Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Rozvod, rozlučka a nápoj lásky od Kitynka17
[Komentáře - 2] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Ron usiluje o rozvod s Hermionou, zároveň se do Doupěte vrací jeho bratr Charlie, aby se tady oženil. Bratři mu uspořádají rozlučku se svobodou, to ale ještě netuší, jak jim to všem zamotá hlavu. 

Nejmladší z bratrů Weasleyových procházel studenými ulicemi Londýna a soustředěně pozoroval domy, jež míjel. Měl na sobě černý kabát, ten nejlepší oblek, který dokázal nalézt ve skříni a na nohou hnědé, kožené polobotky, zděděné po otci. Došel až do Poultry, zastavil před úzkým a vysokým, domem cihlové barvy. Dalo se soudit, že osoba, za níž kráčí, není příliš moderní. Dům a každá jeho součást vypadala jak z počátku dvacátého století. Zahleděl se na vývěsní ceduli, přibitou na černě natřené dubové dveře-Pan Soames Forsyte, právník. Zhluboka se nadechl a pomalým krokem vystoupal několik žulových, schodů k již zmiňovaným dveřím. Třesoucí ruku položil na mosazné klepadlo připevněné na pravé straně, ale hned ji zase stáhl zpátky. Chtěl se otočit a odejít, ale nakonec rychlým pohybem opět klepadlo uchopil a silně zabušil. Chvíli vyčkal, než uslyšel zarachocení klíčů a otevření dveří. Ve dveřích stála vysoká brunetka, oblečená do černé minisukně a modrého tílka, obutá do černých lodiček, které jí dodávaly majestátný vzhled. Vypadala mladě, asi na dvacet let a jemné líčení ji dělalo velice něžnou. Mile se usmála a podávala Ronovi bílou, útlou ruku s dlouhými a pěstěnými nehty.

„Dobrý den, vy musíte být pan Ronald Weasley, já jsem Elisa Creevey, sekretářka pana Forsyta, už vás očekává." Ron se podrbal na zpoceném zátylku, její příjmení už někde slyšel, ale nemohl si vzpomenout kde. Mezitím došla až k dřevěnému schodišti a gestem mu naznačila, aby ji následoval.  Dostali se do prvního patra, do haly, kde mu Elisa nabídla, aby se posadil do pohodlného pistáciového gauče a sama vešla do ořechových dveří naproti němu.  Za necelou minutu se vrátila zpět a pokynula, aby vešel. Ron se zvedl a vešel do otevřené kanceláře. Kancelář, laděna do světle fialové barvy, byla vybavena velmi vkusně a luxusně. Za břízovým, hnědě natřeným stolem v koženém, barokním, černém křesle seděl hubený, bledý, vzpřímený, oholený muž, asi čtyřicetiletý se zrzavými vlasy. Když Ron vstoupil, vstal a stiskl mu ruku.

„Dobrý den, pane Weasley, jsem Soames Forsyte. Než začneme, nedáte si kávu?" Ron přikývl. „Eliso, dvě kávy." Zavolal na svou sekretářku, jež trpělivě vyčkávala ve dveřích. Usmála se, kývla a zavřela dveře. Pan Forsyte pokynul svému novému klientovi, aby se posadil na bílou židli přímo naproti jeho křeslu a poté se sám posadil.

„Nuže, pane Weasley v jaké záležitosti jste si se mnou sjednal schůzku?" Jeho hlas byl povýšený a chladný a na tváři měl neustále profesionální výraz. Ron jen mlčel, jako tenkrát, když se přes zákaz vyplížil ze svého pokoje a chytli ho, Soames Forsytu mu připadal, jako dokonalý prototyp Snapea. Z trapného ticha je vyrušila Elisa, vstupující dovnitř s tácem, na kterém byly položeny, dvě kávy, cukr a mléko. Postavila je na stůl a pomalu odcházela ke své práci.

„Děkuji, Eliso. Pane Weasley ve vaší situaci, jedná se o rozvod?“ Ronald horlivě přitakal a pan Forsyte si spokojeně spletl prsty.

„V tom případě jste tady správně a máte nějaké určité představy o majetkovém vyrovnání, nebo co ode mě vlastně očekáváte?" Modré oči začaly bezcílně bloudit po červeném koberci, až se zastavily pod stolem na perfektně nalakovaných a bezchybně zavázaných luxusních polobotkách.

Téměř zašeptal: „Nic moc, rozumějte, nechám své ženě dům i děti, ale přeji si, aby vše proběhlo pokud možno hladce a rychle." Soames kývl hlavou, i když se mu v ní rojily myšlenky, že je skutečně nespravedlivé, že nemůže předvést všechen svůj právnický talent. Po vzoru minulého rozvodu, kdy byl schopný svému klientovi zaručit všechno, co šlo, mu tento případ přišel nesmírně nudný.

„Náš zákazník, náš pán.“ Pomyslel si.

„Vaší záležitostí se začnu zabývat přednostně, ale potřebuji si s vámi smluvit další schůzku. Nejlepší by snad byl už příští týden, nevadí-li vám to. Musí u toho být ale také vaše žena a její právní zástupce. Vyjednáme, vše nutné a pak už jen soud." Weasley lehce přitakal a přitom poslušně usrkával kávu.

„Myslím si, že s příštím týdnem nemáme problém."

„Dobře, Elisa s vámi domluví termín schůzky." Po posledních slovech se zvedl z křesla a otevřel dveře do haly, nenechal svého klienta ani dopít kávu, podal mu znovu ruku a zavřel za ním dveře. Ron se tak zase ocitl v olivově zelené hale, s parketovou podlahou. Na levé straně za borovicovým stolem seděla Elisa a do počítače přepisovala závěť jednoho zámožného klienta. Přistoupil k ní a zakašlal. Zvedla hlavu, usmála se a upřela na něj šedé, velké oči. Ron zrudnul a nervózně přešlápl.

„Pan Forsyte si chce se mnou domluvit schůzku."

„Jistě a na kdy?"

„Na příští týden." Přimhouřila oči, jakoby zjišťovala, jestli říká pravdu, pak sáhla do třetího šuplíku a vytáhla oranžový diář.

„Dnes je 14. října, bude vám schůzka vyhovovat 22. října v 10:00?" S horlivostí sobě vlastní zakýval hlavou.

„Ano, to bude ideální."                                                                                                    

„Dobře píši si vás na desátou. Na shledanou pane Weasley." Opět mu podala ruku a naznačila mu směr, kterým odešel z kanceláře. Když vyšel opět na ulici, zhluboka se nadechl vlhkého vzduchu a vydal se směrem k domovu. V břiše mu poletovalo snad tisíce motýlků a jediné na co myslel, byla věta.

„Já to zvládl, zvládl jsem to.“

 





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.