Hodiny na nedaleké věži odbíjely půlnoc. Otevčerným oknem do místnosti pronikal čerstvý vzduch. Kanonovi už nebyla zima. Naopak. Jeho tělo se zmítalo v jednom ohni. Otevřel oči a pomalu otočil hlavu stranou. Sagu, ležícího vedle něj, viděl jen rozmazaně.
Kanonovy oči zazářily štěstím a bratra vroucně objal. Opět jim bylo pět, spali v malé chatrčce nedaleko Sanctuary a jeden druhého chránili před zimou, pronikající do místnosti spárami mezi prkny.

Saga se probral ze spánku. Vzbudily ho pevně objímající paže jeho dvojčete.
Měl jsem tě najít dřív, říkal si v duchu zlatý rytíř a v mysli se mu znova vybavily vzpomínky na to odpoledne, kdy Kanon utekl a Saga se ho vydal hledat. Napřed se snažil bratra vypátrat sám. Jenže když se den chýlil ke konci a on stále nikde, požádal Shuru s Aiorosem, aby mu s hledáním pomohli. Vzpomínal, jak se ho zmocnil tísnivý pocit, když se město ponořilo do tmy. Na to, jak v duchu stále opakoval Kanonovo jméno, když ho unavený hlas již zrazoval. Na to, jak našel promrzlého  bratra schouleného v křoví a jak ho poté odnesl domů. Kanon se třásl zimou. Saga si lehl těsně k němu, držel ho za ruku a vlastním tělem ho zahříval, dokud chvění neustalo. A když zimnici vystřídala horečka, přikládal bratrovi na čelo studené obklady...
Celou dobu se snažil nespustit Kanona z očí, s výjímkou těch několika málo chvil, kdy i jeho přemohla únava. Zlehka mu položil dlaň na čelo. Pousmál se, když ucítil, že horečka začíná pomalu klesat. Přimkl své dvojče ještě těsněji k sobě, tak blízko, že mohl zcela zřetelně slyšet tlukot jeho srdce. Zabořil prsty do dlouhých modrých vlasů a pohrával si s jejich pramínky stejně, jako když byli malí. Takto setrval, dokud Kanonova horečka téměř nezmizela a on znovu nenabyl vědomí. Mírně se odtáhl, když uviděl, jak Kanon otevírá oči a upřeně ho pozoruje. Náhle jím jako ostrý šíp projel pocit hněvu nad bratrovým nerozvážným jednáním a strachu z toho, co by se mohlo stát, kdyby ho nedokázal najít včas.
"To je dost, že už jsi vzhůru!" okřikl ho. "Co si myslíš, že děláš?! Jen tak si utečeš a teď, "Saga hluboce oddechoval, "jsi kvůli tomu nemocný! Ty jsi opravdu pitomec!"
Sagova slova představovala pro Kanona trpký návrat do reality. Iluze šťastného dětství se mu rozplynula před očima jako dým. Bylo jim opět patnáct, ležel v posteli jejich nového domova a Saga mu nadával. Kanon vstal a bez jediného slova odešel z pokoje...