Index
Kapitola 1: Osamělá kamarádka
Kapitola 2: Náladové ženy
Kapitola 1: Osamělá kamarádka
VOLDEMORT PORAŽEN!
Exklusivní reportáž od Levandule Brownové
Jen v Denním Věštci
Teď už se nemusíme bát vyslovit jeho jméno. Z bývalého Pána zla je vlastně historie. A komuže za to vděčíme? Těmi, kdo zničili předměty nazývané viteály, nebyl nikdo jiný, než:
• Severus Snape, ještě před rokem považovaný za zrádce; ukázalo se však, že smrt ředitele bradavické školy byla předem naplánována Brumbálem samotným.
• Sirius Black, před čtyřmi lety zmizelý a údajně mrtvý, se v červnu znovu objevil v budově ministerstva kouzel, napomohl zničení posledního viteálu a díky němu také zemřela většina Smrtijedů – tedy těch, kteří ještě byli živí.
• Harry Potter, zvaný Chlapec, který zůstal naživu; právě jemu bylo jistou věštbou předurčeno aby samotného Voldemorta zabil.
Nyní můžeme jen doufat, že kouzelnické společenství zůstane žít v míru co nejdéle.
Více informací o viteálech – co to vlastně je *strana 3
„Čekaly jsme, jestli se nám vrátí.“ – rozhovory s Ginevrou Weasleyovou a Padmou P. Snapeovou *strana 8
Spekulace o novém řediteli Bradavic *strana 25
Vše o mistrovství světa v Bulharsku *strana 28
Harry si hlasitě povzdechl a otočil hlavu k Ginny, spící na jeho rameni. Nedávno spolu oslavili Harryho devatenácté narozeniny; vlastně to byly jen tři dny, co Ginny dorazila na Grimmauldovo náměstí 12. Tam Harry teď se Siriusem bydlel – v podstatě i s Hermionou, která tam trávila většinu svého volného času, a s Ginny. Ginny měla před sebou ještě jeden rok v Bradavicích(neboť jeden rok byla škola uzavřená), které sice vedla Minerva McGonagallová, avšak ta měla v plánu odejít do důchodu – údajně potřebovala na stáří klid a ten jí škola plná řvoucích pubertálních kouzelníků jaksi neumožňovala.
Až Ginny dokončí školu, Harry si ji vezme, plánovali si spolu. Na paní Weasleyovou to bylo sice dost brzo, ale pár jí argumentoval řečmi typu „na co čekat, když se máme rádi“ tak dlouho, až to vzdala. Přece jen se chtěla dočkat vnoučete, které by v sobě nemělo francouzskou krev – což malá Valerie, dcera Billa a Fleur, nesplňovala, i když byla velice roztomilá.
Zatímco jedna malá Weasleyová se narodila, dalšího člena rodiny Weasleyovi ztratili. Ron, Dean Thomas a Neville Longbottom, kteří pracovali na ministerstvu kouzel společně, také společně zahynuli při útoku, u nějž nakonec vyšlo najevo, že byl mířený proti Harrymu. Ten si smrt kamaráda nikdy nepřestal vyčítat…
Poté, co se Snapem a Siriusem zničili všechny viteály a zabili Voldemorta, začalo velice šťastné období, které bylo v novinách také často nazýváno „obdobím zamilovaným“. V krátké době proběhlo plno svateb a zasnoubení. Započali to Bill a Fleur, následoval Snape a Padma Patilová, Lupin a Tonksová a tak dále. Poněkud zvláštním párem byla nadějná novinářka Levandule Brownová a Seamus Finnigan, známý lamač dívčích srdcí. Ti dva se zároveň milovali a nemohli bez sebe být; zároveň se naprosto nenáviděli a neustále se hádali.
Harry vzal Ginny do náručí a odnesl ji do jejich ložnice. Když ji přikrýval peřinou, ozval se zezdola zvonek.
Proč Sirius zvoní? pomyslel si Harry. Jmenovaný ten večer odešel na návštěvu za Lupinem a ještě se nevrátil. Harry šel otevřít, ale ten, kdo stál ve dveřích, nebyl Sirius, nýbrž vzlykající dívka, která mu do ruky vrazila časopis, vecpala se dovnitř a zavřela za sebou dveře. Harry letmo přelétl Pettegollo očima.
Grangerová – proč nemá chlapa?!
Příliš ctižádostivá? Příliš sebevědomá?
Harry vzal pozdní návštěvnici za ruku, odvedl do kuchyně a nalil jí ohnivou whisky. Bylo mu okamžitě jasné, kdo psal tento článek. Levandule Brownová totiž zaprvé nepsala jen pro Denního věštce a zadruhé, přestože měla poměr se Seamusem, Hermioně nikdy neodpustila, že se Ron rozhodl právě pro ni. Hermiona doufala, že alespoň po Ronově smrti jí dá Levandule pokoj, ale titulky jako Hlas ze záhrobí: Zemřel jsem rukou své partnerky mluvily za vše.
„…protože když Ron…“
Harry si uvědomil, že Hermiona na něj mluví.
„…nikdy mi nedá pokoj. Harry, já jsem úplně na dně…“ vzlykla a zhluboka se napila ze své sklenice.
„To bude v pořádku, uvidíš,“ řekl Harry a snažil se, aby to vyznělo co nejpřesvědčivěji. V utěšování nebyl nijak dobrý, proto Hermionu alespoň pohladil po ruce. „Teď bude prázdninový ples Lenky Láskorádová, tam bude spousta kluků – “
„Proč si proboha všichni myslí, že když ‚nemám chlapa,‘ musím být zákonitě nešťastná?!“ přešla Hermiona plynule do rozzlobeného tónu. „Na ten ples bych ráda šla, ale když tam přijdu sama, všichni se na mě budou dívat skrz prsty!“
Domluvila právě ve chvíli, kdy se ozvalo bouchnutí dveří. Do kuchyně se vrávoravým krokem vpotácel Sirius.
„…ahoj Harry, ahoj Hermiono,“ zamumlal. „Jdete v sobotu na ten ples?“
Zpět na obsah
Kapitola 2: Náladové ženy
A/N: Název oddělení, kde pracuje Hermiona, jsem si vypůjčila od Ilianaiedail.
„Šla bych, mít s kým,“ zavrčela podrážděně Hermiona, aniž by si uvědomovala, jak okatě to vyznělo. Sirius se samozřejmě ihned chytil na neexistující vějičku.
„Můžeš jít se mnou, Hermiono,“ vycenil na ni zuby a opile se usmál. „Jsem krásný, inteligentní a – šarmantní,“ pohlédl na Harryho a Hermionu úkosem, svalil se na volnou židli a usnul.
„To vidím,“ utrousila Hermiona a obrátila svou sklenici dnem vzhůru. Na stůl skanula jediná a poslední kapka. „Tak abych už šla, Harry, je celkem pozdě…“ začala se zvedat.
„No to ne, zůstaneš tu přes noc, přece teď nepůjdeš domů!“ Sám se divil, kde se v něm bere tolik starostlivosti.
„Ach, Harry, ty se o mě bojíš, to je milé,“ vrhla se mu kolem krku, což ho totálně zmátlo. Tuhle Hermionu nepoznával. Kde je ta stará slečna Grangerová, která zahnala Ritu Holoubkovou do kouta?!
Se lví neotřesností ji chytil za rameno a odvedl do pokoje, který už byl vlastně její.
„Tady přespíš a nechci slyšet žádné námitky!“
Odpovědí mu bylo jen zamručení. Hermiona usnula stejně rychle jako předtím Sirius. Harry se odebral do ložnice, lehl si vedle Ginny a než usnul, ještě chvíli přemítal nad tím, jak náladové ženy dokážou být.
„Harry! Harry, vstávej, za deset minut tam máš být!“
Otevřel jedno oko a spatřil Ginny, jak s ním lomcuje.
„Kde, u Merlina?“
„Máte přece tu schůzi kvůli mistrovství!“
„Sakra! Sakrasakrasakrasakra!“ vyletěl Harry z postele a začal hledat čisté ponožky. Ginny ho mlčky sledovala, pak mu podala sendvič a hrst letaxového prášku. Harry se na chvíli rozmýšlel, zda hodit do ohně Letax či sendvič, nakonec však zelenými plameny odcestoval. Ginny sešla dolů po schodech.
„Jejda, ahoj Hermiono, neslyšela jsem tě přicházet,“ podivila se, když spatřila Hermionu s rozmazanou řasenkou bloumat po chodbě.
„Dobré ráno,“ zívla Hermiona. „Jsem tu už od včerejška.“
„Aha, kývla Ginny. „Nepůjdeme se nasnídat?“
Vtom někdo v jídelně tlumeně zaklel a po několika sekundách vyběhl Sirius. Letmo obě ženy pozdravil a byl pryč.
„On má být taky na té schůzi,“ plácla se Ginny do čela. „Počkat, a ty nepůjdeš do práce?“
„Nejsem v oboru mezinárodních kouzelnických vztahů jako ti dva workholici, ale v oddělení domácích skřítků,“ upozornila ji Hermiona. „A my máme v sobotu volno.“
Posadily se za stůl a Ginny si nalila kávu do svého oblíbeného žlutého hrnku s mrkající červenou kytičkou. Pak, v domnění, že jsou to ranní noviny, rozevřela Pettegollo, které tam pořád ještě leželo a pohlédla na Hermionu. Ta, když jí došlo, co Ginny drží v rukou, jí časopis vytrhla a do očí jí znova vhrkly slzy.
„Herm – “ začala Ginny udiveně. „Co je to s tebou?“
„Já…jsem…asi…“ Hermiona se zamračila na mrkající květinu a snažila se pointu vyjádřit nicneříkajícími gesty. Ginny na ni poplašeně zírala. „…no, však víš…přecitlivělá…před menstruací.“
Zpět na obsah