Harry otevřel oči, ležel na studené podlaze v jeho malém a poněkud neútulném pokoji. Zamžoural, pomalu se posadil a rozhlédl se kolem. Všude na zemi se válely prázdné  flašky. Jednu zvedl a podíval se na nápis. I podle zápachu bylo jasné co to je. Slivovice! Nelegálně vypálená slivka jeho strýce Vernona. „No to mě ten blb zabije…“ Pomyslel si Harry a letmo si vzpomněl na minulou noc, při které to vše vypil. Rozhrnul závěsy a otevřel okno aby trochu vyvětral zápach alkoholu a cigaret. Naklonil se přes parapet a rozhlížel se kolem. Bylo letní ponuré odpoledne, jako ostatně každý den v  Zobí ulici číslo 4. Na ulici nebylo po nikom ani vidu ani slechu a tak  rychle posbíral flašky a vyhodil je z okna. Už byl rozhodnutý, že půjde dolů do kuchyně, když v tom se z ulice ozvalo hlasité: „Doprdele! kdo to zase byl!?!“ Harry přiběhl k oknu. Byl to pošťák, který  jako obvykle špehoval sousedy v jednom z křoví u Dursleyovic domu. Tentokrát ho trefila jedna z flašek přímo do hlavy. „Sorry, vole…“ křikl na něj Harry s úšklebkem. Nijak to ale neřešil, otočil  se a zamířil ke dveřím pokoje, mírně je pootevřel a ucítil silný zápach kouře. „No jo, Petunie se zase pokoušela vařit“ řekl si sám pro sebe. Popošel ke skříni a vytáhl z horní police hasící přístroj a plynovou masku, kterou si okamžitě nasadil a poté se začal pokoušet odjistit hasičák. Když se mu to konečně podařilo, vykopl dveře a začal hasit vše kolem. Nijak nespěchal, dokonce zapřemýšlel, jestli tomu trochu nedopomoct a nepřilít tam kapku benzínu. Raději si to ale rychle rozmyslel a spěchal ke zdroji požáru, do kuchyně. „Dohašeno“. Oznámil Harry, když neviděl žádné stopy kouře a téměř vše bylo bílé od pěny hasícího přístroje .„Nemusíte mi děkovat“ přejel pohledem všechny tři Dursleovy, kteří stáli jako opaření a po krátké odmlce dodal: „…stejně vím, že byste to neudělali“ a dlouze se zadíval na zbytky kuchyňské linky.„Tohle je už třetí tenhle týden“. „Pochybuju že nám banka ještě půjčí prachy na novou“. Potom svůj pohled upřel na ohořelou tetu Petunii. Stála otočená zády ke kuchyňské lince, ve vlasech i na šatech měla pěnu, v jedné ruce svírala vařečku, v druhé pánev, tupě zírala před sebe a vydávala krátké pípavé zvuky. Harry si jen pomyslel, že už to přeci jen psychicky nevydržela a hráblo jí. Strýc Vernon vypadal po požáru jako tlustá pečená krůta. A Dudley… ten už to všechno má od přírody.                                                            

Několik dalších týdnů se nic nedělo. Až na to že Vernonovi odcizila parta zlodějů jeho nostalgickou  škodovku, kterou jezdil do práce. Policie se k tomu nevyjadřovala, jen zmínili, že zloději si přijdou asi na 10 dolarů, pokud celé auto pracně rozeberou a jednotlivé části dají do sběru, a že to ani nemá smysl vyšetřovat. S těmito slovy musel Vernon  začít jezdit na kole. Párkrát ho rozsedl, někdy skončil v příkopu a každý druhý den si ho musela teta petunie vyzvedávat ve špitálu. Jinak ale opravdu nic zajímavého…