Čistokrevný rodiny napsal(a) Terka
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=480
Index
Kapitola 1: Seznámení
Kapitola 2: Já to asi nepřežiju!
Kapitola 3: Příjezd
Kapitola 4: Trapas!
Kapitola 5: Výběr brankáře a tupoun Sirius
Kapitola 6: Sníh! Hurá!!!
Kapitola 7: Scénka v knihovně
Kapitola 8: Siriusi, Siriusi
Kapitola 1: Seznámení
Sedím si tak na posteli a nevím, co dělat. Jsem čarodějka z čistokrevné rodiny, i když mi nepřipadá, že by na tom mělo být něco zvláštního. Někteří čarodějové jsou na to hrdí a nechávají se spojovat s druhými čistokrevnými rody a tak dále, vždyť to znáte. Před dvěma měsíci jsme se přestěhovali z Francie sem do Anglie, tedy já a mí rodiče. Nevím, co dělat a tak jenom sedím na posteli a pročítám si mé nové knihy. Mám jantarové oči a vlasy černé jako uhel. Osobně si nemyslím, že jsem zajímavá. Vlastně bych se popsala jako obyčejná nenápadná holka.
Ani vlastně nevím, proč jsme se přestěhovali. Vždyť v Krásnohůlkách bylo docela hezky a ten jeden rok bych nějak přežila. Ale teď si najednou rodiče usmysleli, že se přestěhujeme.
Táta na mě volá z obývacího pokoje, že se půjdeme uvést do společnosti. Nemám vůbec náladu vstát z mé oblíbené postýlky, na které strávím v průměru polovinu svého života, a jít na nějaký nudný ples čistokrevných rodin. Ale tátovi na tom záleží a nechci si ho zprotivit. Příjde skřítka a snaží se mě obléct. Řeknu jí, že do šatů se snad zvládnu obléct sama a soukám se do nich. Děs. Asi nikdy nebudu sama se sebou spokojená.
S hlastitým ,,prásk" jsme se objevili před starobylou budovou. Táta nás seznámil se svým plánem a já už se smířila s tím, že nemá smysl odporovat. Když si táta něco zamane, tak s ním nikdo ani nic nehne. Ani máma. A to už je co říct.
Postupně obcházíme všechny kouzelnické rodiny, co se zde sešly. Nakonec se mi uleví, že všechno proběhlo tak hladce a mířím ke stolu. Táta mě však chytne za loket a povídá, že je tradicí, aby otec s dcerou a matka se synem tancovali úvodní tanec. Tak jsem nucena se vrátit na parket.
Tancujeme dobrou půlhodinu, než mi dovolí jít si sednout. Mám tak bolavé nohy, že se už asi nikdy nepostavím. Zvednu pomalu hlavu a vidím, jak Sirius Black flirtuje s nějakou žabou. Podívám se na něj a přemýšlím, co je na něm tak neuvěřitelně neodolatelného. No, inteligentně moc nevypadá, i když se tak snaží tvářit. Vzhled..., tak dobře je docela pohledný a ta holka na něm může oči nechat. Však co! Nic mi do toho není. Podívá se na mě a usměje se. Odpovím mu úšklebkem a vrátím se k masírování mých bolavých nohou.Zpět na obsah
Kapitola 2: Já to asi nepřežiju!
,,Smím požádat Vaší dceru o tanec, pane?" A k mé smůle ještě Regulus Black, bratříček toho fešáka. Smůla. Modlila jsem se, aby táta řekl ne, protože pro mě bude zázrak, jestli se vůbec postavím.
,,Jistě, proč ne?" Tak to ti táto do smrti nezapomenu. Jdu s ním, s Regulusem, na parket a zapřísahávám se, že s ním nepromluvím ani slovíčko. Ani s tátou ani s Regulusem.
Začíná hrát hudba. Valčík. Jdu do toho. Snaží se ze všech sil, aby pro mne byl nějakým způsobem zajímavý. Nechápu, co kluci v té kouli na krku mají. Chvíli se vychloubá, potom prosí, abych mu o sobě něco řekla. Mlčím. Smutně a zároveň naštvaně na mě koukne.
Tanec skončil a já se plížím zpět na židli. Unaveně vzdychnu a posadím se. Moje nohy jsou už úplně rozmixované. Chvíli jenom tak přemýšlím a relaxuju a snažím se smířit s tím, že mi Regulus ve škole zřejmě nedá pokoj.
Začínám prosit mámu, abychom šli domů a k mé velké úlevě se nakonec uvolí k prosbám u táty, který nakonec, i když nerad, svolí. Vyjdeme po schodech nahoru k východu a já se naposledy otáčím. Kouknu se a zavadím pohledem o Siriusův. Zašklebím se a vyběhnu ven za mámou.Zpět na obsah
Kapitola 3: Příjezd
Tak a už zase ležím usoužená na posteli. Houknu na mamku a na taťku, že zítřejší výlet do Příčné ulice nějak přežiju, a že jdu spát. Budíček nastavený na šest ráno, abych se ještě stihla naučit něco z lektvarů. Lehnu si a hned usnu. Během několika minut, jak mi to alespoň připadalo, mi u hlavy zase drnčí zvonek a já se chopím knížky do lektvarů. Mnoholičný lektvar... starý... Použití dračí krve... starý... Myslím, že zase usnu... Uáááh...
,,No tak, Claire! Honem dolů! Máme málo času. Dnes odjíždíš a nemáš ani hábit. Jenom učebnice! TAK SAKRA VSTÁVEJ, LENOCHU!" Zakřičela to s takovou vervou, že jsem rázem sletěla z postele. Přiskočila skřítka a začala mi obvazovat nohu. Dlouho mi trvalo, než jsem ji uklidnila a ona obvaz zase namotávala zpět. V rychlosti se obleču a utíkám z pokoje.
,,Tak jakpak ses včera bavila?" začne táta. Propaluju ho pohledem. Ten na mě nechápavě hledí. Přemůžu se a řeknu: ,,Obětoval jsi svou dceru, která sotva chodila, tomu tupci Regulusovi!"
,,Promiň. Omlouvám se."
,,Hmmm..," zamumlám s plnou pusou. Máma se na mě podívá pohledem: Ty nejsi naše dcera, ale na to jsem si zvykla.
,,Ty šaty ti vskutku slušely," povídá máma.
,,Díky. Omluvíte mě? Musím se jít trošku upravit, než půjdeme pro ty hábity." vykrucuju se.
,,Jasně," řeknou táta s mámou současně. Usměju se a utíkám do pokoje.
Švihnu věci do školy na postel a začínám balit. Chybí mi už jenom hábity. Seběhnu do předsíně odkud se pomocí letaxu přemístíme na Příčnou ulici. Tam v rychlosti nakoupím hábity a jdu s nimi za rodiči, když do někoho vrazím.
,,Omlouvám se." zamumlám a začínám sbírat krabice. Ten někdo mi pomáhá.
,,To nic, nic se nestalo." Zvednu hlavu a vidím zrzavou dívku. ,,Ahoj ! Já jsem Lilly."
,,Claire." představím se. Trošku se zapovídáme, když si uvědomím, že musím za tátou a mámou. ,,Promiň Lilly, ale už musím jít. Rodiče mě budou postrádat."
,,Tak se uvidíme ve vlaku do Bradavic! Měj se!"
,,Ahoj!"
,,Kdes byla? Za dvě hodiny ti jede vlak do Bradavic! Pospěš si!" Společně se přemístíme domů, kde v rychlosti uložím hábity do kufru. Během chvilky už jsem nachystaná dole v předsíni.
,,Toho cestování je pro dnešek až dost!" pomyslím si a chytnu se tátovy paže. Objevíme se na nástupišti a já se loučím s rodiči. Májí ještě hodně práce, a tak se omluvili, že tu se mnou nemohou počkat. Nevadí. Začnu pohledem zkoumat nástupiště a zároveň hledat Lilly.
,,Ahoj!" vykřiknu, když ji spatřím.
,,Čau! Tohle jsou moje další dvě kamarádky: Kate (ukázala na hnědovlásku vedle sebe) a Monica (blondýnka vedle Kate). A tohle je Claire (ukázala na mě pochopitelně)." Všem jsem jim podala ruku a společně vyrážíme hledat kupé.
Lilly mě postupně seznamuje s tím, jak to na škole chodí. Přikyvuju a nemůžu se dočkat, až Bradavice uvidím.
Netrvá dlouho a stanou se z nás všech kamarádky. Společně se bavíme o prázdninách a o klucích. Monica se přizná, že se jí líbí Sirius, tak se jí zeptám co na něm vidí.
,,Je celej úžasnej!" Aha. Ale potom mám tu čest se s jejím nápadníkem a jeho kumpánem seznámit osobně. Siria už jsem znala, ale toho vedle ne. Nosil brýle, a jak jsem později zjistila, je hrozně zamilovaný do Lilly, která si jeho vztah nechce připustit a rozhodně ho neopětuje.
,,Zdravím tě," otočí se ke mně Sirius. Ignoruju to, ale potom se odhodlám a povídám:
,,Čau." Zabořím hlavu do knihy a čtu. Napodobuju tím Lilly, alespoň do té doby než Kate vykřikne. Black na ni totiž použil netopýří zaklínadlo. Vytasím hůlku a obratem ji odčaruju. Potom hůlku obrátím na Siria a křiknu: ,,Vypadni!" Vypadlo to ze mě s takovým odhodláním, že se otočili a mazali pryč. Zavřela jsem dveře kupé a posadila se zpět na sedačku. ,,Dobrý, Kate?" zeptala jsem se.
,,Jó v pohodě. Tohle dělají v jednom kuse! Mimochodem, kde jsi sehnala to protikouzlo? Nikdo ho nezná."
,,Učili jsme se ho v Krásnohůlkách," řeknu a zase se začtu. Celou zbývající cestu vlakem se nic nestane.
Tak už jsme v Bradavicích a já zjišťuju a zároveň dávám holkám za pravdu, že jsou užásné krásné a tajemné. Už se nemůžu dočkat až budu uvnitř! Vstupní brána se otevře a žáci se nahrnou dovnitř. Rozlišují nás jenom barvy na školních hábitech.Zpět na obsah
Kapitola 4: Trapas!
Společně se poušíme do sváteční večeře. Sirius se zase tváří normálně a zaujatě se baví se svými kamarády, kteří se na mě otáčejí. Hodím po nich ten nejhrozivější pohled, který jsem schopna ze sebe vymanit a otočím se k nim zády.
Konečně jsme už ve svých pokojích a já se nemůžu dočkat až se vrhnu do postele z nebesy. Holky však nevypadají zdaleka tak unaveně, jako já. Kate přemlouvá všechny, včetně mě, abychom zašly za Siriem a řekli mu, aby si s ní dal rande. Nakonec to vzdá a hodí po mně polštář. Popadnu další dva a hodím je po všech přítomných. Vstaneme a nastává zuřivá bitva. Všechny jsme jenom v nočních košilkách, které jsou do půli stehen a vrháme se na sebe a křičíme. V tom se otevřou dveře a holky mě vyhodí před pokoj. Já celá rozcuchaná a jenom v noční košili si uvědomím, že na mě zírá celá parta Siriuse Blacka. Omluvně se usměju, ale potom si uvědomím, kdo to je a hodím po nich opovržlivý pohled. Zabuším na naše dveře, ale holky mě odmítají pustit dovnitř. Sakra! Co teď? Nasadím kamenný výraz a s polštářem v ruce odpochoduju do pokoje nějakých holek.
Asi po pěti minutách zase otevřu dveře a vyplížím se ven. Otevřu dveře našeho pokoje a uvidím holky, jak spokojeně oddechují na svých postelích. Lehnu si na tu svoji a v momentě usnu.
Ráno mě propudí hlasité houkání klaksonu. Lilly si zřejmě zase vystřelila z Kate, ale neuvědomila si, že mě tím probudila.
,,Promiň, Claire! Ale musíš uznat, že to stálo za to!" Podívala jsem se na Kate a na její výraz a propukla v hlasitý smích.
V rychlosti jsem se oblékla a utíkala společně s kamarádkami do Velké síně na snídani.Zpět na obsah
Kapitola 5: Výběr brankáře a tupoun Sirius
Společně jsme doběhly do Velké síně a pořád probíraly zážitek z rána. Nasnídaly jsme se a já s Lilly jsme šly do knihovny. Potřebovaly jsme si něco přečíst a navíc jsem zdejší knihovnu ještě neviděla.
Vyšly jsme na malý okamžik ven před školu a chvíli se procházeli, když se něco stalo: Slyšela jsem hlasitý křik od jezera. Lilly slíbila, že mi skočí pro rozvrh, a tak jsem se tam vydala sama. To jsem si mohla myslet! Kluci ze Zmijozelu zase týrali malého prvňáčka na břehu jezera! Utíkala jsem tam. Když mě zpozorovali, vůbec se nelekli, ale naopak se zeširoka usmáli. Zapomněli udržovat kouzlo, prvňáček neudržel rovnováhu a spadl do jezera. Zřejmě neuměl plavat, a tak tam sebou jenom házel a topil se. Koukla jsem na ně. Nic nedělali! Bože, co to jsou za pokrytce? pomyslela jsem si. Rozběhla jsem se a skočila do vody pro prvňáčka. Ten už byl skoro bez dechu a téměř na dně jezera. Plavala jsem k němu a chytla ho za paži. Vší silou jsem s ním plavala k hladině. V tom mě něco chytlo za kotníky a těsně pod hladinou mě to zachytilo. Nemohla jsem plavat dál. Vší silou jsem poslala prvňáčka nad hladinu, kde ho nějaké ruce uchopili a vyzdvihli nad hladinu. Začala jsem řešit svůj problém. Sakra! Uvědomila jsem si totiž, že dostat se na břeh je asi stejně složité, jako zabránit Siriusovi a spol, aby se uklidnili. Takže jsem něměla skoro žádné šance.
Lilly, hned jak se zmocnila rozvrhů utíkala k jezeru. Všimla si, že se asi projevila moje statečnost a navíc si všimla mojí stuhy do vlasu, která plavala na hladině. Rozhlédla se ale neviděla mě. Položila rozvrh a brašnu vedle té mojí. Podívala se po nejbližších lidech. Zmijozeláci samozřejmě
utekli a prvňák už se bavil se svými spolužáky. Dostala o mě strach. Nejblíž byl bohužel jenom James. Křikla na něj:
,,Hej Jamesi!" už to oslovení ho zarazilo. ,,Můžeš mi pomoct?" zařvala. Já se mezitím skoro dusila pod hladinou.
,,Jasně!" křikl a utíkal k jezeru.
,,Chytni mě za pas a spusť těsně nad hladinu, prosím." Sundala si šátek a James ji poněkud ostýchavě uchopil za pas a pomalu spouštěl k hladině. Už jsem viděla její obličej. ,,Ještě trošičku níž." Bylo vidět jak to Jamesovi činí potíže, ale Lilly se na něj povzbudivě usmála a on ji ještě trošku spustil. Lilly byl příjemný jeho dotek až se toho sama lekala. Natáhla ke mně ruku a zatáhla. Myslela jsem, že mě chce snad roztrhat. Nakonec jsem se naštěstí přece jenom dostala nad hladinu. Lehla jsem si na břeh zatímco jsem pozorovala následující. Lilly zavrávorala a mířila do jezera. James se ji snažil zachránit a spadl do jezera místo ní. Pořád ji pevně držel a tak Lilly zůstala suchá. James byl mokrý a stále ležel ve vodě. Odšťouchl Lilly, která se okamžitě postavila. Nemohla tomu uvěřit. Natáhla k němu ruku a pomohla mu vstát. Kapala z něho voda a Lilly se na něj nemohla přestat dívat. Koukali se na sebe pěkně dlouho a oba měli úsměvy na tvářích. Najednou... ani nevím jak se to stalo... oba sklopili pohled a vraceli se ke kamarádům. Sirius mě z povzdálí pořád sledoval. Lilly si lehla vedle mě na břeh a projevila zájem o to, abych se usušila. ,,Rozkaz generále!" řekla jsem a provedla to, oč žádala.
Po bylinkářství byla hodina Obrany proti černé magii. Přežila jsem obě hodiny ve zdraví a právě mířila na přeměňování, když mě zastavil Potter.
,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se.
,,Ehm... no... jenom jsem ti chtěl oznámit, že dneska okolo šesti je konkurz na brankáře Nebelvírského famfrpálového týmu, takže...no, kdybys chtěla, tak přijď." Hned potom odešel.
,,On si snad myslí, že tam půjdu!" vyhrkla jsem na Lilly.
,,Nic proti Claire, ale tobě to jde fakt skvěle a famfrpál je pro nás všechny důležitý a my potřebujeme dobrého brankáře. Takže alespoň kvůli mě," hodila po mě psí oči.
,,Odkdy se zastáváš Pottera?" Lilly zčervenala.
,,Já nevím."
,,Ale no tak. Nejsem slepá! Oba jsem vás moc dobře viděla" Lilly se z toho ale chtěla vykroutit.
,,Jak chceš, nebudu se motat do famfrpálu, když se už dneska nezeptáš na Pottera!"
Dorazili jsme na přeměňování se zvoněním a rychle si sedly do posledních lavic. Dávaly jsme celou hodinu pozor a když ke mně přišla McGonnagalová a chtěla, abych přeměnila špendlík v kočku, podařilo se mi to hned na poprvé a získala jsem pár bodů pro Nebelvír.
Byl už večer a já seděla v knihovně. Dobře, ne večer, ale pět hodin. Sepisovala jsem poslední úkoly, které nám dneska učitelé dali, když si ke mně přisedl pobledlý kluk.
,,Čau, Claire," řekl. ,,Jmenuju se Remus a potřebuju knihu, ze které teď sepisuješ pojednání. Můžu si přisednout?"
,,Jasně. Stejně už to budu mít a za chvíli už půjdu. Nepatříš ty náhodou do party Siriuse Blacka a Jamesa Pottera?"
,,Když to tak bereš, tak jo."
,,Připadáš mi totiž docela v pohodě."
,,Dík. Čteš ráda knihy?" zeptal se dychtivě.
,,To si teda piš, že jo. Posledně jsem četla..." Náš rozhovor se soustředil spíše na knihy a Remus skoro zapomněl na úkol, který měl napsat.
,,Myslím, že bys na ten výběr měla jít." řekl najednou.
,,Proč si to myslíš?" zeptala jsem se.
,,Protože zase tolik lidí, kteří by chtěli být brankářem není a James je potom pěkně dlouho nešťastný."
,,Je mi fuk, jestli je šťastný nebo nešťastný. I když zas tak docela ne. To víš. Lill. Čekám až ji konečně dostane."
,,Někdy je to těžší než si myslíš." řekl a já jsem nevěděla co říct.
,,Tak dobře. Kvůli tobě a Lilly."
,,Kvůli Lilly?" zeptal se překvapeně.
,,No jasně. Poslední dobou se taky nějak zajímá o famfrpál. Už musím jít. Na ten trénink." Vzala jsem si svoje popsané i prázdné pergameny a naposledy se otočila na Remuse. ,,Myslím, že jsi fajn na to, že jseš ve spolku s Blackem a Potterem. Ahoj!"
,,Dík. Držím ti palce!" rozloučil se.
Přešla jsem společenskou místnost a došla do pokoje, kde jsem si pergameny s úkoly uložila do šuplíku.
,,Tak jdeš nebo ne?" ozvala se Lilly.
,,Jo!" řekla jsem a blížila se ke dveřím.
,,Určitě to zvládneš," dodala Lilly, Kate a Monica.
,,Dík. Zatím!" řekla jsem a vyběhla ze společenské místnosti. Stavila jsem se pro koště a šla na famfrpálové hřiště, kde jsem se postavila až na konec řady.
Bylo tam mnoho dobrých brankářů a používali hodně triků. Už jsem se chtěla otočit a vzdát to, když jsem si uvědomila, že jsem poslední čekající a na řadě.
,,Zdravím tě." řekl Potter.
,,Hmmm..," odpověděla jsem a skočila na koště. Okamžitě jsem se s velkou rychlostí vznesla k obručím. Potter na mě poslal střelce, kteří se mě snažili oklamat, ale já se nedala. Chytila jsem každou střelu bez nějaké větší námahy. Když jsem letěla dolů, viděla jsem zklamané obličeje mých soupeřů. Sesedla jsem vedle Pottera, který na mě užasle zíral. Hodila jsem po něm americký úsměv a čekala co řekne.
,,Dobře, dobře. Byli jste všichni dobří, ale po poradě týmu jsme se rozhodli pro Claire!"
,,Dík." řekla jsem jen, protože jsem nevěděla jestli mám jásat nebo se vzdálit.
Potter se ke mně přiblížil a říká: ,,Díky moc, moc, moc. Zachránila jsi náš tým!" Potom se ke mně přiblížili všichni spoluhráči a postupně mě objali. Společně jsme potom zamířili do společenské místnosti. Potter vešel a zvedl palce. Já se jenom usmála.
,,Promiňte, ale musím jít. Jsem strašně unavená." Už jsem se chtěla vzdálit, když se přiblížil Remus a taky mi pogratuloval. Chvilku váhal, ale potom mě i objal. Usmála jsem se na něj a popřála dobrou noc. Vyběhla jsem po schodech nahoru a svalila se na postel. Holky po mě zvědavě koukaly.
,,Tak co?" Zvedla jsem dva palce a holky začaly jásat.
,,Skvělý!!! Claire je nejlepší!!!" Řvaly jak pominuté.
,,Klid holky. Nejúžasnější Claire by si ráda zdřímla."
,,Jasně... Tak dobrou." řekly. Já se převrátila nabok a usnula.Zpět na obsah
Kapitola 6: Sníh! Hurá!!!
Po výběru brankáře, tedy mě, jsem začala být oslavována. Moc se mi to nelíbilo, ale zvykla jsem si. Po snídani jsem se vydala, společně s mými třemi nejlepšími kamarádkami na hodinu nicnedělání, tedy na Dějiny čar a kouzel, ve kterých jediný člověk, který si dělal poznámky byla Lilly. Jediné volné místo bylo vedle Petříčka, k mé veliké smůle. Hned, jak začala hodina se pustil do ,,nenápadných" vyzvědačských otázek. Prý: Líbí se ti tady? Myslíš, že jsem tupec? Protože kluci to tvrdí, víš? (Na to jsem raději neodpovídala) a v neposlední řadě : Líbí se ti Sirius? Tak v té chvíli mi zaskočila sušenka, kterou jsem právě jedla.
,,Ty ses asi zbláznil nebo co? Vždyť je to neskutečně..." Váhala jsem. Profesor Binns se na mě podivně podíval a já se omluvila, že musím na záchod. Ještě přede dveřmi jsem se otočila ke třídě a zjistila, že Petříček se právě otáčel k Siriusovi a podával mu jakýsi papírek. Když zjistili, že se dívám, schovali jej pod lavici.
Na záchodě jsem se snažila vykuckat tu sušenku z plic a přebrat si to, co se stalo. Tak Sirius vyzvídá? Hmm... odpovědla jsem pravdivě, takže se vlastně nic moc nestalo. Vrátila jsem se zpátky do hodiny, protože by bylo podezřelé, kdybych tam proseděla celou hodinu. Petříček už otevíral pusu, ale já jsem po něm vrhla pohled typu: zkus se ještě na něco zeptat a uvidíš! S tím zase sklapl a já si k údivu ostatních začala psát poznámky. Na konci hodiny jsem na Lilly čekala u dveří, když do mě vrazil Regulus a porazil mě. Když jsem si tak ležela a koukala na toho hnusnýho týpka nade mnou, kterému nesnesitelně páchlo z huby, přemýšlela jsem co na mě vidí. Prudce jsem ho odstrčila až hlavou narazil do zdi. Nic se mu nestalo. Škoda! Potom jsme s Lilly odplachtily zase pryč.
Na nedaleký víkend byly povoleny návštěvy Prasinek. Hodně jsem se tam těšila, protože o nich všichni básnili. Hlavně o Medovém ráji.
Ten týden před tím začalo sněžit! Miluju sníh a tak jsem se hned ráno vydala ven a rozvalila se do sněhu. Lilly za mnou nechápavě stála a tak jsem ji do toho nechápavýho obličeje hodila kouli sněhu. Oplatila mi to, a za chvíli se strhla úžasná koulovačka, ke které se postupně přidávala celá škola. Sirius šel zrovna okolo a česal se. Tvářil se tak povrchně, že jsem si nemohla odpustit jednu velkou hromadu sněhu do jeho hlavy. Hned se mi ulevilo. Napůl naštvaně se na mě podíval. Hodila jsem po něm vítězný pohled. Začal mě nahánět po pozemcích. Já mu stále utíkala, až mě něco napadlo. Zastavila jsem. Všichni se na nás dívali. Zvlášť závistivě dívky. Nechápavě se na mě podíval. Vyčarovala jsem nad ním sněhuláka, a než stačil zareagovat, už se v něm topil. Ha há! Asi jsem byla naivní, že by to nechal bez oplaty. Když jsem okolo něj procházela vyčaroval pode mnou díru z ledu a já do ní spadla. Byla jsem celá mokrá a navíc jsem ztratila hůlku. V tom se nade mnou objevil Sirius a v ruce držel mou hůlku.
,,Chceš hůlku?"
,,Dost zbytečná otázka nemyslíš? Pokud vůbec pokrytci jako ty, myslí." Zmrzl mu úsměv na rtech. I když jsem seděla v té ledové díře a nebylo mi skoro pomoci, stejně jsem v sobě nemohla udržet vítězoslavný pohled. Odešel. I s mojí hůlkou. Sakra! Přišla Lilly a pomohla mi ze šlamastyky.
Hned nato se objevila McGonnagalová a my jsme se všichni museli odebrat do hradu. Řeknu vám, že máte velké štěstí, že jste nikdy nepotkali Filche, protože my jsme si to všichni odskákali a vytírali jsme podlahu celé dopoledne, protože byla sobota. Trápili jsme se nad smetáky, ale smáli se.
Na příští den jsem se rozhodla si zajít k Siriusovi pro hůlku. Držte mi palce!Zpět na obsah
Kapitola 7: Scénka v knihovně
Po té sněhové nadílce se až do jara nestalo nic zvláštního. Sníh začal tát hned po mém vyválení se v něm. Na jaře dostal Srabus do kokosa kokosem! Ne, vážně! Nekecám! Nevím sice, kde ho James sehnal, ale švihnul ho po Srábkovi takovou silou, až se mu podlamovala kolena. James sice dostal trest, ale když na něj šel usmíval se od ucha k uchu. Chudák Srabus.
Samozřejmě jsem si ulila pár trestů, trapasů a tak, ale nic moc. Lilly s Jamesem se pořád nemohli odhodlat. Koukali na sebe bez ustání, ale nepromlouvali. Kate s Remusem si většinou povídali. Já a Monica jsme neměly moc společného a tak jsem často seděla v knihovně.
Sepisuju si tam esej do OPČM a hledám správnou knihu a v tom mě něčí ruka zezadu chňapne a já ucuknu.... neskutečně rychle... až vrazím do stolku s nějakými knihami a ty spadnou na zem... okamžitě je začnu sbírat a ten někdo mi pomáhá. Omylem se dotknu jeho ruky a okamžitě se rozklepu. Všechny knihy už jsem sesbírala otáčím se a zjišťuju, že je to opět Sirius.
Podívám se na něj a on jenom řekne:
,,Promiň nechtěl jsem tě polekat."
,,V pohodě," odseknu a vracím se ke svému stolu. Začínám psát a zjišťuju, že mě Sirius pozoruje. ,,Co je? Chceš ještě něco?"
,,Bude ti vadit, když se přidám?" Jeho plány mu ale překazila nějaká šesťačka, která si mu sedla na klín a začala ho hladit po vlasech. Znechuceně jsem se na ni podívala. Sirius se na mě ostýchavě podíval.
,,Mohli byste se jít cukrovat jinam? Dělám tu úkol."
Odešli z knihovny, ale zhruba za půl hodiny se Sirius vrátil. Viděla jsem ještě mizet smutnou blonďatou kštici. Sedl si ke mně.
,,Proč jsi to udělal?" řekla jsem napůl smutně, ale nezvedla oči od knihy.
,,Ty bys to taky udělala, kdyby tě někdo pořád pronásledoval. Pořád na mě dohlíží. Nedává svobodu. Je to neskutečně děsné," řekl. Ani nevím, proč... mi to řekl. Podívala jsem se na něj.
,,Myslela jsem, že ti je vcelku fuk, které dívce co řekneš a že se nestaráš o jejich city. Nedokážeš si představti, co se s nimi děje, když s nimi začneš chodit. Nikdo. Prázdno. Žádná holka s ní nechce kamarádit. Má jenom tebe. Zcela chápu, proč za tebou chodí. I když je vůči tobě nefér, to musím uznat, že tě omezuje," mrkla jsem na něj.
,,Já se v ženských nevyznám! A to jsem už chodil skoro s každou!"
,,Tím se chlubíš?" zeptala jsem se a oči upřela na můj esej. Chytil mě za bradu a pomalu ji zvedal až jsem mu viděla do očí.
,,Ty věříš, že se tím chlubím?"
,,Až mě pustíš, možná odpovím." Pustil téměř okamžitě. ,,Tak trochu, protože tě člověk nevidí jinak než se naparovat, i když musím přiznat, že jako sněhulákovi ti to slušelo!" zasmála jsem se.
,,Vážně? Tak to se začnu převlékat." Nastal výbuch smíchu. Nemohla jsem uvěřit tomu, že si se Siriusem povídáme tak krásně. Seděli jsme tam tak pěkně dlouho a... nemůžu tomu uvěřit... mi bylo skvěle.
Dodělala jsem dokonce i eseje pro ostatní učitele. Byla to chvilka a já myslela, že chci ještě nějaký úkol. Byl vážně milý.
,,Na co myslíš?" zeptá se mě a já překvapením nadskočím.
,,CCCCo??"
,,No nic, jen jsem se ptal na cos myslela?!"
,,No... teda.. Ty jsi ten poslední komu bych to řekla!" zakoktám. Podívá se na mě, jako by to snad mohl vyčíst z očí. Dlouho se díváme jeden druhému do očí. Má tak krásné oči. Asi brzy upadnu do bezvědomí. Myslím, že už je čas odebrat se do společenské místnosti, než se stane něco, co bych nechtěla. Začal se usmívat. Možná ještě chvilku. Ne! Zaprotestovala jsem sama proti sobě. Zvedám se. ,,M-musím už jít. T-tak se měj."
,,Počkej! Půjdu s tebou."
,,Hmmm..," nevím co říct. Mám mu to zarazit nebo se nechat doprovodit? Nakonec svolím a pomalu postupuju k naší společenské místnosti. Cuká se mnou každý jeho letmý dotek.
Před portrétem Buclaté dámy se zastavíme a já nevím co dělat.
,,Mám něco na oblečení, že na mě tak zíráš?"
,,Nemáš vůbec žádnou chybu na oblečení."
,,To známe," řeknu a usměju se. Podíval se na mě. V tom jsme uslyšeli Filche. Buclatá dáma už zase usnula a budit jí by bylo daleko horší než potkat Filche, což by se stalo tak jako tak. Podívali jsme se na sebe a on neváhal. Chytil mě za pravou ruku a táhl mě pryč. Filch pořád za námi. Nevěděla jsem co dělat. Už byl těsně za námi, když mě Sirius zatáhl do nějaké tajné úzké postranní chodby. Musela jsem se na něj doslova nalepit, aby nás neobjevil. Na chvíli se zastavil a zdálo se, že slyší jak hlasitě dýchám. Sirius začal zmatkovat a vrtět sebou. Rozhodla jsem se a vlepila mu dlouhou pusu. Zdál se překvapený, ale vzápětí pochopil. Oba jsme se podívali, stále přilepení na sobě, jak je na tom Filch. Už byl dávno pryč, ale já se nechtěla odlepit. Pokračovala jsem v polibku. Oddával se. Potom jsem se od něj odlepila a chvilku jsme měli rty těsně u sebe a měli zavřené oči.
Potom jsem utekla do společenské místnosti. Siriusovi to chvíli trvalo, ale nakonec mě doběhl. Usmála jsem se na něj. Když se ke mě blížil věděla jsem co chce. Položila jsem mu ruku na ústa a řekla:
,,Copak, copak?" Nechápavě se na mě podíval a já utekla do pokoje. Zajímavý den.Zpět na obsah
Kapitola 8: Siriusi, Siriusi
Ráno jsem spěchala na snídani a společně s Lilly, která se zachvěla při každém jenom letmém Jamesově pohledu. Šťouchla jsem do ní a ona na mě hodila nechápavým pohledem. Sirius přišel trošku později a sedl si vedle mě. Nahýbal se a byl čím dál blíž. Vstala jsem a sedla si vedle Lilly po druhé straně. Sirius na mě nechápavě koukal. Pokrčil rameny a hodil na mě tázavý pohled. Nasadila jsem výraz: Nerozumím. Jeho úsměv rázem ochabl.
,,Potřebuju potom s tebou mluvit."
,,Kdy?" zeptala jsem se a neodtrhla oči od snídaně.
,,Hned, v knihovně."
,,Co ti chce?" zeptala se Lilly.
,,To kdybych věděla." zalhala jsem, zvedla se a šla pomalým krokem ke knihovně.
Rozhlédla jsem se, ale on nikde. Začala jsem procházet regály. Bezvýsledně. Co to na mě hraje? Otočím se a chci vyjít z knihovny. Něčí ruka mě chytla za pas a stáhla za sebou. Skepticky se na mě podíval.
,,Co se děje?" řekla jsem a nedívala jsem se mu do očí.
,,Co myslíš?" řekl a pomalu mi hlavu posouval tak, abych mu viděla do očí. ,,Co se to s tebou děje?" zeptal se náhle.
,,Nic! Vůbec nic! Nemám ponětí co tu dělám!"
,,Lžeš!"
,,Jak to můžeš vědět?"
,,Zase se mi nedíváš do očí."
,,Aha. A to si jako myslíš, že po tobě skočím, jako všechny holky přede mnou? Myslíš, že chci skončit jako samotář? Vůbec ne! Nevím, co to se mnou včera bylo. Možná jsem se trošinku zasnila, ale to je všechno! Opravdu." V tu ránu mě pustil. Sklonil pohled. ,,Copak? Aspoň jsi zjistil, jaké to je, když odkopneš holku, co je do tebe bouřlivě zamilovaná."
,,Jo tak. Dík za lekci," řekl jen a odešel.
To jsem fakt taková mrcha? Jenom jsem vyjádřila myšlenky. Dobře! Možná ne všechny. Podívám se z okna a sleduju jak James sedí pod vrbou a Lilly se k němu pomalinku blíží. James zvedl hlavu a rychle vyskočil. Lilly pohodila vlasy a začali rozhovor. Oba si sedli pod vrbu a vypadalo to, že se baví. Myslím, že bych měla Siriusovi říct, co k němu cítím. Vypadal tak slíčeně, když jsem mu řekla, že je takový jaký je. Bože! A co když mi ublíží???
Znovu se podívám z okna a vidím, jak si Lilly pokládá Jamesovi hlavu na hruď. Oba vypadají tak zasněně. James něco poví Lilly. Ta se na něj nevěřícně otočí a potom mu vtiskne pusu. Dál už se na to nemůžu dívat. Rozhodnu se. Běžím za Siriusem. Vidím, jak se blíží k astronomické věži. Jdu za ním. Sedne si tam a já na něj promluvím.
,,Siriusi?"
,,Copak? Přišla ses znovu vysmívat? Tak to si běž prosímtě najít jinou oběť."
,,Nic takového nemám v úmyslu." Pořád se neotáčí. Začne ze sebe chrlit své pochybení. Už to nemůžu vydržet. Přiblížím se a on si v zápalu věci ani nevšimne, že se k němu blížím nesnesitelně rychle. V půlce věty ho přeruším. Políbím ho. Už zase ten neuvěřitelně krátký a úžasný zážitek. Odtrhne se jako první.
,,Co to děláš?" vykulí oči.
,,Coby? Právě jsem tě políbila," řeknu a políbím ho znovu a znovu. Po chvíli mě obejme kolem pasu a přistrčí si mě blíže k tělu. Začíná naléhat. Oplácím tak, jak dává. Nakonec se odtrhnu a už vidím zase jeho oči. ,,Snad zase nechceš něco říct. Zbytečná ztráta času," usměju se.
,,Takhle se získává klučičí srdce. Nalákáš ho a potom mu celou dobu, kdy se nechceš nechat políbit, připadáš krásnější. Je to zajímavý. Wow! Jenomže já asi prasknu jestli mi teď nevyhovíš."
,,Tak to máš smůlu," řeknu a utíkám chodbou. On za mnou. Potom si vzpomenu na naši první pusu a blížím se k té tajné chodbičce. Narvu se tam a po chvíli i Sirius, který vyhrkne:
,,Pamatuješ?"
,,Jak by ne! Bylo to teprve nedávno!" řeknu a zase se na něj tisknu. Věnuju mu dlouhatánský polibek. Pořád je to stejně neuvěřitelné. A doufám, že taky nikdy nezatracené. Sirius se odtrhne a povídá:
,,Ty chceš všechno obětovat?"
,,Co? Myslíš jako přátelé? Kdepak! Opravdoví zůstavají i v takových chvílích a jsou pořád stejně přející." Usměju se a společně míříme ke Společence.
Další mé povídky na tepa.blog.czZpět na obsah