„Jak si mohl?“ Zaječí nepříčetně otec hned mezi dveřmi.

„Víš, že to jinak nešlo.“ Kajícně svěsím hlavu. Chabé, ale obhájit se musím, mám pravdu.

„Tohle na mně nezkoušej!“ Ječí dál a neexistující vítr si zlostně pohrává s jeho vlasy.

„Promiň, ale měl jsem na to právo! Stejně ti to nešlo!“ Pomalu také zvyšuji hlas.

„To jsi tedy přehnal!“

„Ani v nejmenším!“

„Opravdu jsi mne zklamal.“ Shlédne na mně otcovským pohledem.

„Otče, za chvíli budou Vánoce, tak si pořídíte svůj.“ Snažím se ho uklidnit. Chvíli to vypadá na další hádku.

„ Zrovna jsem se naučil chodit na internet.“ Povzdychne rezignovaně nakonec.