Jako kosa na kámen napsal(a) Calien






Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.

Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=142

Index

Kapitola 1: Už máš na kahánku...
Kapitola 2: Ten dětský pláč...


Kapitola 1: Už máš na kahánku...

  Už máš na kahánku…

Smrt je bílá, smrt je černá,
vzduchem šíří se mrtvý chlad.
Ztratí se ti před očima,
vše co si měl dosud rád.

Každá živá duše mizí,
neb ji život milý je.
Smrt a bolest ráda sklízí,
utrpení druhých cizí Ti je.

„Už přišla i pro tebe…“


Smrt je stále blíž a blíž,
postupuje vpřed.
Cítíš svého srdce tíž,
za chvíli je teď.

Tvůj pocit trýzniví,
stupňuje se stále víc.
Nic, ba ani rozloučení
nestihneš už říct.

„Všichni nejsou jako ty,
někteří se těší.
Vysvobodit smrtka by,
měla jejich duši.“


Zachroptí smrtka
rádoby útěchu svou.
Tvé těžké vzdechy,
nesou se děsivou tmou.


Stiskneš v ruce svůj malý kříž
a zamumláš: „Amen.“
Nevíš, co máš říct ve chvíli,
kdy smrt je stále blíž a blíž…

Nastalo hrobové ticho,
jen smrt zvedá svou kosu zkrvavenou.
Těžkými kroky vydá se tmou
a další duše započíná pouť svou…

Zpět na obsah

Kapitola 2: Ten dětský pláč...

Když na krajinu padá noc

a slunce je v širé dáli

a měsíc už má veškerou moc,

pak vážně přemýšlíš zdali

vydržíš tuhle temnotu…

 

Noc už celou krajinu naplnila.

Dostala se všude.

a tím dětské jiskřičky naděje uhasila.

Už to tak jednou provždy bude…

 

Jednou už se třeba nebudeš báti.

a tvá krásná máti

 bude mít klid.

Myslíš, že bez pohádek to půjde líp?

Budeš dospělá.

a tvá komůrka ztemělá

ti už vadit nebude...

 

 A když pak nadchází ráno

a sny minulé noci se už zdáli.

Říkáš si: „ Bylo mi přáno.“

A jestli to tak opravdu býti má-li

 jsi ráda…

 

Dnes oči medvědovi nežhnuli

tys mohla spát.

Dnes slzy nad polštářem nekanuli

Andělé u tebe mohli klidně stát.

 

 

*****

 

 

Proč malé děti musí se tolik bát,

třesouci se strachy.

Proč žádné hezké sny

nemohou se jim zdát

jen tak…

Proč tolik trápení,

proč tolik křiku

proč tolik vábení

zla v tichu…

 

 

„ Máma už je u tebe. Jsi v bezpečí. Neboj“

 

 

Náruč matčina chutná tak sladce,

jenže až odejde…

Proč pocit jistoty chutná tak vratce?

Tvůj čas jednou nadejde

Bát se přestaneš…

 

Zpět na obsah