Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Potterova pomsta od Woody
[Komentáře - 4] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

My first

Kostelní zvon odbil půlnoc. Z dveří staré vilky vystoupil muž. Byl to Červíček . Zabouchl dveře. Sešěl pár schodů a ocitl se na štěrkové cestičce vedoucí k starým vrátkům. Byly porostlé mechem a nic nenaznačovalo, že se si nimi v dohledné době hýbalo. Červíček je otevřel, popošel o jeden krok a vrátka zavřel. Na jednom sloupku plotu se zakývala železná šipka. Touto šipkou byl opatřen každý sloupek plotu, který obklopoval tuto vilku. Šipka, jakoby vybízela, aby se každý podíval vzhůru. Většina lidí, mudlů, tam viděla starou barabiznu. Ovšem Červíček, jakožto kouzelník, zvěromág a budoucí smrtijed tam viděl měsíčním světlem ozářenou vilku. Nechápal to. On tu vyrůstal, bylo to místo kde si byl jist absolutním bezpečím. A teď, teď tu sídlilo zlo. Sám pán zla Voldemort.


Toto byla Červíčkova poslední cesta, aby se stal právoplatným smrtijedem. Otočil se. Pod sebou uviděl louky. V dáli zářila světla pouličních lamp nedalekého městečka.

Byl tu však ještě jeden dům. Žila zde rodina Markleyů. Žili si svůj život a chatrč, která jim stála nad hlavou už nebyla nikterak důležitá.

Poslední skouška budoucího smrtijeda zněla "Zabij neviné." Červíček necítil strach ani uspokojení z toho, že má někoho zabít, natož celou rodinu. Ano, to Markleyovi byli jeho poslední skouškou. Vydal se k domu. Byl to pěkný kus cesty. Už šel minutu. Chůze se změnila v běh, běh se změnil v let. Byl pouhých několik desítek metrů od domu, když v nedal lesíku zaslechl šustit větve. Zastavil se. Zvuk zesiloval, až najednou. Ustal. Nic se nedělo. Červíček se bál otočit. Co to asi je, řekl si. najednou něco zaslechl. Byl to hlas. Slovům, která slyšel však nerozuměl. Věděl co to je za jazyk. Jazyk, který nikdy neovládal. Jazyk, který nenáviděl. Byl to hadí jazyk.

Najednou, z čista jasna zaslechl,: " Avada Kedavra!"

Uhnul se. Proud světla, který mu proletěl kolem hlavy zmizel v dálce. Rychle se otočil a ruku stáhl na svou hůlku, která mu ležela v kapse.

"Červíčku, dlouho jsme se neviděli," řekl muž.

Ten hlas znám. Nevím komu patří ale znám ho. Pak si to uvědomil. Ano, je to jasné. Teď je hlubší než dřív. Byl to Harry Potter. Snažil se zaostřit zrak na jeho postavu. A pak ho uviděl, před ním stál dvacetiletý Harry. "Zzase se potkáváme... Harry," zakoktal. Žádná odpověď. Zase ten jazyk. Jak on ho nenáviděl. Zdálo se, že Harry k někomu mluví. Opět to zašustění z lesa. Silnější a hlubší. Z lesa se vyplazil had. Obrovský a dlouhý. Bazilišek. Zajíkl se.

"Co s ním uděláme," zeptal se had Harryho.

"Ještě nevím, vidíš jak se klepe strachy, má proč!" uchechtl se Harry

O čem se to asi baví. Ptal se Červíček sám sebe, ikdyž věděl co asi říkají. Chce mě zabít!

Potom co zabili Brumbála se Harry, aniž by chtěl, vydal se cestu pomsty. Červíček byl předposlední díl jeho pomsty. Pak už zbíval jen sám pán zla Voldemort.

Červíček si uvědomil, že běží. Něvěděl jak se to stalo. Prostě se rozeběhl. Asi ze strachu. Strašně s bál smrti. Běžel dolů po louce. Aniž by si to uvědomil, přeběhl dům Markleyových.

Harry si toho všiml až po hodné chvilce. Vykřikl. "Cruciatus!"

Červíček ucítil palčivou bolest, která mu prošla tělem. Shroutil se na zem. Věděl, že už mu nezbívá mnoho času. Z posledních sil vykřikl,: "Voldemort." A ukázal na vilku v dálce.

"Dík, ale to už vím," řekl Harry potichu."Avada.. Kedavra!"

Červíček cítil jak z něj vychází poslední kousky života. Naposledy se podíval na Harryho a pak... zemřel.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.