Nechoď tam, je tam vlkodlak! napsal(a) martas
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=357
Index
Kapitola 1: Kapitola 1-Je libo nový účes?
Kapitola 2: Kapitola 2-Past
Kapitola 3: Kapitola 3-Úplněk
Kapitola 4: Kapitola 4-Po úplňku
"...Bezoár lze použít jako univerzální protijed pokud osoba nějaký jedn spolkne. Nefunguje ale na všechny jedy, proto je užitečné umět i namíchat protijed na konkrétní jedy.."
Severus Snape psal nějaké dlouhé pojednání na Lektvary. Byla noc. Severus rád dělal úkoly při měsíčku. Pak ale pohlédl na hodinky, a zjistil že už je hodně pozdě. Jestli ho Filch chytne bude mít průšvih globálních rozměrů. Radši se vrátí na Zmijozelskou kolej.
Procházel temnou chodbou kolem přístěnku na košťata. Vtom dveře od přístěnku vrzla. Severus na ně stačil jen pohlédnout a ...
Tři páry rukou ho za hábit vtrhly do přístěnku. Než se Snape stačil vzpamatovat, jakýsi hlas vykřikl: "Pouta na tebe!". Najednou se Snape nemohl ani pohnout. Ten hlas ale poznal byl to ..
"Pottere!" zařval Snape na usmívajícího se černovlasého mladíkas brýlemi. "O co ti zase jde?"
"Je to prosté, Srabusi velmi prosté." řekl s úsměvem James. "Já a moji kamarádi jsme si vzpoměli, že jsme na tebe celý týden zapoměli! Tak dlouho tě přehlížet .. To od nás věru nebylo hezké. Chcee ti to teď vynahradit! Tichošlápku, podej mi ty věci prosím.".
Sirius za ním mu podal všechny věci. Byly to kotlík a jakási knížka nesoucí název "Lektvary, a jak je využít". James listoval v knize asi čtvrtminutu a pak začal hlasitě předčítat:
"Zbarvovací lektvar.Postup: Po pětiminutovém pečlivém krájení kořenu asfodelu blavblabla á tady je to! Efekt: Po polití předmětu tento předmět automaticky získá barvu předmětu, který jsme do lektvaru vhodili na konci přípravy.". Zaklapl knihu.
"Víš Snape ten tvůj stereotypní mastný účes nás už nebaví. Rozhodli jsme se, že mu dáme bohatější barvu."
Snape polkl naprázdno.
"Trvalo mi dlouho než jsem našel předmět toho správného odstínu, který bych do lektvaru vhodil. S kamarády jsme se dohodli, že nejvíc ti asi bude slušet.."
"Růžová! Růžová!". Ředitel Zmijozelské koleje úplně vyšiloval. Toho večera přebarvili Pobertové Snapeův účes na barvu křiklavě růžové. Lektvar byl poněkud nesprávně uvařený, což způsobilo, že barva vlasů se do druhého dne nevrátila do normálu, jak tomu mělo být. Ne, efekt lektvaru trval tak dlouho, dokud na něj někdo nepoužil protijed. Příprava protijedu ale trvala týden, takže Snape musel celý týden chodit s tou růžovou hrůzou na hlavě, čímž si vysloužil posměch celé školy.
"To ti nedaruju Pottere, já se ti jednoho krásneho dne pomstím"
Snapeovi se konečně s pomocí protijedu vrátila původní barva vlasů. Proti Potterovi ale cítil zášť pořád. Právě byl večer, a on bloudil po temných chodbách Bradavic. Jestli znal Pottera - a on znal Pottera! - tak byl v tuhle dobu někde na hradě a dělal nějaké blbosti. V tom se ale mílil! Byl úplněk a on měl důležitější věci na práci než blbosti.
"Ták a teď můžeme nechat Rema ať se v Chroptící chýší dosyta vyřádí.". James s ostatními Poberty (kromě Remuse samozřejmě) byli právě v Nebelvírské společenské místnosti. Pak ale Sirius řekl: "Teď jsem si vzpomněl, že jsem v astronomické věži zapoměl to pojednání ...". Zvedl se a vyšel z portrétu. Ale asi tak v půlce cesty ale narazil na Snapea.
"Co tu děláš?" zeptali se oba současně. Sirius se ale ušklíbl: "To co dělám já zrovna tebe nemusí zajímat. Otázka je co tady děláš ty." "No když to potřebuješ tak vědět jdu se pomstít Potterovi za ty vlasy. Ale zrovna od tebe Blacku se asi nedozvím kde je.
Sirius dostal šílený nápad.
"Ale já ti klidně řeknu kde je. Pohádali jsme se a už spolu nekamarádíme." vymyslel si Sirius v rychlosti. "Je v Chroptící chýši.".
Tentokrát se pro změnu ušklíbl Snape. "No jistě Blacku. A já jsem anglická královna" mínil Snape ironicky. "Teď bude lízt Potter do nejstrašidelnějšího domu v Británii. Tak to ti nežeru." "Ale klidně! Chodí tam každou chvíli! Pod Vrbou mlátičkou je skrytý vchod. Stačí, když zmáčkneš suk na vrbě a ona přestane být agresivní. Klidně tam můžeš jít a pomstít se mu.".
Snape se chvíli rozmýšlel, pak se ale otočil na podpatku a odešel (směrem k Vrbě mlátičce).
Do Nebelvírské spol. místnosti přišel Sirius celý rozesmátý. "Co se děje?" Zeptal se ho James.
"Právě se mi povedlo poslat Srábka do Chroptící chýše. Jak hrozně si myslíte že se zatváří až uvidí Rema?"
Všichni v místnosti se dívali vyděšeně na Blacka.
První se vzpamatoval James. Vyběhl, vzal Siria za hábit a začal s ním třást.
"Ty idiote! Pako! Bezmozku! Copak si neuvědomuješ, že až Remus uvidí Snapea tak ho roztrhá? A i když to v nejlepším případě přežije, vyžvaní Removo tajemství po celé škole!"
Sirius zbledl. Na tenhle detail zapomněl. "Já myslel.."
"Ne Sirie." přerušil ho James. "Tys očividně nemyslel, když si udělal takovouhle blbost!"
Pustil Siria a rozběhl se za Snapeem. Šlo o vteřiny.
Pokračování přístě
James utíkal co mohl aby se dostal k Vrbě mlátičce dřív, nebo přinejmenším stejně, než se tam dostane Snape. Když doběhl na školní pozemky, z dálky viděl jak Snape bere klacek a šťouvhá s ním do suku na Vrbě. Vrba se mu podřídila a přestala na něj útočit. James by na Snapea rád zařval, ať to nedělá ale během mu došel dech. Musel se rychle dostat dovnitř, musel ho varovat ...
"AU!!". Mezitím, než James doběhl (Z posledních sil) k Vrbě, Vrba se vzpamatovala a okamžitě se po něm ohnala větví, což mu jednak zlomilo nos (Soudně podle křupnutí a krve-naštěstí tak šikovně že mu to nevrazilo kost do mozku což bylo jen čiré štěstí) a odhodilo ho tři metry dál. James nevěnoval pozornost nosu (Což šlo dost těžko) a seslal kouzlo na suk, což mělo stejný efekt jako kdyby ho stiskl klackem. Rychle vběhl do díry za Snapeem.
Během cesty se James několikrát přerazil o dlouhé kořeny v chodbě. Snažil se potlačit představu 'super, teď si snad zlomím ještě nohu' aby se mohl soustředit na cestu. Konečně ho našel, to byla dobrá zpráva. Ta špatná byla, že ho našel přímo pod poklopem, hledaje kliku.
"Snape! Neotvírej ty dveře!" zařval na něj. Pozdě. "Pottere! Co tady..". Co chtěl Snape říct se ale James nedozvěděl. Snape těsně před odpovědí otevřel víko. "Collopor.." pokusil se James zachránit situaci hůlkou. Bohužel mu to nevyšlo. Remus ve vlčí podobě okamžitě skočil do chodby (Že se tam vešel bylo co říct, protože byla relativně úzká) a pohlédl na Snapea, ve snaze najít místo, kam by ho mohl kousnout. Snape na místě omdlel.
James zaječel, což nebylo moudré. Vlkodlak Remus upnul pozornost na něj. James bleskurychle zareagoval, vytáhl hůlku a vyslovil zaklínadlo, po němž se nejbližší kámen proměnil v krysu která upoutala Removu pozornost(Jedno omračovací nebo překážecí kouzlo by na vlkodlaka rozhodně nestačilo a silnější kouzlo použít James nechtěl použít aby Removi neublížil). James získal trochu času.
"Mobilicorpus!" řekl mířící na Snape čímž ho zvedl. Pak začal utíkat s poletujícím Snapeem za zády. Remus mezitím dostal záchvat zuřivosti, protože mu krysa utekla a naštval se ještě víc, když zjistil, že obě jeho oběti utíkají. Okamžitě se za nimi pustil.
Jamesovi a Snapeovi se podařilo doběhnout (U Snapea respektive doletět) až k východu chodby, Remus jim však byl v patách. Když doběhli (Nebo doletěli) ven, James kouzlem seslal Snapea do keře, címž se pokusil schovat ho před Remusem. James vědel, že je to absolutně zbytečné a že mu to nepomůže ale stejně to skusil. Namířil hůlkou na Remuse a řekl "Mdloby na tebe!". Omračovací paprsek k Jamesovu úžasu nebyl jeden ale hned tři. Všechny Remuse zasáhly přímo do hrudi. Remus se zapotácel (Tři bylo moc) a spadl na zem. James absolutně vysílený se ještě stačil podívat na autory zbývajících dvou kouzel. Byli to Sirius a Petr. Pak James vysílením omdlel.
První týden po té ehm...řekněme 'nemilé věci' James litoval toho, že se vůbec na začátku toho týdne vzbudil. Vypadalo to jako by se všichni (Petr, Remus, Sirius a Snape) rozhodli, že ho musí za každou cenu co nejvíce naštvat. Tak za prvé Petr, který vytahoval chvály na Jamese za to co udělal skoro pořád. Jamese by to normálně neštvalo ale vždy když se mu podařilo alespoň chvíli nemyslet na to co se stalo (na což se snažil zapomenout) s tím Petr začal.
Pak Remus, který, po tom co mu James jemně oznámil, že jeho a Snapea skoro zabil (samozřejmě mu to řekl šetrněji) utrpěl příšerný šok. Tak ho to rozrušilo, že ho James musel na každém kroku sledovat, aby dával pozor, jestli se nepokusí o sebevraždu.
Pak Snape, ten ho pro změnu zase dopaloval více než první dva. Protože ať mu to James vysvětloval jakkoli, pořád dával vinu jemu.
No a nejhorší to bylo určitě se Siriusem. Za to že se na něj naštval si ale mohl James sám, protože neustále Siriusovi vyčítal to, co udělal. Sirius se ustavičně bránil ale třetí den už se dopálil a prohlásil, že on (jako Sirius) se rozhodně nenechá deptat nějakým pitomcem jako je James a taky Jamesovi oznámil, jak může jít a co mu může políbit.
James věděl, že bez Siriuse to ani zdaleka není taková zábava - nechtěl si to ale připustit. Petr se ho pořád snažil rozveselit, dosáhl však jenom toho, že se James cítil ještě hůř.
Týden po tom co se to stalo (Jamese překvapilo, že se to stalo ta tak dlouhou dobu) si Jamese zavolal ředitel Brumbál (pozn.autora: nevím kdy začal ředitelovat doopravdy tak dejme tomu). Když přišel do ředitelny, slušně pozdravil a zeptal se ho, co mu ředitel chce. "Chtěl jsem vám jen říct, pane Pottere, že záložitost s tím, že pan Snape zná tajemství vašeho přítele byla vyřešena.". "Chcete říct, že jste Sra.. Snapeovi vymazal paměť?" "Ne, ale promluvil jsem si s ním a tím jsem ho přesvědčil aby nikomu o tom problému pana Lupina neřekl." "A co bude se Siriusem??". Jamese překvapilo že se o něj vůbec stará o toho hajzla hnusnýho (jak ho otituloval James). Brumbál si povzdechl, chvilku to vypadalo že se přemáhá ale pak se rozhodl: "Pan Black bude podmínečně vyloučen. Ale také bude mít tři týdny dlouhý školní trest a Nebelvíru strhneme 200 bodů.". Jamesovi se ulevilo, že ho nevyloučili. Když se teď ale tak hrozně pohádali, nechápal proč.
James tu noc neusnul. Po asi tříhodinové snaze to vzdal, vzal plášť a šel se projít. Ve třetím patře už ho ale začaly bolet nohy tak si sundal plášť a opřel o sochu jednooké čarodějnice. Vzpomínal, jak ten utajený vchod v ní používali, když Siriusovi rodiče nepovolili návštěvy do Prasinek dokud mu to nepodepsal jeho hodný strýc Alfard. James si povzdechl. "Taky nemůžeš spát?"
James okamžitě vytáhl hůlku a otočil se. Byl to Sirius. Neměl však ten nenávistný pohled který poslední čtyři dny používal. "Á to jsi jen ty." řekl James a zastrčil hůlku zpátky. "Tak ti gratuluju, žes z toho vyvázl jenom s podmínkou." "Hm.." odpověděl Sirius. "Hele Jamesi, promiň. Promiň mi, že jsem se choval jako pitomec." "Né, ty mi promiň" odpověděl mu James. "Takže ... jsme zase přátelé?" "Vypadá to...". A oba odešli směrem k Nebelvírské společenské místnosti. "Buclatá dáma nás pěkně seřve nemyslíš??" zeptal se James. "Hmm .. na to teď nemyslím" dostalo se mu odpovědi. "A na co myslíš?" "Na jakou barvu přebarvíme Srabusovi vlasy příště". Oba se rozesmáli.