Kapitola 2) Tichá svatba

Vzhledem ke všeobecně panujícímu smutku za Brumbála byla svatba Billa a Fleur uspořádaná jako tichá oslava s minimem zvaných hostí.

Čtveřice se Přemístila kousek od hranic pozemku Weasleyových. Označení ‘bordel na kolečkách‘ ještě ani zdaleka neukazovalo rozsah jen chabě organizovaného zmatku. Navzdory plánovanému tichému obřadu se odevšad ozývaly výkřiky nevole i vole.

U branky je zastavil pan Weasley a začal je zpovídat podle ministerských pravidel, o kterých si Harry myslel, že jediným jejich účelem je dát lidem pocit, že něco dělají a trochu je zabavit. Harry měl navíc pocit, že na drtivou většinu otázek by dokázal snadno odpovědět i dobře připravený smrtijed.

Usoudil, že se podívá, jestli v Princově učebnici není náhodou nějaký ‘protijed‘ nebo protilektvar proti mnoholičnému lektvaru. Je obtížné a někdy neuskutečnitelné zavřít skupinu lidí na víc než hodinu a uhlídat, aby se nikdo ničeho nenapil…

Fleur zahlédl v dost hlučném rozhovoru s matkou, kterou si pamatoval ještě z boje o Ohnivý pohár a mužem, který byl pravděpodobně jejím otcem. Diskuse to byla dost vášnivá a i když Harry francouzsky neuměl, dokázal si aspoň zhruba představit, o co půjde.

„Polyglot!” řekla k jeho překvapení Hermiona a ukázala si hůlkou na hlavu. Pak se zaposlouchala do rozhovoru a po chvilce si odfrkla. „Jestli to takhle půjde dál, půjčím si tu nějaké velké kladivo a dám ho Fleur do rukou, aby vtloukla rodičům trochu rozumu do lebeně.”

Z toho Harry pochopil, že se ve svém odhadu nemýlil. Billova rodina nebyla z Fleur valně nadšená, ale nakonec jí přijala za svou, teď Fleuřina rodina zuří kvůli Billovi, nejspíš kvůli vlkodlačí kontaminaci nebo kvůli jeho vzhledu zohyzděnému strašlivými jizvami.

Ginny ho táhla pryč, zvláště když se objevilo mrňavé stříbrovlasé cosi, co radostně ječivým hláskem vykřikovalo: „Arry Potter!” Harry si nebyl v první chvíli jistý, ale domníval se (správně), že to bude Gabriela.

„Herodes, to byl král!” drtila Ginny mezi zuby.

Harry měl pocit zásahu nějakým pátracím kouzlem, ale když se rozhlédl, neviděl nic podezřelého. Zato Ginny začínala zuřit: „Jo víla, já jí dám vílí kouzla!”

*

Doupě nebylo jen přelidněno, vládl tam doslova Chaos.

Fredův a Georgův pokoj se naplnil dalšími postelemi a s Harrym tam přebýval i Ron a obě dvojčata, když na chvíli zaskočila. Malá Gabriela dokázala na svou velikost až nečekaně zaplnit veškerý prostor, který byl k dispozici.

Bill se nezdál příliš postižený, ale Harrymu připadalo, jako by se jeho obličej trochu protáhnul, hrudník zmohutněl a vlasy více připomínaly hřívu, než dříve. Úplněk měl nastat až za čtrnáct dní, takže byli všichni v klidu, Harry se ale stejně rozhodl napsat profesorovi Křiklanovi:

Vážený profesore Křiklane,

jistě se vám doneslo, že bratr mého dobrého kamaráda se bude ženit a pamatujete si asi většinu podrobností. Proto bych vás poprosil, jestli byste nebyl ochoten přivézt vybavení slušné lektvarové laboratoře. Věřím, že když ji přivezete jako svatební dar a že když součástí bude také učebnice s lektvarem pro uklidnění vlkodlaka, velmi tím napomůžete jejich rodinné pohodě. Když to zvládnete, já účet za její pořízení zaplatím a slibuji vám, že se vám to rozhodně vyplatí.

S úctou váš Harry Potter

P.S. O dopise prosím s nikým nemluvte, to by se nám ani jednomu nemuselo hodit do krámu.

S dopisem poslal Hedviku, která byla spokojená, že mohla konečně vyrazit ven. Sice jí důrazně doporučoval, aby byla opatrná, ale měl pocit, že to neposlouchá.

Harry si od věci sliboval rovněž i to, že bude mít příležitost tuto laboratoř sám využívat, když bude zrovna v Doupěti. George a Fred tu sice po sobě zapomněli jisté vybavení, ale to bylo odrazem jejich poněkud chaotické a výbušné mysli a bylo dost nekompletní a zčásti zřejmě záměrně špatně popsané…

Harryho životní prostor teď vymezovala zahrada a kus pozemku Weasleyových, obklopené kameny s magickou výstrahou. Když zkoušel projít někam dál do okolí, lehký tlak proti mu naznačoval, že to není žádoucí. Při pokusu někoho zvenčí proniknout mezi 'Varovníky', jak očarované kameny nazval Pošuk Moody, se měl strhnout v domě poplach, který by snad s dostatečným předstihem všechny připravil na obranu. V pouhých šesti metrech nad zemí byla bariéra, která propouštěla jen některé ptáky, hlavně sovy, cokoli nad dvacet liber hmotnosti jí neprošlo. V takových podmínkách se nedal ani trénovat famfrpál.

Jednou, když zrovna zase neměl náladu, procházel domem a zaslechl před pokojem dívek rozhovor, který zřejmě nebyl určen jeho uším. Dohadovali se tam Hermiona s Fleur.

„Ale Ermiono, Gabrriela nedělá nis špatnécho…"

„Fleur, vážím si tě pro spoustu věcí, ale jsi trochu slepá. Ona zkouší využívat to své vílí kouzlo na Harryho Pottera. To, že to zatím dělá jen dětsky neohrabaně nemění moc na tom, že Ginny je těsně před výbuchem."

„Ale Arry se s ní pšeci rosešel…"

„Proto, že se mu zdálo, že by to pro Ginnino bezpečí bylo lepší…"

„To strášná chloupóst!"

„Jo, tak to máš pravdu. On na to možná přijde. Myslím si, že skoro určitě, já do něj mluvila dost dlouho, aby začal přemýšlet a chápat. Ginny má trpělivost se všemi těmi jeho náladami a nápady skoro neuvěřitelnou, ale jestli ji bude ještě zkoušet naštvat tvoje sestra, mohla by vybuchnout. Některá kouzla, která Ginny umí, by se na dítě rozhodně používat neměla, ale pokud bude dost vzteklá, tak nevím… Navíc, Harry je ve svém rodu poslední, myslím, že by si zasloužil aspoň naději na to mít syna nebo syny…"

„Jak tochle myslíš?!"

„Víš, nemohlo nám ujít, že jsi po babičce víla, zvlášť, když jsi to říkala. Jenže víly mají skoro vždycky jen dcery. Ten vliv podle knížek vymizí až tak po pěti generacích."

Na tohle Fleur reagovala nejprve jen odfrknutím.

„Proč jsi tochle neržekla Billovi?" zeptala se po chvíli.

„Protože si tě vážím, a taky proto, že bratrů Weasleyů je poměrně hodně a chtělo by to trochu vyvážit…"

„Někdy jsi tak chytrá Ermiono, až s tébou není k vydržení!"

„Jo, to kluci říkají taky. Mimochodem, Ron taky není k dispozici, že Gabrielce vzkazuju."

Harry zalezl do kouta a nechal Hermionu projít okolo. Pak začal zesilovat dupání, jako že vychází po schodech nahoru. Když přicházel blíž, všimnul si, že Fleur si už stihla 'nasadit' laskavý úsměv.

„Achoj Arry, hledáš Ginny? Je někte venku…"

„Dík," donutil se Harry usmát. „Co svatba, neutečeš před touhle zrzavou záplavou?"

„Ty jeden!" šťouchla ho se smíchem do žeber.

*

Harry tentokrát ale nehledal Ginny, spíš chvíli klidu pro pátrání v učebnicích. Na otázku po protijedu na mnoholičný lektvar mu Snapeova učebnice posloužila výborně. Problém byl v tom, že návod předpokládal smíchat půl pinty mnoholičného lektvaru, půl pinty červeného vína, tři kapky Veritaséra, podrcenou žíni z jednorožce, nechat tři dny odstát a zcedit. Docela jednoduché, fajn, ale kde vzít všechny složky?!

Brumbálova učebnice přeměňování Harrymu naproti tomu způsobovala pravidelné bolení hlavy. Některá kouzla v ní popsaná nedokázal provést ani s podrobnými radami od Brumbálova portrétu. Ten si momentálně Harryho s trochu pobaveným úsměvem prohlížel ze stěny.

„Harry, máš přeci prázdniny,” domlouval mu. „Třeba když na to nebudeš myslet tak intenzivně, půjde ti to líp…”

„Musím toho dostat tolik do hlavy, jestli mu mám být aspoň trochu rovnocenným soupeřem!”

„No jo, ale sebechytřejší hlava pojme na jeden zátah jen omezený objem vědomostí,” domlouval mu Brumbál z portrétu otcovsky. „Ten protijed na mnoholičný lektvar jsi našel, ne?!”

„To sice jo, ale kde vezmu rychle ingredience v dostatečném množství?!”

„Třeba půjde něco koupit od Horácia, popros Billa, ať ho pozve na svatbu.”

*

Konečně nastal den vlastního obřadu. Harry byl docela rád, protože po něm se mělo Doupě silně vylidnit a navíc on sám se půjde, snad už napořád, rozloučit s Durslyovými.

Brzy ráno dorazil z Ministerstva obřadník, stejný mrňavý človíček se střapatými vlasy, který řečnil při Brumbálově pohřbu. Nejspíš dobře mluví a tak ho nechávají vyřizovat ‚okecávací‘ záležitosti.

Krátce po něm dorazil Horácio Křiklan s obrovským balíkem.

„Mám u tebe tři stovky Harry,” informoval Harryho potichu, když mu s Ronem a Fredem přišli pomoct.

Harry jen kývnul: „Jen co se dostanu zas ke Gringottům, momentálně mám po ruce necelou půlku…”

„To můžeme vyřídit dopisem Gringottovým, oni sami přenesou peníze z trezoru do trezoru.”

„Ještě lépe pane profesore,” souhlasil Harry. Zdá se, že i Gringottovi objevili výhody bezhotovostních plateb.

Protože mělo jít o tichou svatbu, shromáždili se hosté prostě na dvorku, Fleur se postavila s Billem do čela. Na jejím čele byla slibovaná čelenka Billovy tety Muriel, za oběma snoubenci stály vyrovnané rodiny, kupodivu bez monoklů nebo podobných známek výměny názorů. Ginny se s Gabrielou na sebe dívaly s téměř hmatatelnou záští, když držely oba konce Fleuřiny vlečky.

Před stoupence si stoupnul mrňavý úředník a pronesl milosrdně krátkou řeč o tom, jaký je význam manželství, zvlášť v této ‘nelehké‘ době. Přitom měl problém, že očima neustále zalétával k Billově zjizvené tváři a tu a tam trochu zděšeně polknul.

Harry stál s Horáciem, Hermionou a Pošukem v zadní řadě. Proto taky první zaregistrovali nenadálou návštěvu. K brance směřoval ministr kouzel Rufus Brousek s Percym a třemi bystrozory. Pan Weasley se s lehkým úšklebkem vydal uvítat ‚vítanou‘ návštěvu.

„Zdravíčko, Arture, jak to, žes mě nepozval na svatbu svého prvorozeného, to se nedělá, nepozvat nadřízeného.”

Vyměnili si pár otázek a odpovědí, po kterých Artur otevřel branku a vpustil ministra dovnitř.

Přerušený obřad naštěstí brzy skončil a všichni přešli ke stolu s jídlem. Harry viděl, že malý mužíček má neúměrný apetit a cpe se jak protržený. Jak při tom současně stihnul mluvit, to bylo nad Harryho chápání.

Harry postřehl, jak si Bill vyhrnuje rukávy a jde si ‚pokecat‘ s bratrem Percym.

„Bille,” mírnil ho Percy. „Všichni se dívají, zachovej rodinné dekórum. Nakonec, jestli to nevíš, padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina…”

„Nestojíš mi za to, abych se s tebou špinil, dokud se s otcem a matkou nesmíříš,” odtušil Bill temně. „Rád bych věděl, jestli bys byl ochotný dělat osobního tajemníka i Voldemortovi, kdyby se stal ministrem kouzel…”

Percy se zatvářil uraženě a odešel.

„Pane Weasley,” ministr měl oči snad všude. ”Neurážejte prosím mého tajemníka jen proto, že je loajální úřadu. Kdyby se zpřísnily podmínky bankovní licence pro Gringottovy, asi byste nebyl moc rád. Zvlášť, když teď většina vlkodlaků s Voldemortem spolupracuje…”

„Ministerstvu nevadí ani zaměstnávat vraha!” vložil se do hovoru Harry.

„Vraha, pane Pottere?!” teď Brousek připomínal lva, kterého bolí zuby. „Co tím myslíte?!”

„Mám na mysli, že na Ministerstvu pořád pracuje Dolores Umbridgeová, která na mě poslala před rokem dva mozkomory. Nevím jak vy, ale já bych to označil za pokus o vraždu.”

„Tohle nechám prošetřit, pane Pottere,” sliboval ministr.

„Prosím vás, mozkomorové teď řádí všude, koho zajímá jeden rok starý případ. Těší mne, že nejste tak nekompetentní idiot jako byl Popletal, ale hodně činů Ministerstva nemá jiný význam, než ukazovat veřejnosti, že se něco dělá, ale praktického významu to nemá.”

„Co byste chtěl Pottere, abyste byl ochoten spolupracovat?” ministr se tvářil namíchnutě.

„Abyste pracovali pořádně a nechali mi volné ruce, abych dodělal Brumbálovu práci. Pokud se to povede, jsem ochotný potvrdit na tiskové konferenci, jak mi Ministerstvo pomohlo. Pro začátek by se hodila výjimka z pravidla zakazujícího čarovat nezletilým kouzelníkům,” Harry hleděl útočně.

„Možná máte pravdu, pane Pottere,” kývnul ministr. „Třeba budete opravdu úspěšnější, než organizace dobře vycvičených bystrozorů, jen se mi to nezdá nějak zvlášť pravděpodobné, Vyvolený Nevyvolený. Víte, já taky opravdu nechci, aby Voldemort zvítězil.”

„Ne, jen byste si přál velet jeho porážce a mít z ní zajištěný ministerský post až nadosmrti. Bohužel, váš předchůdce byl opravdu blbec a umožnil mu celý rok si upevňovat pozice, protože se bál o tu svou. Pokud mne necháte pracovat, máte mé slovo, že o vás budu v tisku referovat příznivě,” odpověděl Harry. „Pravda, najít někoho lepšího, než byl Popletal nebylo AŽ TAK těžké, protože tak mimořádného pitomce pohledat… Dobrý den pane Popletale,” pozdravil Harry přes rameno, když viděl veselí v Brouskových očích. „Ptáte se, jestli jste za hlupáka? Ano, podle mne jste.”

Popletal předstíral, že tohle neslyšel a doslova protančil ke svému nástupci a něco mu zašeptal do ucha.

Brousek vstal a se vzteklým výrazem se začal chystat k odchodu: „Pane Pottere, tohle vás bude zajímat! Voldemot nebo spíš některý z jeho Smrtijedů zabil paní Arabelu Figgovou. Proč chtěl někdo zabít starého motáka, to nechápu.”

„To je vzkaz pro mne,” odpověděl Harry. „Její adresu zajistil nejspíš Macnair nebo Lucius Malfoy, ten byl na Ministerstvu pečený vařený. Teď mi Voldemort vzkazuje, že zabít mne nemusí být žádný problém a není už žádné bezpečné místo…”

Ministr se rozloučil a zábava po roznesení zprávy prakticky ztichla. Nakonec se skoro všichni odporoučeli spát. Harry bude muset ráno do Zobí ulice 4, Kvikálkov, aby tuhle část svého života konečně ukončil a žil svůj život už konečně sám a na svůj účet…