,,Hagride,dej mi Harryho prosím!"
,,Ne, ne, Brumbál nařídil,že ho mám přinýst jemu. Ne,ne kdepak."
,,Hagride, já jsem jeho kmotr!" naléhal Sirius, "Lily a James by si určitě přáli, abych se Harryho ujal jé ne někdo jiný. Slibuju, přísahám já bych ho vychoval jako by byl můj prosím!" do očí se mu začínaly drát slzy. On se je však snažil zadržet, protože věděl, že teď nesmí jevit známky slabosti. Co jsem to udělal, pomyslel si. Jak jsem jenom mohl Jamese a Lily takhle zradit, takhle podrazit nohy,  takhle je vydat na smrt.  Jenomže jak jsem mohl vědět, že to takhle dopadne. Brumbál si určitě myslí, že za to můžu já.
,,Ne, ne Siriusi promiň, ale když mi Brumbál něco řekne, nechci ho zklamat." přerušil jeho myšlenky Hagrid.
Sirius zvedl hlavu od špiček svých bot a viděl, jak Hagrid jde pryč. ,,Tak si aspoň půjč mojí motorku, ať Harryho pomůžu dopravit do bezpečí."
,,Hm... jo díky moc Sitiusi a měj se dobře" řekl Hagrid,když nastartoval.
,,Není zač!" odpověděl Sirius a už se jenom díval,jak jeho kmotřenec odlítá pryč. ,,Harry,Harry snad se ještě uvidíme!" řekl do ticha, zabalil se do pláště v kapse pevně stiskl hůlku a pomalu odcházel z trosek domu, kde ještě před pár hodinama večeřel jeho nejlepší přítel James Potter se svojí manželkou Lily a jejich synemm Harrym a nic netušili. Teď však už Jamese ani Lily neuvidí. Zasypay je trosky domu a bylli mrtví ,,Achch" povzdechl si Sirius a jeho tvář zvlhla. Rozhodl se udělat něco, čeho určitě nebude litovat. Rozhodl se ho zabít.

O pár týdnů později.
,,Konečně jsem tě našel Červe! Jak jsi mohl jak jenom... Jak jsem mohl být tak blbej... jak jsem je jen mohl přesvědčit aby strážcem svého tajemnství udělali tebe. Proč? Protože jsem myslel, že půjdou za mnou, protože mě ani ve snu nenapadlo, že jsi s ním. Protože jsem netušil, že bys Jamese a Lily zradil. Víš co teď dělají?"
,,Ne-ne-ne! Co-o co?" odpověděl malý mužík, který se krčil u Siriusových nohou.
,,Jak se opovažuješ!" vykřikl Sirius a Červíč¨ka zasáhl proud zlatího. Ten se křečovitě skrčil ještě víc. ,,Jak se opovažuješ takhle pitomě zeptat, oni jsou mrtví a nedělej jakoby tě to překvapilo. Chduák Harry je sirotek, víš, on to přežil a tvůj pán je kaput. On, Harry, nemluvně ten kluček mu sebral všechnu sílu. Takže tohle zbylo na mě, rozluč se se životem ty hajzle. Chceš ještě něco říct?"
Červíček nemohl popadnout dech, přesto namáhavě kývl hlavou.
,,Tak mluv, ty parazite!"
,,Po-po-počkej, jen co popadnu dech... On,on mě vydíral, říkal že jestli mu mu to neřeknu, tak mě zabije..."
,,A to ti ten tvůj plesnivej život byl dražší, než život tvého přítele, který ti důvěřoval? Zachránil sis sice svůj, ale je jsi prodal smrti!" Další záblesk zlatého světla. Sirius byl nepříččetný, vůbec si neuvědomoval, že ho pozoruje ulice plná mudlů.
Když Červíček znovu dokázal mluvit, postavil se.
,,Víš, já nikdy nechtěl nic podobného, ale nedávášmi jinou možnost." řekl Červíček a v očích se mu zablesklo.
Sirius byl na tolik překvapen jeho náhlou silou, že nic neudělal a jen na svého protivníka koukal. Ta chvíle zavíhání mu však přišla draho.
Červíček vytáhl kapesní nůž a uřízl si malíček přitom zasténal ,,Né prosim né!" a z jeho hůlky vystřelil zelený proud světla na Siriuse, ten však uhnul a a paprsek dopadl přímo doprostřed ulice, kde stáli mudlové. Ozvala se hromová rána a lidský nářek a křik.
Sirius se otočil od Červíčka a podíval se na ulici. Byl na ní obrovský kráter z něhož začala stříkat voda. Kolem bylo spousta mrtvích a roztrhaných těl a spousta krve. Bylo to, jako když prší krvavý déšť.
Otočil se zpátky k Petrovi, ten však nemínil skončit. Ještě stačil říct ,,Sbohem a hodně štěstí" pičemž se posměšně ušklíbl a spolu s ostatními krysami utekl pryč.
,,Já blbec!"vykřikl Sirius. Úplně zapomněl, že je Petr zvěromág. Ještě po něm letmo střelil pohledem, on však rychle pelášil do kanálu.
Sirius se zkroutil na zem. Úplně pohořel. Jsem úplná nula, říkal si v duchu a místo toho, aby se snažil odtud zmizet, zůstával. Možná proto, že věděl, že je nevynný. Najednou mu někdo poklepal na rameno. Už je to tady, pomyslel si.Otočil se a nad ním stál kouzelník z ministerstva kouzel ,,Já za to nemůžu, to všechno Petr Pettigrew!" vykřikl Sirius, bylo to však dost komické, když tu byl jen on a mudlové...
,,Půjdete s námi do Azkabanu." oznámil ten kouzelník přísným hlasem.
"Ne prosím to ne!" už k němu však připluli dva mozkomorové a Sirius omdlel.