Nedojde napsal(a) Sothis Blue
Kapitola 1: Nedojde
Kluk se zarudlýma očima nemířil dnes do práce - už několik dní byl postaven mimo službu a nyní ho předvolali k výslechu.
Před vchodem ministerstva stála drožka. Starší muž v černém plášti se ztěžka opíral o hůl. Bystrozorský adept přiskočil a podal mu ruku, aby mu pomohl nastoupit. Zblízka viděl, že je ve tváři velmi bledý, a dlaň se mu třásla.
„Děkuji," řekl tiše pán a ani se na ochotného mládence nepodíval.  
Do kanceláře nejvyššího vedení odboru pro uplatňování zákonů vtrhl rozlícený hurikán. Popadl svého nadřízeného za klopy, zvedl ze židle a přimáčkl ke zdi, až mu vyrazil dech. „Cos mu proved, ty svině?"


Můj milovaný Sirie,
ano - stále Tě miluji. Pověděl jsem Ti to vůbec někdy? Ještě mi znějí v uších hořká slova, která jsi mi řekl na rozloučenou. Mluvil z Tebe jen vztek, nebo mne skutečně tolik nenávidíš? Nikdy jsem na to nepřišel, ale nikdy nedokážu zapomenout. A přes tu nepřekročitelnou propast, která mezi námi vznikla, jsem si už od té chvíle marně přál, aby ses vrátil. Ne, není to možné, vím. Nemůžeš, i kdybys nakrásně chtěl, v což nedoufám.
A nyní, v nejtěžší chvíli svého života, jsem ve své bolesti sám. Zbývá mi jen přemítat o vlastní vině. Měl jsem k Tobě být vřelejší? Nevím. Rozhodně jsem Ti měl naslouchat, kdyžs mne varoval. Přemýšlet o Tvých slovech, snad se i nechat vést. Kdybych se Ti byl podřídil, nebyl bych ztratil nejprve Tebe a nakonec...

S konce brku ukápl inkoust. Držel jej ve vzduchu příliš dlouho, nedokázal to napsat. Jako zbloudilec na poušti zmírající žízní se hltavě napil silné kávy víc než ochucené whiskou single malt. Opatrně vysušil černou kapku bílým kapesníkem a pokračoval:

však Ty víš.
Proč jen jsem tak zaslepeně věřil, že lord Voldemort nastolí lepší příští? Netušíš? Já ne. Měls pravdu, je to podvodník, nabízí jen utrpení bez konce. Překvapuje Tě, že otevřeně používám jeho jméno? Nemám z něho strach. Nemám už o co se strachovat - jedině o Tebe. Ale Ty mne nepotřebuješ, a proto na mém dalším osudu už vůbec nezáleží.
Doneslo se mi, že jsem podezřelý z

Dvakrát si dolil šálek z bělostného kostního porcelánu černou, neprůsvitnou tekutinou, než se přiměl přidat na pergamen další slovo.

toho strašlivého činu, který se udál. Ptám se sám sebe, nevzešlo-li to podezření snad od Tebe. Kéž bych měl jistotu, že ze všech lidí na světě Ty víš, že k takovému činu bych nesáhl, za žádnou cenu. Věříš mi? Nebo mne znáš tak málo? Má pochybnost dokazuje, že Tě sám dobře neznám. Příliš jsme se navzájem odcizili, jestli jsme si kdy byli blízcí.
Bolí to, Sirie.
Cítíš totéž, co já? Sám nevím, zda bych si to přál. Věru netoužím po tom, abys zažil tolik zoufalství a žalu. Avšak netrápíš-li se, neznamená-li pro Tebe smrt Tvého bratra nic, stěží to pro mne může být útěchou. Kéž jen bys mohl mít pro něho (a pro mne) místo v srdci, aniž bys proto musel být nešťasten z jeho neštěstí.
Cítím se povinen sdělit Ti jedno, ač nesmírně nerad. Tvá matka obviňuje Tebe. Prosím, nehněvej se na ni - mám strach, že u ní propukla tatáž choroba, kterou trpěla její teta. Vyvolala ji zřejmě právě tato tragédie. Měj s matkou soucit - ale chraň se před ní. A opatruj se vůbec.
Stále se v myšlenkách vracím k Tvému odchodu. Proč vlastně jsi opustil rodinu, v níž jsi vyrůstal? Mohu za to já, když jsem na Tebe, jako na svého dědice, který, jak jsem doufal, jednou převezme odpovědnost za další osud domu Blacků, kladl příliš vysoké nároky? Nebo Tě svazoval úděl šlechtice, la noblesse qui oblige? Snad Tě svoboda, kterou sis vydobyl, činí šťastným. Pokud ano, rozhodl ses správně.
Mám Tě rád, můj synu.

Tvůj upřímný a chybující
Arcturus Black


Odložil pero, setřel slzu, odložil oharek doutníku a zatímco vyčkával, až inkoust doschne, zahleděl se na starou fotografii dvou krásných tmavovlasých chlapců ve věku třinácti a patnácti let. Mladší z nich se způsobně usmíval, starší se uličnicky zubil. Zůstal mu jen tenhle obrázek a dvě pečlivě uložené černé kadeře.


Adresát onoho dopisu, neposeda ze snímku, Arcturův syn Sirius, seděl právě za kuchyňským stolem, žmoulal v ruce propisku a pokoušel se od kouře z gitanky získat inspiraci k vhodnému začátku.

Drahý otče - to myslím vážně,
když jsem prohlašoval, že Vás nenávidím, tak jsem sprostě lhal. Naštvali jste mě - Vy a matka, i Reg. Hrozně se stydím, že jsem se Vám snažil ublížit. Netroufám si ani prosit o odpuštění.
Asi jsem nikdy neměl zdrhnout. Vztekle a zbaběle. Určitě ne. A že jsem nemohl tušit, jak to dopadne s Regem, to mě neomlouvá.
Neviděl jsem ho prakticky od matury. Dva roky. Ani předtím jsem se s ním moc nebavil. Teďka bych ho chtěl někam vzít.
Proč jsem se nechoval bratrsky? Já kretén. Ani jsem nevěděl, že mi na něm záleží.

Lokl si z otlučeného půllitráku obsahujícího směs složenou ze dvou dílů smrťáka a tří dílů ogdenské.

Včera jsem Vás viděl. Vy jste si mě nevšimnul. Vypadal jste příšerně. To kvůli tomu, co se stalo? Nebo Vás trápil Skrček?
Doufám, že Vám neukazoval to co mně.  Chudák Reggie.
Měl jsem na Vás dát, nedá se mu věřit. Vzal si do hlavy, že s tím možná máte něco do činění. Něco tak absurdního jsem už dlouho neslyšel. Docela se bojím. Poslední dobou zavedl novinku - Azkabáň bez soudu. Už to s tím stanným právem přehání víc, než se dá vydržet.
Je mi trapně, že jsem se přidal k něčemu takovýmu, i když to už je za mnou.
Bohužel nevím, komu se mám pomstít. Kamarád pro mě sice štípnul celou agendu, ale tam jsem se dočetl tak akorát, že Bella s Dolphim mají jako alibi návštěvu u Malfoyů. Snažil jsem se představit si Bellu, jak se rozplývá nad Cissiným miminem. Jindy bych se měl čemu smát, ale nějak mi to nejde.

Nalil do sebe poslední dvě deci alkoholizovaného kafe. Bezděky si nakreslil čáru na tvář. Kdyby nebyl utekl, neznamenala by Regulova vražda konec rodu, pro pravého Blacka skutečný zánik a smrt.  

Je mi strašně líto, že jste mojí vinou ztratil budoucnost. Kdybych to mohl nějak napravit, udělám cokoliv. Jenže to nejde, nijak, za žádnou cenu.
Připadám si jako idiot, a zrádce.
Nikdy mi to nedošlo, ale mám Vás rád.

Váš nezdárný a právem zatracený
Sirius



Arcturus pečlivě složil popsaný list a rozehřál tyčinku pečetního vosku. Horké černé kapky dopadly na své místo. Reliéf prstenu do nich ale neotiskl.
Všechna pouta jsou dávno zpřetrhána. Proč by se teď Sirius zajímal o smutek muže, který dávno není jeho otcem? Proč by měl být zatahován do cizího neštěstí?
Sirius se přece svých rodičů zřekl. Za Regula možná truchlí, ale jistě se nezaobírá city někoho dalšího. Ne, ten se nebude starat.
Jen ať se nestará. Rodina pro něho byla kotvou, která ho táhla do hlubin.
Poklekl před krbem, opatrně vložil dopis do plamenů. Nehnutě sledoval, jak je pergamen pomalu stravován, až docela stráven.


Sirius olízl okraj a zalepil obálku.
Potěší to psaní otce alespoň trochu? Nerozčílí ho spíš? Nerozesmutní? Nepřidělá mu starost?
Měl by se mu vůbec ještě připomínat?
Důkladně za sebou spálil mosty, jen co je pravda.
Nemá právo pokoušet se teď vracet a zasahovat do života žádného člena rodiny, k níž už nepatří. Ani když to myslí dobře.
Obálky se dotkla zapálená cigareta.
Když se oheň připlazil k protilehlému rohu, upustil hořící zbytky do dřezu, kde se proměnily v prach.  


Lord Black se s námahou napřímil. Ometl si smítko popela s rukávu černého sametového hábitu. Pomalu sešel po schodech do vstupní haly. Vzal si plášť, klobouk, hůl, nastavil choti rámě a společně se vydali na pohřeb svého syna.
Jediného syna.


Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.

Tato povídka je archivována na: Potter Povídky CZ - Harry Potter Fanfiction - http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=160