Čistokrevný rodiny napsal(a) Terka
Kapitola 1: Seznámení
Sedím si tak na posteli a nevím, co dělat. Jsem čarodějka z čistokrevné rodiny, i když mi nepřipadá, že by na tom mělo být něco zvláštního. Někteří čarodějové jsou na to hrdí a nechávají se spojovat s druhými čistokrevnými rody a tak dále, vždyť to znáte. Před dvěma měsíci jsme se přestěhovali z Francie sem do Anglie, tedy já a mí rodiče. Nevím, co dělat a tak jenom sedím na posteli a pročítám si mé nové knihy. Mám jantarové oči a vlasy černé jako uhel. Osobně si nemyslím, že jsem zajímavá. Vlastně bych se popsala jako obyčejná nenápadná holka.
Ani vlastně nevím, proč jsme se přestěhovali. Vždyť v Krásnohůlkách bylo docela hezky a ten jeden rok bych nějak přežila. Ale teď si najednou rodiče usmysleli, že se přestěhujeme.
Táta na mě volá z obývacího pokoje, že se půjdeme uvést do společnosti. Nemám vůbec náladu vstát z mé oblíbené postýlky, na které strávím v průměru polovinu svého života, a jít na nějaký nudný ples čistokrevných rodin. Ale tátovi na tom záleží a nechci si ho zprotivit. Příjde skřítka a snaží se mě obléct. Řeknu jí, že do šatů se snad zvládnu obléct sama a soukám se do nich. Děs. Asi nikdy nebudu sama se sebou spokojená.
S hlastitým ,,prásk" jsme se objevili před starobylou budovou. Táta nás seznámil se svým plánem a já už se smířila s tím, že nemá smysl odporovat. Když si táta něco zamane, tak s ním nikdo ani nic nehne. Ani máma. A to už je co říct.
Postupně obcházíme všechny kouzelnické rodiny, co se zde sešly. Nakonec se mi uleví, že všechno proběhlo tak hladce a mířím ke stolu. Táta mě však chytne za loket a povídá, že je tradicí, aby otec s dcerou a matka se synem tancovali úvodní tanec. Tak jsem nucena se vrátit na parket.
Tancujeme dobrou půlhodinu, než mi dovolí jít si sednout. Mám tak bolavé nohy, že se už asi nikdy nepostavím. Zvednu pomalu hlavu a vidím, jak Sirius Black flirtuje s nějakou žabou. Podívám se na něj a přemýšlím, co je na něm tak neuvěřitelně neodolatelného. No, inteligentně moc nevypadá, i když se tak snaží tvářit. Vzhled..., tak dobře je docela pohledný a ta holka na něm může oči nechat. Však co! Nic mi do toho není. Podívá se na mě a usměje se. Odpovím mu úšklebkem a vrátím se k masírování mých bolavých nohou.
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: Potter Povídky CZ - Harry Potter Fanfiction - http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=480