Fred Weasley, známý vtipálek a noční můra většiny profesorů se právě loktem opíral o starobylý kamenný pilíř podpírající lomené okno. Vedle něj stál George a smál se jeho zoufalému výrazu.

„Ach jo… jak mohla Angelina odjet těsně před plesem? Teď nemám partnerku, ale hlavně se to nesmí dozvědět Ron. Nechci, aby si mě mladší bratr podával až do konce roku. A ty se nesměj! Taky nemáš partnerku.“  

„No jistě, ale já jsem ještě žádnou nehledal, ale je fakt, že bych měl začít nebo si Ron najde partnerku ještě dřív než ty i já tak pojďme!“ Už chtěli oba vyrazit, když najednou uslyšeli jemný dívčí sametový hlásek.

„Chelsea, říkám ti to pořád, nech už to být! Cormac je pitomec, který si tě nezaslouží.“ Chodbou zrovna procházely dvě dívky v hábitech z Mrzimoru. Jedna s rozpuštěnými vlnitými vlasy a druhá úplně stejná jen s vlasy svázanými v culíku. V rukou nesly knihy a vzrušeně se věnovaly konverzaci o plese.

„Když já nevím, Chloe, možná bych mu měla říct, že jsem stále bez partnera a že bych s ním chtěla…“

„Chelsea Fudgeová! Přece se kvůli němu nebudeš ponižovat. To už bych si radši klekla před toho nejodpornějšího kluka na světě, ale…“ Chtěla už její sestra rezignovat z jejího neustále ustupujícího postoje, když se před nimi objevili dvojčata Weasleyovi.                                                                             „Ahoj Chloe, ahoj Chelsea.“ Vykřikli sborově a nadšeně. Chelsea a Chloe jim stejně odpověděly.

„Frede, Georgi, ahoj!“                                                                                       „Ehm… omlouváme se, ale nešlo vás přeslechnout, co se stalo?“ Zeptal se Fred starostlivě a pořádně si prohlédl obě blondýnky. Kluci znali obě dvě dost dobře. Chloe a Chelsea byly dcerami ministra kouzel, což znamenalo, že často byly foceny do Denního věštce a podobných novin. Chelsea se na Freda posmutněle usmála, ale snažila se vypadat, že se nic nestalo.               „No to nic.“ Když její sestra pochopila, že její dvojče ze sebe nic víc nedostane, převzala otěže konverzace.                                                             „Že nic? Takže Chelsea začala chodit s Cormacem McLagenem. No a samozřejmě čekala, že ji pozve na ples no a ten hajzl pozval Romildu. Přesně to, co mi udělal i Zachariáš Smith.“ Fredovi to nijak strašné nepřišlo, ale George do něj drkl loktem a naznačil něco ve smyslu, že má neopakovatelnou příležitost vyřešit svůj a jeho problém s plesem. Ze strany bratra byl ihned pochopen. Fred nasadil šokovaný výraz a pomalu se pokusil pozvat Chelsea na ples.                

„Cože? To od nich teda bylo pořádně hnusný, ale nechtěla by si jít se mnou, Chelsea? Totiž moje partnerka odjela a tak…“ Dívčin obličej se rozzářil.                                                                        

„Jasně, Frede, půjdu ráda. Ale co chudák Chloe?“                                           „No, jestli by to Chloe nevadilo, rád bych jí tam doprovodil já, smím?“

„Jistě, Georgi. Myslím si, že to je skvělý nápad.“ Usmála se, pak rychle chytla sestru za ruku a utekla s ní do chodby, kde na ně čekali Cormac a Zachariáš. Cormac si k sobě přivinul Chelsea a Zachariáš Chloe a zmizeli s nimi v další chodbě.

„Vy dvě jste opravdu dobré, nevěřil bych, že to dokážete, zlatíčko.“ „Cormacu, nemám z toho dobrý pocit, zprvu ta sázka vypadala fajn, ale nevím, Fred a George jsou hodní, co když jim ta sázka ublíží.“ Snažila se upozornit Chloe, které už to začalo připadat nějak moc, přece jen, kamarádila se s jejich sestrou. Zachariáš ji však umlčel polibkem a Chelsea, která jakoby procitla, zase byla umlčena Cormacovým objetím.

„Zlato, vzpomeň si, co můžeš získat. Můžeme spolu být kdekoli a kdykoli, jen když sbalíte Freda a George.“ Řekl a pak odešel. Zachariáš ho následoval a dívky osaměli.

„Víš, je to zvláštní, ale najednou mi to nepřijde jako nejlepší věc na světě, když přemýšlím o Fredovi, bolí mě u srdce.“ Řekla dívka s rozpuštěnými vlasy, druhá dívka ji objala kolem ramen.

„To bude v pohodě, hele nejde tamhle Dafné Greengrasová?“ Obě se podívaly na blondýnu s rovnými vlasy, která se k nim pomalu a obezřetně blížila. Chelsea zatáhla sestru za roh chodby a opatrně se dívaly, kam Dafné jde. Dobře tu holku znaly a neměly ji moc rády. Byla to namyšlená holka. Najednou se zastavila, za ní přišel kluk a zezadu ji objal.

„Zlato, tolik si mi chyběla.“ Řekl jí, přitlačil ji na zeď a políbil ji na krk.

„Počkej, a co Chelsea? Řekl si ji o nás?“ Ušklíbl se.

„Něco lepšího, vsadil jsem se s ní o tom, že sbalí Freda Weasleyho.“

„A to nám má pomoct jak?“

„Dočkej času, Dafné. Mám to promyšlené. A pojď, máme pro sebe komnatu nejvyšší potřeby.“ Chlapec chytl blondýnu za ruku a už s ní odešel za roh. Chelsea vyšla ze svého úkrytu. Byla jako opařená a vypadala, že jí někdo vzal pánví po hlavě.

„Jak mi to mohl udělat? Proč to udělal?“

„To opravdu nevím, ale jsem si jistá, že to Cormac a Zachariáš plánovali od začátku.“

„Myslíš, že Zachariáš v tom jede taky?“

„Cormac je hlupák a ignorant, který by na nějakou takovou věc nikdy nepřišel. Ale proč by to udělali?“ Zrovna v tu chvíli kolem procházel Zachariáš. Tentokrát za roh zatáhla Chloe Chelsea, protože zpozorovala, že Zachariáš sem nepřišel pozorovat krásu architektury. Brzy se její tušení potvrdilo, protože se objevil opět Cormac s rozcuchanými vlasy a neupraveným hábitem. Chelsea usykla něco ve smyslu „ten hajzl“ a „ta děvka“. Kluci se pozdravili.

„Kdy to na ně vybalíme? Dafné je nějaká nervní.“

„A co já s tím? Ještě nejsou… počkej, něco slyším.“ Uslyšel totiž, jak Chelsea lehce zasténala, když ji Chloe, která se věnovala konverzaci, šlápla na nohu. Už nestačily utéct.

„Mé drahé dámy, jak dlouho už tam jste.“

„Slyšela jsem všechno, ty hajzle, podvádíš mě s Dafné, jak si jen mohl?“ Řekla Chelsea a chtěla mu vrazit facku, ale Cormac ji pevně uchopil za zápěstí a narazil na zeď, ovšem mnohem méně něžně než předtím Dafné a jemně jí zašeptal.

„Ale no tak, miláčku, že to říkáš zrovna ty. Četl jsem tvůj deník, miluješ někoho jiného, ale nezajímá mě to. Pokud budeš dělat, co ti řeknu, budeme oba spokojení.“

„Nikdy.“ Prohlásila Chloe v tuto chvíle uchopena Zachariášem, aby neutekla. „Ale ano, tedy pokud nechcete, aby se vaši miláčkové dověděli o jisté sázce a o tom, co jste s nimi sehrály.“ Holkám to konečně došlo, chtěli je potrestat za hloupé svěřování se deníku a zároveň je zesměšnit. Kluci je políbili na rty a se smíchem odešli pryč. Chelsea se rozbrečela a utíkala pryč. Vtrhla do svého pokoje, lehla si na postel a hořce se rozplakala. Její sestra za ní přišla za pár minut.

„Tak tohle jsem opravdu nečekala, co budeme dělat.“

„Já… nevím… Fred a George jsou tak milí a super… jak jsme jim to mohly udělat?“ Chloe si sedla na postel a pohladila sestru po vlasech.

„Byly jsme hloupé, ale už brzy bude ples, nebudeme klukům nic říkat a ono se to potom nějak vyřeší.“ Usmála se na Chelsea, která pomalu přestávala vzlykat. Bylo už pozdě a tak si obě lehly a usnuly. Další den šly po chodbě, když potkaly Freda s Georgem.

„Ahoj holky, tak jak se těšíte na ples?“ Zeptali se dívek. Chelsea měla ještě pořád červené oči z včerejšího breku a Chloe se celou noc převalovala, proto měla dost velké kruhy pod očima. Doufali, že si toho kluci nevšimnou, ale nešlo to.

„Co se vám stalo?“ Vytáhl si k sobě George hlavu dívky s culíkem a pořádně si prohlédl její kruhy pod očima. Fred zase pozoroval červené oči druhé dívky a jeho pohled říkal tutéž otázku. Chelsea nevěděla, co říct, pravdy se bála a tak ze sebe vyklopila první věc, co ji napadla.

„Oni se s námi rozešli, Cormac a Zachariáš.“ Řekla a hned si přála, aby se propadla do země a všechno co řekla, by se okamžitě zapomnělo.

„To jsou ale idioti, jdeme na ně, Georgi.“

„Ne!“ Vyhrkla rychle Chloe a Chelsea okamžitě začala improvizovat.

„To nejde, protože… se tím nechceme zabývat… je to těžké, ale přeneseme se přes to.“ Vysoukala ze sebe a opět se v duchu proklela za lež.

„Aha, tak to je jasné, až budeš chtít, můžeme se jít někam projít, Chelsea.“ „Půjdu moc ráda, Frede.“

„A co dneska?“ Dívce se rozbušilo srdce a rychle pokývala hlavou. Přesto, že měla výčitky svědomí, byla tohle jedna z věcí, kterou si vždy přála slyšet. Fred ostatně taky a tak ji vzal za ruku a vyšli spolu ven. George zůstal s Chloe sám. Začali si spolu povídat o fanfrpálu a smáli se. V příštích několika dnech před plesem spolu kluci a dívky trávili většinu času. Procházeli se spolu po škole nebo nádvoří a povídali si o všem možné. Ani nevěděli jak, ale najednou nastal den plesu. Chloe a Chelsea si oblékly ty nejkrásnější šaty, co měly a navzájem si udělaly účes. Weasleyovi na ně čekali před dveřmi do koleje. Chloe na sobě měla dlouhé červené šaty bez ramínek se zlatými puntíky a zlatým pásem umístěným v oblastech pasu. Vlasy měla svázané do drdolu. Chelsea měla stejné šaty v bílé barvě s tmavě růžovým pásem a vlasy si spletla do falešného culíku, pod kterým se ukazovaly vlnky světlých vlasů. Obě vypadaly překrásně. Dorazili se svým doprovodem do sálu a Fred s Georgem vyzvali své partnerky k tanci. Tančili a vychutnávali si závistivé pohledy svého bratra, který jen tak seděl a ani se neobtěžoval začít tančit se svou partnerkou. Chloe i Chelsea se točily po celém tanečním parketě, až se jim zatočila hlava. Kluci je odvedli k židlím a rozhodli se, že jim dojdou pro pití. Holky se posadily a pozorovaly ostatní. Fred zrovna naléval pití, když tu najednou uviděl Cormaca. Mluvil s Dafné a ostatních si nevšímal, najednou uviděl Freda a George a přešel k nim.

„Jé, ahoj Frede a Georgi, slyšel jsem, že si tady s mojí holkou, Frede a ty že si tady s holkou Zachariáše, musím jim pogratulovat, jsou to kočky a opět to ukázaly.“ Zachariáš se mu za chvíli objevil za zády spolu s Romildou a zářivě se usmíval.

„Počkej, Chelsea je pořád tvoje holka? Takže ty si se na ní nevykašlal? A jak ukázaly?“ Cormac dobře věděl, kam je chtěl zavést a líbilo se mu, že se to daří.

„Já? Ne, vsadili jsme se já, Zachariáš, Chloe a Chelsea, že nedokážou sbalit vás dva, no a ony to dokázaly. A…“ Cormac chtěl ještě něco říct, ale to už se Fred s Georgem hnali pryč od něj. Dívky se právě něčemu smály, když tu najednou k nim přiběhli Fred s Georgem a tvářili se dost naštvaně.                 „Co se stalo, Georgi?“  Zeptala se vyděšeně Chloe.                                         „Co se stalo? Nemluvte na nás, celou dobu jste z nás dělaly pitomce. „Cormac mě nechal, chudák Chloe.“ To jste si vážně myslely, že to utajíte navěky?“                                           

„Georgi, Frede, my jsme jenom.“                                                                       „My víme, vsadily jste se s Cormacem a Zachariášem, že s vámi půjdeme na ples. Tak gratuluju, vyhrály jste.“ Kluci se otočili a odešli. Dívky se je snažily zadržet, vyběhly ven na chodbu, uviděly je tam, seděli na schodech a tvářili se nešťastně. Chloe a Chelsea si k nim sedly na schody, původně chtěli odejít, ale ony je chytily za ruce a donutili je sednout si zpět na jejich místo. Fred se díval na Chelsea, která měla sklopenou hlavu.

„Opravdu nás to mrzí. Cormac nám slíbil, že když vás sbalíme, budeme moct s nimi být kdykoli a kdekoli, protože jeden člověk by jim řekl, kde najdou komnatu Nejvyšší potřeby. Ale byla to lež, celou dobu jim šlo o to, aby nás potrestali a sami se mohli věnovat Dafné a Romildě.“ Začala pomalu vysvětlovat, co se stalo.

„Obě jsme to přijaly, a proto jsme si vymyslely to s tím, že mě Cormac nechal, a že nemám s kým jít na ples, ale pak jsme je viděly, jak se na nás domlouvají a vyjely na ně. Začali nám vyhrožovat. Plakala jsem, a když jste se ptali, co se nám stalo, vymyslela jsem si, že se s námi kluci rozešli.“ Chloe poté pokračovala.                                                                                         „Jenže pak jsme si uvědomily, že vás máme moc rády a nechceme, aby jste se na nás naštvali. Nechtěly jsme vám ublížit, ani vás nijak ponížit. Moc nás to mrzí.“ George a Fred se podívali na skloněné hlavy obou dívek. Bylo na nich vidět, že to myslí upřímně. Fred i George na sebe jen spiklenecky mrkli a oba přiložili svoje ruce na ruce Chelsea a Chloe. Obě se jen lehce začervenaly. Najednou se tam objevili Zachariáš a Cormac.                             „Ale, ale Chelsea a Chloe. Vypadá to, že máte nové kluky. No zdá se mi, že si ztratila smysl pro styl, Chloe, mám pravdu?“

„Spíš bych řekla, že smysl pro styl teprve teď našla, asi tak jako já.“ Poznamenala ironicky Chelsea.                                                                         „Prosím tě, vyměnila si borce za Weasleyho tomu říkám výhra.“ Po Cormacově nehorázně inteligentní větě se holky rozesmály na celé kolo.         „Páni, já chodila s borcem, věděla si to Chloe? Já myslela, že jsem chodila se samolibým frajerem, který jediný svůj zájem soustředil na to, aby mě mohl vlastnit a co mě podvádí s Dafné.“ Cormac už to nevydržel a Chelsea vrazil facku. Fred se lekl a jal se zjišťovat, jestli je v pořádku. Cormac byl rudý zlostí, Zachariáš raději utekl, Chelsea oddychovala, George se jen vyplašeně díval, ale jediná Chloe se rozhodla, že Cormacovi to řádně vytmaví a začala na něj ječet.            

„Ty idiote, cos jí to udělal, ty si jí praštil, ty hajzle.“ Cormac tam stál jako opařený a jen nevěřícně hleděl před sebe, dívka přerývavě oddechovala a kluci se pomalu zvedali, aby tak bránili obě dvě. Cormac se jen rychle otočil a odkráčel, jakmile odešel, zase se posadili. Chloe si vysíleně sedla na schody. George ji vzal kolem ramen a ona si na jeho rameno položila hlavu a on si zabořil nos do jejích vlasů.  Vychutnávala si to a lehce se o jeho rameno třela. Fred zase vytáhl kapesník a otíral slzy, které se rojily kolem Chelsiných blankytných očí.  Ta se jen lehce usmála. Otočila se k Fredovi a lehce mu rty přitiskla na tvář. Fred ji pohladil po tváři a ona si položila hlavu na jeho hruď. Jeho společenský hábit voněl po lenoru s vůní oceánu. Pohladil ji po světlých vlasech. Chloe se podívala na sestru.                                                               „Miluje tě už dlouho, ale po tom, co tě viděla s Angelinou, si našla Cormaca. Promiň, Chelsea, ale měl by to vědět.“ Chelsea pokračovala.

„Napsala jsem si to do deníčku, ale přečetl si to Cormac a proto se rozhodl nás vytrestat.“                                                                                                   „Milovala si mě? Už tak dlouho? Tak to jsem rád, že to ale nakonec dopadlo takhle.“ Dívka se usmála, nadzvedla hlavu a Freda políbila. Slastně přivřel oči a její sestra se tomu zasmála, ale v tu chvíli ji George chytl za bradu a otočil ji obličej směrem k sobě, pak přitiskl své rty na její a políbil ji.

KONEC