Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Od začátku do konce od Doby
[Komentáře - 0] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

 

Je hluboká noc, prší a já stále nemůžu usnout. Z ničeho nic se v přízemí ozve hlasitá rána, připomínající hrom. Velká bílá puma, která ještě před chvílí ležela u mé postele, se zvedne, strčí hlavou do pootevřených dveří a seběhne dolů.

 ,,Ume, vrať se!‘‘ vyskočím z postele a rozeběhnu se za ní. Stojí před schodištěm a syčí na postavu v tmavém plášti.

 ,,Omlouvám se, jestli jsem tě probudil,‘‘ zamumlá postava a mně po zádech přeběhne mráz.

 ,,Severusi?‘‘ ujišťuji se. Muž zvedne hlavu, ve tváři má výraz neskutečného utrpení.

,,Ume!‘‘ křiknu, puma na mě upře jantarové oči a stáhne se. Sejdu po schodech a odvedu nezvyklého návštěvníka do obýváku. Severus si sedne na pohovku, já ještě chvilku postávám.

,,Nepotřebuješ něco na uklidnění? Čaj, alkohol, lektvar…‘‘ pár facek, dodám v duchu. Potřese hlavou, takže si sednu na zem naproti pohovce a mávnu rukou k oknu, které se vmžiku otevře. Ume si lehne vedle mě a nespouští ze Severuse oči.

,,Co se stalo? Proč jsi přišel?‘‘ není normální, aby se mi po takové době zjevil v domě jen proto, že nic nepotřebuje.

,,Lily… Ona… je mrtvá. Voldemort ji zabil a já jsem tomu mohl zabránit! Potom všem, co jsem pro něj udělal, jsem ho prosil, aby jí nechal na pokoji…‘‘ vyskočím, abych Severusovi zabránila v pádu na podlahu.  Sednu si vedle něj a držím ho za ramena.

,,Severusi, dýchej, ano? Musíš se vzpamatovat, slyšíš?‘‘ nejsem žádná léčitelka, ale zdá se, že má něco jako posttraumatický šok.

 ,,Lily…‘‘ vzdychne a položí si hlavu na moje rameno. Začne se třást a mě na okamžik napadne, jestli nepláče. Ale to je přece nesmysl! Severus Snape nikdy nedává najevo slabost před žádnou lidskou bytostí. Ledaže mě nepovažuje za lidskou bytost… Ume výhružně zasyčí, nelíbí se jí, jak je u mě Severus blízko. Odtáhnu se a přinutím ho zvednout hlavu.

,,Tak, Severusi, a teď půjdeme za Brumbálem. Ten má určitě víc informací,‘‘ zvednu se, Severus sice udělá totéž, ale musím ho chytnout kolem pasu, aby neztratil rovnováhu.

,,Máš přenášedlo?‘‘ beze slova mi podá minci. Ume je okamžitě u nás, vezmu přenášedlo a zem pod nohama nám zmizí.

 

 

Jasně vidím, jak se rychleji a rychleji blížím k zemi. Pustím Severuse, trochu se nahrbím a lehce přistanu na nohách. Jsme v Temném lese, do Bradavic jsou to asi dva kilometry. Rozhlédnu se kolem. Ume mi sedí u nohou a Severus právě vylezl z nějakého keře. Oprašuje si hábit a v očích má pořád ten prázdný výraz. Dojdu k němu, opět ho chytnu kolem pasu, otočím se a, s odhodláním dostat se z lesa ještě dnes, vykročím.  Asi za hodinu jsme došli k Hagridově hájence. Uvnitř se ještě svítilo, tak jsem zaklepala.

,,Yuki? Co tady děláš? A co je s profesorem?‘‘ zeptá se jakmile otevře dveře.

 ,,No, to je na dlouhé vyprávění. Potřebujeme za Brumbálem,‘‘ vydechnu, jsem docela unavená z toho, jak celou dobu nesu tu mrtvou váhu.

,,Tak pojďte,‘‘ Hagrid nás vede ke škole a Severus se vzpamatoval na tolik, aby začal chodit sám.

 

 

 

 Došli jsme k ředitelně, kde se s námi Hagrid rozloučil. Zrovna chci zaklepat, když se dveře sami od sebe otevřou.

 ,,Slečno Haname, Severusi. Pojďte dál,‘‘ Brumbál sedí v křesle za stolem a nevypadá vůbec překvapeně z toho, že jsem se objevila v jeho škole uprostřed noci a jen v noční košili. Zmoženě se posadím do křesla na druhé straně stolu a hladím Ume po hlavě.

,,Co vás sem přivádí takto pozdě?‘‘ optá se ředitel klidně a nabídne nám krabičku bonbonů.

,,To víte moc dobře!“ křikne Severus bez známky apatie. ,,Lily je mrtvá! Zaručil jste se, že ji ochráníte a je mrtvá! A vy se ještě ptáte jakoby jste o tom nic nevěděl!‘‘ Severus se zlostně prochází po ředitelně a strhává na sebe pozornost obrazů bývalých ředitelů.

,,Severusi věřte, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách…‘‘ Severus ho přeruší mávnutím ruky.

 ,,Neudělal jste toho dost! Nemůžu uvěřit, že jsem se kdy snížil k tomu, abych vás žádal o pomoc!‘‘ Brumbál je naprosto klidný a to Severuse vytáčí ještě víc.

Tázavě se podívám na ředitele: ,,Pane, co se vlastně stalo?‘‘ ne, že bych to nevěděla, měla jsem vizi o tom, jak Lily s Jamesem zemřou, ale to bylo všechno.

,,Potterovi zemřeli po útoku Voldemorta. Jejich syn přežil a bude ve velkém nebezpečí,‘‘ vysvětlí mi situaci Brumbál.

,,Co by tomu klukovi asi mohlo hrozit?! Pán Zla je pryč. A vám šlo stejně jenom o to dítě!‘‘ Severus se konečně zastavil a sleduje Brumbála vražedným pohledem.

 ,,Severusi, sám víte, že to je lež. Chtěl jsem Lily a její rodinu ochránit stejně jako vy, bohužel jsem neuspěl. Ale Pán Zla se jednoho dne vrátí. Pomozte mi toho chlapce ochránit. Má její oči, Severusi,‘‘ dodá ředitel a Severus se zarazí a pak pomalu přikývne.

 ,,Ale nikdo se to nesmí dozvědět!‘‘ Severus se na mě výhružně podívá, potom přesune svůj pohled zpátky na ředitele.

,,Nesmím prozradit, co je ve vás nejlepší?‘‘ podiví se muž, mě to ale až tak nepřekvapuje.

 ,,Slovo na to,“ prohlásí Severus a mě už je dávno jasné, že na Brumbálovu prosbu přistoupí.

,,Když budete na jeho záchranu riskovat život,‘‘ Brumbál se podívá na mě i na Severuse. Oba přikývneme.

 ,,Dobrá, chlapec bude vyrůstat u své tety a strýce,‘‘ informuje nás. Při představě Harryho v rukách jeho příbuzných, mi přeběhne mráz po zádech.

 ,,Pane, nemohla bych se o Harryho starat já? Rozhodně bych se o děťátko zvládla postarat!‘‘ možná nejsem matka, jako Lily, ale jsem zodpovědná!

 ,,Je mi líto, slečno, ale chlapec bude u svých příbuzných. To je vše, dobrou noc,‘‘ s úsměvem se na nás podívá.

 

Severus mlčky vyjde na chodbu, já se loudám za ním. A to ještě musím projít lesem, abych se mohla přenést domů!

 ,,Slečno Haname?‘‘ zastaví mě ředitel, otočím se tak rychle, že málem upadnu.

 ,,Za deset let znovu nastoupíte do Bradavic. Do té doby máte spoustu času , abyste si obstarala školní uniformu, učebnice a pomůcky. Mezitím budete na Harryho nenápadně dohlížet,‘‘ zalapám po dechu. Zpátky v Bradavicích? Já? A ještě mám hlídat Harryho?

,,Děkuji, pane! Nezklamu vás!‘‘ vkřiknu nadšeně a vyjdu na chodbu, kde čeká Severus.

,,Tak tohle bude pohroma!‘‘ zamumlá otráveně. Vypláznu na něj jazyk. ,,Ne, bude to v pohodě. Je mi přece věčně šestnáct!‘‘ rozesměju se, zamávám mu a rozeběhnu se ven.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.