První týden po té ehm...řekněme 'nemilé věci' James litoval toho, že se vůbec na začátku toho týdne vzbudil. Vypadalo to jako by se všichni (Petr, Remus, Sirius a Snape) rozhodli, že ho musí za každou cenu co nejvíce naštvat. Tak za prvé Petr, který vytahoval chvály na Jamese za to co udělal skoro pořád. Jamese by to normálně neštvalo ale vždy když se mu podařilo alespoň chvíli nemyslet na to co se stalo (na což se snažil zapomenout) s tím Petr začal.

 Pak Remus, který, po tom co mu James jemně oznámil, že jeho a Snapea skoro zabil (samozřejmě mu to řekl šetrněji) utrpěl příšerný šok. Tak ho to rozrušilo, že ho James musel na každém kroku sledovat, aby dával pozor, jestli se nepokusí o sebevraždu.

 Pak Snape, ten ho pro změnu zase dopaloval více než první dva. Protože ať mu to James vysvětloval jakkoli, pořád dával vinu jemu.

 No a nejhorší to bylo určitě se Siriusem. Za to že se na něj naštval si ale mohl James sám, protože neustále Siriusovi vyčítal to, co udělal. Sirius se ustavičně bránil ale třetí den už se dopálil a prohlásil, že on (jako Sirius) se rozhodně nenechá deptat nějakým pitomcem jako je James a taky Jamesovi oznámil, jak může jít a co mu může políbit.

 James věděl, že bez Siriuse to ani zdaleka není taková zábava - nechtěl si to ale připustit. Petr se ho pořád snažil rozveselit, dosáhl však jenom toho, že se James cítil ještě hůř.

 Týden po tom co se to stalo (Jamese překvapilo, že se to stalo ta tak dlouhou dobu) si Jamese zavolal ředitel Brumbál (pozn.autora: nevím kdy začal ředitelovat doopravdy tak dejme tomu). Když přišel do ředitelny, slušně pozdravil a zeptal se ho, co mu ředitel chce. "Chtěl jsem vám jen říct, pane Pottere, že záložitost s tím, že pan Snape zná tajemství vašeho přítele byla vyřešena.". "Chcete říct, že jste Sra.. Snapeovi vymazal paměť?" "Ne, ale promluvil jsem si s ním a tím jsem ho přesvědčil aby nikomu o tom problému pana Lupina neřekl." "A co bude se Siriusem??". Jamese překvapilo že se o něj vůbec stará o toho hajzla hnusnýho (jak ho otituloval James). Brumbál si povzdechl, chvilku to vypadalo že se přemáhá ale pak se rozhodl: "Pan Black bude podmínečně vyloučen. Ale také bude mít tři týdny dlouhý školní trest a Nebelvíru strhneme 200 bodů.". Jamesovi se ulevilo, že ho nevyloučili. Když se teď ale tak hrozně pohádali, nechápal proč.

 James tu noc neusnul. Po asi tříhodinové snaze to vzdal, vzal plášť a šel se projít. Ve třetím patře už ho ale začaly bolet nohy tak si sundal plášť a opřel o sochu jednooké čarodějnice. Vzpomínal, jak ten utajený vchod v ní používali, když Siriusovi rodiče nepovolili návštěvy do Prasinek dokud mu to nepodepsal jeho hodný strýc Alfard. James si povzdechl. "Taky nemůžeš spát?"

 James okamžitě vytáhl hůlku a otočil se. Byl to Sirius. Neměl však ten nenávistný pohled který poslední čtyři dny používal. "Á to jsi jen ty." řekl James a zastrčil hůlku zpátky. "Tak ti gratuluju, žes z toho vyvázl jenom s podmínkou." "Hm.." odpověděl Sirius. "Hele Jamesi, promiň. Promiň mi, že jsem se choval jako pitomec." "Né, ty mi promiň" odpověděl mu James. "Takže ... jsme zase přátelé?" "Vypadá to...". A oba odešli směrem k Nebelvírské společenské místnosti. "Buclatá dáma nás pěkně seřve nemyslíš??" zeptal se James. "Hmm .. na to teď nemyslím" dostalo se mu odpovědi. "A na co myslíš?" "Na jakou barvu přebarvíme Srabusovi vlasy příště". Oba se rozesmáli.