Prolog

Zdálo se mi jako bych byla spoutaná někde v kleci, uvězněna v lesklém křišťálu, který mi bránil se nadechnout. Doslova jsem se topila ve tmě a chladu. Víčka, jakoby přišitá k sobě, nešla otevřít. Nemohla jsem křičet ani plakat.

Sny, souhrny vjemů vytvářených naší myslí během spánku. Souhrn tváří, hlasů, zážitků z našeho života.

Ve snech se snažíme vyřešit záležitosti, které nás v reálném životě tíží a nedokážeme si s nimi poradit. Kdyby ale sen byl reálným životem a reálný život snem, chtěla bych se probudit. Já totiž vím, že i ve svých snech dokáži létat.

To by však ode mě bylo zbabělé, a protože už nejsem ta nešikovná a naivní holka, která věřila na lásku, teď procitnu a vyjdu vstříc té noční můře, jenž utváří mé současné já.