Tobias Snape nebyl žádný svatoušek. Nejen, že psychicky týral svou ženu - čistokrevnou čarodějku - natolik, že ho ani nedokázala proměnit na nějaký zbytečný předmět (staré fusekle) nebo švába (a pak ho jednoduše zašlápla a polila homicidem), ale také ji pěkně podváděl, kde mohl.
Jako snad každý čtvrtý až třetí mužský, i on měl paralelní manželství se svým zákonným, dvojí život, o kterém nikdo, ani jeho zákonná žena a syn, nevěděli.
Jak by taky mohli. Severus se raději toulal v přírodě se svou novou kamarádkou Lily Evansovou, navštěvoval místní knihovnu, kde vyhledával hlavně knihy o magii - nakolik byly mudlovské a nakolik fakticky čarodějné bylo diskutabilní - a nebo byl ve škole a krom výuky dělal to stejné, jako předtím a během letních prázdnin. Seděl v knihovně a četl, nebo se toulal s Lily po školních pozemcích.
A Tobiasova žena Eileen byla naopak ráda, když její manžel čas od času nenašel cestu domů.
Během roků manželství, které bylo víceméně z donucení, se Tobiasovi zcela povedlo zlomit Eileenino už tak křehké sebevědomí, takže nikdy nesebrala dostatek odvahy, aby sebrala syna a požádala někoho, nejlépe Albuse Brumbála, aby je před psychopatickým Tobiasem skryl.
Eileen nedokázala odpustit svým rodičům, kteří donutili Tobiase Snapea, aby si Eileen zákonně vzal, když už jí nezákonně udělal dítě. Zavřeli tak oči před znásilněním vlastní dcery špinavým mudlovským šmejdem, který v Bradavicích taktak prolezl OVCEmi a ještě víc ji ponížili tím, že onu strašlivou věc zametli pod koberec oním sňatkem. Prostě, když si ji vezmeš za ženu, tak to nevadí, že jsi ublížil naší jediné dceři. Eileen se i po tolika letech chtělo zvracet, když si vzpomněla, jak rodiče jednali za ni, jak rozhodovali i o jejích pocitech, jako kdyby ona sama žádné neměla. Prý to nevadí, když si ji ten mudlovský šmejd vezme za manželku! Nikdo se nikdy nezajímal o to, jak Eileen doopravdy je. Snad jen její syn, Severus. Avšak i ten se jí poněkud vzdálil, když začal navštěvovat Bradavice. Eileen doufala, že z jejího Severuse vyroste jiný člověk, než byl jeho otec. Nebohé dítě... Kolik hrozných slov si od otce musel vyslechnout, kolik strašlivých činů páchaných vlastním otcem na matce musel vidět a kvůli zákazu čarovat mimo školu s tím nemohl ani nic dělat...
A pak Severusova matka zemřela. Jednoho dne už neunesla manželův psychický teror a podřezala si žíly. Nožem, zcela mudlovsky, protože díky ponižování a osočování už úplně zapomněla, k čemu se používá hůlka. Vždycky jí nadával, jak je neschopná a hloupá; uvažoval Severus, když stál u matčina hrobu. Přitom byla čistokrevného původu, na jejím vysvědčení byla vždy samá vynikající a nad očekávání; Severus je našel mezi matčinými věcmi. Nejhorší známku dostala za celou školní docházku jen jednou v sedmém ročníku a to bylo pouze Přijatelné, z astronomie, ten večer, kdy k TOMU došlo.
Severus si přečetl všechny matčiny deníky a prošel i jejích pár vzpomínek v myslánce, které uložila ještě v době, kdy zvládala čarovat. Po tom, co viděl a prožil, si Severus uvědomil, že svého otce nenávidí a vždycky ho nenáviděl.
Kéž by se našel někdo, kdo by toho parchanta zprovodil ze světa!
A on se našel, jistě, že se našel. Zabila ho jeho druhá žena, či spíše milenka. Silným lektvarem pomalé smrti, když zjistila, že celý život byla jen ta druhá.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ