě taky zná a ví dost dlouho, že právě prostřednictvím Ginny, mě nebo Rona by tě šlo docela dobře zasáhnout. Nejspíš se o to taky pokusí. Je několik možností, ale obávám se, že ve větším bezpečí budeme spíš spolu. To budeme mít možnost jednat dohromady. Taky byste pro sebe s Ginny navzájem mohli použít Fideliova zaklínadla. Ale myslím, že schovávat se v bezpečí, když bude Voldemort vraždit tvé známě nejspíš nevydržíš,” vysvětlovala. „Ginny jsi tenkrát v Tajemné komnatě zachránil život, má tě ráda, snad i ty jí, měli byste mít aspoň ten čas, co zbývá…"

„To je ONO!" vykřikl Harry. „Ty jsi na to možná přišla!"

„Na co?" nepochopila zase Hermiona.

„Co by mohl být ten Voldemortův chybějící Viteál, ten z majetku Godrika Nebelvíra nebo Helgy z Havraspáru."

„A co by to jako mohlo být?!" Hermiona nebyla úplně spokojená, že jí Harry přerušuje.

„Nebelvírův meč! Brumbál si sice myslel, že byl před Voldemortem v bezpečí, ale nevíme, jak se do Moudrého klobouku dostal a jestli s ním někdy předtím někdo nemanipuloval," Harry se zarazil. „I kdyby to nebylo ono, tak mocná zbraň by se mohla šiknout, až budu, tedy budeme Voldemorta 'lovit', jak to dost přesně označila Ginny. Nemůžeme s ním bojovat, tedy můžeme, ale myslím, že vyhrát by se dalo jen za cenu příšerných obětí. Ale lov, to je něco trochu jiného…"

„Jo, lov na tu nejnebezpečnější bestii!" ucedil Ron, když přišel do kupé. „Na co jsi přišel Harry?"

„Že se budu potřebovat na skok vrátit do Bradavic, ale nejdřív musím do Londýna."

„Nechápu," Ronův obličej byl ztělesněním úžasu. „Proč nejdřív do Londýna, pak teprv zpátky do Bradavic a proč vůbec do Bradavic?!"

„V mudlovském krámě pro sběratele koupit meč, co nejpodobnější meči Godrika Nebelvíra. Ten pak nechat domácím skřítkům, aby ho předělali na kopii Nebelvírova meče,” vysvětloval Harry. ”Se skutečným vyzkoušet, jestli není Viteálem a nebo s ním aspoň zabít Nagini, Brumbál si myslel, že TA JE jedním z viteálů. A když už jednou stačil na baziliška, tak Nagini je o dost menší, ale pořád pěkně nebezpečná jedovatá mrcha.”

Další nápad, který Harry cestou dostal zatím s přáteli neprobíral. Obával se, že nebudou souhlasit a přitom cítil, že to je dobrá myšlenka. Šlo o to, jak je možné, že mudlové čaroděje zatím nevyhubili. Je jich přeci mnohonásobně víc a jejich střelné zbraně musí určitě být dost účinné na zabití kdejakého čaroděje. Jediné, co čaroděje chrání, jsou kouzla pro ovlivnění mysli a utajení. Takže, kdyby čaroděj používal mudlovské zbraně, mohlo by to fungovat…

*

První cesta vedla z King’s Cross na Příčnou ulici a tam do Gringottovy banky. Když Harry viděl pečlivé prověřování čarodějů před tím, než se dostanou k penězům, málem hlasitě zaskučel.

Naštěstí si jich všimnul jeden z hlídajících skřetů.

„Pan Potter, velká čest pro nás, kdybyste mě prosím s přáteli následoval…”

Prověřili je stejnými čidly, jakými prověřovali ostatní, ale v postranní chodbě a mnohem rychlejším tempem. Harry si začal říkat, že být V.I.P. může mít i výhody.

Když se dostali do Harryho trezoru, vytáhnul odtud poměrně hodně peněz a snažil se nevšímat si tázavých pohledů svých přátel. Stovku galeonů vyměnil za mudlovské libry. Připadaly mu podivně nezvyklé.

„Takže nejdřív ze všeho za Fredem a Georgem," rozhodl Harry.

*

Poněkud psychedelicky působící výzdobu výlohy krámku bratří Weasleyových nahradil rozvážný černě orámovaný portrét profesora Brumbála. Sice se usmíval a vlídně kynul kolemjdoucím, ale Harrymu jeho úsměv přesto připadal podivně smutný. Krámek byl podivně prázdný bez davu nakupujících, ale tak to vypadalo po celé Příčné ulici.

„Frede, Georgi," pustila se do nich Ginny ještě ve dveřích. „Komu jste to sakra prodali ten peruánský prášek instantní tmy?!"

Harry ji zarazil zvednutím otevřené ruky a lehce výhružným pohledem: „Ginny, Smrtijedi uniformy zatím nenosí…” K jeho překvapení i k překvapení obou dvojčat se Ginny zarazila a ztichla. Pak Harry prstem naznačil k zadní místnosti krámku. Fred se tam ne úplně ochotně vydal a nechal George dozírat na krám, stále trochu nečekaně bez zákazníků.

„Frede," oslovil Harry Weasleyovic dvojče.

Položil na stůl tři váčky, každý označený, že je v něm stovka galeonů.

„Ty u nás přeci platit nebudeš…” zkoušel se bránit Fred.

„Budeš potřebovat rychle dostupnou hotovost, snad to bude stačit, když tak dej vědět. Já od tebe budu potřebovat tři…"

„Čtyři," opravila ho Ginny zpoza jeho zad.

„Pravda, čtyři…” řekl Harry a přidal čtvrtý váček, který vytáhnul z kapsy. Ginny lehce vytřeštila oči.

„Takže čtyři pistole, ke každé stovku nábojů se stříbrnou střelou a padesátku s normální,” vysvětloval a snažil se nevnímat rychle tuhnoucí obličeje lidí přikrádajících se k němu zezadu. „Když s Voldemortem spolupracují vlkodlaci, byla by hloupost se na to nepřipravit, stříbrná kulka by je měla zabít, hlavně doufám Šedohřbeta. Navíc na Voldemorta asi nepůjde použít kletbu 'Avada Kedavra', ale stříbrnou kulku snad odrazit nedokáže, aspoň doufám. Pak by to chtělo tlumiče hluku výstřelu, něco na skryté nošení těch pistolí, pár dělbuchů, možná ještě pár takovejch hračiček, uvidíme, určitě ty lákající rozbušky…"

„Mundunguse jsi nechal zavřít…” zkoušel se Fred bránit. „Nemáme tak už vhodného dodavatele embargovaného zboží.”

„Promiň Frede, nějak se mi nechce věřit, že byste spoléhali na jediného překupníka a neměli žádnou rezervu. Jestli je to otázka peněz, já si poradím a přinesu další…”

„Když někomu řeknu, že je to pro tebe…”

„To taky nikomu neřekneš, jestli máš v hlavě aspoň špetku rozumu!” vyštěknul Harry. „Po pravdě by bylo nejlepší, kdyby o tomhle nevěděl nikdo, a to včetně přítomných. Abych se vyjádřil přesněji, tato informace podléhá režimu přísně tajné,” dodal hraně vážným tónem. „Možná se vám ten nápad nelíbí, ale je to takové malé milé překvapení pro Voldemorta a jeho kumpány. Oni nehrají podle pravidel a my taky nebudem…”

Fred se sice pořád tvářil, jako kdyby kousnul do citronu, ale sbalil všechny čtyři váčky peněz do kapsy a trochu smutně vyšel za odcházejícími zpátky do hlavní místnosti krámu.

„Nejhorší na tom je, že bys mohl mít pravdu,” ucedil k Harrymu kysele. Pak sáhnul pod pult a vytáhnul krabici. Z ní vzal čtyři dýky a přistrčil je po stole. „Postříbřené dýky. Prozatím, než seženu to zadané. Harry, řeknu ti, že kdybys nebyl šest let náš kámoš a kdyby ti půlka naší rodiny nevděčila za přežití, dost bys mě těmi požadavky nasral.”

„Bohužel, teď potřebuju jakoukoli pomoc a podporu nezávislou na Ministerstvu kouzel, a to i za cenu, že naseru své nejlepší přátele.”

„Stejně, pistole?!" Hermiona se tvářila velmi nesouhlasně.

„Už dvakrát s Voldemortem a jednou se Snapem jsem byl v situaci, kdy bych je byl mohl střelnou zbraní dostat, ale magicky jsem to nedokázal… Snape se mi na útěku posmíval, že na kletby, co se nepromíjejí, nemám buď kuráž, nebo schopnosti. Střílet z pistole je ale mnohem snazší. Sice by to možná Voldemorta nezabilo, ale kdyby se podařilo zničit jeho tělo, měli bychom nějaký čas k dobru."

Dýky si připjali k opaskům už v tichosti tak, aby je mohli snadno tasit levou rukou.

Ginny zatáhla Harryho do kouta: „To máš vážně tolik peněz, nebo jsi počítal předem, že se připojím?!”

„No, pravda je, že nejchudší nejsem,” připustil Harry. „Ale trochu tě už za těch pár roků znám a bál jsem se, že to tak dopadne, tak jsem se aspoň připravil, jak to jen nejlíp šlo…”

„Harry, to že jsme kámoši, to ještě neznamená, že nám budeš ocicmávat sestru!” George se tvářil hraně výhružně. „Při tvým životním stylu by byla vdovou dřív, než ji požádáš o ruku. Jo a o bagáž se nestarejte, klidně ji tu zatím nechte, do Doupěte ji dopravíme.”

*

„Hermiono, Rone, do toho krámu nemůžeme vpadnout všichni čtyři, to by si ten prodavač zapamatoval. Půjdu tam jen s Ginny, Hermiono, ty Rona trochu proveď po nejbližším okolí, ať nepůsobí mezi mudly pořád tak exoticky. Pak se tu sejdem za dvacet minut. Neopozděte se, ať vás nehoníme, jestli vás nepřepadli. Držte se pokud možno na dohled odsud.”

Nejhorší bylo, že na Kingsbury Road byl sice vhodný obchod se ‘železářstvím‘ United Cuttlery, kde nákup meče byla jen otázka peněz (Harry o ceně raději uvažoval jako o ekvivalentu šedesáti galeonů, jak na mudlovské libry nebyl zvyklý.). Trochu větší problém pak byl najít Rona s Hermionou a dodržet časový plán.

Na meči se s Ginny shodli snadno, oba si ho pamatovali, jak by měl vypadat a jeden z nabízených pro příznivce ‚Pána Prstenů‘ mu byl poměrně dost podobný. Dalším problémem se ukázalo, že i zabalený je příšerně dlouhý a nápadný, takže dopravovat ho v podzemce bez kouzel je skoro nemožné.

*

„Nemáte představu, jak nenápadně proniknout do Bradavic?” zeptal se Harry Freda s Georgem, když po nákupech opět zašli do kratochvilných kejklů.

Všichni si chvíli prohlíželi vybraný meč, ocenili slušnou shodu se skutečným mečem Godrika Nebelvíra a pak usoudili, že cena sice malá nebyla, ale snad to bude dostatečně anonymní nákup, aby nevzbudil pozornost.

„Nejjednodušší bude nejprve zkusit Letax a krby. Máš představu, jak to vyzvedneš?”

„Nechám to udělat Kráturu, stejně musí ten meč dodělat, aby vypadal stejně.”

Hermiona se zaškaredila.

„Když to vyjde, vraťte se rovnou do Doupěte. Bagáž vám tam hodíme, stejně se připravuje Billova svatba a je tam prostě bordel na kolečkách.”

Hodili do krbu po špetce Letaxu: „Bradavice, kuchyně."

Z krbu vypadli do hemžení domácích skřítků, kteří poklízeli kuchyni. Nevypadalo to, že by cestou porušili nějaké ochrany nebo spustili alarm…

*

Dobby Harryho vyhledal okamžitě, Krátura až po ostrém přivolání. Pozdravili se s ostatními domácími skřítky a vyrazili směrem ke Komnatě nejvyšší potřeby.

„Teď tu snad Malfoy nebude a snad ji zrovna nikdo nepoužívá," vysvětloval Harry. „Potřebuju si vyzvednout tu Snapeovu učebnici a možná nám Komnata nabídne i něco jiného. Promiňte ten pitomej vtip, ale myslím, že potřebuju Potřebu."

„Ty si chceš zas zahrávat s tou Princovou věcí?!" Hermiona s Harrym srdečně nesouhlasila.

„Jsou v tom informace," nedal se Harry. „Mohlo by to dost pomoci, až budeme zajišťovat vybavení na naše 'safari'. Třeba jsem v tom přehlédl něco důležitého."

„To ty skoro určitě," přikývla Hermiona. „Ale jak poznáš eventuální past od informace, to nevím."

„Budu muset prostě doufat, že sám na sebe past nepřipravoval."

To Hermiona komentovala lehce pohrdavým odfrknutím, ale už neodpověděla, nejspíš si to chystala na známou větu - já ti to říkala.

Pobertův plánek ukazoval, že na škole zůstávají profesorka McGonagallová a Horácio Křiklan. Ani Protiva nebyl zrovna nikde na dosah. Bylo zvláštní prohlížet si školu takhle vyprázdněnou.

„Dobby, tobě jako svobodnému skřítkovi rozkazovat nemohu, ale byl bych rád, kdybys mi pomohl, nebo alespoň pomlčel," začal Harry.

Dobby zastříhal ušima a tiše se ozval: „Dobby pomůže a dohlídne na tohle…"

Krátura se mračil a zahlížel na Harryho s vypočítavým pohledem.

„Kráturo, pro tebe mám pár rozkazů. Za prvé se nebudeš s Dobbym prát a budeš s ním mluvit a jednat slušně. Za druhé, pokud by ses měl dostat do rukou Belatrix Lestrangeové nebo Narcissy Malfoyové nebo jiného Smrtijeda, buď se pokusíš utéci ke mně a když to nepůjde, sám se zabiješ!"

„To přeci nemůžeš, Harry!" vykřikla Hermiona šokovaně.

„Máš pravdu, to bohužel musím," odpověděl jí smutně Harry.

I Dobby se tvářil otřeseně, kupodivu Krátura vypadal spokojeně.

„Abych nezapomněl, taky se tomu nebudeš snažit napomoci," doplnil Harry a pozoroval, že smazal vychytralý úsměv z Kráturova obličeje. „Takže, měl bych pro vás jeden úkol, na kterém bych byl rád, kdybyste spolu spolupracovali jako na stopování Draca Malfoye. Tady ten meč vyrobili mudlové pro trochu bláznivé sběratele. To není důležité, důležité je, že se hodně podobá meči Godrika Nebelvíra. Já bych od vás chtěl, abyste tenhle meč předělali tak, aby se nedaly bez pomoci nějakých kouzel rozeznat. Dokážete to?"

„To je prkotina, kvůli něčemu takovému používat skřítky!" odsekl Krátura, ale meč převzal a s pufnutím i s Dobbym zmizeli.

„Harry, tohle bylo děsně kruté!" obvinila ho Hermiona.

„Ne kruté, jen nezbytně tvrdé," odporoval Harry. „Kruté by to bylo, kdybych z toho měl radost nebo to dělal zbytečně jen pro potěšení."

*

Komnata nejvyšší potřeby je kupodivu už na druhý pokus vpustila. Celou dobu chodili okolo a intenzivně mysleli na to, že potřebují najít to, co budou k lovu na Voldemorta potřebovat.

K Harryho překvapení nebyli v Komnatě sami. Kromě domácích skřítků s oběma meči tam ležel na skříni Moudrý klobouk a vedle se trochu potácivě pokoušela vztyčit pořádně opilá profesorka Sibyla Trelawneyová.

„A sakra, neřízená střela je tu," poznamenala šeptem Hermiona.

Když Trelawneyová uviděla Harryho i meče, škytla a posunula si brýle. Náhle sebou trhla a vytřeštila oči za svými ‚jogurtovkami‘. Harry v duchu zaúpěl, protože příznaky rozeznal.

„Vše co hledáš, ON už má, Medailon už byl dávno zničen, jen Meč ještě zbývá ve tvých rukou. Pohár a Had jsou u NĚJ. Bez Meče nemáš žádnou šanci a zemřeš!" navzdory děsivě znějícímu hlubokému hlasu bylo proroctví tentokrát poměrně srozumitelné. „Vše co hledáš, ON už má, Medailon už byl dávno zničen, jen Meč ještě zbývá ve tvých rukou. Pohár a Had jsou u NĚJ. Bez Meče nemáš žádnou šanci…" hlas profesorky věštění se vytratil, když ji dostihla opilost v plné síle. Skácela se na podlahu na polštář, který pro ni Komnata hbitě připravila a začala chrápat. Vzduchem se nesla vůně sherry.

„Aha, pane Pottere," ozvalo se za nimi náhle hlasem profesorky McGonagallové. „Vy jste si sem zřejmě přišel pro věci na lov Viteálů!"

„Co víte o Viteálech?" zeptal se Harry.

„To, co jsem zvládla vymáčknout z Horácia Křiklana," odpověděla mu McGonagallová, která zřejmě celou dobu v komnatě byla jen zakrytá zastíracím kouzlem. „Voldemort," stále to přízvisko vyslovovala s jistým zachvěním. „Rozdělil svou duši do několika schránek, aby ji nebylo snadné zničit a jeho zabít. Obvykle si nějaký černokněžník udělá jeden Viteál. Dva nebo snad více jsou obtížnějším úkolem, při kterém se čaroděj méně a méně podobá člověku jak uvnitř, tak navenek. Tom Raddle jich chtěl udělat celkem sedm, ale jedním by měl být on sám, takže vlastně jen šest. Pro každý musel spáchat vraždu, ale při počtu smrtí, které měl na svědomí, to pro něj nebylo až takový problém. Viteály bude nutné najít a zničit dříve, než půjde někdo, třebaže 'Vyvolený', do přímého boje s Voldemortem. Co ještě bych měla vědět?!"

„Pro vlastní bezpečnost a zdar úkolu raději nic," odpověděl jí Harry trochu drze.

McGonagallová se zatvářila namíchnutě, ale kupodivu to nekomentovala.

„Vrátíte se v září do sedmého ročníku?” zeptala se místo toho.

„Po pravdě řečeno nemám tušení,” přiznal Harry. „To bude záviset na okolnostech, které možná nedokážu ovlivnit.”

„A tihle tři, ti půjdou s vámi?!” ukázala na Hermionu, Ginny a Rona. „Slečna Grangeová a pan Weasley jsou už plnoletí, budiž, vy brzy budete, ale slečna Weasleyová, to, co děláte, bude šíleně nebezpečné…”

„Já Harryho nepustím!” pronesla Ginny rezolutně a chytla ho za levý rukáv košile.

Nadechnutí a pohled profesorky McGonagallové by vydaly za dost obsáhlou knihu.

„A co Moudrý klobouk, co ten tu dělá?” obrátila najednou list.

„Nemám tušení, třeba nám zazpívá nějakou novou věštbu…” zamyslel se Harry.

Klobouk ale na svém místě setrval v ‘tvrdohlavém‘ tichu.

Harry podlehl náhlému nápadu a nasadil si ho na hlavu.

-No to je dost, že ti to došlo!- klobouk měl svou vlastní osobnost a ta měla sklony k uštěpačnému vyjadřování. –Jak chceš asi ten Nebelvírův meč tahat s sebou?-

-Kdo ho do tebe dal?- zeptal se Harry.

-Tom Raddle,- odpověděl klobouk. –Přišlo mu legrační, že památku na Godrika Nebelvíra pošpinil přítomností kousku něčeho tak hnusného, jak je jeho duše a když s pomocí baziliška zabil Uršulu, tak meč přeměnil na Viteál, který skryl všem na očích ve mně. Zkusil mne začarovat, abych nemohl meč vydat, ale to se prolomilo v Tajemné komnatě,- vysvětloval klobouk. –Teď mě podej McGonagallové ať to tu neprotahujeme. Jo, ve skříni máš tu Princovu učebnici a něco, co se ti jistě bude hodit.-

Harry podal Moudrý klobouk profesorce, která si ho po krátkém zaváhání dala na hlavu. Co jí řekl, to neprozradila, ale podala jej zpátky.

„Který meč je ten pravý?” zeptal se Harry domácích skřítků. Dobby mu jeden podal a vypláznul na Kráturu jazyk. Harry dal oči vsloup, ale zastrčil meč do klobouku. Pak tam přidal učebnici lektvarů ze skříně a vytáhnul i druhý ohmataný výtisk, starou učebnici přeměňování. Když ji otevřel a uviděl, že je nadepsaná ‘Albus Brumbál‘, zalapal po dechu.

„To je šok, co Harry!” ozvalo se Brumbálovým hlasem.

Harry se ohlédl a uviděl portrét, o kterém by byl ochoten přísahat, že tam před minutou nebyl.

„Když už jsi v tom balení věcí, ber to jako předběžný dárek k narozeninám,” poznamenal Brumbál na portrétu konverzačním tónem. „Pak bys mě měl vyndat z rámu, já jdu totiž s vámi.”

„Ale Albusi…” zaprotestovala McGonagallová.

„Neboj Minervo,” portrét ji nenechal domluvit. „Portrét pro tebe visí pořád v ředitelské pracovně. Je to hrozné dívat se, jak ti mladí nemají žádnou úctu k autoritám nebo historickým památkám,” uchechtl se, když viděl, jak Harry cpe učebnici přeměňování do Moudrého klobouku. „Takový mocný historický artefakt a oni ho používají jen jako tlumok!” pokračoval v lehkých výsměšcích. „Minervo, můj portrét ti může zajistit bezpečné předávání vzkazů Harrymu. Moudrý klobouk je obávám se pro budoucí boj nutný a ty v nejhorším můžeš vymyslet nějakou jinou metodu rozřazování studentů…”

„Já bych chtěla jít taky…” bránila se McGonagallová.

„To bohužel nejde Minervo,” utěšoval ji Brumbál z portrétu. ”Někdo musí vést Bradavice a pokud Harry neuspěje, musí zůstat nějaké svobodné a bezpečné místo. Teď je to na tobě.”

To už ale Harry portrét sundal ze zdi a vyjmul z rámu. Pak ho stočený obalil papírem a zasunul také do Moudrého klobouku. Ten pak schoval pod košili. Zdálo se mu, jako by se trochu zmenšil.

„Musíte mít pravý Nebelvírův meč?” zeptala se ještě profesorka.

„Bohužel, PRAVÝ Nebelvírův meč je teď ten, který na pravý předělali skřítci. Ten původní musí být zničen, až dostatečně poslouží.”

„Jak odcestujete?” zeptala se McGonagallová, když Harry dokončil spěšnou obhlídku místnosti, kde už nic užitečného nenašel.

„Vyjdeme mimo školní pozemky a Přemístíme se,” rozhodl Harry.

„Ještě nejste plnoletý a nemáte z toho zkoušku,” namítla profesorka. „A slečna Weasleyová to nejspíš ještě neumí nebo aspoň by neměla…”

„Už jsem se dokázal přemístit s napůl bezvědomým profesorem Brumbálem,” odpověděl jí Harry. „Ginny přemístím s sebou. Ještě bych zašel navštívit Brumbálův hrob a půjdeme.

K Brumbálově bílé hrobce je profesorka doprovodila, snad aby se přesvědčila, že si cestou nevypůjčí ještě něco.

U hrobu se všichni na chvíli zastavili a sklopili hlavu, pak vyrazili za hranice pozemků, tam, odkud už bude Přemísťování možné.