Index
Kapitola 1: Setkání
Kapitola 2: Proč...?
Kapitola 3: představení rodičům
Kapitola 4: Sesterská láska
Kapitola 5: 5. Snad
Kapitola 6: Kapitola 6
Kapitola 1: Setkání
Setkání
Opět vánoční prázdniny. Konečně si mohla zajít na spinning. Lilyin oblíbený sport, který se v kouzelnické škole v Bradavicích nedal provozovat. Byla utahaná, jako vždy po spinningu.
Procházela zrovna tmavou, vlhkou uličkou. Mohla ji sice obejít, ale to se jí dnes nechtělo. Chtěla být co nejdřív doma…
-
James se procházel po ztichlém večerním Londýně. Nechtělo se mu spát a s rodiči se mu taky nechtělo být. Jeho babička zemřela a on slíbil, že jí půjde na pohřeb, tak proto jako jediný z pobertů nezůstal v Bradavicích. Babičku moc v oblibě neměl. Nutila mu jídla, která nesnášel.
Jen tak se procházel a najednou si uvědomil, že je v ulici, kam nikdo rád nechodí ani ve dne. Často se zde přepadávalo, ale James se nebál. Když byl malý, tak tady měl pár přátel.
-
Konečně už budu na konci! Pomyslela si Lily, ale to zakřikla. V tu chvíli ji někdo zakryl pusu, aby nemohla křičet a za pás ji táhl neznámo kam. Chvíli byla leknutím úplně ochromená, ale po čase sebou začala škubat a on musel rukou, kterou ji udržoval zticha, použít k tomu, aby ji vůbec udržel. To byla její chvíle.
„POMOC!!!“ řvala jako o život
-
„POMOC!!!“Zaznělo odněkud pro něj známým hlasem. Šel po hlase až uviděl ne moc hezkou scénu. Obzvlášť, když si podle jejích vlasů, postavy a rysů uvědomil, kdo to je. Lily Evansová. Potom si uvědomil kdo je ten druhý. Jeho bývalý kamarád, který tady zůstal a poddal se vlivu zdejších lidí.
-
„Bille?“ozval se za Lily známý hlas.
„Jé zdar Jamesi. Co tady děláš, kde jsi celou tu dobu byl?“ Jamesi? James Potter? Proboha ať mi pomůže z této „příjemné“ situace, ale po té hádce ve vlaku o tom pochybuji.
„Jsem tady na procházce, ale co to tady vyvádíš té mladé dámě?“ Jamesi, prosím!!!
„Ale zakázka, znáš to nějakej Regulus Black- to je jméno, co?“Regulus, ten zabedněnec? Zakázka? Proboha Jamesi dělej něco!!!
„To jo, ale nechtěl bys tu holku pustit?“ Zachraň mě já potom s tebou půjdu klidně na tucet rande!
„Tos uhodl, že nechci. Proč chceš, abych ji pustil?“
„Tvém zájmu, protože jestli Lily nepustíš, tak budeš mít se mnou problémy! Je to totiž moje holka!“ „moje holka“ –klidně, ale pokud mě zachráníš.Sice ještě nevím před čím, ale mám dojem, že mě nechtějí pozvat na obyčejnou narozeninovou párty.
„Sorry, ale já mám svoje povinnosti! Potom si to klidně domluv s kápem, ale já ji přivést musím, ty víš, že bych měl problémy!“ Jamesi!!!
„Ty budeš mít tak či tak. Buď ti udělá problémy šéf a nebo já a věř, že já ti to zavařím víc než on a potom se vrátíš bez ní a spočítá ti to i on-tak?“
„To neuděláš-“
„Ne?...“James přišel až k nim a protože ten asi Bill se soustředil na Jamese, tak se mu vysmekla a popoběhla až ji a Billa dělil James. V tu chvíli byl už James dost blízko. Napřáhl se a Bill byl v mžiku na zemi s rukou přitisknutou k nosu.
„Dobrý Lily?“ já jenom přikývla „Bille a tobě to stačí a nebo chceš přidat?“
„To si odskáčeš Jamesi a my jsme si mysleli, že jsi na naší straně…“
„Ale najít si mě bude problém. Vše? Tak pojď Lily.“Neprotestovala jsem, když mě vzal kolem pasu a vedl někam do ještě tmavější uličky. Dost jsem se lekla. Kam mě to, sakra, vede? Jako kdyby mě slyšel.
„Neboj, odtud se přemístíme k nám a pak tě hodím domů. Čím dřív budeme odtud tím líp. A to je přenášelo. 3-2-1.“ Proč to všechno dělám? Vděčím mu za… za co vlastně? Co mi asi ten zmijozelák chtěl? Zabít? Asi.
Objevili se na posteli v pokoji, který byl polepený plakáty famfrpálových družstev. Usoudila jsem, že jsme u něj v pokoji.
„Asi bys chtěla vědět co to všechno znamenalo, ne?“
„No to bych chtěla.“
„Tak se ptej. Já ti budu odpovídat. Tak do toho.“
„Odkud ho znáš?“
„Než jsem nastoupil do Bradavic, tak jsem tady trávil spoustu času. Říkám čtyři roky, ale strávil jsem tam vlastně let pět, protože poslední rok jsem už začal chápat co se tam děje- potom jsem naštěstí odjel do Bradavic.“
„Aha, a co se tam děje a co mělo znamenat „zakázka“?“
„Tam co se děje? Tak dá se to nazvat…je to takový zvláštní bordel, ale ty…pracovnice? to nedělají dobrovolně a zakázka znamená, že nějaký majetný chlápek, kterému se v parku zalíbí nějaká kočka, sem zajde dá zálohu a nějaké podklady na to, jak ji unést. Potom už mu jen zavolají, když ji unesou a…tak dále. Ale pochybuji, že on tě chtěl na to. Myslím, že tě chtěl zabít, oni totiž ty holky, ženy rovnou odváží na smluvenou adresu. Asi by tě odvezli do nějakého pensionu a on by tě tam zabil.“
„Takže ty jsi mi vlastně…zachránil život?“ On mi zachránil život? Buď kecá a nebo…a nebo…a nebo co? Tak se zeptáme.
„Proč jsi mě zachránil?“ a je to venku. Lily kolikrát si mám připomínat, že mám dvakrát promyslet a jednou mluvit.
Zpět na obsah
Kapitola 2: Proč...?
Proč…?
(Z pohledu třetí osoby)
„Proč?"zeptal se James nechápavě.
„Ano, proč!" potvrdila Lily.
„Myslím, že to by se mezi známými dělat mělo."
„Tak řekněme to jinak. Co si od tohoto činu slibuješ?"
„Jak co si slibuju? Myslíš, že bych holku, která se mi líbí nechala napospas Billovi a jeho „jemnému" zacházení a nebo líp, že bych tě nechal zabít Regulusem Blackem? Bylo to přirozené chování!"
„Myslíš, že ti to spolknu i s navijákem? Tak mi řekni, co si od toho slibuješ! Vždy si ke mně byl upřímný, tak proč ne teď?"
„Nic si od něj neslibuju a jsem k tobě upřímný. Jen třeba doufám, že si uvědomíš, že nejsem zas tak špatný a že se snažím změnit se k lepšímu. Asi doufám, že se ke mně konečně začneš třeba chovat líp."Lily poměrně dlouho přemýšlela a nakonec řekla.
„Dobře budu se k tobě chovat líp, ale s něčím mi pomůžeš a taky na tom řekněme…vyděláš. OK?"
„Smím se zeptat co to bude?"
„Jasně,že jo. Jde o to, že mě dovedeš k nám…"
„Dobrý nápad, ale váš byt je na druhém konci Londýna. Chceš jet autem, přemístit se a nebo jak jinak?"
„Podle toho jaké máte auto."
„Mercedes, ale typ si nepamatuju."
„Tak ho alespoň zhruba popiš."
„Dva týdny nový, třídveřový, kouzlem řízený…Stačí?"
„Jo a vybrala jsem si. Autem."
„Tak pojď za mnou…"
Zpět na obsah
Kapitola 3: představení rodičům
„Jo a vybrala jsem si. Autem.“
„Tak pojď za mnou…“
***
James s Lily právě vstupovali do garáže
„ Máte to tu fakt nádherný... a auto taky.“
„Co ti mám na to říct. Já tady moc nejsem však víš dva měsíce za rok to je docela málo, ale sem rád, že se ti tu líbí.“
„ Tvoje rodina je asi docela bohatá, co?“
„ Docela ano, ale to nemůžeš tak říct jsme tak průměrní kouzelníci.“
„ V tom případě jsem ráda, že jsem kouzelnice... Víš, že nejsi tak hrozný, když nejsi mezi těma svýma kamarádíčkama?“ sakra čím to je, že ze mě zas vypadla taková blbost, která mě radši ani neměla napadnout!
„Tuším, ale jsem rád, že si to myslíš zrovna TY.“ jsem trouba! Ale sem tam se prořekne každý. Říká se tomu den blbec. „Tak nasedej. Jinak ta tvá sestra půjde se svým miláškem...přivaž se. To kouzlo řídí úplně jako člověk a taky proto někdy zešílí a řídí jako hovado.“
„Ti spolu chodívají-" podívala se na hodinky "asi tak za 2 hoďky...áááá“ v tu chvíli zapadla do sedadla s rychlým rozjezdem Jamesova auta „jsem ráda, že jsi mě včas upozornil, jinak bych byla rozpláclá na čelním skle.“
„To bych přece nemohl dopustit. Dnes jsem tě jednou zachránil a hned bych tě nechal zabít kouzlem mé výroby?“
„ To kouzlo jsi jen provedl a nebo i vymyslel?“
„ Vymyslel, ale za pomoci mých „kamarádíčků“.“
„ Aha, tak už chápu proč to má takové výkyvy nálad.“
„ No je jasné, že to potřebuje vypilovat, ale zatím to stačí rodiče to mají rok, jezdí v tom takřka denně a zatím to auto nezklamalo. Dokonce předvídá reakce ostatních řidičů.Jednou dokonce vykličkovalo z hodně ošklivé hromadné bouračky. Člověk by to nezvládl.“
„ To jsem ráda, ale je to auto i samouklízecí?“
„ Jak to myslíš?“
„ No jako jestli se z té „příjemné“ jízdy pobliju, tak jestli se to bude uklízet samo a nebo to musí někdo uklidit.“
„ Aha, tak to zatím nikdo nezkoušel, ale nemusíš se obětovat a zkoušet to.“ Řekl s úsměvem.
„ Věř, že úmyslně bych to nezkoušela, ale kdo ví?“ vyklubal se z něho příjemný společník. Můj plán vyplnit pro mě asi nebude tak těžké, jak jsem si myslela.„No, ale stejně o tom radši nemluvme a nebo se to fakt stane.“
„ Dobře, tak nahoď téma.“
„ Nevím, třeba počasí.“
„ Jak chceš mluvit v Anglii o počasí, když furt prší a nebo v tomto roční období sněží?“
„ Jseš taky vybíravej, tak o škole.“
„Ty jsi hrozná se chceš o prázdninách o škole?“
„Tak si něco vymysli sám, když se ti mé nápady nelíbí.“ Fakt je, že jsem nevybrala zrovna nápaditá témata.
„ Třeba o tobě. Moc toho o tobě nevím a to by mi mohlo zkomplikovat mou hru tvého kluka.“
To je pravda, když má přimět mou sestru, aby mi záviděla zámožného krásného kluka, tak by toho měl o mě vědět víc, než jak se jmenuji.
„ Tak jak se jmenuji víš, dál narozeniny mám 13.září a kolik mi je víš taky. Oblíbená barva asi modrá, ale mám ráda všechny pastelové. Mé nejoblíbenější květiny řezané, asi lilie, ale „živé“ mám ráda hyacinty nebo karafiáty. Oblíbené jídlo- bifteky s americkýma bramborama… co dál bys měl vědět?“
„Třeba… máš radši spíš kečup, nebo nějaký dresing?“
„Tak spíš kečup jak majonézu a hořčici nenávidím. Dresing miluju francouzký…“
Tato konverzace trvala po celou jízdu po celkem prázdných Londýnských ulicích.
.***
Auto zastavilo před Lilyiným domem
„Tak vystupujem.“.
Už pouze zabrždění auta vzbudilo zájem Petunie. Přišla k oknu podívat se, kdo to zastavil před jejich domem. Člověku, který by se nesoustředil na tmavou skvrnu za záclonou by to asi uniklo, ale Lily s Jamesem ne.
„Vidíš? Zatím jsme se ani nemuseli snažit a ona vklouzla do pasti. Rozjedem plán?“
„Že váháš, zlato“ řekl u úšklebkem.
„To zlato si nech od cesty!“ on mě chce naštvat, abych to ještě odvolala!.
„Tak jo, platino“ řekl a pro jistotu vystoupil z auta a šel jí otevřít dveře. Podle plánu.
Dvířka otvíral radši tak, aby na něj nedosáhla „Neboj se. Petunie nás už vidí tak tě zmrzačím až v soukromí.“
„V soukromí? Tak to se už těším.“ On je na zabití!
„Vždyť je to v popisu tvé role.“
„Já se jen ujišťoval, ty můj klenůtku“ řekl s výrazem naprostého blázna, ale pak masku neudržel a rozchechtal se a Lily s ním. Pak zvážněl.
„Vystupujem, mladá dámo.“
„Jo a hra začíná.“Tak to jsem zvědavá, jak se to vyvrbí.
Lily vystoupila a James ji chytil za ruku. Dovedl ji k domu, ne moc blízko, ale tak aby je Petunie mohla vidět.
„Jamesi máš to, cos chtěl už několik let, tak to nezmrv.“Tak schválně…
James ji objal v pase a přitáhl si ji blíž a políbil. Kupodivu jí to nevadilo, ani jí nevadil fakt, že je to James.
„Tak co?“ co mu na to mám sakra říct? radši přeběhnem na pevnější led.
„Tak teď zazvoním.“
Podle očekávání otevřela Petunie. „Kde jsi tak dlouho. Rodiče o tebe mají strach.“ Zařvala na Lily Perunie.
„To je Lily?“ ozvala se z obýváku Lilyina mamka.
„Ano mami to jsem já!“ odpověděla nevzrušeně Lily.
Zpět na obsah
Kapitola 4: Sesterská láska
„Ano mami to jsem já!“ odpověděla nevzrušeně Lily.
„To jsem ráda, že jsi už přišla. Měli jsme s tátou o tebe moc velkou starost. A tohle je…?“ spustila Lilyina mamka hned jak vstoupila do předsíně.
„Jo toto je můj kluk.“ Řekla nevzrušeně Lily a poočku se dívala na Petunii. Ta se zatím držela a nic neříkala a ani se nešklebila.
„James Potter.“ představil se James a podal roku Lilyině mamce.
„Kateleen Evansová. Říkej mi Kate.“ představila se Lilyina mamka.
„Marcus Evans. Taky mi tykej.“ Napodobil Kate Marcus.
„Petunie.“ Přijmula podanou ruku neochotně Petunie.
„Tak pojď s námi do obýváku na čaj, kafé- co budeš chtít?“
„Nemusíš se obtěžovat Kate. Já už stejně za chvíli budu muset. Jsem šel jenom doprovodit Lily.“ Řekl a usmál se na zmíněnou osobu.
Ta se usmála taky, chytila jej za ruku a odváděla do obýváku a než stihli všichni přijít na něj spiklenecky mrkla a ukázala zdvihlý palec na znamení, že mu to zatím jde. Pak ho strhla vedle sebe na pohovku.
„Tak si vem alespoň sušenku, nebo něco. No nebo nějakou minerálku.“
„Děkuji nechci. Za chviličku půjdu. Jsem pouze nechtěl odmítnout. Otec už asi čeká na auto, ale ta chvilka mu nebude vadit.“ Usmál se James na Kate. No lhát se nemá, ale snad mi to Lily odpustí, pomyslel si James.
„Odkud jsi, Jamesi?“ a začíná křížový výslech, pomyslel si James.
„Taky z Londýna.“
„Kde studuješ?“
„Mami, James je můj spolužák. Už jsem ti o něm vyprávěla.“
„Aha, takže ty jsi kouzelník?“ James pouze přikývl.
„Co dělají vaši rodiče?“
„Mamka dělá U Munga – to je kouzelnická nemocnice a taťka je bystrozor.“
„Bystrozor je něco jako náš fízl.“ Objasnila Lily
James se podíval na hodinky a jakoby vyvodil závěr: „Tak já už půjdu. Vyprovodíš mě, Lil?“
Lily přikývla, oba se zvedli a James se rozloučil.
U dveří se oba zastavily.
„Tak zítra můžeme jít do kina na večeři… co dělají holky rády-“ uvažoval nahlas. „Nakupovat- pochopitelně všechno cvaknu… nebo něco jiného.“ Navrhl a v očích mu zajiskřilo.
Dělala, jakoby konec věty přeslechla. „Zní to lákavě.“
„Za odpoledne by se to dalo stihnout všechno.“ řekl a usmál se při představě odpoledně stráveného s Lily.
„Tak ve dvě?“ Navrhla.
„Tak jo přijedu si pro tebe.“
„Jo a lhát se nemá.“ Napomenula ho Lily.
„Nelhal jsem. Tak jo. Lhal jsem, ale jenom trošičku.“
„Jsi hrozný! Ale už jdi a zítra ve dvě.“
„Určitě. Měj se pa.“ Řekl a dal jí pusu na tvář.
„Ahoj, Jamesi!“ řekla i Lily naposledy mu zamávala a zavřela dveře a připravovala se na křížový výslech.
„Jak dlouho už spolu chodíte?“ Neříkala jsem to?
„Moc dlouho ne asi 2 týdny.“ A já mu vyčítám, že lže,pomyslela si s úsměvem Lily.
„Vypadá mile.“
„Jo je milý. Mami už je dost hodin já se jdu osprchovat a spat.“ předstírala únavu, aby zastavila kolotoč otázek.
„Jenom jdi, abychom se taky dostali do koupelny.“
Když Lily z koupelny vstoupila do pokoje Pet už tam byla.
„Tak co? Za jak dlouho máte s Vernonem sraz?“
„Před chvilkou mi Vernon volal, že nemůže, tak jsme to přesunuly na zítra dopoledne, jdeme nakupovat.“ Řekla Pet vychloubavým tónem.
„Vidíš, ty jdeš nakupovat dopoledne a pro mě se James staví ve dvě a jdeme do kina nakupovat a na večeři a možná, pokud to stihneme, tak ještě něco.“ Usmála se Lily jedovatě na svou sestru.
„Tak co sestřičko, už jste spolu spali? Určitě. Jinak by sis nedokázala tak hezkého a navíc podle auta bohatého kluka udržet, než s ním skočit při první příležitosti do postele.“ řekla zlomyslně Petunie.
„Víš sestřičko, já narozdíl od mého jednoho sourozence nejdřív kluka poznám a až pak s ním „skočím do postele“. A potom nezatěžuji rodinu se zbytečnými výdaji za potrat.“ Vmetla Petunii do očí.
„Byla jsem ožralá. Já nemůžu za to, že ty jsi dokonalá dcera. Miláček rodičů. Nechodíš na žádné párty, protože jsi prý abstinent. Vím, ale že to tak není. Jenom proto, že ty jsi dostala dopis a já ne jsi dokonalé stvoření a já podřadný tvor. Už mě štve…“ co Petunii štve se ale Lily nedozvěděla, protože do pokoje vstoupila máma a oznámila, že se má jít Petunie vykoupat, protože tam bývá taky hodinu. Tak se Pet zbalila a šla do koupelny.
Když se vrátila Lily už velmi dobře hrála, že spí a tak ji nechtěla vzbudit. Ne proto, že se to nedělá, ale bála se, aby jí Lily nevmetla do očí něco dalšího. Obvykle jí sestra na všechno odpověděla tak, že pak Pet litovala toho, že něco řekla.
Tak šla spát také.
Ani jedna z nich nespala.
Lily přemýšlela, jaké to bude strávit odpoledne s klukem, kterého už několikátým rokem odmítá a Pet jen tiše uvažovala o tom, jaké by to bylo, kdyby dopis dostala ona…
***
Lily se slastně protáhla. Podívala se na budík na svém nočním stolku, který ukazoval půl jedenácté. Nad tímto časem se Lily pozastavila, protože nebylo normální, že spala tak dlouho. Vstávat se jí taky moc nechtělo, tak ještě spadla do peřin a začala uvažovat.
Petůnie je někde s tím svým Vernonem. Nechápala, co na něm Pet vidí. Byl nehezký až odporný, v tom se jí před očima vybavil obraz člověka se kterým stráví odpoledne. Uvědomila si, že se už moc těší. Tak si s povzdechem sedla a následně vyskočila na nohy. Nazula si plyšové papučky a seběhla dolů do kuchyně, kde se s největší pravděpodobností nacházela její mamka.
Byla tam.
„Ahoj, mami!“
„Dobré ráno, sluníčko. Jakto žes spinkala tak dlouho?“ zeptala se Kate s úsměvem.
„Mami, já nevím, ale cítím se skvěle. Co máme dobrého na snídani?“
„Spíš na přesnídávku, ne? Nevím podívej se do ledničky a něco si vyber.“
Tak Lily prohledala ledničku, ale stejně si vyndala jenom mléko a ze spižky si vyndala nějaké müsli a začala snídat.
„Tak podle vašich pohledů jsem poznala, že se nechcete loučit na dlouho, kdy odcházíte?“ začala se vyptávat mamka.
„Myslíš mě a Jamese?“ mamka přikývla. „Dneska ve dvě.“
„Co budete dělat?“
„To se ještě přesně neví. Asi nakupovat a do kina. A na večeři, to mě přivádí k tomu, že na mě nemusíte čekat s večeří, vrátím se později.“
„Jak moc později?“ zeptala se mamka s jiskřičkama v očích a každému muselo být jasné, co myslí. Tak ji potrápila.
„No, já nevím, možná okolo půlnoci.“ Bylo vidět, že mamka chtěla ujištění, že do večerníčku bude doma. „mami ty se tváříš, jakokdybys mě pohřbívala. Já jsem už skoro dospělá, mami.“
„A… spali jste už spolu?“
„Mami ty děláš, jakoby to byla nějaká tragédie. A když už to musíš vědět, tak ne.“
„A dneska?“
„Nevím. Necháváme tomu volný průběh.“
„A ty jsi ještě…?“
„Jo. Mami, nechtěla bys toho nechat?“
„Jo, promiň“ bylo vidět, že mamka byla vlastně sama ráda, že to Lily utla.
„Kdy přijde Pet?“
„Nevím, ale říkala, že na oběd se vrátí.“
„Kdy bude oběd?“
„Neboj se do dvou se ti podaří vypravit. Takjo o půl jedné, asi.“
„A co budeme mít?“
„Francouzkou polévku a rajskou s plněnýma paprikama.“
„Tak já jsem dojedla a jdu“
„Já si tě na oběd zavolám.“
Ve svém pokojíčku jsem začala přemýšlet s čím začnu. Tak jsem si napsala co všechno musím provést se svým otřesným zevnějškem.
Tak jsem začala nehty, pokračovala přes vlasy, vybrala jsem si oblečení atd… Přišlo mi to jako krátká chvíle a už mě mamka volala na oběd.
„Tak jak sis to užila s Vernonem, sestřičko?“ zeptala jsem se naoko sametovým hlasem, když jsem vešla do kuchyně.
„Skvěle. Podívej se, co jsem dostala.“řekla Pet a ukázala mi ruku, kde na prsteníčku měla zjevně snubní prstýnek ze stříbra.
„Tak to upřímnou soustrast.“řekla jsem s úšklebkem.
„No tak holky. To nemůže být klid ani u jídla?“ řekla nakvašeně mamka, když viděla, že bysme se začaly hádat.
„Promiň mami já zapomněla, že u jídla se nemluví. Tak dobrou chuť.“ Řekla jsem s vítězným úsměvem a začala jsem jíst.
Po jídle mi zbývalo už asi jen třičtvrtě hodiny a tak jsem se odebrala do pokojíčku.
Oblékla jsem se, nalíčila a už jsem chtěla sejít dolů, když vstoupila do pokoje Pet.
„Tak co sestřičko? Jak se těšíš na toho svého hezounka?“ ucítila jsem nutnost ohradit se proti tomu, aby mu tak říkala, ale zachovala jsem chladnou hlavu, protože jsem věděla, že ji to nejvíc naštve.
„Velice. Asi do pěti minut by tady měl být.“ Doopravdy na Pet bylo vidět, že ji to naštvalo.
„Ten si tě nikdy nevezme.Pro něho jsi určitě jen hračka.“ To Petůnie trefila do černého. Já sama jsem mockrát přemýšlela,jestli nejsem jen jeho hračka, ale nakonec jsem usoudila, že hrát divadlo čtyři roky je asi blbost, ale stejně mě ta poznámka trochu rozhodila, ale nedala jsem to na sobě znát.
„Ještě jsem nezletilá a už uvažovat o svatbě? To bych musela být skutečně na dně- jé promiň před tebou bych se o tom neměla bavit, protože ty jsi se právě zasnoubila a ještě ke všemu s kým! Opravdu se omlouvám.“
„Na té tvojí omluvě není opravdové ani zbla!“ teď už Petůnie zuřila.
„Ale copak, sestřičko, snad mě nepovažuješ za lhářku!“tvářila jsem se uraženě.
Kdyby tady Pet strávila jen o chvilku déle, tak by mě asi musela uškrtit, tak radši odešla. Pochopitelně si neodpustila bouchnou za sebou dveřmi tak, že ze stěny spadla zarámovaná fotka a její sklo se rozbilo. Tak jsem si řekla, že až James přijde, tak mu řeknu, aby to spravil.
Jakoby mi četl myšlenky. V tu chvíli zazvonil zvonek. Já jsem letěla otevřít, ale mamka mě předběhla.
„Ahoj Jamesi!“
„Ahoj, Kate!“odpověděl překvapeně James, protože čekal, že mu otevře dveře někdo jiný, ale když mě uviděl stát na schodišti, tak se na mě opravdově usmál a odpověděl mi na pozdrav.
„Ahoj, Lily. Moc ti to sluší!“Jakobych si chtěla ověřit, jestli mi nelže tak jsem se podívala co mám vlastně na sobě.
Měla jsem zelenou sukni pokolena a bílé tričko s hlubokým V výstřihem a na tom zelenkavý lehký svetřík se zapínáním na mašličku na hrudi. Stříbrná sada náramku, náušnic a náhrdelníku nesla každý kus jeden zelený kamínek
Nelhal mi. Slušelo mi to. Což mi potvrdil i výraz jeho obličeje.
Co mě ale překvapilo bylo, jak vypadal on. Měl na sobě černé kalhoty a košily stejné barvy. U košile neměl dopnutý posledný knoflíček u krku, vlasy kupodivu každý na svém místě. Černá byla zjevně jeho barva a muselo se nechat, že měl hodně dobrý vkus
„Jamesi, náš s sebou hůlku?“ přikývl „Nemohl bys skočit se mnou nahoru? Petůnie bouchla dveřmi tak, že sletěla jedna fotka a úplně se jí rozflákalo to sklo.“
„Jasně.“odpověděl James, vyskákal pár schodů za mnou a šli jsme do mého pokoje.
„Tady.“ ukázala jsem na hromádku střepů.
James jen šeptl „reparo“ a zvedl fotku z podlahy.
Byla jsem na ní já na naší loňské dovolené ve Španělsku. Stojím po kotníky ve vodě a mám na sobě azurové plavky.
James si fotku chvíli prohlížel a potom šeptl další kouzlo a fotka se začala hýbat. "Nemohl bych si ji na památku na tuhle naši ‚hru‘ vzít?"
"Jasně, že můžeš. Já mám fotek spoustu. Půjdeme tedy?"
"Moc rád. Naplánovala‘s nějak ten dnešek?"
"Ne, nechala jsem to na tobě. Myslela jsem, že to vymyslíš, ale ráda bych si šla vybrat společenský hábit na ten ples k Brumbálovým narozeninám"
"Tak to bychom mohli teda nejdřív jít na Příčnou a potom na půl sedmou máme zarezervovaný stůl v restauraci, ale myslím, že nemá cenu něco plánovat, protože stejně budeme dělat to, co nás zrovna napadne. Souhlasíš?"
"Jasně. Jdeme?"
"Jdeme."
Tak jsme sešli dolů, kde na nás čekala mamka. Oblékla jsem si kabát, rozloučili jsme se s mamkou a vyrazili jsme.
"Tak jsme tady. Máš o tom hábitu nějaké konkrétní představy, Lily?" zeptal se mě James, když jsme zastavili na parkovišti kousek od Děravého kotle.
"No uvažovala jsem o tom a pár nápadů mám, ale nic moc konkrétního. Mohl bys mi pomoct."
"A jak?"
"No okomentovat každé šaty - to by mohlo být zajímavé slyšet klučičí názor na šaty."
"Jo tak takhle ti klidně pomůžu."
Zpět na obsah
Kapitola 5: 5. Snad
„A co říkáš téhle barvě?“ zeptala se Lily Jamese na názor na vzorek cihlové těžké látky.
„Na tebe moc usedlé. Co tahle?“ zeptal se james a vytáhl ze vzorkovnice lehkou, žlutou látku.
„Skvělá volba pane Pottere. Tuhle látku si nemůže dovolit každá – jednak finančně a k někomu prostě nehodí. Slečně myslím bude docela slušet.“ Řekla prodavačka a podívala se na Lily.
„Ano je to moc hezká látka, ale nevím, jestli by mi slušela.“
„Tím jsem si jistá, ale měli byste si pohnout jen vybírání látky vám zabralo téměř půl hodiny a teď vás čeká těžší práce – máte před sebou kopu katalogů s návrhy a já budu muset dnes zavřít dřív.“
„Kolik máme asi času?“
„Asi hodinu, ale tím vaším tempem…“ narážela na téměř půl hodiny neustálého dohadování ohledně barvy. Bylo jí jasné, že mladý James platí, znala ho z novin, ale ta holka ho zřejmě neulovila po přečtení těchto článků. Byla z ní cítit zpupnost. Kdyby to byla hloupá puťka, tak Jamesovi všechno odkývá, ale to ona ne. Bylo rozhodně zajímavé je pozorovat.
„My to zvládneme“ usmál se na ni James a otevřel první katalog. Dívka si sedla vedle něj a začali prodiskutovávat střihy šatů.
Po asi půl hodině a asi dvaceti menších hádkách přišli James s Lily k pultu, kde konečně švadleně oznámily, že se rozhodli.
„Dohodli jsme se na tomto střihu.“ Řekla Lily a ukázala na šaty v katalogu a švadlena se jen usmála.
„Doručíme vám je v osm hodin zítra, vyhovuje vám to?“
„Ano vyhovuje.“
„A teď bych si vás potřebovala přeměřit.“
Během minutky stáli James s Lily venku a přemýšlely, kam jít.
„Myslím, že ti to bude moc slušet. Jsem čím dál tím víc rád, žes slíbila, že půjdeš se mnou na ten ples.“
„Vidíš! Já jsem ti hned na začátku říkala, že se ti vyplatí hrát si na mého kluka.“
„Ani na chvilku jsem nepochyboval! Tak a jsou tři odpoledne, kam jdeme? Včera jsme říkali, že půjdeme nakupovat.“ zeptal se James.
„Víš já jsem už dlouho chci sovu, ale mamka to odmítá, tak jsem si řekla, že bys mi mohl pomoct.“
„Co by to bylo za pomoc?“
„Vím, je to podlé, ale účel světí prostředky. Mamka nesnáší myši, ale aby nemusela mít doma něco většího, tak by je snesla. Tak si je koupím a ony omylem utečou-“
„Lily! Co to slyším! A ty mi pořád něco vyčítáš!“řekl James rádoby zděšeně.
„Jenže ty nechceš ničeho dosáhnout!“ namítla hraně důležitě.
„Jak kdy. A mimochodem, když jsme u toho svěcení prostředků. Co by se stalo, kdybych tě teď políbil?“ vzhledem k probíranému tématu se Lily nejdříve otázce divila, ale potom s úsměvem odpověděla.
„Asi bych ti dala facku – co ty na to?“
„Chceš to vědět co já na to?“ Lily přikývla „Bylo by to ohraný.“ Tomu se Lily musela zasmát „Co kdybys zkusila něco nového?“ to ji zklidnilo.
„Ráda, ale mě nenapadá co. Tebe ano?“ zeptala se opět s úsměvem.
„Co říkáš na to, že bychom to zkusili. Říká se přece, že za zkušenou nedáš nic.“
„Máš pravdu. Co by se mohlo stát?“ řekla Lily s okouzlujícím úsměvem a udělala krok k Jamesovi, který ani neočekával takovou šanci.
S potěšeným úsměvem k Lily udělal krok tak, aby byl těsně u ní, ale rukou okolo pasu si ji stejně přitáhl ještě blíž. Stále se usmívala. Zlehka ji políbil a aby to vypadalo, že to udělal jen kvůli předešlé diskusi, tak se zeptal: „Tak co už tě něco napadlo?“
„Já nevím zkus to ještě jednou. Třeba mě teď už něco napadne.“ Řekla Lily s přivřenými víčky.
James s radostí poslechl. Tentokrát mu polibek opětovala a zeptala se: „Správná reakce? Neohraná?“ Teď už měla oči úplně otevřené a zkoumavě se na Jamese dívala.
„Byla to ta nejhezčí reakce jakou jsem si mohl přát.“ Řekl James a znovu by se k ní sehnul, kdyby nezahlédl člověka, kterého zrovna v tuto chvíli chtěl vidět nejmíň. Snapea.
„Potter. A s Evanesovou! Tak jsi ji ulovil, ale to není div, když ta mudlovská šmejdka by dala komukoliv!“ Tím zmijozelák, i když James věděl, že to není pravda, ťal do živého.
Oba hned vytáhli hůlky.
Lily se přesto pokusila Jamese přimět odejít: „No tak buď rozumný. Tím, že na jeho slova reaguješ mu děláš jenom radost. Prosím pojď pryč.“James ji pouze trošku odstrčil čímž chtěl naznačit ať jde, ale to ji ani nenapadlo. Tak přešla do útoku.
„Možná sis toho nevšiml, ale Snape urazil mě a ne tebe tak si laskavě přestaň hrát na rytíře ve zlaté zbroji a nech to plavat stejně jako já.“ Už začínala ztrácet nervy.
„Ale já tu urážku nemůžu nechat jenom tak plavat!“
„Ale já chci, abys ji nechal plavat!“
V tu chvíli asi Snapovi došli nervy a nebo přišel na nějakou, pro něj, vtipnou kletbu, ale místo, aby ji seslal na Jamese, zaútočil na Lily. Ta naštěstí uskočila nabok, i když to bylo jen tak tak.
Tehdy Lily ucítila ostrou bolest v ruce a noze a tak nesledovala vypuklý boj. Za dobu její nepozornosti stihl James seslat nějakou kletbu na Snapea díky které se už nehýbal a tak se James rychle se přesunul k Lily. Klekl si k ní a zeptal se: „Zasáhlo tě to kouzlo?“ Lily zakroutila hlavou „Bolí tě něco?“
„Jo bolí ty… ani mě nenapadá něco dostatečně výstižného. Kdybys mě poslechl a nechal Snapea napokoji tak bych neměla s největší pravděpodobností zlomenou ruku a nohu!“
„Ježíši promiň! Já myslel jsem že na tebe nic posílat nebude, ale to je jedno. Musíš k Mungovi.“
„Ne s tebou nikam nejdu ještě by se mi stalo něco horšího!“
„Lily sama se nikam nedostaneš!“
„Já to nějak zvládnu.“ Trvala na svém Lily.
Jamesovi bylo jasné, že už si to u Lily pokazil, tak ji i přes její protesty vzal do náručí a přemístil se s ní do nemocnice.
„Kde to jsme?“ zeptala se Lily docela vystrašeně a přimkla se víc k němu.
„Neboj. Jsme U Munga. Něco se musí udělat s těmi tvými zlomeninami.“
„Dobře, ale potom mě dopravíš nějak domů a pak už mě necháš napokoji a to i ve škole, rozumíš?“
„Jo.“ Zatvářil se James zklamaně.
Celou dobu jak v nemocnici, tak po cestě autem, které James kouzlem přivolal, mlčeli.
U Lilyina domu James ani nevystupoval. Jen Lily naposledy řekl „Ahoj“ ale ta neudělala ani to.
Když Lily odemkla v předsíni už stála Petunie.
„Ale, ale – někdo nám tady dostal kopačky? Že se ptám. Jinak to ani dopadnout nemohlo. Vztah mezi popelkou a princem funguje jenom v pohádkách, ale život je pěkný horor. Opustilo tě štěstí? To mám radost, že alespoň někdy. Tak co dělali jste vůbec něco z toho co jste si naplánovali? Nakupovat? Jít do kina? Večeře – to sotva, když ještě nejsou ani čtyři ho-“ to ji ale přerušila Lily.
„Zmlkni Pet. Zaprvé ti do toho nic není a za druhé kopačky jsem dala já jemu a za třetí jdi se vycpat.“ Řekla Lily a nakvašeně odešla do pokoje.
Vešla dovnitř, kopla do dveří, aby se zavřeli a svalila se na postel.
Nevěděla co má dělat. Už jí na něm začínalo záležet a on to zpackal. Začínala si pomalu uvědomovat, že i v tom pitomém gestu s prohrabováním vlasů bylo cosi okouzlujícího. Bylo to k neuvěření. Tři a půl roku se ji snažil sbalit a teď, když poblíž nebyli jeho kamarádi nebo někdo jiný před kým by dělal frajera a choval se spontánně, tak se mu tu skoro podařilo za dva dny. Jen kdyby se tam nepřipletl Snape. Ani si to neuvědomila a začala ke Snapovi cítit nenávist, začala mu všechny ty výprasky, které od Jamese a ostatních dostal, přát.
„Lily, jsi v pořádku? Ani jsi nás nepřišla pozdravit, když jsi přišla. Stalo se něco mezi tebou a Jamesem?“ zeptala se mamka, ale když uviděla Lilyiny načervenalé oči, přisedla si k ní na postel a začala dceru hladit po vlasech.
„Mami ono je to moc složité.“
„Tak to alespoň zkus.“
„To je opravdu na dlouhé povídání a já bych teď byla radši sama.“
„Tak dobře, ale hlavně se netrap, protože já se potom trápím taky.“ Řekla její mamka, políbila ji do vlasů a opatrně odešla z pokoje a nechala Lily jejím myšlenkám.
A co škola? Jak se k němu mám chovat ve škole? Uvažovala v duchu. Bude mě zase pořád zvát na rande? Jistě že ano, ale snad sníží frekvenci.
Snad.
Musím se mu vyhýbat, ale on je snad všude. Vždycky byl tam kde jsem byla já, snad mě poslechne a nebude se mnou mluvit.
Snad.
Zítra. Už zítra odjíždíme do školy. Vlak bude poloprázdný, tak se snad nepotkáme.
Snad…
Zpět na obsah
Kapitola 6: Kapitola 6
Když se Lily ráno vzbudila byla ještě tma a ona se cítila nevyspalá.
Nebylo se čemu divit. Půl noci uvažovala o nadcházejícím, posledním půlroku v Bradavicích.
Sešla tedy dolů. Ani mamka tam ještě nebyla, tak Lily dala vodu do překapávače, aby se káva uvařila než její rodiče vstanou.Věděla, že vstávají o tři čtvrtě na osm, což bylo za pět minut. Nachystala i snídani a když rodiče vešli, hodně se divili, že je Lily vzbuzená natož, aby nachystala snídani.
„Ale nevykládej si to špatně. My ti moc děkujeme, akorát jsme překvapení.“
„To je dobré, vždyť je to asi naposledy, co dělám snídani po mudlovsku. Ve škole nám ji dělají skřítci a potom už budu plnoletá. To budu snídani připravovat třemi máchnutími hůlky a bude…“
„Už zase se vychloubáš těmi kouzli. Tím, že jsi divná a nenormální?“řekla Petůnie, když scházela ze schodů.
„Ale no tak Pet ani nevíš o čem se bavíme a už kritizuješ. To není hezká vlastnost. A pojď si sníst snídani, kterou ti připravila sestra.“ Napomenula Petůnii maminka.
„Promiň mami, to mě už přešla chuť.“ Řekla Pet a přesunula se zpět do pokoje.
Maminka by za ní něco zavolala, kdyby se neozval zvonek u dveří.
„To je dobré, mami. To bude můj společenský hábit.“ Řekla Lily a šla ke dveřím.
„Společenský hábit? My jsme přece nic takového nekupovali.“
„Já vím, mami.“ Řekla Lily, když se vrátila ode dveří s malou krabičkou na dlani. „To mi koupil James.“ Zmínka o Jamesovi by jistě mamku přiměla ke kladení otázek, které by Lily nebyly příjemné, ale velikost krabičky ji zaujala víc.
„Buď ti ty šaty nosí po kouskách a nebo toho opravdu moc nezakrývají.“ Nadhodila mamka s povytaženým obočím.
„Neboj mami! Ony jsou jenom zmenšené. V Bradavicích, až budu moct kouzlit, si je zase zvětším. Toto je velkost na přepravu.“
„A můžeš nám je ukázat?“ zeptala se mamka zvědavě.
„Jasně, ale pořádně nevyniknou. Podívej.“ Lily vybalila šaty jako pro panenku, ale přesto bylo jasné, že až se zvětší budou opravdu nádherné.
„Krásné. Ty ti budou určitě moc slušet.“ Ty ti budou určitě moc slušet až se mnou budeš tančit prefektské sólo. Vždyť já si pamatuji každé jeho slovo. Uvědomila si s hrůzou Lily.
„Tak si je jdi odnést do pokoje a vyžeň Pet na snídani.“ Lily se sice nechtělo s Pet mluvit, ale ještě méně se jí chtělo být s mámou, kdy hrozilo, že každou chvílí přijde na řadu téma ‚James Potter‘.
„Hele Pet, volá tě mamka, máš hned jít na snídani.“ Řekla Lily aniž by na sestru pohlédla.
Pet sestře nevěnovala o moc víc pozornosti a okamžitě z pokoje vypadla.
Lily si přibalila do svého kufru balíček, který nesla v ruce. Pro jistotu si zkontrolovala, jestli má sbaleno všechno. Asi posté, ale zaměstnávalo ji to, což bylo hlavní.
„Tak čau, rodičovstvo a mějte se hezky!“ zavolala Lily z okénka Bradavického expresu, naposledy zamávala svým rodičům a šla se posadit. Z kabelky vytáhla knížku o pokročilém přeměňování, kterou si vypůjčila z Bradavické knihovny před odjezdem domů.
Už se stačila začíst, když se ozvalo zaklepání. Vzhlédla ke dveřím a uviděla v nich toho, který ji téměř nenechal spát.
„Jamesi, co po mě chceš?“ zeptala se unaveně.
„Lily, pamatuješ si, co jsi mi slíbila předevčírem?“ neřekl to tím typickým arogantním tónem, ale tak jak s ní mluvil o prázdninách.
„Mám dojem, že jsem navykládala spoustu hloupostí. Kterou myslíš ty?“ normálně by to bylo vtipné, ale teď se nezasmál ani jeden z nich.
„Mám na mysli to, že jsi mi slíbila, že se mnou půjdeš na ten ples. A sliby se mají plnit.“
„O Vánocích. Jamesi já skutečně nemám náladu jít s tebou na ten ples.“
„Já ti to věřím, ale slíbila jsi mi to, Lily.“ Řekl nesmlouvavě.
„Mě se nechce hádat a abys neřekl, že porušuji sliby, tak s tebou půjdu, zatančím si s tebou JEDEN tanec a pak už mě necháš na pokoji, ano?“
„Dobře Lily, tak na plese.“ Řekl a bez rozloučení odešel z kupé.
Myslela, že to bude těžší, ho vyhodit. Jen jeden tanec, to z toho vyvázla dobře. Třeba bude ta skladba krátká, třeba bude brzy moct od něj odejít.
Třeba.
Zpět na obsah