Merlinův řád první třídy napsal(a) kacos
Kapitola 1: Kapitola 1

:)Hodil kabát na věšák, přičemž se stojan převrátil a vzbudil tak ukřičenou starou Blackovou. Domem projel příšerný jekot, na který si už zvykl. S mírnými obtížemi obraz zasunul na místo a zatáhl těžkým černým závěsem. Tento obraz a závěs bylo jediné, co v bývalém sídle Blacků po rázném úklidu jeho matky, zbylo. Poslední památka na čistokrevnou rodinu, jež se vyžívala v černé magii a všemožném jiném zlu. Když se kouzelník nadechl, vždy tu ucítil u pachuť po zlých kouzlech.

Teď dům patřil jemu. Vlastně ani neví, proč tu je? Možná ho tu drží vzpomínky, možná si chce vše urovnat v hlavě, se vším se smířit, možná chce mít chvíli klid od světa. Být sám. A to mu nechtěli dopřát. Neustále ho nahánělo ministerstvo, Denní věštec, členové Fénixova řádu-tedy aspoň ti, kteří zbyli-, obyčejní kouzelnci s gratulacemi, občas i někdo nepohodlný v pofobě padlých Smrtijedů,...Už ho to nebavilo. Vlastně ani nevěděl, jestli má cenu žít..

Zatřásl hlavou jako by chtěl zahnat zlé myšlenky. Ani se nenamáhal jít do prázdné studené kuchyně a rovnou vyšel do svého pokoje v prvním patře. Usadil se do křesla, mávnutím hůlky rozdělal oheň a podíval se z okna. Začalo se smrákat. Už tady budou. Dnes, podle staréhodávného kouzelnického zákona,potřetí a naposled. Vlastně se divil, že se jim podařilo vrátit se,sice jen na dobu omezenou,ale byli tu. Opřel se pohodlně o opěradlo a po chvíli mu ruka sklouzla volně podél opěrky.

"Zestárl.Ten měsíc se na něm podepsal skoro jako pět let."Zkoumavě si ho prohlížela. A měla pravdu. Bledý obličej, smutné strhané rysy, věčně uhnaný výraz plný strachu z toho, co se ještě bude dít. Rezavé vlasy splihlé vyšisované sluncem, první vrásky. Tënkrát , když seděl v křesle a oni ho pozorovali, bylo mu 19let.A ti dva to moc dobře věděli, jim bylo také tolik.

"My taky,Hermiono."Ujistil ji trochu netaktně její soused na vedlejší židli. Pak se zvedl a do svého přítele chtěl drbnout. Ale rozmyslel si to a znovu si sedl.

"Raději ho nech,ještě nás prokleje." Upozornila Harryho dívka. Vlastně mu to ani říkat nemusela, už dávno seděl. Jen se na ni podíval trochu divným pohledem.

Všech 8 let se mu v hlavě ve snu prolévalo. To dobré i zlé..Nástup do Bradavic, Aragog, Klofan, Dráp, Sirius, zkamenělá Hermiona, famfrpál, mrtví Cedrik, let Fordem Anglia, první ples,velký mozek přilepený na jeho těle, útěk Prašivky, viteály, krutá věštba, poslední bitva,těla, hluk a smrt, adrenalin a strach, vítězství. Nakonec vyhráli, přesně jak si to editel vysnil. I když s bolestnými ztrátami.

Pohl rukou a probudil se. Už tu na něj čekali.

"Harry, Hermiono."Oslovil je a usmál se. Oba pokývli hlavou.

"Mám pro vás něco."Zašramotil v kabeli a vytáhl řád. Vlastně tatáž ocenění.

:Mrlinův řád první třídy. Pro vás pro oba."Usmál se a pověsil je na právě vykouzlené hřebíky. Hermionin obličej se ještě víc rozzářil a po tváři ji skanula slza.

"Hermi, nebreč, zasloužíme si to."Snažil se ji ukonejšit Ron.

"Už my oba moc chybíte. A dnes je to naposledy."

Harry potřásl hlavou a povzbudivě se na kamaráda usmál. zamával mu na rozloučenou a zmizel. Ona se ho snažila následovat.

"Počkej!"Vyhrkl zrzek."Já tě mám rád...."Oznámil smutně a koukal se, jak mu naposledy mizí před očima.

"Brzy se zase setkáme." Šeptl si pro sebe a podíval se na vyznamenání na stěně.

Udělěno Hermioně Grangerové a Harrymu Potterovi za pomoc při poražení Pána Zla. Merlinův řád první třídy. Uděleno In memorian.


Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.

Tato povídka je archivována na: Potter Povídky CZ - Harry Potter Fanfiction - http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=589