„Je to zdravý kluk!“

Srdce se mu zalilo štěstím, oči slzami a sjel po stěně dolů, neschopen ovládnout roztřesené nohy. Když si pomyslel, jak nesmyslně se choval, když se dozvěděl, že je Dora těhotná, jak hloupě si počínal, když ji chtěl opustit, když jen na chvíli pomyslel, že by se vzdal rodičovství jen proto, aby jej jeho syn nikdy nemusel spatřit, zastyděl se. Všechny tyto pocity jej zalily, aniž by svého syna viděl. Co teprve až se na něj poprve podívá?

            „Tak pojď,“ usmála se na něj Andromeda a on se postavil a následoval ji do pokoje, ve kterém ležela Dora. Byli v nemocnici U svatého Munga. Doře nebylo celý den dobře, napadlo ho, že na ni něco leze, ne že porodí. Bál se o ni.

            Ležela na posteli, v náručí měla malý uzlíček. Sedl si na kraj postele a pohlédl na svého syna. Měl zavřená očka, světlé hebké vlásky. Neplakal. Jen klidně oddychoval v Dořině náručí.

            Podíval se na Doru. Čekal, že uvidí nadšenou, šťastnou maminku. Ale její pohled jej zmátl. Zračila se v něm hrdost, štěstí, ale i strach a zoufalství.. proč? Jak je to možné? Vždyť říkali, že ten chlapec je zdravý! Ví snad ona něco, co on ne? Budou snad ještě komplikace s tím, že porodila dítě vlkodlaka?

            Vzal ji za ruku. Stiskla ji pevněji, než by čekal, ale než se stačil zeptat, co se děje, už jej vyháněli pryč. Bylo zjevné, že maminka i miminko jsou unavení a potřebují klid. Dromeda si ničeho zřejmě nevšimla, protože se tvářila nadmíru spokojeně a šťastně a při pohledu na ni jej taky opanovala spokojenost a řekl si, že to budou jen nervy z toho, že na starost právě dostali výchovu budoucího malého čaroděje.

            Z nemocnice se přemístil za Billem. Musel mu to říct, musel to někomu říct a on byl teď jeden z mála, komu mohl.

            Od Billa se vrátil až pozdě v noci, spokojen přišel k němu a Doře do domu a nadšený si lehl do postele. Má syna. Má zdravého syna.