SNAPEOVY ROZHOVORY
První ročník ― Minerva
„Tváříš se tak kysele jenom proto, že jsi prohrál.“
„Však ty jsi vyhrála jen díky tomu, že dal Albus každému z těch spratků po padesáti bodech za porušování školního řádu. Teď už to nebude mít meze. Přinejmenším Grangerová si zvykla, že musí být po jejím.“
„Nesmysl, přece se šla podívat po tom trollovi, pamatuješ?“
„A proto měla oči červené od pláče? To není pravděpodobné, Minervo. Nebelvírské lži jsou tak průhledné. Těm může uvěřit zase jenom Nebelvír.“
Druhý ročník ― Lucius
„Zřejmě jsi to považoval za velice zábavné, Lucie.“
„A nebylo snad?“
„Byly tam jisté světlé momenty, přiznávám. Ale myslíš si, že On bude nadšený, až se vrátí a zjistí, že jsi promarnil Jeho deník a Jeho vtělení a dosáhl přitom tak malého účinku?“
„Sám to nezvládl o nic líp.“
„To řekni Jemu. Samozřejmě pokud máš v úmyslu umírat v bolestech a řvát u toho hrůzou.“
„Sklapni, Snape.“
Třetí ročník ― Draco
„Co máte na srdci, pane Malfoyi?“
„Pane profesore, všichni říkají, že jste včera v noci zajal Siria Blacka, docela sám, ale že utekl dřív, než mohl dostat Polibek.“
„Ano?“
„Někdo mu musel pomáhat. Nebyl to profesor Lupin? Nepřišel na snídani a vůbec ho dneska nikdo neviděl.“
„Profesor Lupin byl včera v noci plně vytížen. Domnívám se, že stále ještě vyje na Měsíc.“
Čtvrtý ročník ― Voldemort
„Takže Brumbál pořád ještě nemá žádné podezření?“
„O nic víc než v den, kdy mě přijal, můj Pane. Myslí si, že pracuju pro něj.“
„A pro koho pracuješ? Tehdy s Kamenem jsi stál proti mně.“
„Prosím za odpuštění, můj Pane. Nepoctil jste mě v té věci svou důvěrou. Myslel jsem, že chce získat Kámen sám pro sebe.“
„Crucio ― tak dost. Příště se budeš snažit víc.“
Pátý ročník ― Remus
„Musíš Harryho učit nitrobranu, Severe. Přestaň ho trestat za naše chyby. Je to už dvacet let, nebylo by na čase zapomenout?“
„Zapomněli snad Longbottomovi, že se svíjeli pod Cruciatem, dokud nepřišli o rozum? Nebo budou pořád křičet hrůzou, kdykoli uvidí Bellatrix?“
„Ale prosím tě! To je přece něco úplně jiného.“
„Jenom potud, že nemusím vidět vaše tváře, abych si to byl schopen vybavit.“
Šestý ročník ― Harry
„Vy za to můžete! Vy jste chtěl, aby Sirius umřel!“
„Chovejte se slušně, Pottere! Zemřel příliš brzy. Chtěl jsem se s ním utkat sám, jeden na jednoho, tam, kde by do toho nezasahovali jeho přátelé. Pak by se ukázalo: vyhrál by ten lepší.“
„A to byste nebyl vy! Ani náhodou!“
„Strhávám Nebelvíru pět bodů, Pottere. To už nezjistíme, že? Nikdy si netroufl se mi v takovém čestném boji postavit.“
Sedmý ročník ― Hermiona
Později si říkala, jestli ten kompliment myslel vážně, nebo jestli prostě jenom po zmijozelsku blufoval, aby něčeho dosáhl.
„Řekněte mi, slečno Grangerová, položil jsem vám někdy během těch sedmi let, kdy jsem vás učil lektvary, vůbec nějakou otázku, na kterou byste neznala odpověď?“
„No ― no možná, že by...“
„Strhávám Nebelvíru pět bodů, slečno Grangerová. Za lhaní.“
Po konečné bitvě ― Albus
„Ty jsi pro mě byl jako otec, Albe, mnohem víc než můj vlastní otec kdy byl, ale oba dva víme, že já jsem pro tebe nikdy nebyl tvůj milovaný syn.“
„Severe ―“
„Za mých studií to byli Potter a Black. Později Potterův syn. Byl bys kvůli němu obětoval kohokoli z nás, a já jsem se ti poslušně podřizoval, kvůli tobě. Teď končím a odcházím, kvůli sobě.“
_____________________________