Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Když se objeví ON... od ScooTy
[Komentáře - 1] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Vymýšle jí se mnou má kamarádka Mája, dík Májo:)

Seděla sama za zamčenými dveřmi. Nevěděla, co jí čeká, ale byla si jistá smrtí. Za dveřma se ozývaly z dálky kroky a podivné zvuky. Zem ji začala chladit nohy ještě více a ona se otřásla strachem. Už otevřel dveře. Strašný neznámý. Přišel k ní a zvedl ji do výšky, než byl on sám. Cítila jeho chladný dech na své tváři a v očich vyděla jeho lhostejnost a chlad. Bolest pomalu přicházela, byl to jen začátek, ale dobře věděla, že si za to může sama.....

 ...................................................

 O pár  dnů dříve:

Vyšla ven z práce a těšila se opět z cizího neštěstí. Težila z toho, že byla krásná. Dnes ponížila poslíčka a měla z toho úkrutnou radost. Nastoupila do auta a jela domů. Když přijela, svalila se na postel s velkou bolestí hlavy. Ani prášek jí nepomohl. Hlava se jí mohla jen rozkočit, a tak myslela na svou největší rozkoš: ubližování. Ubližovat jí bavilo, už, jak byla malá, ničila dívkám panenky, kluky vždy přeprala, a starším lidem nadávala. Ve škole se ráda rvala s kluky, dělala naschvály učitelům a dívkám byla schopna podpálit i vlasy. Kamarády měla, samí vlezdoprdelkové. Rodinu neposlouchala, maminka pro ní byla cizí. Nikomu na tomhle světě nedůvěřovala, jen sama sobě. Byla to lasička, chytrá a vypočítavá. V práci se jí bali říct "ne", a tak bylo vždy po jejím. Bolest trošku ustoupila.

Šla si lehnout. Když usnula, zdál se jí divný sen, kde místo ní ubližovaly jí. Netušila, že to bylo první varování...

Druhý den se probrala se slzami a pot jí stékal po těle. Jen se otřásla, rychle na vše zapoměla, připravila se do práce a vyjela. V práci na ní starší paní vylila kávu a ona se do ní pustila. Staré paní se zakryli oči slzami a rychle odešla. Chtěla se smát, ale píchlo jí u srdce a náhle dostala infarkt. Někdo zavolal sanitku, i když nerad, a oni jí odvezly, druhé varování. V nemocnici jí s toho dostaly a po probrání chytla amok. Zlost si vylévala na sestřičkách. Večer usla. Ale ráno pro ní bylo šokem....

Probrala se na chladné zemi v nemocniční košilce. Všude byla tma a to jí děsilo. Začala hystericky křičet o pomoc, ale všude bylo ticho. Jen z chodby se ozývali divné zvuky. Po cca hodině to vzdala a svezla se v pláči na zem. Tu jí napadlo, že si za to může sama. Oběvily se jí před očima lidé, kterým kdy ublížila. A začalo jí to být líto. Takhle uvažovala dva dny v kuse, kromě spánku. Sem tam jí podstrčil někdo jídlo, které, i když bylo odporné, přijala.

Teď ale nastal čas zůčtování. Už to ovšem nebyla ta zlá žena, ale křehká dívenka. Postavil jí opět na zem a vzal za paži. Vedl jí lehce osvětlenými chodbami do místnosti, kde byla židle na připoutání a před ní televize, posadil jí krutě na ní a pořádně jí připoutal. Odešel. Nebránila se, jen plakala. Po chvíli televize začala hrát. Přehrávala všechno zlé, co dělala od mala do teď. Bylo tam vše, utrpení holek, když jim přebrala kluky, popálené dívky, potupení kluci, mrtvé zvířata, uražení poslíčkové, všechny spojovala jedna věc: zoufalství. V očích měli zoufalství, bolest a strach. Byla tam ale i lítost. Lítost, že jí otec také ublžoval a ničil, stejně jako ona teď je.

Po čtyřech hodinách záznam skončil. Našel jí zničenou, slzy měla jako závoj, ta bolest v očích, byla pobledlá a naštvaná. Naštvaná sama na sebe. Bylo jí ji prochu líto, ale věděl, co musí ještě udělat. Odpoutal jí a hodil přes rameno, nebránila se. Další místnost byla plná mučících nástrojů a postel na připoutání. Položil jí a připoutal. Nebránila se, věděla, že za vše, co udělala, zaslouží trest, klidně i smrti. On však použil jediný předmět. Byl to cejch. Byl to trojůhelník spojený uprostřed čarami z bodů. Odhali jí pravé rameno a žhavý jí ho přitlačil na kůži. V tu chvíli zařvala, snad poprvé ve svém životě. Ne, nebyla to bolest z cejchu, ale bolest z bolesti druhých. Upadla do bezvědomý...

Probudila se ve své postely. Byla ve svém pižamu. Že by sen? Zeptala se sama seme a podívala se na pravé rameno, byl tam. Cejch v podobě trojůhelníku. Vzpoměla si najednou na vše a začala hořce plakat. Už nebyla zlá, už byla dobrá. Zvedla se z postele a připravila se do práce, ale tak, aby její cejch byl vidět. Všechny ten den překvapila...

............................................

Po roce a půl:

"Katy, neseď tam!" Zakřičela a usmála se. Seděla na lavičce a hlídala své malé stádo dětí. Hráli si, větší se procházeli. Pracovala už rok pro organizaci, která se zabývala dětmi a jejich problémy, kterým poskytovala azyl. Změnila se. Lidi byli nedůvěřivý, ale poté jí uvěřili. Měla už skutečné přátele. Dokonce zajela domů a udobřila se se svou maminkou, se kterou si rozuměla a dokonce u ní bydlela. Její zlý otec už byl mrtví.

Seděla a pozpěvovala si, když v tom ucítila bolest na pravém rameni a chlad. Otočila se a stál tam on. Její ůnosce a její záchrana. Byl hezký. Mile se na ní usmál a mrkl na ni. Udělala to samé a konečně byla šťastná...... 





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.