Index

Kapitola 1: Kapitola 1-Dej mi pokoj!
Kapitola 3: Kapitola 3 - Pobertové
Kapitola 4: Kapitola 4 - V knihovně
Kapitola 5: Kapitola 5 - Závažná nabídka

Kapitola 1: Kapitola 1-Dej mi pokoj!

"Nech mě už na pokoji!" zahřímala Danielle, když už po sté za ní doběhl Sirius se svým návrhem.
"Ale no tak...Danny...Co by jiné holky za to daly..." přesvědčoval jí stále Sirius.
"Máslový ležák!" vyhrkla na buclatou dámu heslo do Nebelvírské věže.
"Tak ať si tě ty ,holky, co by za to daly nevímco´sežerou samou láskou!" vpálila mu do ksichtu a naštvaně odpochodovala do dívčích ložnic. Bože ten jí tak štval! Zatracený Sirius Black! To, že je hezký neznamená, že se vyspí s každou holkou! Teda aspoň mě nedostane! bylo jediné co si pro sebe v duchu stále opakovala.

"Tak co? Už chodíš s Daninelle?" poškleboval se James Potter, když si Sirius přisedl k Pobertům.
"Ne...Nechce..." zamručel naštvaně a hleděl před sebe, kde seděl Remus a něco opisoval.
"A ty se jí divíš?" zasmál se James, který se zrovna ohlédl po Lily, která prošla kolem. Ta mu mávla rukou na pozdrav a zašla do dívčích ložnic.
"Co je špatného na tom, že s ní chci chodit? Ostatní holky se na to jen třesou! Co je na tom špatného? No řekni co?!" dožadoval se Sirius naštvaně odpovědi.
"Dej jí už pokoj..." ozval se Remus od svého psaní.
"Ále, co tě přimělo promluvit, drahý náměsíčníku?" Sirius zaměřil svůj pohled na Remuse.
"Asi to, že se nemůžu soustředit, když pořád žvaníš o té Dannielle...A navíc...Ona s tebou chodit nebude, tvé lsti už dávno prokoukla Tichošlápku takže....Být tebou, tak si najdu jiný vhodný objekt..." zamumlal Remus a otevřel učebnici.
"Ach tak...Takže pan Náměsíčník se stará o mé holky?!" zvýšil Sirius nebezpečně hlas.
"Ehm...Kluci? Cítím, že se tu schyluje k hádce...Mohli byste toho prosím nechat?!" ozval se zmateně James a přejížděl pohledem z jednoho na druhého.
"Ať se nestará o to, s kým chci chodit nebo nechci!" dožadoval se Jamesova souhlasu Sirius.
"Ať mě neruší v učení těma žvástama!" postavil se vztekle Remus a teď oba dva se Siriusem na sebe vztekle zahlíželi.
"Tak dost! Remusi já tě nepoznávám a tebe taky ne Siriusi! Náměsíčníku...Klidně se dál uč, my tady se Siriusem na chvíli vypadneme ven..." odstrčil James pro jistotu Siriuse dál od Remuse a pomalu ho dostrkal až k obrazu.

Dannielle se procházela po trávníku na školních pozemcích, když tu do někoho vrazila. Nejdřív uviděla jen černé vlasy a tu tvář...
"Siriusi nech mě- Jo to seš ty..." dodala, když uviděla, že ta tvář se přece jen liší od té Siriusovy. Regulus se zamračil a hrubě od sebe Dannielle odstrčil.
"Dávej si bacha...Kam vůbec hledíš?!" osopil se na Dannielle. Danny se pohrdavě ušklíbla a naštvaně odpověděla:
"Tak tam nemáš tak blbě stát! Kdybys tu nebyl tak-"
"Regulusi! Okamžitě vypadni!" uslyšel hlas, který ji byl tak neuvěřitelně protivný...
"Siriusi nepleť se do toho!" otočila se na Siriuse. Regulus se na svého bratra zaksichtil, ukázal neslušné gesto a nasupeně odkráčel.
"Měla bys mi poděkovat..." začal sebevědomě Sirius s úsměvem na Dannielle. Danny na něho vrhla nasupený pohled a vrazila mu facku.
"Nepleť se laskavě do mých sporů!" zaječela na něho až se několik lidí po jejich dvojici(nebo spíš trojici s úzkostně přihlížejícím Jamesem) podívalo.
"A nech mě už napokoji, Siriusi! Pořád se jen kole mě motáš a já ti říkám: Nikdy s tebou nebudu chodit! Pochopíš to už?! Tak mě laskavě nechej!" vrazila mu i druhou facku a naštvaně odkráčela dál. Ještě se ohlédla za Siriusem a naštvaně zvedla nos s pohrdavým odfrknutím. A opět narazila do té známé postavy, jenže tentokrát upadla. Regulus jí pobaveně podal pomocnou ruku:
"Nemám tak blbě stát, že?" Dannielle se na něho usmála a vrhla ještě na Siriuse letmý, ale vítězoslavný pohled.
"Správně!"

Zpět na obsah

Kapitola 3: Kapitola 3 - Pobertové

"Ty ses líbala se Siriusem Blackem?!" Aniken nevěřícně otevřela pusu dokořán.
"Pssst! Nemusíš tolik křičet!" mírnila jí Dannielle a rozhlížela se kolem sebe, jestli je někdo náhodou nezaslechl.

"Fakticky ses s ním líbala?" zašeptala znovu Aniken. Dannielle přikývla a samolibě se usmála.
"Páni! A to bylovčera řečí, že bys se Siriusem nechodila a, že Remus je lepší! Pchá...A teď s tím idiotem-to je řečeno v uvozockách- chodíš!" vypískla šťastně Aniken a začala se chichotat.
"Ale...Já s ním přece nechodím! Já jsem se-"
"...S ním jenom líbala.." doplnila jí skepticky Aniken.
"No...Vlastně..ano.." připustila Dannielle a za chvíli se obě kamarádky válely smíchy.
"Pssst! Hele už jde...jdou..." tím množným číslem myslela: Remuse Lupina v ošoupaném hábitu, jak si svědomitě kráčí k Nebelvírskému stolu, Petra Petigrewa, jak se zbaběle krčí za Jamesem, Jamese Pottera, jak se šťastně drží s Lily Evansovou za ruku a konečně Siriuse Blacka, jak svědomitě pohazuje hlavou tak, že všechny ostatní holky jen "achichovaly". Když Sirius zpozoroval Dannielle, zamířil si to okamžitě i se svými věrnými kumpány k jejímu stolu.
Okamžitě obsadil vedle ní místo, Remus se usadil naproti nich a už si něco nakládal na talíř a James s Lily se posadily vedle Siriuse a Dannielle. Petr se někde schoulil a nebylo po něm vidu ani slechu.
Sirius okamžitě Dannielle obejmul a políbil a tím si vysloužil překvapený výraz na Remusově tváři.
"S Lily se znáš asi jen od vidění, že?" zeptal se james přímo Dannielle.
"No...Vlastně ano..Ty jsi primuska ne?" podívala se do Liliných smaragdových očí. Lily horečnatě přikývla.
"Jo a James taky..."otočila se na svého miláčka a letmo ho líbla na tvář. Potom se Lily zarazila.
"A ty jsi vlastně kdo?" upřela na Dannielle pohled.
"Já jsem Dannielle Horkinsová a chodím do 5.ročníku..." podala Dannielle ruku Lily. Lily se usmála.
"Takže tě letos čekají NKÚ, že?" Dannielle si jen ztěžka odfrkla.
"No právě..." prohodila a všichni kolem se zasmáli.
"Hele...Jestli jsem to zvládnul já, tak ty to zvládneš taky..A na NKÚ nic není...to já se teď spíš třepu na OVCE a co třeba Remus...Ten se učí víc než obvykle..." zabodl Sirius prst do Náměsíčníka.
"Nech toho Siriusi, dobře víš, že mě na výsledcích záleží!" odbyl ho Remus a zabodl vidličku do topinky.
"Tak dobrá pánové...Já abych se vydala na první hodinu Péčei o kouzelné tvory..." povzdechla si Lily a vstala.
"Takže dneska večer?" houkl za ní ještě James. Lily přikývla.
"Jo, ale pochybuju, že bysme se dneska už neviděli..." líbezně se usmála a ještě Jamesovi zamávala.
"Nechápu jak může chodit na ten stupidní předmět..." ozvala se Aniken.
"Ty jsi stupidní, ne ten předmět..." zamračil se James a probodával Aniken nenávistným pohledem.
"Tsss...No pánové...Tak já půjdu...Potkáme se na dějinách Danny...Nezapomeň, že jsi mi slíbila, že si na 5.hodině v lektvarech se mnou sedneš!" zavolala za ní ještě Aniken a trucovitě odpochodovala.
"A já už asi půjdu taky.." vstala těžce Dannielle a ještě naposledy políbila Siriuse a pospíchala honem za Aniken.

"Tak a pro dnešek mám pro vás jedno milé překvapení!" spráskl Křiklan ruce s úsměvem, když všichni z Nebelvíru a ze Zmijozelu otráveně dorazili do sklepení.
"Do Vánoc po vás budu chtít, abyste každý z vás vytvořili nějaký lektvar a potom o něm napsali pojednání z toho, co jste vypozorovali a ...v žádném případě to nesmí být opsané z učebnice a navíc, lektvar by měl být složitější takže...se rozdělíte do dvojic!" ve třídě zavládl na okamžik chaos, jak se všichni rvali ke své dvojici.
"Ticho! Klid prosím!" zaburácel Křiklan.
"Do té dvojice vás rozdělím já! A bude to vždycky člověk z Nebelvíru a člověk se Zmijozelu, abyste se navzájem poznali!" usmál se Křiklan, ale ve třídě zavládl sten typu: nééé nebo to si dělá srandu ne?!
"No tak! Ticho!" zakřičel znovu Křiklan a všichni se znovu usadili. Křiklan začal říkat jména lidí, kteří měli být spolu, ale Dannielle ho neposlouchala do té doby, než se ozvalo její jméno...
"Slečno Horkinsová...Hm..Vy byste se hodila k...Ach ano už to mám...Pane Blacku? Budete ochotný spolupracovat se slečnou Horkinsovou?" obrátil se Křiklan k Siriusovému bratrovi, který jen zamumlal něco ve smyslu: Jistě, pane profesore.
"Výborně výborně...Takže teda slečna Horkinsová a Black...a teď vy slečno Maureensová..." otočil se Křiklan na Aniken, která zbledla, když uviděla svého partnera, tedy Billa Croetse.
"Ten Křiklan se zbláznil! Dávat dohromady nás, ubohé lidi z Nebelvíru s těmi blbečky ze Zmijozelu!" zasténala Aniken, když se po nudné a dlouhé hodině vymotali ze sklepení.
"No...Snad to nebude tak zlé..." zadoufala Dannielle a zašvidrala očima po Regulusovi.
"Se ti nedivím! Ty máš aspoň mladšího bratříčka od božského Siriuse, ale co já?! Já mám být ve dvojici s tím hromotlukem Croetsem! S ním bych ten lektvar nedokončila ani za 100 let!" zafňukala Aniken a hodila očkem po gorile Billym.
Najednou Dannielle někdo obejmul zezadu a zakryl jí oči.
"Hádej, kdo to je?!" ozval se známý hlas. Dannielle se otočila a padla Siriusovi do náruče.
"Co tu děláš?!" zeptala se ho, když se důkladně přivítali.
"No zrovna máme volnou hodinu tak jsem si říkal..." pokrčil Sirius rameny a chytl Dannielle za ruku.
"Hej Horkinsová!" uslyšela něčí hlas jak na ní pokřikuje. Otočila se a uviděla mávajícího Reguluse.
"Dneska ve tři v knihovně!" zavolal za ní ještě a pospíchal s ostatními studenty Zmijozelu dál. Sirius se zamračil.
"Co ti chtěl?" propaloval Reguluse zlostným pohledem.
"Nemusíš se bát," mrkla na něho spiklenecky Dannielle ", Jen máme spolu společný úkol do lektvarů tak..." vysvětlila Siriusovi a ten jí obejmul kolem pasu a společně se vydali na oběd.

Zpět na obsah

Kapitola 4: Kapitola 4 - V knihovně

Dannielle si to kráčela do Bradavické knihovny. Zastavila se v jednom regálu a rozhlížela se kolem sebe.
"Horkinsová! Tady jsem!" zavolal na ní Regulus a Dannielle se za ním rozběhla.
"Tak jaký lektvar?" zeptala se ho. Regulus pokrčil rameny.
"To nevím Horkinsová...Budeme muset hledat." zamumlal a vrhl se na další knihu.
"Hele, co kdybysme si tykali?" zeptala se náhle Dannielle.
"Co? Ale vždyť my si tykáme..." zpytavě se na ní zahleděl.

"No jo...Ale já spíše myslela, že já ti budu normálně říkat Regulusi a ty mě Dannielle!" zazubila se na něho. Regulus se zasmál z plného hrdla.
"No jo, máš pravdu...Danny" dodal po chvíli a zahleděl se jí do očí.
Dannielle zalistovala nějakou knížkou o lektvarech a začetla se....Hm...Mnoholičný lektvar. Ne ten bude mít každý! zalistovala na další lektvar.
"Ty chodíš se Siriusem?" ozval se Regulus zpod jedné knížky.
"Jo...Ale včera jsem o tom nechtěla ani slyšet." zalistovala Dannielle v další knížce.
Amorův šíp? No...radši neee
"A ty seš mudla?" překvapil jí další otázkou Regulus.
"To asi ne. Protože kdybych byla, tak bych tu teď s tebou nestála." odvětila uraženě Danny a hledala další knížku.
"Ne tak jsem to nemyslel! Jako jestli jsi mudlovský šme- totiž chci říct, jestli-"
"Jestli mám nečistou krev? V naší rodině můžeš počítat s nejméně 7 generacemi kouzelníků a čarodějek." řekla mu suše Danny a navztekaně listovala další knížkou.
Felix felicis...Tekoucí štěstí....
"Co třeba Felix felicis?" navrhla Dannielle a probodávala Reguluse pohledem.
"Ukaž? Hm...Celkem těžké..." zadumal se do příprav.
"No jo, ale my to zvládnem...Nebo si snad myslíš, že já, čarodějka, která nemá tak vznešený rodokmen jako Blackovi, bych to nezvládla?!" Dannielle se pohrdavě na Reguluse podívala.
"Hej Danny! Jste už hotoví?!" připochodoval rázně Sirius.
"Jo. Lektvar máme vybraný, takže zítra zase ve 3 tady!" zavolala ještě za Regulusem se značným pohrdáním.
"Danny! Počkej! Já to tak nemyslel!" hulákal ještě Regulus za Danny, ale ta nereagovala.
"Omlouvám se." zamumlal ještě Siriusův bratr a smutně se díval za odcházející dvojicí.

Zpět na obsah

Kapitola 5: Kapitola 5 - Závažná nabídka

"Kam mě to vedeš?!" založila si Dannielle ruce v bok, když jí Sirius táhnul do 7.patra.
"Hm..No do takové jedné ukryté komnaty..." zamumlal Sirius a třikrát prošel kolem gobelínu.
Dannielle vyvalila oči, když se před ní objevily dveře, ale to už jí tam Sirius vtáhnul.
Místnost byla malinká a útulná. V rohu se krčila manželská postel, vedle které stál noční stolek. Poblíž Dannielle byl gauč na který se Sirius pohodlně usadil.

"Tak za tímhle důvodem jsi mě tady nalákal?!" zvýšila Dannielle nápadně hlas.
"Co? Jo...totiž ne! Chci říct ne...Já-"
"Jsi bídák Siriusi! Věděla jsem, že ti nemám věřit!" zaječela na něho Dannielle a nabroušeně vypochodovala ze dveří a ze 7.patra až do společenské místnosti.
"Stalo se něco?" všimnul si jejího vykolejeného pohledu Remus.
"Jo. Nebo vlastně radši ne." odpověděla stroze Danny. To už se po ní otočili i James s Lily a tázavě na ní hleděli.
"Ten bídák-"
"Mluvíš o Siriusovi?" přerušil jí Remus a za to byl odměněn jedním z nasupených pohledů.
"Ten bídák Sirius," jméno Sirius radši zvýraznila, ", mě zatáhnul do 7.patra do-"
"Komnaty nejvyšší potřeby , ano to bylo jasné." přerušil jí znovu Remus.
"Remusi Lupine! Necháš mě domluvit?!" vybuchla Dannielle a připomínala vařící se čajník.
"Promiň. A můžu hádat, co jste tam dělali?" zachmuřil se Lupin.
"Právě, že jsme to nedělali, protože jsem utekla! Hnusák! Bídák! Parchant! Idiot!" začala zuřivě nadávat Dannielle.
"Souhlasím." ozvala se znenadání Lily.
"To je prostě Tichošlápek..." pokoušel se Dannielle usmířit James.
"Už s ním nechci nic mít!!!!!" při téhle větě právě do společenské místnosti přišel Sirius a všechno slyšel.
"Ehm, Danny? Můžu něco říct?" navrhl nesměle, ale Danny ho naprosto ignorovala.
"Víš....Nemohla bys přijet o Vánočních prázdninách k nám?" Dannielle na Siriuse zůstala zírat jak sova.
"Siriusi jseš normální?!" zeptala se ho pro jistotu.
"Při všech pěti smyslech!" zapřísahal se Tichošlápek, ale Dannielle už vyběhl pryč z Nebelvírské věže.

Procházela se u jezera a přemýšlela o včerejšku...
"Neruším?" ozval se za ní hlas.
"Ne, to je v poho Remusi..." otočila se po kamarádovi.
"Jestli k tomu můžu něco říct...Tohle je pro Siriuse oběť...Svou rodinu nenávidí a radši jezdí na prázdniny k Jamesovi...Ale...Teď pozval tebe k nim domů a to s nikým jiným neudělal..." Dannielle se podívala Remusovi do očí.
"Ale co když nechci? Co když k Siriusovi opravdu nic necítím?" V Remusových očích se třpytily ty studánkově modré, Danniellininy.
"Pak ti nezbývá nic jiného, než se s ním rozejít." povzdechl si Remus.
"Nevím. Možná se to spraví..."zamumlala Dannielle a dál hleděla Remusovi do očí.
Čas se pro ně zastavil. Remus prudce Dannielle obejmul a něžně jí políbil. Dannielle mu obmotala paži kolem krku a jeho sladké polibky přijímala. Najednou se Remus odtáhnul a zkroušeně hleděl k zemi.
"Ne. To by jsme neměli dělat...Sirius je můj kamarád a-" zadrhl se Remus a znovu pohlédl Dannielle do očí.
"A já chci tebe!" políbila znovu Remuse.
"Ale-" pokusil se namítnout Náměsíčník, ale Dannielle ho znovu políbila.

"Počkej...Ne tady ne..." zamumlal Remus a odvedl jí pryč, až ke chroptící chýši.

Zpět na obsah