Index
Kapitola 1: 1) Nepříjemné probuzení
Kapitola 2: 2) Poprvé?
Kapitola 3: 3) Budeš hodný
Kapitola 4: 4) Hrozný sen
Kapitola 5: 5) Poslední polibek
Kapitola 6: 6) Ruce
Kapitola 7: 7) Ona
Kapitola 8: 8) Oči
Kapitola 9: 9) Snění
Kapitola 10: 10) Probuzení
Kapitola 11: 11) Dopis
Kapitola 12: 12) Pohádka
Kapitola 13: 13) Narozeniny
Kapitola 14: 14) Návštěva
Kapitola 15: 15) Kosti
Kapitola 16: 16) Draci
Kapitola 17: 17) Sny
Kapitola 18: 18) Řešení?
Kapitola 19: 19) Vzpomínky
Kapitola 20: 20) Odjištěná...
Kapitola 21: 21) Zábava
Kapitola 22: 22) Volání
Kapitola 23: 23) Čekání
Kapitola 24: 24) Hledání
Kapitola 25: 25) Sprcha
Kapitola 26: 26) Okno
Kapitola 27: 27) Jsou všude kolem
Kapitola 1: 1) Nepříjemné probuzení
Upírek
1) Nepříjemné probuzení
Mžitky před očima.
Šílená bolest zad.
Rukou a nohou.
Celého těla..
Spoutaný na stole.
Nahý.
Vyděšený.
Tichá bílá místnost.
Tlukot dvou srdcí.
Rychlé pohyby očí.
Cítil.
Cizí vůni.
Překvapený hlas.
"Jsi vzhůru..."
Vlnité černé vlasy.
Tajemný úsměv.
Překrásné, nezakryté křivky.
Přišla blíž.
Bez studu.
Prohrábla mu vlasy.
"Promiň Šampónku, teď budeš trochu zpívat..."
Horký dotek ruky.
Ledové objetí malíčku.
Křupnutí.
Křik.
Pořád se usmívala!
Přes pulzující bolest cítil pohlazení.
Brnění dorůstajícího malíčku.
Něco krvavého v ústech.
Sál.
Trnutí v zubech.
Pocit síly.
Vztek.
"Jednou tě zabiju..."
Další pohlazení.
Úsměv.
"Vím."
Odcházela.
Vrznutí dveří.
Tichá.
Nesrozumitelná slova.
Vzdálený křik.
Další malíček...
Zpět na obsah
Kapitola 2: 2) Poprvé?
2) Poprvé?
Pokoušel se trochu otočit.
Marně.
Zvuky za ním lákaly.
Kdo byl ve vedlejší místnosti?
Věděl, co se tam dělo.
Ale komu?
Kdo tak křičel?
Dívka!
Byl si tím jistý.
Ta představa ho vzrušila.
Na stole.
Spoutaná.
Nahá.
Najednou si nebyl jistý.
Co ho vzrušovalo víc.
Představa jejího těla.
Nebo krev.
Rudá a horká.
JÍDLO!!
Raději se ponořil.
Do vzpomínek.
Jak dlouho je JINÝ.
Přeměněný.
Neprobuzený.
První vzpomínky?
Pokroucené plechy.
Umírající tělo.
Nejlepší kamarád.
Vůně krve.
Měl to v sobě.
Dlouho předtím
Tehdy poprvé sál.
Nezabil.
Naštěstí.
Zůstal v půli cesty.
Ani upír.
Ani člověk.
Bez cíle.
Práce.
Otrok chuti.
Spoutaný...
Zpět na obsah
Kapitola 3: 3) Budeš hodný
3) Budeš hodný
Sledoval strop.
Slyšel od vedle zvuky.
Utichly.
Strach.
Dívka.
Co jí ještě udělala?
Chtěl ji vysát.
A teď...
Bál se o ni.
Začichal.
Pot.
Přicházela.
Raději se nezeptal.
Ukládala něco do ...
Lednice?
A potom.
Další dveře.
Zmatený.
Přiváděla dívku .
Omámenou.
Oblečenou.
Jen tričko.
Karetní symboly.
Trumfy.
Tělo vědělo.
JÍDLO!
Položila ji na zem.
Myslí mu blesklo pár slov.
Čí slova?
"Jíme u stolu. Jídlo se nemá hýbat...."
Mučitelka to přerušila.
"Vezmu ti trochu krve."
Příšerná slova.
Upír a nenáviděl jehly.
Takovou bolest nečekal.
Křik.
Přiložila zkumavku k ráně v boku.
Odložila nůž.
Usmívala se!
"Budeš na ni hodný?"
Olízla ránu...Zpět na obsah
Kapitola 4: 4) Hrozný sen
4) Hrozný sen
Strašná bolest hlavy.
Co se to..?
Záblesk poznání.
Nebyl...
Nebyl na ni hodný.
Snad?
Ležel na podlaze.
Krev na zátylku.
Zlámanou ruku.
Občasnými záblesky se mu vše vracelo.
Pomalu.
Bolestivě.
Jak cítil...
Mravenčení po uvolnění pout.
Hlad a chuť.
Chtíč.
Viděl...
Jak začal sát.
Jak do ní pronikl.
Extázi.
Naštěstí byl pod dohledem.
Uslyšel kroky.
Ani se neohlížel.
"Bude v pořádku?"
Ticho.
Zvedla ho na stůl.
Nebrala ohled na křik.
Srovnala kosti.
"Už to nikdy nedělej současně."
"Sex a jídlo..."
"Nikdy."
Po dalších slovech se mu ulevilo.
"Pro ni to byl jen hrozný sen."
"Ráno jí to někdo vynahradí."
Věřil.Zpět na obsah
Kapitola 5: 5) Poslední polibek
5) Poslední polibek
Ležel.
Pořád nahý.
Nespoutaný.
Od jejího odchodu neuplynulo moc času.
A tělo už zas měl jako dřív.
Regenerace byla příšerně rychlá.
Dívka.
Byl jí vděčný.
Jídlu!
Ne.
Už na ni nedokázal takhle myslet.
Po tom co poprvé...
Přiznal si to.
Něco v něm bylo špatně.
Nebo dobře?
Vrznutí dveří ho skoro vyděsilo.
Přišla.
Oblečená?
Zklamání.
Najednou mu ten pohled chyběl.
Přišla k němu.
Ocelový stisk.
Lehký polibek.
Odtáhla se.
"Otevři pusu."
Poslechl.
Vypil něco z černé lahvičky.
Pálilo to.
Šíleně.
Křičel.
Přestal vnímat okolní svět.
Jen její hlas...
HLAS!!!
"Zabiješ mě!"
Dotek rtů.
Polibek.
Pohlazení.
"NAJDEŠ MĚ."
"ZABIJEŠ."
Tma.
Konec?Zpět na obsah
Kapitola 6: 6) Ruce
6) Ruce
Probíral se.
Chlad
Světlo.
Už zase.
Bez pout.
Nahý.
Místnost byla tmavší.
Chladnější.
Opuštěná.
Cítil se líp.
Ruka i hlava bez bolesti.
Uzdravené.
Musel spát dlouho.
Prohmatával stěny.
Hledal další dveře.
Našel jen spáry.
Masivní stěnu.
Na několika místech prohlubně.
Otisky rukou.
Vždy dva..
Jeden stiskl.
Lehce se rozzářil.
Jinak nic.
Znovu.
Na druhý nedosáhl.
Znovu.
První vždy zhasl dřív.
Před dotekem druhého.
Nechápal.
Zkusil všechny.
Pořád stejné.
Museli by být dva, aby...
Proč ho to nenapadlo hned?
Tak prosté.
Vyrazil k dveřím vedle.
Otevřel.
Vkročil.
Bolest ho srazila k zemi.
Krev.
Rozervaná noha.
Další kousnutí.
Ruka.
Bok.
Křik.
Tma.Zpět na obsah
Kapitola 7: 7) Ona
7) Ona
Otevřel oči.
Snad jen mrkl?
Ne.
Ale byla to jen chvilka.
Krátká.
Záblesk tmy.
Krev.
Úplně všude.
Ještě pořád zářivě rudá.
Na něm.
Všude po zemi.
Na nahém těle dívky.
Na..?
Polknul.
Jindy by to byl příjemný výhled.
Oběma rukama svírala rozervanou nohu.
Snad trochu vyděšená.
Soustředěná.
Nádherné nahé tělo.
Krvavé karafiáty.
Všude.
Rány srůstaly.
Velice rychle.
Cítil mizející sílu.
Zamrkal.
Trochu se otřásl..
Malá, chvilková slabost.
Pohled sklouzl po dívce.
Pevná ňadra.
Bříško.
Pomalu pokračoval.
Krev nevadila.
Dál.
Krvavá chodidla.
Rudé šlápoty.
Uválený rudý flek.
Druhé stopy.
Zatočila se mu hlava.
Velké vlčí stopy.
Potrhal ho vlkodlak...
Ona.
ONA...Zpět na obsah
Kapitola 8: 8) Oči
8) Oči
Díval se na ni.
Trochu vyděšeně.
Proč to nepoznal dřív?
Vycítila jeho pohled.
Oči se střetly.
Vyděšená.
Taky.
Povolila stisk.
Lehce to zabrnělo.
Rány se uzavřely.
Pomohla.
A teď.
Vypadala...
Odevzdaně.
Pokusil se zvednout.
Hučení v hlavě.
Mžitky před očima.
Naštěstí neomdlel.
A ona...
Byla u něj.
Nelogicky mu myslí šlehla představa proměny.
Přiklekla.
Vyděšené oči.
Její tělo.
Věděl co musí udělat.
Jako všichni.
Zabít.
Upřený pohled.
Nádherné oči.
Nedokázal to.
Ani ona.
Hluboký nádech.
A ona...
Lehla si.
Zavřela oči.
Nastavila krk.
Nechápal.
Zaváhal.
A poslechl.
Polibek.
Nečekaný.
Málem sykla.
Kousnutí.
Vzdychla.
Zuby pronikly kůží.
Sál opatrně.
Jako nikdy předtím...Zpět na obsah
Kapitola 9: 9) Snění
9) Snění
Díval se.
Na ni.
Nešlo přestat.
Nevěděl proč, ale nešlo.
Uplynulo pár hodin.
Pro ně to byla skoro věčnost.
Trochu pokousaný.
Bez přeměny.
Poškrábaný.
Měla v sobě vlka.
Připadal si hloupě.
Nedodělaný upírek.
Vstal.
Potřeboval rozhýbat.
Stejná místnost.
Stejné prohlubně.
Stěny.
Stůl.
Pouta.
A kromě zbytků krve.
Už jen ona.
Spí.
Už si chvilku povídali.
Minulost.
Probírali.
Zbývala.
Budoucnost.
Sny a život.
Posadil se.
Vedle ní.
Díval se.
Zase.
Sledoval každou křivku těla.
Krása.
Sen...
Polibek.
Něco zamumlala.
Ještě ve spánku.
A najednou.
Byla úplně vzhůru.
Na půli cesty k přeměně.
Ne
Usmála se.
Pokrčila rameny.
Ještě si úplně nezvykli...Zpět na obsah
Kapitola 10: 10) Probuzení
10) Probuzení
Nebylo to hned.
Chvilku.
Jednu.
Dvě.
Hodiny.
Snad.
Znovu se milovali.
Ale už si nelehli.
Konečně byli dva.
Zkoušeli dveře.
Šlo to.
Vždy pro dvě ruce.
Malá kuchyňka.
Ložnice.
Jedna postel.
To chvilku rozdýchávali.
Věděla to?
Chtěla?
Chvilku vanul chlad.
A pak.
Hodili to za hlavu.
Koupelna
Pro dva těsná vana.
Občas výhoda.
Konečně čistí.
Vzrušení.
Vyzkoušeli postel.
Nádhera.
Úžasné.
A pozděj se v ní opravdu dobře spalo...
Chyběly jen vchodové dveře.
Poštovní schránka.
Zvonek s nápisem
Kim a Ian.
Svoboda.
Zbývaly poslední dveře.
Trocha strachu.
Co najdou.
Chlaďák,
Otevřeli a beze slova zavřeli.
Nebyly tam jen ty dva malíčky...Zpět na obsah
Kapitola 11: 11) Dopis
11) Dopis
Ten dopis byl divný.
Velice.
Našli ho u jídla.
U normálního.
Krev tu nebyla.
Naštěstí,
Neodepsaný.
Nevěděli kdo byla.
Je.
Ani proč.
Dávala jim.
Tři týdny.
Na co?
Byla v tom jistota.
Jistá.
Potom nejistota.
Podíval se na Kim.
Letní šaty jí slušely.
Šly snadno svléknout...
Nic tím nemyslela.
Jen pohodlí.
Při přeměně.
Byla v tom úžasná.
Ano i v TOM.
Rád ji sledoval.
Při přeměně.
Raději se podíval jinam.
Četla knížku.
A ještě chvilku...
Nedočetla by.
Pomalu končil den.
Po první noci.
Ian tu strávil tři měsíce.
Kim o něco déle.
O většině nevěděli.
Naštěstí.
Pohled do chlaďáku stačil.
Zpět na obsah
Kapitola 12: 12) Pohádka
12) Pohádka
Obrátila další list.
Knížka byla nudná.
Manuál k pušce.
Nejspíš to bylo pro něj.
Se zbraněmi si příliš nerozuměla.
Většinou jí stačily ty její.
Mozek.
Zuby.
Tělo.
Podívala se na Iana.
Nenápadně.
Přemýšlel.
Nejspíš o dopisu.
Taky o něm přemýšlela.
Vlastně jim nic neřekl.
Něco zjistila sama.
Ale...
Neřekla mu to.
Sama tomu nevěřila.
Nechtěla vypadat hloupě.
Pohádka.
Snad.
Znovu obrátila list.
Cítila jeho pohled.
Skoro ji svlékal
Malý pohyb.
Ramínko šatů sklouzlo.
Co ho napadlo?
Raději se díval jinam.
Tentokrát vydržel dlouho.
Celých pět minut.
Ještě, že četla v posteli.
Byla na něj ošklivá.
V nejlepším se proměnila...
Neutekl.
Zpět na obsah
Kapitola 13: 13) Narozeniny
13) Narozeniny
Uplynulo pár dní.
Rozhodně jim nehrozila nuda.
Trénovali.
Kim uměla Akido!
Skoro pokaždé vyhrála.
Skoro.
A dnes měla narozeniny.
Jejich věznitelka s tím počítala.
Ve skladu byl dort.
V dalším chlaďáku.
Spousta dalších věcí.
Neriskoval sáhnutí vedle.
Pach trhaviny cítil i on.
Neriskovali.
Ještě další dva balíčky.
Trochu slavnostnější oběd.
Šestnáct svíček.
Kim je trochu smutně pozorovala.
"Šestnácté šestnáctiny..."
Zalapal po dechu.
Měl to úplně stejné.
Jen ty jeho budou už osmnácté.
V šestnácti přestal být člověkem.
Ona?
Stala se stopařkou.
Starším to tak dobře nešlo.
Už šestnáct let nestárla...
Poprvé mu přišlo líto, že nestárne.
Vlkodlaci nevydrží věčně.
Upíři...Zpět na obsah
Kapitola 14: 14) Návštěva
14) Návštěva
Kim zavětřila.
Ve vlčí proměně.
Siréna.
Utíkal za ní.
Měli jen ty dárky.
Kim dýku
Černou a ostrou.
Ian katanu.
Lesklou a ještě ostřejší.
Čekal u skladu.
Překvapený a rozlobený.
Kudy přišel?
Oni žádnou cestu nenašli.
Hledali dlouho.
Marně.
Mohutný vlkodlak.
Temně vrčel.
Hrozivě.
Nakonec stejně kňučel.
Nečekal takovou rychlost.
Sílu.
Krvavé kapky a stříkance.
Malovaly souboj.
Rudě.
Překvapivá, rychlá proměna.
Z vlků zas lidé.
Vlkodlaci.
Černá dýka protnula vzduch.
Tělo vlkodlaka.
Břicho.
V chraplavém smíchu.
Zaniklo svištění katany.
Krev.
Chodba zmlkla překvapením.
Ožila dvojím zaduněním.
Tichým šuměním krve.
Smrtí.
Chodbou zazářily odlesky světel.
Čepel katany bez poskvrnky.
Slavila vítězství.Zpět na obsah
Kapitola 15: 15) Kosti
15) Kosti
Četla si.
Jen tak odpočívala.
Byl to náročný den.
Hlavně pro něj.
Spal.
Trošku jí lhal.
Prý nechrápal.
Usmála se.
Prostě lhal.
Pohlédla na katanu.
Ležela na skříňce.
Další upír.
Zabila vlkodlaka.
Pila jeho krev.
Neživý nemrtvý?
Nebyl to Ian.
Katana řídila jeho kroky.
Pohyby.
Zabíjela.
A za odměnu.
Sála.
Nemusel to trénovat.
Hledala mu něco.
Všechno moc složité.
Na moc dlouho.
Nakonec našla.
Musado.
Pro začátečníky.
Rychlé a jednoduché.
Účinné.
Se sílou upíra dokonale smrtící.
S rychlostí vlkodlaka vražedné.
První den mu zlámala tři kosti.
Postupně.
Druhý den znovu.
Jako omluvu se mu nabídla.
Pochopil to tím lepším způsobem...
Zpět na obsah
Kapitola 16: 16) Draci
16) Draci
Odcházel další den.
Den po schůzce s vlkodlakem.
Odpočinkový.
Úklid zabral chvilku.
Krev.
Tělo.
Čištění zbraní.
Další hledání.
Cesty ven.
Svobody.
Opět marné.
Snad zbytečné.
A chvilka smutku.
Další ztracená naděje.
Snad příště...
Cestu najdeme.
Řekli si a šli.
Užívat volné odpoledne.
Pár chvilek zábavy.
Žádné úkoly.
Bylo jim dobře.
A než šli večer spát.
Ian našel tu knížku.
Nemusel se ptát.
Věděl.
Četla ji.
Našel i záložku.
Mezi listy.
Draci.
Omluvný úsměv.
Vlastně sama nevěřila.
Podivné pohádce.
O drakodlacích.
Smích.
Četli ji znovu.
Kim a Ian.
Spolu.
Dlouhý večer.
Nesmáli se.
Znovu.
Mezi slovy.
Skrytou mezi řádky.
Poznávali.
JI.
Zpět na obsah
Kapitola 17: 17) Sny
17) Sny
Knížka byla trochu šok.
Dlouho si povídali.
Nevěřili.
Proč věřit pohádkám.
Hororům na dobrou noc.
Zasněným příběhům pro děti.
Jenže...
Nečekali .
Noční můry.
Křik ve spánku.
Příběhy.
Pozapomenuté vzpomínky.
Příšerné detaily v živých snech.
ONA.
Její práce.
Sny v lektvaru.
Tekutá, živoucí hrůza.
Váhali.
Víra přicházela.
Přes všechno pomalu.
ONA to tušila.
Všechno připravila.
Potichu zmizela.
Věděla.
Zbyl jen povzdech.
Tohle se přece.
Nedělá.
NEDĚLÁ!!!
Další sen.
Snad nastane den.
Prosím, raději brzo.
Další, příšerně živý sen.
Potom.
Zpocené tělo.
Někdy nad ránem.
"Proč?"
Pitomý dotaz.
Tlumený, marný výkřik do tmy.
Bez odpovědi.
Kim spala.
Klidně?
Věděl, že ne...
Ne.Zpět na obsah
Kapitola 18: 18) Řešení?
18) Řešení?
Probudila se.
Zpocená.
Unavená.
Stalo se to i dřív.
Když byla spoutaná.
Když prožívali příliš vášnivou noc.
Skoro každou.
Když se nemohli nabažit.
Blízkosti druhého.
Bývali rozlámaní.
Nebyli zvyklí sdílet lůžko.
Za těch pár dnů.
Jenže alespoň spali.
Spánkem beze snů.
Teď ne.
Věděla, že neusne.
Zatím.
Vstala.
Pod sprchou.
Dlouho přemýšlela.
Věděla.
Musí to přijmout.
Zatratit nevíru a věřit.
Uvěřila lásce.
Zbývalo uvěřit v...
Drakodlaka.
Ian se pomalu probouzel
S únavou v očích.
S rozhodností.
Také se rozhodl.
I v jediném pohledu.
Poznala.
Věděla, že ví.
I Ian to věděl.
S jistotou.
Pípnutí.
Signál skladu.
Co to bude tentokrát?Zpět na obsah
Kapitola 19: 19) Vzpomínky
19) Vzpomínky
Posílali si.
Udivené pohledy.
Nejdřív hledali marně.
Krabici.
Bednu.
Nečekali vozík.
Čtyři kola.
Plechová korba.
Kim zářily oči.
Smála se .
Zasněně povídala.
Nadšeně vzpomínala.
Škola.
Farma.
Argentina.
Smála se.
Dlouho plakala.
A znovu vzpomínala.
Zapomněli.
Na obsah vozíku.
Dlouho si povídali.
Společně vzpomínali.
Probíhaly před nimi.
Minulé životy.
Opuštěné.
Ztracené.
Nenávratně.
Nemohli se vrátit.
A být spolu.
Spolu!
Kašlali na vozík.
Opustili sklad.
Odešli.
Dlouho se milovali.
Mazlili.
Usínali.
Někde venku.
Svítilo slunce.
Oni spali.
Dlouho.
Konečně beze snů.
Bez těch špatných.
Vstali až večer.
Pozdě večer.
Konec konců.
Patřili přece k nočním tvorům.
Jen tam dole to nebylo znát.
Zpět na obsah
Kapitola 20: 20) Odjištěná...
20) Odjištěná...
Nastala noc.
Vstávali.
Snídali.
Nejdřív chtěli pokračovat.
Ještě dlouho si užívat.
Dlouho.
Odhodit šaty.
Zábrany.
Všechno.
Jenže.
Zase Ona.
Nejspíš to tušila.
Místnosti prostoupil chlad.
Pomalu kradlo jim teplo.
Vypnuté topení.
Vyhrála.
Ale stejně...
Kim oblečená.
Vypadala skvěle.
Mikina s mírovými symboly.
Barevná s kapucí.
A uvnitř zbraň.
Dokonalá.
Odjištěná.
Kim.
Radši nemyslel.
Na svlékáni.
Než půjdou spát.
Můžou si hrát.
Naložený vozík.
Klidně čekal.
Na ně.
Zbraně.
Další zbraně.
Plně naložený vozík
Proč?
Marně se ptali.
Takovou zásobu nečekali.
Pistole.
Pušky.
Samopaly.
Raději se nezkusili ptát.
Nač tolik zbraní.
Začali vybalovat.
Pro Iana.
Druhé vánoce.
Pro Kim nejspíš taky.Zpět na obsah
Kapitola 21: 21) Zábava
21) Zábava
Bílá podlaha.
Dřív tak prázdná.
Zářila lesklou mosazí.
Poházenými nábojnicemi.
Ještě před chvílí zněla.
Rachotem výstřelů.
Cinkáním nábojnic.
Smíchem.
V přestávkách.
Povídáním.
Milováním.
Už tři úžasné dny.
Prožívali.
Střelbou.
Vyzkoušeli všechny zbraně.
Jednu po druhé.
I sebe.
Po chvilce.
Úžasná zábava.
A současně výcvik.
Kim se mu strašně moc líbila.
Rozechvělá zpětným rázem.
Při střelbě.
Řekl to.
Než se svlékla.
Chvilku zamyšlená.
Zas střílela.
Celá se chvěla.
Jen na malou chvilku.
Víc nevydržel.
Jen sledovat.
A po nekonečně dlouhé chvilce...
Zas ji sledoval.
Unavenou.
Nahou.
Než je vyrušilo.
Zacinkání nábojnic.
Podivné rachocení.
Vyběhli z ložnice.
Pořád svlečení.
Jen zbraně.
Odjištěné.
Zpět na obsah
Kapitola 22: 22) Volání
22) Volání
Klouzali.
Podlaha pálila.
Létaly vystřílené nábojnice.
Cinkající gejzíry.
Poskakující mířidla.
Trochu zatajený dech.
Všechno se zpomalilo.
Jen srdce ne.
A dýchání.
Prsty na spouštích.
Rozechvělé.
Sklouzly.
Místností zazvonil smích.
Jasný a hlasitý.
Dlouhý.
Nádherná.
Úžasná úleva.
Udýchaná chvilka klidu.
Místností pomalu projížděl stroj.
Zametal.
Sbíral nábojnice.
Hlasitě pípal a bzučel.
Chvilku zůstali.
Zavěšeni do sebe.
Na práci se přece hezky dívá...
Než je zas přilákala ložnice.
Tentokrát jen klidem.
Samotou.
Raději se oblékli.
Uvažovali.
Co dál.
O úklid už bylo postaráno.
Zbývalo vyčistit zbraně.
Naplnit zásobníky.
Povídat si.
Chvilku.
Ian přestal odpovídat.
Strnule seděl.
Zíral.
Tiše řekl.
"Volání, slyším Volání."Zpět na obsah
Kapitola 23: 23) Čekání
23) Čekání
Místností se rozlehlo cvaknutí.
Několikrát.
Kim nabíjela.
Pár zásobníků do kapes.
Vypadala nebezpečně.
Překrásná slečna.
Dvě pětačtyřicítky.
Ian ji musel uklidňovat.
Volání bylo někde venku.
Alespoň prozatím.
Ale i tak.
Byl poblíž.
Upír a jeho jídlo.
Volal ho.
Jen tak náhodou nepřišel.
Pravděpodobně ne.
Určitě ne.
Pokud nedorazil náhodou.
Určitě půjde dovnitř.
Budou připraveni
Kim zůstala u pistolí.
Ian si vybral Kalašnikov.
Hromadu zásobníků.
Dva bubnové.
Čekali.
Volání utichlo.
I uvnitř bylo ticho.
Příznačně.
Hrobové.
Mrtvé.
Chvilku si hleděli do očí.
Obklopeni zbraněmi.
Přitiskli se.
Čekali.
Snad to půjde i s upírem.
Vlkodlaka zvládli.
Hravě.
Tiché údery srdcí.
Odkrajovaly.
Vteřiny.
Zpět na obsah
Kapitola 24: 24) Hledání
24) Hledání
Něco se změnilo.
Jen nepatrně.
Napětí.
Kim nasála vzduch.
Zavřené oči.
Hledala.
Něco bylo ve vzduchu.
Nebylo slyšet.
Ani cítit.
Zatím.
Oba vstali.
Dlouhý polibek.
Vyrazili hledat upíra.
Nejdřív šli pomalu.
Opatrné rozhlížení.
A kradmé kroky.
Pomalé.
Připadalo jim to podivné.
Párkrát to zkoušeli.
Den dva předtím.
Skončilo to.
Smíchem.
Poprvé vážně to bylo...
Šíleně podivné.
Nezvyklé.
Nejdřív Kim.
Dva Colty 1911.
Současně.
Ian ji kryl Kalašnikovem.
75 nábojů v zásobníku.
Přepnutý na dávky.
Jedna místnost za druhou.
Byly úplně prázdné.
Čisté.
Až zase ve skladu.
Kim skočila.
Už ve vzduchu střílela.
Dvě vteřiny.
Dva prázdné zásobníky.
Cinkly o zem.Zpět na obsah
Kapitola 25: 25) Sprcha
25) Sprcha
Kim rychle nabíjela.
Jen jeden Colt.
Dvě zbraně by trvaly dlouho.
Sledovala ústí boční chodby.
Ian se nehýbal.
Od konce střelby.
Pečlivě mířil a čekal.
Upír nevydržel.
Nechtěl dál čekat.
Na další olověnou sprchu.
Byly slyšet kroky.
Pak hlasité dupání.
Rychlý běh upíra.
Vběhl do skladu.
Opravdu upír.
Překvapený.
Olovem.
Hluk se vrátil.
Záblesky naplnily sklad.
Na šíleně dlouhých šest vteřin.
Bubnový zásobník krmil zbraň.
Zlatavými nábojnicemi podlahu.
Řvoucím olovem upíra.
Ohlušení.
Sledovali upíra.
Skoro rozstříleného.
Pořád se hýbal.
Podívali se na sebe.
Stejně jim nic neřekne.
Přestal se hýbat po dalším zásobníku...
Tohle zvládli.
Po upírovi zůstaly otevřené dveře.Zpět na obsah
Kapitola 26: 26) Okno
26) Okno
Opatrné nakouknutí.
Velká hromada zklamání..
Malinkatý kousek naděje.
Za dveřmi nebylo nic.
Další zavřené dveře.
Jedno malé okno.
U stropu.
Kousek výhledu.
Jen kousek oblohy.
Pár zelených lístků.
Dorůstající měsíc.
Roztrhané mraky.
Osamělá hvězda.
Ian se chvilku díval.
Snad trochu snil.
O svobodě.
Na Kim se nepodíval.
Pomalu ustupovala.
Vyděšený výraz.
Z měsíce.
Měla pod kontrolou.
Vlka v sobě.
Obvykle.
Netušila.
Jestli to dokáže.
I při plném úplňku.
Blížil se.
Skoro úplný kruh měsíce.
Vzduch plný volání vlkodlaků.
Chvilku byla sama.
Hlavu plnou obav-
Příšerných představ.
O Ianovi.
O boji.
Smrti.
Po chvíli.
Se slzou na tváři.
Našel ji Ian.
Zpět na obsah
Kapitola 27: 27) Jsou všude kolem
27) Jsou všude kolem
Dveře.
Poslední překážka.
Ochrana před svody svobody.
Stačil krok.
Chvilka urputného hledání.
Nenápadná krabička trhaviny.
Barevné drátky.
Čtvrt kila tritolu.
Proti pěti milimetrům plechu.
Oslnivý záblesk.
Těšili se.
Plánovali společně.
Klidně projít dveřmi.
Jenže plány.
Vzaly rychlý konec.
Dalším záblesk.
Mohutný výbuch.
Vyhodil je ven.
Někdo další.
S rozmyslem a nemilosrdně.
Vyrážel dveře.
Venku...
Udivený upírek.
Překvapená vlkodlačice.
Společně obhlíželi zkázu.
Společnou smrt.
Upírů a vlkodlaků.
Bojem, potom nečekaně silným výbuchem.
Společně nacházeli klid.
Ian a Kim.
Také společně.
Nacházeli volnost.
Snad svobodu.
Zatím.
Zase Ona.
Věděla, tušila?
O příchodu.
Upírů a vlkodlaků.
O boji.
O vyrážení dveří.
O smrti.
Zpět na obsah