Index

Kapitola 1: 1. Kouzelný dopis
Kapitola 2: Příčná ulice

Kapitola 1: 1. Kouzelný dopis

Hermiona Grangerová seděla u stolu a užívala si nedělní snídani. Najednou oknem jejího londýnského bytu vlétla dovnitř sova. Přestože žila v mudlovském světě již více než jedenáct let, Hermiona stále udržovala styky s některými přáteli z kouzelnického světa. Ale tuto sovu nepoznávala. Nebyla od Harryho a Ginny, ani od Rona nebo někoho jiného od Weasleyů…

Převzala dopis a nabídla jí kousek svého toastu. Sova přijala a odlétla tím samým oknem, které použila před chvílí. Hermiona se zadívala na nažloutlou obálku před sebou a všimla si symbolu na pečeti. Byl to dopis z Bradavic.

Několik minut obálku hypnotizovala pohledem. Dopis z Bradavic… Kdo mi může psát z Bradavic? Byla jsem opatrná, abych se vyhnula kontaktu s kýmkoliv odtamtud, od té doby co…Je to oficiální dopis, Hermiono! napomenula v duchu sama sebe.

Sebrala odvahu a otočila obálku, aby si přečetla jméno adresáta. Zavřela oči. Už dlouho tento den očekávala, ale hluboko uvnitř si stále uchovávala zlomek naděje, že nikdy nepřijde. Projevoval kouzelnické schopnosti již od svých prvních narozenin, ale ona navzdory vší logice stále doufala, že tento den nikdy nenastane. Dokonce i když věděla, že její naděje je bezdůvodná a nesmyslná, stále doufala v to, že tento dopis nikdy nedorazí.

Odložila ho na stůl a usrkla si trochu ze svého ranního čaje. Otevřela oči, ale obálka tam pořád byla. Zírala na pergamen před sebou a pokoušela se přemýšlet. Byla to prohraná bitva, to věděla. Přemýšlela o tom od té doby, co se narodil. Přesto nikdy nenašla odpověď, která by nějak řešila tuto situaci. Povzdechla si, odtrhla oči od obálky a setkala se s jinýma, černýma a hlubokýma, které se na ni dívaly.

„Dobré ráno, mami,“ pozdravil její syn a posadil se na protější židli. „Je ti něco?“

„Ne, nic,“ odpověděla a lehce potřásla hlavou. Svou pozornost zaměřila zpět na svá míchaná vajíčka. „Proč by mi něco mělo být?“

„Hleděla jsi na ten dopis celou dobu, co jsem tady. Trvalo ti aspoň minutu, než sis mě všimla,“ řekl a ušklíbl se. „Je to od strýce Harryho nebo strýce Rona?“

Proč se zatvářil zrovna tak? pomyslela si a znovu si povzdechla. Je z něj pozoruhodná připomínka jeho otce, když se takto zatváří… nebo ušklíbne, nebo…  do reality ji vrátil hlas jejího syna.

„Mami! Přestaň na mě tak zírat!“ napomenul ji pevným hlasem. „Jsi v pořádku? Zdáš se mi dneska ráno trochu… ztracená. Je to dopis od někoho z čarodějů?“ zeptal se a než mohla jeho matka cokoliv předvídat, sebral dopis ze stolu. Zkusila mu ho vzít, ale už bylo příliš pozdě.

Prohlížel si obálku, ale nemohl najít jméno odesílatele, ani nepoznával znak na pečeti. A tak samozřejmým pohybem dopis otočil. Jeho oči se rozzářili. Ve stejném okamžiku jeho matka složila hlavu do dlaní.

Pan Nathan Granger

Wingfield Court, E14 2DR

Přístav Virginia

Londýn

„Mami, to je pro mně! Kdo by mi mohl psát? Není to od strýce Harryho ani od strýce Rona a já žádného jiného čaroděje neznám,“ řekl a nepřestával si obálku prohlížet. Zlomil pečeť a zaslechl další povzdech své matky. Rozložil si pergameny a začal číst.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitelka Minerva McGonagallová

členka Starostolce

Vážený pane Grangere,

s potěšením Vám oznamujeme, že jste byl přijat do Školy čar a kouzel v Bradavicích.  V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.

Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.

Se srdečným pozdravem,

Filius Kratiknot

zástupce ředitele

Hermiona spustila ruce z obličeje, když ho slyšela, jak otvírá obálku. Věděla přesně, co je tam napsané. Sledovala, jak se výraz jeho tváře mění. Nejprve se při rozkládání dopisu zamračil, pak se zatvářil překvapeně, když si přečetl, že je to z Bradavic, a nakonec se široce usmál v okamžik, kdy dočetl poslední řádek a podíval se na svou matku.

„Jsem čaroděj!“ prohlásil s neskrývaným nadšením v hlase.

Nemohla zabránit vlně hrdosti a štěstí, která ji zaplavila. Jeho široký úsměv byl nakažlivý a ona se přistihla, že mu ho oplácí. Nevšímala si přitom slz, které jí stékaly po tváři. Plakala ze zoufalství a ztráty v okamžiku, když otevíral dopis, ale teď… sama nemohla pochopit své pocity. Mám z toho radost nebo jsem nešťastná? přemýšlela. Určitě jsem na něj hrdá. A taky mám obrovskou radost, že je kouzelník. Ale… žádná ale, Hermiono! napomenula se v duchu. Nech ho, ať se rozhodne sám. Tak jako to udělali tví rodiče.

„Mami, poslouchala jsi, co jsem ti teď říkal?“ zeptal se Nathan.

„Promiň, synku. Cos říkal?“ obrátila celou svou pozornost k němu.

„Ptal jsem se, jestli budeš mít čas jít se mnou nakoupit učebnice a to ostatní, co budu potřebovat. A taky potřebuju co nejdřív poslat do Bradavic sovu, abych potvrdil svůj nástup,“ řekl se stejným nadšením v hlase, jaké ona sama prožívala v jeho věku.

Zaplašilo to potřebu nahlas vyslovit otázku, která ji mezitím vyvstala v hlavě. Z jeho reakce je víc než jasné, že dává přednost kouzelnické výuce před mudlovskou. Jde do Bradavic. Panebože! Jde do Bradavic! přemýšlela a úsměv se vytratil z její tváře v okamžiku, kdy si vzpomněla na svůj problém. V každém případě se ho musela zeptat a doufala v zázrak.

„Jsi si jistý, že chceš chodit do školy kouzel, Nathane? Je úplně jiná než ta, kam chodíš teď, a nebudou tam ani tví kamarádi.“ upozornila ho s výrazem plným naděje.

Chvilku se na ni díval a pak se zeptal. „Ty nechceš, abych tam šel? Myslel jsem, že budeš ráda, že jsem kouzelník,“ řekl tiše.

„Jsem na tebe opravdu hrdá, Nathane. Jen se ptám, jestli je to opravdu to, co chceš. Chceš být kouzelník, Nathane?“ Navzdory všemu doufala v zápornou odpověď, ale on reagoval naprosto neočekávaně.

Nathan při její poslední otázce vyskočil a tvářil se dotčeně. „Ty nechceš, abych se stal kouzelníkem? Proč? Ty jsi čarodějka! A můj otec byl kouzelník, že? Vůbec o něm nemluvíš, ale já vím, že byl! A já chci být taky. Jdu do Bradavic!“ S tím odešel a nechal ji v kuchyni samotnou.

Hluboce si povzdechla a znovu složila hlavu do dlaní. Proč do toho musel zatahovat svého otce? Nikdy jsem neřekla, že byl kouzelník. Kde na to přišel? Nikdy neprozradila, kdo je jeho otec. Ani mu, dokonce ani jeho otci. Rozhodla se tak ještě předtím, než se narodil.

Nebylo to, protože by se lidi neptali. Nathan se ptal jednou ročně, na své narozeniny. Její odpověď byla vždy stejná. „Jméno tvého otce není důležité, Nathane. Máme jeden druhého a to je opravdu důležité.“ Samozřejmě nebyl spokojený s takovou odpovědí a tato otázka se stala narozeninovou tradicí. Nathan byl tak tvrdohlavý a odhodlaný, že bylo těžké odhadnout, po kom to zdědil. Pravděpodobně od obou. Přesto Hermiona nikdy odpověď nezměnila. Chránila to tajemství celou svou duší. I kdyby to znamenalo bojovat proti všem.

Na své osmé narozeniny byl Nathan tak odhodlaný odhalit identitu svého otce, že odmítal celý den jíst a neotevřel ani jediný svůj dárek. Vzdal to po týdnu, ale Hermiona byla ještě nějakou dobu jeho chováním rozhozená. Trpěla s každým jídlem, které odmítl, s každým nenávistným pohledem. Dokonce i Harry, který je navštěvoval u příležitosti zvláštních událostí, jako jsou narozeniny nebo svátky, byl tehdy nesvůj a stavil se ještě na druhý den.

„Proč neskoncuješ s tím zatraceným tajemstvím jednou pro vždy? Bude to v pořádku, Mio. Nebudu tě soudit nebo se na tebe zlobit. Ne po osmi letech. Dokonce ani když to bude Snape,“ řekl Harry ten rok. Bylo to už dlouho, co se spolu bavili na toto téma. Harry si všimnul zřejmé fyzické podobnosti mezi Severusem Snapem a Nathanem, ale nikdy se Hermiony nezeptal přímo. A ona nikdy nepotvrdila ani nevyvrátila jeho domněnku.

„Nebudu se tě ptát, Hermiono, ale chci, abys věděla, že jsem tu, kdyby sis někdy o tom chtěla promluvit. A opravdu si myslím, že by měl Nathan vědět, kdo je jeho otec.“ To bylo naposledy, co o tom spolu mluvili.

Věděla od Harryho a Rona, že Severus Snape zase vyučuje v Bradavicích lektvary. Když válka skončila, jeho jméno bylo očištěno díky dokumentům, které zanechal Brumbál. Ty dokazovaly jeho nevinu a loajálnost. Stále ho ale mnozí nenáviděli kvůli událostem té noci, co zemřel ředitel školu, a kvůli jeho spojitosti s Voldemortem. Nikdy nepopřel, že na Brumbála použil Avadu, ale Starostolec ho zprostil veškeré viny. Předtím ale prostudovali veškeré Brumbálovy vzpomínky a dopisy, které popisovaly všechny rozhovory a události, které Snapea vedly k jeho činu.

Hermiona byla jednou z mála, která nepřestala po Brumbálově smrti věřit, že on je nezradil. Odmítala si přiznat, že by se velký Albus Brumbál mýlil po tak dlouhou dobu, a pokračovala v hledání dokumentů, které by dokázaly Severusovu loajálnost vůči Řádu. Jedna z mnoha jejich teorií byla správná a oni konečně našli to, co hledali - Brumbálovy dopisy a vzpomínky, které dokazovaly, že profesor Snape ho zabil na jeho vlastní příkaz.

Poté se Severus Snape vrátil zpět jako špion pro Řád a stal se nezbytným pro jejich vítězství. Zachránil spoustu životů, včetně toho jejího, když byla zajata během střetnutí mezi Smrtijedy a členy Fénixova řádu. Zbýval už jen poslední viteál a byli velmi blízko svému triumfu, když byla chycena. Zůstala uvězněna celých devět dní. Přesně tak dlouho trvalo Harrymu než zničil poslední viteál a zabil Voldemorta. Díky Snapeovi z toho vyšel skoro nezraněný. Ji samotnou chránil před ostatními Smrtijedy jak jen mohl, aniž by vzbudil jakékoliv podezření. A ona mu za to byla vděčná.

To byl jeden z hlavních důvodů, proč nikomu neřekla, že je Nathanův otec. Nemohla mu to udělat. Ne potom, co musel prožít, aby ji zachránil život. Ne, nikdy nikomu neřekne, že Severus Snape je otcem jejího dítěte. Dokonce ani Severusovi nebo Nathanovi.

Na druhou stranu Nathan půjde v září do školy. Nemohla mu to odepřít! Nemohla Nathanovi zakázat odejít do Bradavic teď, když viděla, jaké pocity to v něm vyvolalo. Ne, to nemohla. Musí se s následky vyrovnat, jak nejlíp dokáže! Nebyla v Nebelvíru jen tak pro nic za nic, že?

Vstala od stolu s dalším povzdechem a šla najít Nathana. Našla jeho pokoj zamčený aspoň na tři západy. Když se chtěla vrátit zpátky do obýváku a počkat tam, dokud nebude připravený si s ní promluvit, dveře se rozletěly. Nathan seděl na posteli, dopis pevně svíral v rukou a tvářil se vzdorovitě. Povzdechla si a vešla do pokoje.

„Nathane, já jsem pyšná na to, že jsi byl přijat do Bradavic, opravdu jsem. Jsem jen smutná, protože to znamená, že opouštíš domov, opouštíš mě…“ a potkáš svého otce, dodala v duchu. Byla to pravda. Částečně byla nešťastná z toho, že musela svého malého chlapečka nechat jít. „Nelíbí se mi, že budeš tak daleko ode mě.“

Nathan vstal z postele a objal ji. Nevyhnula se slzám. Její syn byl opravdu výjimečný mladý muž. Věděla, že je na Bradavice připravený.

Konečně od sebe odstoupili a Hermiona se pokusila usmát. Podívala se na Nathana a řekla: „Příští víkend zajdeme na Příčnou a koupíme všechny učebnice a to ostatní, co potřebuješ. A taky odtamtud můžeme poslat sovu do Bradavic.“

„Mami! Díky. Nezklamu tě, uvidíš. Budu ten nejlepší kouzelník, jaký se kdy v Bradavicích objevil!“ řekl a znovu ji objal.

Zasmála se jeho silným slovům. Je tak sebevědomý a nadšený, odhodlaný udělat cokoliv, jen aby na něj mohla být hrdá. Tolik jí připomínal sebe v tomto věku…

Pohladila ho po zářivých uhlově-černých vlasech a poškádlila ho: „To jsi teda velmi ambiciózní mladý muž, když si myslíš, že budeš nejlepší kouzelník, jaký kdy byl v Bradavicích! Víš, že tam chodil i Harry Potter, že jo?“

Nathan byl vždycky fascinovaný příběhy, které mu vyprávěli Ron, Harry a jeho matka vždy, když se sešli. Ušklíbl se a řekl: „Porazit toho chlápka Voldemorta nebylo zase tak těžké. A bylo to už před deseti lety.“

Zasmála se a odpověděla pobaveně: „ Ty si myslíš, že to nic není, co? Chtěla bych tě někdy vidět, jak se budeš s ním nebo s Ronem o tom hádat.“

„Strýc Ron by nikdy nevyhrál hádku se mnou!“ řekl pohrdavě a pak dodal: „A strýc Harry si taky myslí, že to nic nebylo.“

„Musím s tebou souhlasit, že jedna z nejpozoruhodnějších Harryho vlastností je jeho skromnost. Nikdy by nepřiznal, že to, co udělal, bylo něco neobvyklého,“ řekla nostalgicky a podívala se na Nathana. „Měl by ses od něj učit, ty jeden namyšlený spratku!“ Společně se začali smát.

„Takže ti to vážně nebude vadit, když půjdu do Bradavic?“ Na její přikývnutí dodal: „Budu ti posílat sovu každý den, slibuju!“ zářivě se na ni usmál a vzal ji za ruku. „Chceš vidět seznam knížek, které budu potřebovat?“

„Ano, pojďme se na ně podívat,“ řekla a hřbetem ruky setřela poslední slzu.

Sedli si na postel, aby si společně pročetli seznam doporučených učebnic a povídali si o Bradavicích. To bylo něco, co dělala jen když přišel na návštěvu Harry, Ginny nebo Ron. Její dítě vyrostlo a bylo na čase, aby si sám prožil všechny dobré i špatné věci, co kouzelnický svět nabízí. Včetně svého otce…

Zpět na obsah

Kapitola 2: Příčná ulice

Další sobotu potom, co přišel dopis z Bradavic, se Hermiona a Nathan vydali na Příčnou ulici. Nathan tam nikdy předtím nebyl hlavně proto, že tam Hermiona nevkročila od té doby, co před jedenácti lety opustila Bradavice.

Ještě před výletem se Hermiona domluvila s Harrym a Ginny, ti dali vědět Ronovi a všichni měli sraz u Děravého kotle.

Když vstoupili do hostince, ucítila závan nostalgie. Děravý kotel se za tu dobu vůbec nezměnil. Ani by ji to nemělo překvapit - kouzelnický svět se nevyvíjel tak rychle jako ten mudlovský. Kromě jiného pořád používali brka a pergameny.

Pohledem vyhledala známé tváře u stolu úplně vzadu. Byli obklopeni dětmi, které se chtěli setkat se slavným brankářem Kudleyských Kanonýrů a chlapcem-který-přežil-aby-porazil-vy-víte-koho. Ron si zaujatě povídal se svými malými fanoušky, což Harryho štvalo. Ten měl pořád problémy se svou slávou i přes to, že trvala už jedenáct let.

Proto byl rád, když u vchodu zahlédl Hermionu a Nathana. „Mio! Nathane! Rád vás vidím,“ zavolal na ně.

„Ahoj Harry!“ odpověděla a zamířila k nim, aby ho objala. „Jak se máš Ginny? Kde je malá Lilly a Sirius?“ zeptala se, zatímco ji také objala.

„Jsou s Fredem a Georgem v jejich obchodě,“ odpověděla. „Ahoj Nathane! Jsi připraven na Bradavice?“ dodala a pohladila chlapce po vlasech.

„Jasně! Už o nich vím úplně všechno,“ odpověděl.

„Nech mě hádat. Hermiona ti půjčila svoje Dějiny Bradavic,“ řekl Harry a významně se na Hermionu podíval. „Tím jsi se v historii Bradavic stal druhým člověkem, který to četl,“ řekl a ušklíbl se.

„Přestaň provokovat, Harry,“ napomenula ho Hermiona a plácla ho přes ruku. „Vždyť víš, jak důležité informace jsme získali z té knihy. Měl sis ji taky přečíst.“

„To je pravda! Ale proč bychom se namáhali, když nám můžeš všechno důležité povědět ty,“ řekl Ron, který se konečně zbavil všech svých malých obdivovatelů. „A Nathane, jsi připraven si koupit své první koště?“ zeptal se a ignoroval Hermionin vražedný pohled.

„Já nevím. V tom dopisu bylo napsané, že prváci nesmějí mít košťata,“ zněla Nathanova odpověď.

„Ale no tak! Harry byl chytačem Nebelvíru už v prvním ročníku. Jasně, že potřebuješ koště,“ oponoval Ron.

„Žádný famfrpál v prvním ročníku, Rone. To je pravidlo! Harry byl výjimka,“ řekla Hermiona naštvaně.

„Tak jdeme už?“ zachraňoval Harry situaci.

Hermiona s Ronem spolu po skončení šestého ročníku asi půl roku chodili. Byla to ale katastrofa. Celou dobu se jen o něčem dohadovali, až se nakonec shodli na rozchodu. Uvědomili si, že kamarádství jim klapalo mnohem lépe. Ron se nikdy neoženil, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Největší strach měl (kromě pavouků) z toho, že by dopadl jako jeho otec.

„Jo, pojďme,“ řekl Nathan. „Dřív než se máma rozhodne použít svou hůlku na strýce Rona!“

A s tím vyšli z hostince na malý dvorek, který vedl k Příčné ulici. Harry poklepal na cihly svou hůlkou a vchod se rozevřel. Naskytl se jim pohled na přeplněnou ulici. Úplně stejně to vypadalo, když byli oni v prvním ročníku. Teď, když byl Voldemort pryč více jak deset let, kouzelnický svět se vrátil do starých kolejí. Lidé už se neměli čeho obávat a tak byla všechna zákoutí naplněna smíchem.

Nathan si všechno pozorně prohlížel svým zvídavým pohledem. Už mockrát slyšel o Příčné ulici, ale to, co viděl, dalece přesáhlo jeho představivost. Všichni ti lidé v barevných hábitech a nepřetržité jiskření magie. Zaujala ho vůně bylinek a něčeho, co nebyl schopen rozpoznat, když procházeli kolem lékárny.

Jejich první zastávka byla u Gringottových. Taky o kouzelnické bance už předtím slyšel. Potřebovali si vyměnit mudlovské peníze za jejich kouzelnickou obdobu. Nathan si pomyslel, že skřeti trochu nahánějí hrůzu, ale svou práci zvládají na výbornou. Vyměnili dostatek peněz na nákupy a vyšli ven.

Nathan se pokoušel vstřebat všechno najednou - obchody, lidi, předměty… Hermiona sledovala každou jeho reakci a smála se tomu. Věděla, jaké to je, být na tomto místě poprvé v životě.

„Takže, začneme u madame Malkinové a pak můžeme zajít do Krucánků a kaňourů pro učebnice,“ řekla Hermiona synovy a potichu si pro sebe dodala: „dřív než tě tihle dva zatáhnou do obchodu s věcmi na famfrpál nebo do Kratochvilných kejklů.“

Nathan byl ve svém živlu, když navštívili knihkupectví. Miloval knížky! Tuto zálibu zdědil po své matce. Mnoho večerů spolu tiše seděli, každý zaujatý svou vlastní knihou.

Zdálo se, že už jsou tam několik hodiny, a Hermiona si připadala jako doma. Všechno je víc než skvělé! byla její myšlenka, než zahlédla Nathana, jak s nějakým blonďatým klukem diskutují nad knihou. Nebylo pochyb, že je to Malfoy. Její podezření se potvrdilo, když se za chlapcem objevil Draco. 

Ve chvíli byla po boku svého syna, ochranitelsky položila ruku na Nathanovo rameno a snažila se do dostat pryč dřív, než si jich Draco všimne. „Pojď Nathane! Musíme před obědem stihnout ještě spoustu věcí.“ Její snaha byla ale marná.

„Grangerová? Ty ještě žiješ?“ bylo všechno, co ze sebe dostal. Byl překvapený, že ji po tolika letech znovu potkává.

„Malfoyi,“ odsekla.

„Takže Nathan, že?“ zeptal se chlapce. „Říkal jsi, že jdeš letos do Bradavic?“

„Ano, pane,“ odpověděl zdvořile.

„V tom případě budete ty a můj syn Devon ve stejném ročníku,“ dodal a ušklíbl se směrem k Hermioně.

„Jsem si jistá, že budou dobří kamaráda,“ odvětila vzdorovitě a otočila se na svého syna. „Jdeme Nathane, musíme ještě zajít do dalších obchodů a už je spoustu hodin.“

„Těší mě vidět tě živou a zdravou, Grangerová. Předpokládám, že jsi se vrátila k mudlům, když válka skončila?“ řekl jedovatě.

„Přesně tak. Snažila jsem se vyhnout lidem, jako jsi ty, Malfoyi!“ S tím popadla Nathana za ruku a odtáhla ho k pokladně, aby zaplatili vybrané učebnice. Chvilku na to byli zpátky na ulici.

„Mami, proč jsi byla tak hrubá na Devonova taťku?“ Nathan byl zvyklý na její divoký temperament a ostrý jazyk, ale jenom zřídka ji viděl takhle naštvanou bezdůvodně. A nedokázal si vybavit nic, co by pan Malfoy řekl špatně.

„Malfoyovi nejsou dobří lidé, Nathane. Draco, Devonův otec, nám způsobil spoustu nepříjemností, když jsme společně chodili do Bradavic. A nemyslím si, že by se změnil.“

„Takže se nemůžu kamarádit s Devonem? Zdál se mi docela prima.“

„Můžeš se kamarádit s kým chceš. Jen chci, abys byl opatrný, když se bude jednat o Malfoye.“

„Budu.“ Nathan věděl, že teď bude lepší se dál nevyptávat. Ale stejně, co je  na Malfoyových tak hrozného? Musím se zeptat strýce Harryho… pomyslel si.

Brzy měli všechny nákupy hotové a vydali se do Kratochvilných kouzelnických kejklů, obchodu s žertovným zbožím, který patřil Ronovým bratrům. Nathan se se všemi Weasleyovými setkal před pár lety, kdy trávili Vánoce v Doupěti. Užil si každou minutu, co tam strávil. Dvojčata byla zábavná a od té doby, co se jeho matka rozhodla navštívit tento týden Příčnou ulici, nemohl přestat myslet na jejich obchod.

Krámek byl přeplněný. Bylo tam v regálech tolik věcí, že bylo těžké se rozhodnout, co si prohlédnout první. V tom okamžiku přišla Lily, Harryho dcera, a vzala ho za ruku, aby mu všechno ukázala. Hermiona osaměla.

Využila času, aby si promluvila s Harrym. „Harry, co víš o Malfoyovi?“

Otázka Harryho překvapila. Nečekal, že by se Hermiona po všech těch letech zajímala zrovna o Draca.

„Proč se ptáš?“

„Právě jsem měla to ‚potěšení‘ se setkat s ním a jeho synem v knihkupectví. Chci vědět, jak by ten kluk mohl být nebezpečný. Taky letos začíná v Bradavicích a chci se ujisti, že se kvůli němu Nathan nedostane do problémů,“ vysvětlila.

„Nevěděl jsem, že ten Malfoyův spratek je tak starý jako Nathan!“ řekl s upřímným překvapením. „Ale nemyslím si, že by to byl nějaký velký problém, Mio. Malfoyové ztratili většinu své moci, když Voldemort padl.“ A po několika vteřinách ticha dodal: „Přesto bych s nima nechtěl mít nic společného. Pokusím se něco o tom klukovi zjistit a dám ti vědět. Ale pro jistotu by jsi mu měla říct, ať si na něj dá pozor.“

„Už jsem to udělala.“

Harry viděl, že si pořád dělá starosti, a tak ji ještě ujistil: „On bude v pořádku, Hermiono. Nathan je silný mladý muž. Jsem si jistý, že na něj si nikdo jen tak nepřijde. Je úplně stejný jako ty v jeho věku, možná ještě silnější.“

„Já vím, Harry. Já jen…“ odmlčela se, protože nechtěla vyslovit své obavy z Nathanova odjezdu do Bradavic. Nemohla Harrymu říct, jak se obávala jeho prvního setkání se svým otcem. A ještě k tomu tam teď bude i Malfoy. Bylo tu tolik věcí, které její syn nevěděl… kterým nerozuměl…

„Bude v pořádku,“ ujistil ji Harry ještě jednou. „Dokonce ani Snape ho nedonutí to vzdát, tak pusť Malfoye z hlavy,“ dodal věcně.

Snape… jak se bude k Nathanovi chovat? přemýšlela. Co když se k němu bude chovat hůř než k ostatním studentům, protože je to můj syn? On přece neví, že je to taky JEHO syn! Hermiona byla vytržena ze svého uvažování Nathanovým zavoláním z druhého konce obchodu.

„Mami! To musíš vidět! Vypadá to, jako obyčejné kuličky, ale když je zmáčkneš, tak vybuchnou! A mají různobarevný kouř a smrdí. Není to super?“ Nathan byl opravdu uchvácený všemi těmi kouzelnými hračkami. Hermiona se nikdy úplně nevzdala magie, ale nikdy neměla doma mnoho kouzelných artefaktů. Rozhodla se, že bude lepší vychovat Nathana v mudlovském světě, než mít dům plný magických předmětů.

O chvíli později opouštěli obchod s větším nákupem, než Hermiona považovala za vhodné pro prváka. Většina z toho ale stejně byly dárky od jeho ‚strýčků‘ a Hermiona jim to nemohla zakázat. Jejich poslední zastávka byla na poště, odkud odeslali do Bradavic sovu, potvrzující Nathanův nástup do školy. Jakmile byla sova na cestě, opustili společně Příčnou ulici a Děravý kotel a byli zpátky v mudlovském Londýně.

Zbývalo ještě víc než měsíc do prvního září, kdy Nathan opustí domov - a taky svou matku - a začne žít jako opravdový kouzelník. Bylo to dost času na to, aby ho Hermiona připravila na všechny nástrahy, které ho můžou potkat. První na jejím seznamu bylo varování ohledně jednoho učitele lektvarů. Musela udělat všechno proto, aby zabránila jejich vzájemné nenávisti, aniž by řekla celou pravdu. Nebyl to lehký úkol, ale na druhou stranu Hermiona nebyla slavná proto, že řešila snadné úkoly. Byla slavná pro své řešení problémů, které ostatní nazývali ‚beznadějné‘. A právě jeden takový měla před sebou.

Příště… Nathan přijíždí do Bradavic a upoutá pozornost jistého profesora lektvarů.

Zpět na obsah