Dovolím si tvrdit ,že spousta autorů, píšící fanfiction neví jak psát interpunkci.Je to smutné , ale drtivá většina děl zde, nebo jinde na internetu, je plná do očí bijících chyb ,které se netýkají jen gramatických jevů typu i/y nebo s/z/vz.

Dokážete spočítat, kolik předchozí odstavec obsahuje chyb? Prozradím vám to. Je jich osm.

Problémy současných autorů a autorek se bohužel netýkají jen neznalosti místa použití čárek. S těmi má problémy ledaskdo. Čím dál častěji se však objevují tací, kteří ani nevědí, jak se taková slušná čárka píše.

V téhle době, kdy se rozvíjí elektronická komunikace, mizí i základní požadavky na správnou interpunkci. Tak schválně. Kolik z vás si dává pozor při psaní esemesek na čárky? Víte, kdy použít mezeru a kdy ji vynechat? Ač byste to měli znát ze základní školy, neškodilo by si pár takových zásad zopakovat. I když se to některým nezdá, psaný text (a to i v podobě esemesek) o nás může leccos prozradit. Zde je proto několik základních jednoduchých pravidel pro psaní čárek, uvozovek a dalších potvůrek, které tolika lidem znepříjemňují život.

Pravidlo číslo 1: Mezera.

První je znaménko, za ním následuje mezera. Správný tvar tedy vypadá: „Jedl, protože měl hlad.“ Špatný tvar vypadá následovně: „Jedl ,protože měl hlad.“ Stejně tak je chybná věta „Jedl , protože měl hlad.“

Vysvětlení tohoto pravidla je prosté. Zkuste si napsat větu obsahující čárku na konec řádku. Každý slušný textový editor vám v takovém případě čárku umístí na další řádek, a to je špatně. Čárka (a tedy i ostatní podobná znaménka, jako je tečka, vykřičník, středník atp.) má vždy náležet ke slovu, které od dalšího odděluje.

Pravidlo číslo 2: Kdy čárku použít.

Čárka musí oddělovat každé dvě věty, nejsou-li na shodné úrovni (věty souřadné). Souřadné věty poznáte jednoduše. Jsou si rovnocenné, každá může stát o samotě a zpravidla bývají oddělené spojkami „a“, „nebo“ aj. Příklad dvou souřadných vět: „Měl hlad a cítil se unavený.“

Nejsou-li věty souřadné, pak musejí být odděleny čárkami. Tyto věty mívají zpravidla spojky jako „protože“, „ale“, „a proto“, „kdy“, „kde“, „který“ atd. Kompletní seznamy najdete v každé učebnici základní školy.

Správně napsané podřadné souvětí: „Jedl, protože měl hlad.“ Špatně napsané souvětí: „Jedl protože měl hlad.“ („protože měl hlad" nemůže stát o samotě, proto je odděleno čárkou)

Doplněk: Dvě věty poznáte podle dvou sloves. Pro hnidopichy: podle dvou sloves nenáležícími „k sobě“ (čili přísudků). Uvedu příklad: „Chtěl bych tě mít rád.“ Slovesa chtít a mít jsou v této větě jedním větným členem. Patří k sobě a nelze je oddělit. Ale ve větě „Chtěl bych tě mít rád, protože se mi líbíš,“ už jsou přísudky dva (první je chtěl bych mít a druhý líbíš se), píšeme proto čárku před slovem „protože“.

Pravidlo číslo 3: Oslovení.

„Víš mami já bych chtěla kolo.“ Toto je příklad špatně napsané věty. Každé oslovení musí být z obou stran ohraničeno čárkami (v případě, že se nachází uprostřed věty). Správný tvar tedy vypadá: „Víš, mami, já bych chtěla kolo.“ Výjimky neexistují.

Dodávám, že stejné pravidlo platí i pro „prosím“. Pamatujte, prosím, že „prosím“ je téměř vždy oddělené, pokud ve větě nezastává funkci slovesa. „Často maminku prosím o nějaké drobné.“ V této větě je „prosím“ sloveso, zatímco ve větě: „Dej mi nějaké drobné, prosím,“ slovesem není, je proto oddělené. Bez čárek se může vyskytovat uprostřed věty, má-li v ní důležitou roli. „Nemáš prosím nějaké drobné?“ Napsáním čárek se chyby nedopustíte, mnohem snáze se chybuje vynecháváním čárek.

Pravidlo číslo 4: Uvozovky

Uvozovky jsou pro mnoho autorů noční můrou. Někteří se dokonce ze zoufalství uchylují k jejich naprostému vyškrtnutí (aneb všichni máme rádi Jináč). Jaká je to katastrofa pro čtenáře, nemusím snad ani dodávat.

Uvozovky píšeme při každé přímé řeči. Začíná-li věta s uvozovkou na novém odstavci, mezeru řešit nemusíme, máme-li však uvozenou větu uprostřed odstavce, píšeme ji následovně: slovo, mezera, uvozovky dole, věta, tečka (nebo jiné interpunkční znaménko), uvozovky nahoře, mezera. Pro názornější příklad je zde modelová věta. „Toto je správně napsaná věta.“ Po uvozené větě začínáme velkým písmenem. Malým začínáme pouze v případě, že jsme uvozenou větu ukončili čárkou. Čili: „Expecto patronum,“ zvolal Harry. Načínáme-li po takové větě novou větu přímou, musíme začít velkým písmenem. Pokud bychom chtěli pokračovat malým (vyjádření pokračujícího monologu), musíme neuvozenou větu od další oddělit znovu čárkou. Příklad:

„Expecto,“ pozvedl Harry hůlku, „patronum.“

Všimněte si, prosím, že uvozovky pevně svírají uvozené slovo, zatímco čárka stále ctí pravidlo číslo 1, tedy mezery za čárkami. Uvozovky jsou ve větě „důležitější“, proto za tečkou (a za čárkou po slově „expecto“) žádná mezera nenásleduje.

Výjimkou, při níž lze použít za uvozovkou nahoře malé písmeno, je krom čárky ještě vykřičník a otazník, pakliže věta za uvozovkou je jakýmsi "pokračováním" předchozí uvozené věty. Příklad:

„Půjdeš se mnou na ples?" zeptal se Harry Cho.

„Ne!" odmítla ho rázně.

Pokud ale věta nenavazuje přímo na uvozenou větu, začínáme písmenem velkým:

„Půjdeš se mnou na ples?" Otázka chvíli visela ve vzduchu.

"Ne!" Její odpověď Harryho šokovala.

Pravidlo číslo 5: Závorky.

Snažíme se jim vyhnout, alespoň ve fanfiction (v textech, jako je tento, jsou naopak zapotřebí až příliš). Chceme-li je však napsat, postupujeme stejně jako podle pravidla 4 pro uvozovky.

Pravidlo číslo 6: „A“ není vždy bez čárky.

„To mnoho lidí neví, a proto chybuje.“ Zázrak, před „a“ je čárka! Ne, není to zázrak. Jen si stačí připomenout pravidlo číslo 2. Druhá věta je vedlejší, není hlavní, souvětí proto není souřadné a musí být odděleno čárkami.

Máme-li větu hlavní, na ni navazující větu vedlejší, a po ní opět větu hlavní spojenou s tou první větou hlavní spojkou „a“, musíme druhou větu hlavní od věty vedlejší oddělit. Jinými slovy, věta vedlejší rozdělující od sebe dvě věty hlavní musí být ohraničena. Názorný příklad: Věty hlavní: „Věřím a doufám.“ A mezi ně vložená věta vedlejší: „Věřím, že teď to pochopíte, a doufám, že je text srozumitelný.“

Pravidlo číslo 7: Počet teček není náhodný

Pamatujte si, prosím, že veškerá interpunkční znaménka se smí vyskytovat ve větě pouze jednou nebo třikrát. Věty typu „Je to bájo!!!!!!!“ bijí do očí. Chceme-li vyjádřit neukončenou větu (například v přímé řeči), užíváme tečky tři. „Chtěl jsem ti říct, že…“ sklopil hlavu Harry.

Tento text nenahrazuje žádnou základoškolskou výuku, je neúplný a značně laický. Je psaný pro osvěžení znalostí ze základní školy, které by se měly prohloubit jinde. Doufám, že tento malý průvodce interpunkcí pomůže začínajícím (a i některým pokročilejším) autorům fanfiction a jiné literatury orientovat se ve světě interpunkce. Pevně věřím, že se tím zkvalitní mnoho děl, kterým k dokonalosti chybí právě tento neodmyslitelný detail, a že se omezí výskyt gramaticky katastrofálních výtvorů.