Index

Kapitola 1: Kapitola 1-Dopisy
Kapitola 2: Kapitola 2 - Večeře a pikle

Kapitola 1: Kapitola 1-Dopisy

Kapitola 1-Dopisy 

Ach Rone, 
 ani nevíš, jak moc mi chybíš, jak moc mi chybí jak si mě majetnicky chytal za ruku a
já si i přes tvé protesty jen hrála s našimi prsty

 ...jak jsi mě chytal kolem pasu, když sem tě škádlila

 ...jak jsi mě hladil po zádech a břichu, když sis myslel, že už spím

 ...jak jsi mi rukou chránil obličej před sněhovou bouří

 ...jak jsi mi čechral vlasy, kdy jsme se pošťuchovali

 ...jak jsi mi otíral slzy, když jsem byla smutná a hned ses mi snažil zvednout náladu

 ...jak ses smál až si nemohl dýchat

 ...jak jsi koulel očima, když si byl překvapený

 ...jak sis mě dobíral kvůli čtení

 ...jak ses červenal, kdykoli jsi mě políbil

 ...jak ses šklebil a pitvořil při každé příležitosti

 ...jak jsi tu byl pro mě 

 Sakra Rone! Už je to půl roku cos odešel. Cos odešel bez jediného slůvka vysvětlení.
Cos odešel v době, kdy jsem tě nejvíc potřebovala. A ani si mi nedal příležitost to
urovnat. A já to chci urovnat. Pokaždé, když tě potkám v práci, tak se mi slzy hrnou
do očí. Pokaždé, když sklopíš zrak nebo když přejdeš na druhou stranu chodby,
zabodává se mi tísíce nožů přímo do srdce. Já už to nevydržím. Potřebuju tě! Bez tebe
jsem strašně slabá.... Vrať se...prosím

 Miluju tě

 Hermiona
 
 ťuk ťuk
 "Pojď dál Harry." řekla Hermiona a pomalu a hlavně nenápadně si otřela
slzy.
 "Ginny"začal Harry, když si všiml, že pláče."Ty pláčeš?"
 "Ne, to by mě ani nenapadlo."
 "Ale notak Hermi." Řekl a objal ji. Pak si všimnul pergamenu na psacím
stole."Další dopis pro něj?"
 Hermiona jen mlčky přikývla a schoulila se mu v náručí.
 "On se vrátí a všechno bude jako dřív. " Snažil se utišit Hermionu, která
se od vzlyků celá třásla."Dostane rozum a vrátí se. Má jen nějaké špatné odobí.
Mě taky chybí.I jemu snad chybíme zase my"
 "To těžko. On má toho svýho Premiéra, nebo jak mu to říkají. Já tomu nerozumím,
vždy ho nesnášel. A teď.."
 "Já tomu taky nerozumím nebo spíš nerozumím jemu. Ale pláčem nic nespravíš.
Pojď dolů, Ginny už bude mít hotovou večeři."
 Hermiona přikývla. Zvedla se, vzala dopis a přidala ho k ostatním do přeplněné
zásuvky stolu. Upravila si vlasy, otřela oči a vydala se za Harrym do jídelny.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Kapitola 2 - Večeře a pikle

Po chvilce Hermiona seběhla dolů do jídelny, kde ji čekalo malé překvapení.
"Ahoj Hermi, kde se touláš?"řekl Fred trochu vyčítavým tónem.
"Ginny nám nechtěla dát ani sousto, dokud nepřijdeš." přidal se George.
"Promiňte kluci, ale co vy vlastně tady?"zeptala se Herminona s omluvným úsměvem na tváři.
"Ale trochu jsme rozčílili mamku."začal Fred.
"No a mimo jiné nám řekla, že nám nebude dělat vývařovnu a odmítla nám udělat večeři." pokračoval George.
"Pak se začala ohánět tím, že už jsme dost starý na to, abychom si obstarali jídlo sami. No a tak jsme tady." uzavřel to Fred.
"A proč si vlastně neuvaříte sami?" zeptal se Harry opatrně.
"No nedá se říct, že jsme to nezkusili. Fred se pokoušel upíct kuře. No nějak se to nepovedlo. Kuře najednou začalo zvracet a vykřikovat něco o tom, abychom neprodlužovali jeho agonii." vysvětlil George a znechuceně se ušklíbl při vzpomínce na tuto událost.
Harry, který si to zřejmě živě představil, se svalil smíchy ze židle. A když po několika minutách byl schopen mluvit, posadil se a stále ještě rozesmátý se dvojčat zeptal:"A nechtěli byste zkusit něco jednoduššího?"
"A co?" zeptali se dvojčata unisono.
"Třeba čaj." vyprskla Ginny a spolu s Hermionou a Harrym dostala záchvat smíchu. Fred a George se nejdřív tvářili uraženě, ale když viděli, že to nemá žádný účinek na svíjející se trojici, začali se smát taky. Když se trochu uklidnili, Ginny začala servírovat večeři.
"Je to výborné, Ginny."řekla pochvalně Hermiona.
"Děkuju." řekla Ginny s úsměvem a když se podívala na ostatní stolující, kteří jen přikyvovali s plnou pusou, její úsměv se ještě rozšířil.
"Ale už se těším, až budeme v Bradavicích, vaření dá docela zabrat zvlášť se závažím na břichu." dodala po chvilce a pohladila si bříško.
Ve Fredovi hrklo: " A kdo nám bude vařit???"
"Existují snad domácí skřítci, ne?" poznamenalo nevrle Ginny.
"No to sice jo, ale sestra vyjde levnějc." řekl George. Jen co to dořekl, mu přistál knedlík v obličeji. Než se George stačil vzpamatovat, Fred zahájil protiútok. Za chvilku se rozpoutala přímo bitva. Fred a George na jedné straně, Harry a Ginny na druhé a Hermiona uprostřed.
"Nechte toho!" snažila se je zastavit Hermiona, ale umlčel jí jeden dobře mířený knedlík. Rezignovala tedy a zalezla pod stůl. Když po několika minutách skončili, zanechali řádnou spoušť.
"Jako malý děti." řekla vyčítavě Hermiona a sjela všechny káravým pohledem. Pak dvakrát mávla hůlkou a uklidila. Poté odešla zpět do svého pokoje.
___________________________________________________________________________________________________________
*mezitím v doupěti*

"Ahoj mami! Jsem doma." zařval Ron.
"No konečně. Kde ses toulal? Pojď rovnou jíst, večeře je už na stole. A nehulákej tu jak na lesy." vychrlila na něj paní Weasleyová.
Přišel do kuchyně a políbil mámu na tvář.
"RONALDE WEASLEY, ty si pil!" řvala rozhořčená paní Weasleyová a vrazila mu facku.
"Promiň." zašeptal Ron.
"Promiň?! Promiň? Myslíš si, že se tím všechno spraví? Jedním slovem? NE! Mazej do svého pokoje a dneska jsi bez večeře.
"Ale..." snažil se protestovat Ron.
"Žádné ale! Prostě jdi!"
"Ano mami." řekl Ron a se sklopenou hlavou odešel do svého pokoje. Praštil sebou na postel a koukal na strop.
Kéž by tu byla Hermiona pomyslel si, ale rychle tu myšlenku zahnal, teď ji přeci nenávidí. Ještě chvíli o něčem přemýšlel a pak usnul tvrdým spánkem.
Mezitím paní Weasleyová mluvila přes krb s Tonksovou.
"Už vážně nevím co s ním." stěžovala si paní Weasleyová.
Tonksová jen chvilku kývala hlavou, ale pak se úplně rozzářila a řekla: " Molly, mám nápad."
"Povídej..."
"No alespoň co vím, má na Rona špatnej vliv Premiér." začala Tonksová.
"Ano má," potvrdila to paní Weasleyová, " potom, co se přestal bavit s Hermionou, se ním baví víc než je zdrávo. Upřímně řečeno podle mě je to jeden z důvodů proč se ještě neusmířili."
"No v tom případě stačí, když ho odstavíme ze hry. Zrovna se začínáme dohadovat, kdo z bystrozorů letos bude hlídat Bradavice a předpokládám, že se tam budou brát stejní lidé jako loni, ale není nemožné, abych Premiéra poslala jinam. Nezapomínej, že jsem zástupce vedoucího oddělení." řekla Tonksová se šibalským úsměvem.
"To je skvělý nápad"
"Děkuju. Taky mě ta situace trápí. Hermiona sice dělá, jako by nic, ale sžírá jí to uvnitř. Harry mi říkal, že z jejího pokoje často slyší vzlyky." dodala vážněji Tonksová.
"Chudinka malá," politovala ji paní Weasleyová, "snad se udobří... No tak děkuju moc a zatím se měj zlatíčko. Pozdravuj Remuse."
"Budu. Taky se měj Molly." rozloučila se Tonksová.

Zpět na obsah