Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Všechno jinak od Nini650
[Komentáře - 2] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Moje vůbec první Potterovské dílo, které je strašně staré je tímto "zrestaurováno" a zpřístupněno i jiným HP bláznům. 

„Harry, málem bych na tebe zapomněl. Asi tě nemusím představovat, protože jsi stejně slavný jako já.“ Lord Voldemort jízlivým hlasem promlouval k černovlasému chlapci. Oba dva se ocitli na hřbitově někde v Anglii. Mladý Harry Potter, chlapec, jenž podle legendy přežil útok největšího černokněžníka všech dob.

„Je to hrozné, jak lidi dokážou lhát, že? Chceš znát pravdu, Harry? Chceš vědět proč dítě jako ty, přežilo zatím, co lord Voldemort ztratil svou sílu? Byla to láska, stará magie, kterou se zabývala tvoje matka. Víš, ten večer mohla krásná Lily přežít, kdyby nechtěla chránit tebe. Když za tebe položila život, nemohl jsem se tě dotknout.“ Jeho smích byl děsivý, jako chrčení nenaladěného rádia. Ledové mrazení proběhlo celým Harryho tělem a měl co dělat, aby nezačal křičet. „Bojuj se mnou, Harry Pottere, dokaž, že ti maminka nemusí pomáhat… Chci tě vidět umírat.“ Křičel na něj. Bojovali spolu. Harry plný strachu, zloby a odhodlání odrážel pomocí kouzla kledbu Pána zla. Ani jeden z nich netušil, jak dlouho všechno trvalo, snažili se navzájem zabít, když se jejich hůlky spojily a kolem nich se objevilo několik duchů. Harry v nich poznal své rodiče, Cedrika Digoriho a dalšího muže, kterého vídával ve snech.

„Uteč, chlapče.“  Nabádal ho jeho otec.

„Zastavíme ho miláčku, dostaň se odsud pryč.“ Harry zahlédl svou matku a hned za ní Cedrika, prosil ho o pomoc, chtěl zachránit své tělo. „Jdi, Harry, jdi!“ Křikla na něj jeho matka a vzápětí se všichni duchové vrhli na Voldemorta. Harry využil příležitosti a rozběhl se k tělu mrtvého spolužáka. Už bych skoro u něj, když zakopl a upadl, jeho hůlka mu vyletěla z ruky a on se ohlédl za sebe. Duchové se rozplynuli, stejně jako před chvílí Voldemortovi spojenci. Zůstal tam jen on a Pán zla. Vítězný úšklebek na jeho tváři naháněl Harrymu paralyzující strach.

Náhle se mezi nimi něco zjevilo. Bílo-modré světlo, oblak průhledného dýmu a Lily, Harryho matka. Otočila se na Harryho a usmála se, potom se otočila k Voldemortovi a natáhla k němu ruku.

 „Zastav Tome, tohle nemůžeš udělat.“ Promluvila a to, co řekla dál, vyvovalo v Pánovi zla ty nejnemožnější vzpomínky.

Tom Raddle, nenápadný chlapec toulající se po škole. Na všechny působil podivínským dojmem, měl však uhlazené vystupování, takže nikdo si nikdy nemyslel nic zlého, měl jen talent na kouzla podpořený přirozenou zvědavostí.

Když byl ve čtvrtém ročníku, přišli do školy noví prvňáci a Tom zažil něco, co do té doby nikdy, opravdové přátelství.

Lily, byla odjakživa chytrá a vtipná. Měla dar popularity. Každý chtěl být její kamarád a proto mívala kolem sebe spoustu lidí. Většinu z nich Tom nesnášel.

Díky tomu, že byl Tom starší, bylo pro něj jednodušší začít se Lily bavit, prostě si k ní sedl venku a začal se s ní bavit, využil dívčiny přirozené zvědavosti a povídal jí o historii školy, o pozemcích. Brzy z nich byli kamarádi a Lily k němu vzhlížela, i když se od sebe vzdalovali. Když byl Tom v posledním ročníku, pozval Lily na večírek Profesora Křiklana a mladičká dívenka dostala první polibek. Tom věděl, že Lily má minimálně další dva nápadníky, ale ona jednoho nesnášela a druhého vyděsil on sám. Navíc se ten rok začal zajímat o černou magii, což je s Lily trochu vzdálilo. Zatím však v něm nebylo nic zlého. Přesto všechno se ale bál, když končil školu jako premiant. Deptalo ho, že musí nechat svou milou ve škole ještě tři roky a on, že tam nesmí ani vkročit. Rozhodl se žádat o místo profesora na výuku Obrany proti černé magii, ale kvůli jeho temným zájmům, které ředili Brumbálovi neunikly, byl na tento post odmítnut.

Naštěstí mu Lily pravidelně psala a on jí také. Když dokončila školu, byl Tom zrovna na druhém konci Anglie než ona a zařizoval si důležitou práci. V té době mu od ní přišel poslední dopis.

Drahý Tome, budu se stěhovat. S holkami jsme si pronajaly byt v Londýně a budeme  tam pracovat pro ministerstvo kouzel. Určitě mi budeš chtít napsat, proto ti posílám i adresu. Doufám, že se máš dobře. Myslím na tebe, tvá Lily Evansová

Na adresu napsanou v zápatí dopisu posílal Tom dopisy často, ale sova se vždycky vrátila s tím samým dopisem a nemohla Lily najít.

Tom Raddle se cítil podveden a pocítil v sobě vztek. Jeho práce se změnila v hledání moci.

 

Rok a půl poté, co Lily opustila školu za ní přišla nečekaná návštěva. Lily šla právě nakupovat, když ji najednou zatarasila cestu postava v černém. Lekla se, ale když promluvil, uklidnila se, protože poznávala ten hlas.  

„Pojď se mnou, Lily, prosím.“ Řekl jí a vzal ji do nejbližší uličky, nějakým způsobem vzdálené ruchu na hlavní ulici.

„Tome.“ Vzdychla Lily, když si muž sundal kapuci. Ten úsměv znala, často ho vídávala ve snech a chtěla ho vidět znovu, ale náhle jí připadal trochu cizí. „J-jak jsi mě našel? D-dlouho jsi nepsal… Ja-jak?“ vykoktala se sebe.

Tom se jenom usmál a rychle ji objal. „Pojď semnou.“ Zašeptal ji do ucha místo odpovědi. „Pojď se mnou. Musíš jít.“ Zahleděl se jí do očí a čekal na její odpověď. Lily si neuvědomovala co dělá, zapomněla na svůj život, na chlapce, který na ni má dnes večer čekat a kvůli kterému se chystala na nákupy, zapomněla taky na podivný pocit zimy, který pociťovala v Tomově přítomnosti, prostě se nechala odvést pryč. Tom je přenesl k sobě domů.

„Kde to jsme?“ zeptala se Lily a začala se rozhlížet po temném domě. Tom si zatím sundal plášť a s odpovědí dlouho otálel.

„Na tom vůbec nezáleží.“ Řekl jí nakonec.

„Co je s tebou Tome? Jsi nějaký… jiný… divný. Stalo se něco?“ nemohla dál ignorovat jeho zvláštní chování.

„Jen to, že jsi zase tady. Se mnou.“ Řekl jí, a aby ji uklidnil, objal ji a políbil. „Zůstaň tady se mnou.“ Zašeptal naléhavě. Lily si konečně vzpomněla na večerní schůzku s Jamesem. „Nemůžu tu zůstat… mám… no, povinnosti.“

„Prosím… nemůžeš odejít… ne dnes. Tak dlouho jsem čekal, než tě znovu uvidím, nemůžeš mi utéct.“ Lily si uvědomila, že se jí vlastně nikam nechce. Povidné pocity byly pryč a zůstala jí jen radost. Jako v transu se jím nechala objímat, líbat a laskat.

Až ráno, když se probudila nahá v posteli s Tomem vedle sebe, si uvědomila co všechno se stalo.

„Dobré ráno …“ pozdravil ji a políbil. Tiše mu odpověděla a konečně si ho prohlédla. Klukovský výraz z jeho tváře zmizel a vystřídalo ho něco… nedokázala to popsat.

Lily zachvátila panika. Už víc jak rok chodila s Jamesem Potterem, chtěla si ho vzít již brzy a teď byla, bůh ví kde s někým, koho neviděla dlouhé čtyři roky.

„Co se děje?“ zeptal se jí když začala brečet.

„Já musím jít!“ vykřikla. „Musím jít udělala jsem hroznou chybu. Proboha.“ Lily vyskočila z postele a utíkala se obléknout. Tom nechápavě seděl v posteli, pak když si všiml, že mu jeho milá chce odejít, postavil se a chytil ji.

„No tak, co se stalo?“ zeptal se jí chlácholivým hlasem a chtěl jí dát polibek na tvář, žena se mu však vytrhla.

„Promiň tohle… Tohle všechno je obrovská chyba… Já musím jít.“

„Nikam nepůjdeš, dokud mi to nevysvětlíš!“ vykřikl Tom a Lily se zarazila.

„Nepsal jsi a nevěděla jsem, kdy se zas uvidíme, nikdy jsi mě nepřijel navštívit, co jsem měla dělat? Čekat?“ v Lilyne hlase zazníval smutek, výčitky a jízlivost zároveň. Tom se bál nejhoršího. Přistoupil k ní a zatlačil na ni.

„Mluv.“ Přikázal jí.

„Budu se vdávat.“ Vykřikla mu přímo do tváře. Kolem Toma se zamotal svět. Cítil ještě větší prázdnotu, než když pokaždé viděl sovu se svým vlastním dopisem psaným jeho milé.

„Zůstaň semnou.“ Zašeptal když se k ní otočil zády.

„Nemůžu.“ Hlesla Lily a sledovala jeho reakce.

„Nemůžeš... Nebo… Nechces?“ vyslovil ta slova velmi pomalu a ještě pomaleji se otočil, aby se podíval do její tváře. Její výraz v něm probudil vztek. „Odpověz!“ vykřikl.

„Nechci!“ vykřikla Lily a sebrala si poslední kousek oblečení.

„Tak proč jsi šla semnou sem? Proč jsi semnou strávila noc? Proč?“ poslední proč zakřičel Tom do prázdna osamělého pokoje. Lily se přemístila pryč. V té chvíli se zrodil lord Voldemort. Zahořel k Lilyině zradě takovou nenávistí, že začal nenávidět všechny, kteří měli nečistou krev. Dokonce i sám sebe. Rozhodl se zničit všechny mudly a vládnout čistým kouzelníkům, kteří nebyli zkažení mudly.

Za dva měsíce si Lily vzala Pottera a zjistila, že je těhotná. Přepadly jí obavy, které se po porodu potvrdily.

Když měl Harry mít rok, Lily Potterová a Tom Raddle se naposledy setkali. Celý kouzelnický svět trnul strachy z mocného Lorda Voldemorta a Lily s Jamesem, kteří se snažili chránit své dítě trnuli strachy při každé podezřelé ráně.

Lily právě ukládala chlapce do postýlky a zpívala mu, aby usnul, když uslyšela ránu v přízemí. Ránu následoval křik a pak se celý dům zachvěl. Lily položila Harryho do postele a šla se podívat dolů. Potichu scházela po schodech. U dveří zahledla postavu v černém hábitu a na zemi ležet svého muže. Dala si ruku na ústa, aby zabránila výkřiku.  Byl to lord Voldemort, o kterém už dlouho mluvil celý kouzelnický svět. Lily si uvědomila, že jí hrozí nebezpečí a vrhla se po schodech nahoru do ložnice. Rychle proběhla kolem postýlky s Harrym, který nechápal, co maminka dělá, a ze zásuvky vytáhla svou hůlku a aby Pán zla nenašel její dítě, vběhla do chodbičky a zavřela za sebou dveře. Než proběhla chodbičkou zpátky na schody, Voldemort byl už nahoře. Lily se zastavila a natáhla proti němu ruku s hůlkou. Najednou si všimla obličeje pod kapucí.

„Tome.“ Zašeptala a chtělo se jí brečet.

„Lily…“ překvapení v jeho hlase rychle vystřídala nenávist. „Ty jsi… Potterova?“

„Co po nás chceš?“ Řekla Lily a zacouvala do uličky.

„Už jen po tobě, lásko.“ Tom stále zaháněl Lily víc do chodbičky.

Lily tekly po tváři slzy, ale věděla, že musí zachránit alespoň jeden nevinný život schovaný v ložnici za jejími zády. „Co tady hledáš, Tome, vím, že nejsi vrah.“ Vzlykla.

„Ty nevíš, co já jsem!“ rozkřikl se na ni. Ten hluk a podivné chování maminky donutilo malého Harryho k pláči. Lily zavřela oči. Při tom zvuku jí bolestivě bodlo u srdce a po tváři se skutálely slzy.

„Takže je to tvoje dítě.“ Voldemort překvapeně koukal na Lily. Nechtěl zabít její dítě, pořád ji miloval. Lily využila jeho chvilkového zasnění a rozutíkala se k pokoji, kde za sebou rychlostí blesku zamkla dveře, sedla si k postýlce a začala přeříkávat starodávné ochranné formule. O pár vteřin později se dveře rozletěly a do ložnice vstoupil Pán Zla.

„Harryho ti nedám.“ Lily se otočila na muže, kterého dlouho obdivovala, milovala, ale už nepoznávala.

„Nemusíš umřít, prostě se ke mně připoj a dítě mi nech.“ Ten návrh pro ni byl nemyslitelný.

„Raději sama zemřu, ale Harryho nedostaneš! Jsem mudlovská čarodějka, pamatuješ?“ vykřikla Lily, ale vzápětí se z jejích úst vydral křik bolesti. Voldemort její tělo přehodil na druhou stranu pokoje a otočil se k Harrymu.

„Rescata di Morte“ s těmi slovy se žena vrhla do smrtelné rány, aby zachránila svého syna. Poslední slova kouzla, která před svou smrtí vyslovila, zajistila Harrymu neproniknutelnou obranu a tak, když se Voldemort otočil i na to dítě, nedokázal jej zabít.

Voldemort se vrátil ze vzpomínek a zadíval se na Lily.

„Tome, nesmíš ho zabít… Nedělej to protože…“ Po patnácti letech se Lily rozhodla vytáhnout na světlo dávné tajemství. „Nesmíš ho zabít, protože… protože je to tvůj syn.“

„To nemůže…“ zastavil se uprostřed věty. Zadíval se na Harryho ležícího na zemi a najednou ho poznal. Sám sebe.

Harry tomu také nemohl uvěřit, ale pak mu to všechno začalo dávat smysl. Jako ve snu slyšel ve své hlavě myšlenky:

 „Ve Zmiozelu bys vyniknul. Dovedl by tě k velikosti.“ „Ve Zmiozelu studoval i Ty-víš-kdo.“ „Salazar Zmiozel a Lord Voldemort mluvili hadí řečí, stejně jako ty.“ „Tajemnou komnatu otevře jen Zmiozelův dědic.“ „Lord Voldemort byl zmiozelův dědic.“ „Lord Voldemort ti ten večer předal něco ze své moci. Ne úmyslně, ale předal.“ „Jsem jako on.“ „Ne, jsi jiný než Voldemort.“ Úplně nahlas slyšel Brumbála mluvit o Voldemortovi. Konečně mu to docházelo, vždycky si myslel, že v něm dřímá zlo a bylo to jeho vlastní krví. On byl Zmiozelův dědic, proto mohl otevřít tajemnou komnatu, proto má stejnou hůlku jako Pán Zla, proto, ačkoli byl mladý, byl nadaný na spoustu kouzel, která nezvládli ani pokročilí kouzelníci. Harry byl Voldemort.

Jako ve snu zaslechl matčin hlas, který mu radil, aby zmizel. Harry se doplazil k hůlce a k Cedrikovi: „Accio!“ vykřikl, do ruky mu přiletěl pohár Turnaje tří kouzelníků a Harry byl pryč.

Na hřbitově tedy zůstal už jen Voldemort, vzpomínky Toma Raddlea a Lily Potterova.

„Lžeš… On… To ne…“ Voldemort se nezmohl na souvislou větu… Hlavou mu vířilo tolik vzpomínek, hlavně jedna jediná. Kdysi si přál aby Harry Potter, domnělý syn Jamese Pottera, byl jeho a ne toho tupce co mu sprostě Lily ukradl. Přál si, aby on mohl sledovat, jak jeho milované roste bříško a on mohl vést malého synka k velikosti, mohl z něj vychovat čaroděje. Teď když se mu přání splnilo, cítil jen vztek.

„Nesmíš zabít svou krev.“ Prosila Lily.

„Harry není zlý. Nech žít mého a tvého syna a odpusť od svých plánů.“ Lily se naklonila k němu a vtiskla mu na rty chladivý polibek. Děsivé mražení proběhlo Voldemortovi po zádech. „Buď zase dobrý, Tome. Nech ho žít.“

Voldemort netušil, co udělá teď, jedno však věděl, Lilyino přáni nebude moct splnit.

 

Harry se i s Cedrikem vrátil na začátek labyrintu. Kolem něj se rozhostil jásot, a pak zděšený křik a pláč. On brečet nemohl, protože to, co prožil na hřbitově mu sedělo v hlavě a nedovolilo mu jakkoli jinak uvažovat. Co bude dělat teď? Zabít svého otce? Jeho otec byl vždycky James Potter, podle něj se jmenuje! Co když se to někdo dozví a Voldemort ho přetáhne na svou stranu? Jedno věděl jistě, nikdo se to nikdy nesmí dozvědět. 





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.