Index

Kapitola 1: 1.Kapitola
Kapitola 2: 2.Kapitola
Kapitola 3: 3.Kapitola

Kapitola 1: 1.Kapitola

,,Lily, to je on, vezmi Harryho a běžte, já ho zdržím." Tenhle sen se černovlasému chlapci zdával hodně často, ale dnes tam bylo něco. Slyšel ho jít nahoru, ale tentokrát neměl ten hnusný smích, tentokrát byly slyšet jen kroky a pak najednou nic, byla tma a chlapec najednou přestal snít svůj sen. Najednou byl přerušen a posunut jinam, už nebyl uprostřed dětského pokoje, teď byl uprostřed sutin domu a plakal. Během chvilky se tam přemístil muž s černou kápí na hlavě. Sklonil se k chlapečkovi, objal ho svými pažemi, čímž docílil toho, že malý chlapeček přestal plakat, roztomile zažvatlal a dal neumělou pusu muži na tvář, ale muž se nenaštval, dokonce se usmál a sklonil hlavu a jeho rty se dotkly chlapečkovi hlavy, chlapeček pohnul ručičkou a sundal muži kápi.

V tu chvíli se v Nebelvírské věži s výkřikem probudil šestnáctiletý chlapec.

,,Harry, děje se něco?" Ron se probudil. Nikdo jiný v pokoji už nezůstal, byly vánoční prázdniny a skoro všichni odjeli za svými rodinami. Z Nebelvíru zůstali pouze Harry, Ron, Hermiona , Ginny a dva malí prvňáčci, pak tu bylo ještě pět žáků s Havraspáru a tři z Mrzimoru, ze Zmijozelu tu nikdo nezůstal, na to byli příliš hrdí.

,,Harry, slyšíš mě, co je?" Ron měl strach, že se Harry znovu dostal do Voldemortovy hlavy. ,,Nic Rone, to zase jen ten sen."

Ron to přijal a upadl do klidného spánku. Ovšem Harry nemohl usnout, musel myslet na ten sen, na toho muže, na jeho obličej. A vtom ho něco napadlo.

,,Chci pravdu."

Tu jednoduchou větu zašeptal do tmy. Nitrozpyt- to je ono. Ale Ron ho neovládá, tak jedině Hermiona. Ale jak se dostat k dívkám do pokoje? Po schodech to nepůjde. Dobby.

Sešel do teplé společenské místnosti. Bylo vidět, že skřítci se o ně starají ve dne v noci. Zavolal na skřítka a ten se vedle něj s tichým puf přemístil.

,,Pan Potter, co si přejete?"

S posvátnou úctou se díval na chlapce před sebou.

,,Dobby, mohl by jsi zavolat Hermionu a říct ji, aby sem došla s hůlkou?"

,,Pro pana Pottera vše, za chvilku je tady, dobrou noc."

A zmizel. Harry si sedl do křesla a čekal na Hermionu.

Ta přišla za chvíli a zívala celou cestu k Harrymu.

,,Takže to nebyl vtip, co potřebuješ?"

Dívala se starostlivě na Harryho.

,, Potřebuji, aby jsi se podívala do mých vzpomínek, přesněji řečeno do mého 1.roku života." Dívka byla šokovaná.

,,Děláš si ze mě srandu, že jo?....... To nejde."

Její pohled se změnil na vystrašený.

,,Něco se změnilo a já potřebuji vědět proč. Prosím."

Díval se prosebným pohledem na dívku před sebou. Ta se na něj chvíli dívala a pak přikývla. ,,Dobře, ale když se to nepovede neobviňuj mě, ano?"

,,Jasan a moc ti děkuji."

Oba zůstali sedět a Hermiona k Harrymu pozvedla hůlku a tiše zašeptala: ,,Legilimens."

Viděla jak Harryho šikanuje Dudley, jak musí dělat snídani, sekat trávník a pak najednou byla tam, kde potřebovala, poslední noc manželů Potterových.

,,Lily to je on, seber Harryho a jděte, já ho zdržím." Říkal James Potter

Všechno viděla z Harryho pohledu. Dívala se na bezmocnou ženu před sebou, slyšela ránu dopadu Jamesova těla.

,,Jamesi né!"

Lily se rozeběhla ke dveřím, ale nestihla je otevřít, sami se rozletěli a dovnitř vstoupil Voldemort. A v tom, jako by se něco zlomilo.Hermiona narazila na bariéru, potřebovala hodně sil. A pak celá zničená viděla i tu část, kterou Harry ještě neviděl.

Voldemort začal mluvit a Hermioně jeho slova doslova vyrazila dech.

,,Dcero, jak si mohla, nabídl jsem ti, aby jsi zůstala u mě i s mým zetěm a vnukem, ale ty sis vybrala život jinde. To jsem ještě překousl, ale že jsi mi celý rok neukázala Harryho, to ti jen tak neodpustím."

Vrhl na svoji dceru tvrdý pohled.

,,Teď ho ovšem vezmu s sebou a bude mi vyrůstat po boku, kvůli němu se i moci vzdám, jen aby jste se vrátili."

,,Vrátit? Ty si myslíš, že se po tomhle vrátím?" Lily byla na pokraji zhroucení.

,,Zabil jsi mi manžela a já se mám vrátit? Děláš si srandu?"

,,Já ho nezabil, to můj služebník, ale jestli chceš, okamžitě zemře."

,,Nepůjdu, zničil jsi mi život, neměl jsi sem chodit, nic z tohodle by se nestalo. Měla bych poklidný život."

Každý by teď očekával Voldemortův hněv a i Hermiona ho čekala, a proto byla překvapená.

Voldemort, místo aby vybuchl, teď překvapivě zjihl a v jeho chladných očích se objevili slzy. ,,Jsi má dcera a já chci, aby jsi ty i on vyrůstali u mě. Nikdo z mých služebníků netuší, že jsi má dcera, a tak to i zůstane. Budeš nosit masku a oni tě nepoznají, nemusíš zabíjet a ani on nebude muset, jenom se mnou odejděte."

Mluvil naléhavě, ba přímo prosil.

,,Já s tebou půjdu otče, ale Harry tu zůstane, nechci aby vyrůstal uprostřed černé magie." ,,Nikdy jsem ti nedokázal nic odmítnout, ať je tedy po tvém."

Po jeho slovech se mu, ale zablýsklo v očích. A Hermiona nebyla jediná, která si toho všimla. ,,Děkuji otče, ještě se s ním rozloučím a půjdu."

Ten kývl hlavou a mávl hůlkou.

,,Tady máš hábit a masku. Já zatím půjdu dolů, počkám na tebe. A Lily.............to s Jamesem jsem nechtěl." Otočil se a odešel ze dveří.

Lily se ihned rozeběhla k Harrymu.

,,Zlatíčko, jsi v pořádku? Maminka teď musí odejít, ale ty mě poslouchej. Změním mu vzpomínky, nebude si pamatovat, že si jeho vnuk a nevrátí se pro tebe, bylo mi jasné, že si pro tebe bude chtít hned znovu dojít. Nejspíš už mě vůbec neuvidíš anebo až přijde čas." Mávla hůlkou a Harryho zabolela hlava.

"Teď si na mě a i na něho napojen, budeš slavný, díky té jizvě a taky budeš ten, co přežil. Na čas se stáhne, donutím ho. Nemám čas, musím jít, pošlu ti hned kamaráda, tvého strýčka, má tě rád a ty jeho, odnese tě do bezpečí, já mu pak vymažu paměť. Nikdo neví, čí sem dcera, budeš v bezpečí. Sbohem, Harry."

Nasadila si masku a hábit a znovu mávla hůlkou. Teď najednou nebyli uprostřed pokoje, ale uprostřed sutin domu. Políbila Harryho na čelo a sešla též dolů.

Uběhla slabá půlhodina a k chlapci se přemístil muž s černou kápí na hlavě. Sklonil se k chlapečkovi, objal ho svými pažemi a docílil toho, že malý chlapeček přestal plakat, roztomile zažvatlal a dal neumělou pusu muži na tvář, ale muž se nenaštval, dokonce se usmál a sklonil hlavu a jeho rty se dotkly chlapečkovi hlavy, chlapeček pohnul ručičkou a sundal muži kápi. Hermiona s výkřikem opustila Harryho hlavu.

,,To nebyl sen." Harry se neptal, on to konstatoval.

,,Harry, jsi v pořádku?"

Hermiona ho s obavami sledovala.

,,Nenávidíš mě teď?"řekl Harry.

Musela se usmát, bylo ji líto, když viděla svého kamaráda takhle utrápeného, ale ona sama se bála, že se teď uzavře, ale nevypadalo to tak.

,,Nemám důvod a ty by jsi se neměl bát, nejsi on, jsi Harry a ne Voldemort, tvoje matka to udělala proto, aby jsi byl šťastný. Tak buď."

Vděčně se na ni podíval.

,,Děkuji, je sice hodně nezodpovězených otázek, ale měli bychom jít spát, zítra je taky den a ještě k tomu Štědrý, tak do postele, dobrou noc."

"Dobrou, Harry."

Vyšli do svých pokojů.

Harry se bál usnout, ale nakonec byl spánek silnější. Netušil, jaká překvapení mu připravily následující dny.

Zpět na obsah

Kapitola 2: 2.Kapitola

Harry se ráno probudil a u postele mu ležela spousta dárků.Všechny byly velikostně skoro stejné, jen jeden byl větší, než ostatní a ten taky jako jediný neměl cedulku s věnováním. Další jeho pohled patřil jeho kamarádovi, který ještě spal. Harry chytil svůj polštář a hodil jej po něm.........

"Aaahh pomóc, invaze pavouků."

Černovlasý mladík se zasmál jeho reakci a tím na sebe přilákal pozornost svého napadeného spolubydlícího.

,,To vůbec nebylo vtipný Harry."

Ron se na něj mračil.

,,Promiň, ale nemohl jsem si to odpustit.......Veselé Vánoce, Rone."

,,I tobě Harry."

A oba se sklonili ke svým dárkům.

,,Díky Rone."

Harry právě vybalil knížku - Nejslavnější hráči famfrpálu.

,,Taky děkuji."

Ron neustále pokukoval po velkém dárku.

,,Nechceš ho rozbalit?"

Harry se usmál jeho nedočkavému pohledu a přesunul se k dárku. Chtěl ho rozbalit, ale sotva se dotkl stuhy, ta se sama rozvázala a papír spadl na zem.

,,Proboha."

Před Harrym se objevila nádherná zlatá klec a v ní fénix.

,,Páni Harry, kdo ti ho poslal, jsou hrozně vzácní, já sám znám jen toho Brumbálova." Chlapec s jizvou se díval na ptáka před sebou a hnán neznámou silou, otevřel klec. Fénix vyletěl a usadil se Harrym na rameni, jako by to dělal každý den.

,,Harry, má tam vzkaz."

Harry vyndal s fénixova pařátu svitek pergamenu a začetl se.

Dopis:

Drahý Harry,

Vím,že se ti začínají vracet vzpomínky. Nehledej mě, musel by jsi zůstat u mého otce.
Sice se snaží zjistit,kde je můj syn, ale ještě nemá tušení. Mám pro tebe důležitou
zprávu, James Potter nebyl tvůj otec. Byl to můj kamarád, který si mě vzal, když
jsem tě čekala. Tvůj otec s námi nemohl být. James tě miloval. Tvůj pravý otec
za tebou chodil, nepovím ti, kdo to je.Dozvíš se to, až bude pravý čas, poví ti to on sám.
Určitě se teďptáš, proč sis na nic nevzpomínal. Odpověďje jednoduchá,
ten muž co tě vyzvednul ti pozměnil vzpomínky, nezlob se na něj, poprosila jsem
jej o to. Jeho chování vůči tobě se asi nezmění, neví o tom,že sis začal vzpomínat
a je na tobě, jestli mu to řekneš. Brumbál všechno ví, pokud máš otázky ptej se jeho.
Nemohl ti nic říct, protože jsem ho o to poprosila. Musím jít, otec mě shání,
neboj, jsem v pořádku, nehledej mě prosím. Miluji tě.

S láskou Tvoje matka

Lily Potterová - Raddleová

P.S.: Ten fénix je tvůj, je to mládě, dej mu jméno jaké chceš.

Harry dočetl a zadíval se před sebe.

,,Harry, co je v tom dopise?"

Ron byl hodně zvědavý, až mu zčervenaly uši, ale všiml si jak je jeho kamarád teď nešťastný. ,,Rone, vzpomínáš si v noci, jak jsi se mě ptal co se stalo? Neřekl jsem ti pravdu, pojď dolů, Hermiona už tam bude, a tak ti to řekneme společně."

Ron se na nic nevyptával a šel za Harrym, který právě odešel dolů.

Tam už na ně čekali Ginny a Hermiona. Pozdravili se a Ron už se nemohl dočkat, až se dozví pravdu.

,,Hermi, prý mi s Harrym něco řeknete. Ginny, mohla by jsi nás omluvit?"

" Ne,zůstaň, jenom mi slibte, že po tom, co vám to řeknu, se mezi námi nic nezmění."

Oba slíbili a Harry s Hermionou jim povyprávěli, co se dozvěděli. Harry ještě přidal dnešní dopis a zašel pro fénixe, kterého jim ukázal.

Oba zaraženě sledovali Harryho. První se vzpamatoval Ron.

,,Ty chceš říct, že-ty-víš-kdo je tvůj dědeček?"

Harry cítil z jeho hlasu strach.

,,Ano, ale neboj se mě, já nejsem on."

Ron se zamyslel.

,,Musím si to promyslet, dej mi čas prosím."

Zvedl se a odešel ze společenské místnosti. Harry se podíval na Ginny.

,,Taky potřebuješ čas? Nebo ti nevadí, kdo je můj dědeček?"

Zavrtěla hlavou.

,,Ne, nevadí. Já vím, že ty nejsi on, ty by jsi nedokázal zabít anebo někomu ublížit a pak, já tě mám ráda víc, než si myslíš, a to taky něco zmůže."

Harry se zarazil, podíval se tam, kde čekal Hermionu, ale ta se mezitím ztratila. Proto si dodal odvahy, naklonil se k Ginny a spojil své rty s jejími. Myslel si, že se bude bránit,ale ona se naopak k němu víc přitiskla. Když jejich žhavý polibek skončil, byli oba zadýchaní.

,,Upf, to bylo něco."
Harry se vzpamatovával.

,,Taky bych řekla, ale co bude dál?"

Všiml si, že se dívka bojí co jí řekne.

,,Co by, budeš se mnou chodit, taky tě mám rád. Pokud tedy chceš."

Teď se on díval na ní se strachem v očích, měl ji rád už déle, a proto se bál, že by ji teď mohl ztratit.

,,Jestli chci, jasně že chci, na tohle sem čekala hodně dlouho."

Ještě jednou se políbili a ruku v ruce se vydali do Velké síně.

Ve velké síni byli jen dva žáci, Hermiona a nějaký mrzimorský žák. Hermiona se na ně podívala a pousmála se.

"Tak už jste se dali dohromady? Konečně."

Oba se na ni zaraženě dívali.

,,Jak konečně, ty jsi něco tušila?"

"No jasně, bylo to na vás vidět."

Zašklebila se na ně a dál se věnovala jídlu. Harry si všiml, že Ron tam nikde není a zabolelo ho při tom u srdce, nechtěl jej ztratit. Sedl si spolu se svojí dívkou za stůl, ruku měl okolo jejích ramen a sem tam ji laškovně kousl do ucha. Když ji zrovna šeptal jak je nádherná ucítil na zádech pronikavý pohled. Vyhledal majitele u učitelského stolu a zadíval se mu do očí, Severus Snape přistižený při činu znervózněl a znovu se zadíval do svého talíře. Ginny si všimla Harryho pohledu. Ctěla se na něco svého kluka zeptat, ale vyrušil ji Ronův příchod.

,,Harry?" Ron se bál jak Harry bude reagovat.

,,Ano Rone?" Harry chtěl zpět svého kamaráda, tak neměl sebemenší chuť mu cokoliv vyčítat.

,,Ctěl bych se ti omluvit, já...... chci být poád tvůj kamarád."

,,Já tvůj taky. Díky." Hermiona a Ginny, které to do teď pozorovaly se usmály. A Ginny se konečně mohla zeptat na otázku, která ji doteď tížila. Ron se zatím usadil vedle Hermiony.

,,Harry kdo byl vlastně ten muž, co tě odtud odvedl? Ani ty, ani Hermiona jste nám to neřekli."

Podíval se na ni a uvědomil si, že ji bude muset říct pravdu.

,,Byl to Snape."

Zpět na obsah

Kapitola 3: 3.Kapitola

"Snape?.........To myslíš vážně? Tenhle Snape?"

Nevěřícně se podívala k učitelskému stolu, ale hned se otočila, protože jmenovaný je pozoroval.

,,Co se tam děje, a proč se na mě Harry tak díval, a teď ještě i ta Weasleyová, mám něco na nose? Ne nemám, musím zjistit co chystají, radši mu napařím trest, něco už si vymyslím. Stejně mu je dávám pořád, kdyby tak věděl, že pro jeho dobro, nechci, aby se mu něco stalo." Zvedl se a odešel ze síně.

"Řekneš mu to?" Ginny se dívala za odcházejícím profesorem.

,,Nevím, možná..... musím si to promyslet."

Černovlasý mladík se otočil od své přítelkyně ke své kamarádce.

,,Co si myslíš ty Hermiono, mám mu to říct?"

Jeho kamarádka si vždy věděla rady, proto doufal, že mu poradí. Ta se, ale po jeho otázce zatvářila smutně.

,,Já nevím, musíš se rozhodnout sám, dám ti radu, zeptej se svého srdce, to dokáže zázraky a obzvlášť to tvoje. Ať se rozhodneš jakkoliv, budeme stát při tobě."

Harry se na znamení díku usmál, neměl slov, nečekal, že mu poradí takhle. Myslel, že mu to okamžitě zatrhne, ale ona se tady místo toho na něj usmívá.

,,Nezlob se, ale my s Ronem půjdeme do knihovny."

Zrzek, který až do teď pouze poslouchal, pokřivil ústa, ale zvedl se a odcházel za Hermionou.

Ginny se uchychtla.

,,Ten asi nebyl nadšenej viď?"

,,Myslím, že ne. Ginny, já půjdu, musím si toho hodně promyslet, neboj, dám na sebe pozor, nejpozději u večeře jsem tady."

Usmál se na svoji dívku, rozhlídl se je-li někdo v síní a vášnivě ji políbil, potom se zvedl a beze slov odešel. Dívka se za ním ještě chvíli dívala, ale pak se taky zvedla a zamířila ven ze síně. Hned za dveřmi ji zastavil ledový hlas.

,,Slečno Weasleyová, kam pak,"

Snape se porozhlédl, ale Harryho nikde nespatřil.

"Kde máte pana Pottera?"

Ginny se lekla. Nemůže mu říct, že Harry se šel rozmýšlet, a že neví kde je. Sotva by se vrátil, měl by trest a asi by ji nepoděkoval.

,,Harry šel napřed, je v nebelvírské společenské místnosti. Jestli chcete, řeknu mu, že s ním potřebujete mluvit."

Měla strach, co když na ní pozná, že nemluví pravdu.

,,Jděte slečno Weasleyová a nic mu neříkejte."

Otočil se na podpatku a odešel směr sklepení. Ginny si oddychla a spěchala do společensky, aby náhodou nemusela někomu dalšímu něco vysvětlovat.

,,Proč mi neřekla pravdu, a co myslela tím, že se šel rozmýšlet."

Musel se pousmát nad tím, jak byla rozrušena, že si ani nevšimla, jak se jí procházím v hlavě. ,,Co si musí rozmýšlet, chce něco provést nebo měl další sen spojený s pánem Zla, ale to by řekl Brumbálovi, tomu důvěřuje. Tak co to potom je, musím to zjistit."

S tím zasedl za svůj stůl a začal vymýšlet novou písemku.

"Jen co se vrátí z prázdnin, budou mít co dělat."

Na tváři se mu objevil škodolibý úsměv.

Bylo odpoledne a Harry se ještě pořád procházel po hradě a rozmýšlel, zda se zeptat nebo ne a koho? Snapea? Brumbála? Co mi poví? V jeho hlavě se míhali otázky jak na běžícím pásu. Nic mi neřeknou, zase budou mlčet. Nedíval se nalevo ani napravo, až zakopl o brnění. Zvedl se a konečně se porozhlédl kde je. Byl ve sklepení, hned za rohem byl Snapeův kabinet. Rychle se vydal odtud, ale zastavil ho, až moc jemu známý hlas.

,,POTTERE, co tady děláte? Naučte se chodit rovně a nesrážet bradavická brnění!"

Mávl hůlkou a brnění bylo v původním stavu. Znovu podíval na chlapce před sebou a chtěl promluvit, ale zastavil ho výraz na Harryho tváři, už se na něj nedíval tím svým zhnuseným pohledem. Ironie tam sice ještě nějaká zůstala, ale to ostatní bylo úplně něco jiného. Vděčnost? Smutek? Ale proč?

,,Promiňte pane."

Harry se otočil a odcházel.

,,Kam si myslíte, že jdete? Pojďte se mnou, promluvíme si."

Čekal, až začne odmlouvat, ale nestalo se tak, Harry šel jako beránek z ním. Severus Snape přemýšlel, proč je tento chlapec smutný, napadlo jej spousta věcí, ale to, co se měl dozvědět za chvíli nečekal. Zavřel dveře, zajistil je proti odposlouchání a podíval se na bledého nebelvírského žáka.

,,Tak mluvte!" Díval se jak chlapec naproti němu pomalu zvedá hlavu.

,,Děkuji."

Snape se již po několikáté za dnešek zarazil. Nevěděl co říct, ale Harry pokračoval: "Děkuji...... za to, že jste mne odtud odnesl........ Vrátila se mi paměť, a potom mi přišel dopis od mámy a s ním jsem dostal i Fénixe. Nic Vám nezazlívám, vše mi vysvětlila."

Podíval se na něj, ale pořád měl v očích ten smutek.

,, Nevím, kdo je můj otec a asi je dobře, že mi to moje matka neřekla. Jedno chci ale vědět, kde teď moje matka je?"

Podíval se s nadějí na svého profesora.

,,Já to nevím."

Vyklouzlo mu to z úst aniž si to uvědomil. Harry přikývl a odešel. Snape mu nebránil, byl tak otřesen stavem věcí, že se nezmohl vůbec na nic.

,,Panebože, on to ví. Co bude dál? Proč jsem ho nezastavil? Měl jsem si s ním promluvit, něco mu vysvětlit. Ale byl tak smutný a já tak otřesen, že jsem to nedokázal. Však tady zůstane, promluvíme si, až na to budem oba připraveni"

Zpět na obsah