Neville Longbottom… kráčel tichou chodbou bradavického hradu. Kráčel za svojí láskou, která ho už jistě čekala. Netrpělivě zaklepal na dveře a vstoupil.

Dveře se rozlétly a v nich stála Ona – láska jeho života.

„Áááá pan Longbottom… už jsem myslela, že nepřijdete…“ pronesla radostně.

„To bych si nedovolil,“ odvětil Neville a dral se do dveří.

„No, jen račte dále,“ řekla Ona, rozhlédla se po naštěstí liduprázdné chodbě a zavřela dveře.

„Neville, Neville!!! Vzbuď se!! Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč se na mě v noci sápeš a říkáš mi Minervo?!!“ řekl naštvaně Harry Potter známý také jako Chlapec, který zůstal na živu nebo arogantní idiot (takto byl nazýván hlavně v koleji pana profesora Snapea)

Neville zrudnul tak, že by se ani Ronovy uši nemusely stydět.

„Ha-Harry, viď že-že  to niko-komu neřekneš!“ pronesl Neville prosebně a podíval se na Harryho jako štěně z reklamního plakátu.

„Samozřejmě že ne! Dokážu přece udržet tajemství!“ řekl Harry přesvědčivě, ale v duchu už se těšil, jak to všechno vyklopí Ronovi. „Víš, napadá mě, že bych ti vlastně mohl s paní profes… teda chci říct s Minervou pomoci. Já jsem přece ten, kdo sbalil dvě největší kočky na škole!“

Neville se na Harryho podíval, jako by ani nemohl uvěřit svému štěstí. „Máš pravdu… tak jakej navrhuješ plán Cassanovo ?!“

„Nech mě chvilku přemýšlet… hm… co takhle, kdybys k ní někdy kolem ehm... třeba dvacáté hodiny přišel a řekl jí, že nechápeš látku z přeměňování! Vlastně ani nebudeš muset lhát, když se to tak vezme… ehm no nic.“ Neville střelil po Harrym naštvaným pohledem.

Harryho se to zjevně nijak nedotklo a dál kul své pikle. „... no a až budeš u ní v kabinetu, je to už jen na tobě a tvém šarmu!“

Celý následující den musel Neville myslet na svůj plán na večer. Bylo mu trochu divné, proč se mu Ron tak pochechtává, ale věřil Harrymu, že by jeho tajemství NIKDY neprozradil.

K večeru se Neville rozhodl, že udělá něco pro svůj vzhled.Vlasy si neumyl jako obvykle      přípravkem na nádobí, ale mýdlem, které našel pod postelí.Vzal si čistý hábit, jako deodorant použil repelent na komáry a pomalu se vydal na cestu.

Neville začínal být lehce hysterický, jak se blížil k Minervině kabinetu. Ještě jednou chtěl zkontrolovat svůj vzhled v odrazu v brnění, když viděl jak do kabinetu profesorky McGonagallové nenápadně vklouzl profesor Brumbál. Neville si pro jistotu promnul oči, v kterých ho okamžitě začal pálit repelent. Potichu se přiblížil ke kabinetu a poslouchal za dveřmi… „Ach Minervo, jak já jsem se na vás celý den těšil…“ pronesl laškovně Brumbál.

„Ach Albusi, já jsem se na vás těšila mnohem víc.“ Neville nevydržel dál poslouchat, každé další slovo pro něj bylo jako nůž do srdce.Utíkal daleko, pryč od ní, pryč od něj, pryč od všech. Najednou do někoho narazil. Osoba nevydržela náraz a svalila se na zem.

„Ježíš promiň, já jsem nechtěl…“ vyjekl Neville.

Osoba se konečně zvedla ze země a Neville v ní poznal Lenku Střelenku.

„To nevadí Neville,“ řekla Lenka, „když už jsi mě takhle sejmul nechtěl bys to nějak odčinit?“

„No jasně klidně“ řekl Neville

„Co kdybychom si  při příští návštěvě Prasinek třeba u Tří koštat pohovořili o muchlorohých chropotalech?“

A tak se začala rodit láska…