"Nech mě už na pokoji!" zahřímala Danielle, když už po sté za ní doběhl Sirius se svým návrhem.
"Ale no tak...Danny...Co by jiné holky za to daly..." přesvědčoval jí stále Sirius.
"Máslový ležák!" vyhrkla na buclatou dámu heslo do Nebelvírské věže.
"Tak ať si tě ty ,holky, co by za to daly nevímco´sežerou samou láskou!" vpálila mu do ksichtu a naštvaně odpochodovala do dívčích ložnic. Bože ten jí tak štval! Zatracený Sirius Black! To, že je hezký neznamená, že se vyspí s každou holkou! Teda aspoň mě nedostane! bylo jediné co si pro sebe v duchu stále opakovala.

"Tak co? Už chodíš s Daninelle?" poškleboval se James Potter, když si Sirius přisedl k Pobertům.
"Ne...Nechce..." zamručel naštvaně a hleděl před sebe, kde seděl Remus a něco opisoval.
"A ty se jí divíš?" zasmál se James, který se zrovna ohlédl po Lily, která prošla kolem. Ta mu mávla rukou na pozdrav a zašla do dívčích ložnic.
"Co je špatného na tom, že s ní chci chodit? Ostatní holky se na to jen třesou! Co je na tom špatného? No řekni co?!" dožadoval se Sirius naštvaně odpovědi.
"Dej jí už pokoj..." ozval se Remus od svého psaní.
"Ále, co tě přimělo promluvit, drahý náměsíčníku?" Sirius zaměřil svůj pohled na Remuse.
"Asi to, že se nemůžu soustředit, když pořád žvaníš o té Dannielle...A navíc...Ona s tebou chodit nebude, tvé lsti už dávno prokoukla Tichošlápku takže....Být tebou, tak si najdu jiný vhodný objekt..." zamumlal Remus a otevřel učebnici.
"Ach tak...Takže pan Náměsíčník se stará o mé holky?!" zvýšil Sirius nebezpečně hlas.
"Ehm...Kluci? Cítím, že se tu schyluje k hádce...Mohli byste toho prosím nechat?!" ozval se zmateně James a přejížděl pohledem z jednoho na druhého.
"Ať se nestará o to, s kým chci chodit nebo nechci!" dožadoval se Jamesova souhlasu Sirius.
"Ať mě neruší v učení těma žvástama!" postavil se vztekle Remus a teď oba dva se Siriusem na sebe vztekle zahlíželi.
"Tak dost! Remusi já tě nepoznávám a tebe taky ne Siriusi! Náměsíčníku...Klidně se dál uč, my tady se Siriusem na chvíli vypadneme ven..." odstrčil James pro jistotu Siriuse dál od Remuse a pomalu ho dostrkal až k obrazu.

Dannielle se procházela po trávníku na školních pozemcích, když tu do někoho vrazila. Nejdřív uviděla jen černé vlasy a tu tvář...
"Siriusi nech mě- Jo to seš ty..." dodala, když uviděla, že ta tvář se přece jen liší od té Siriusovy. Regulus se zamračil a hrubě od sebe Dannielle odstrčil.
"Dávej si bacha...Kam vůbec hledíš?!" osopil se na Dannielle. Danny se pohrdavě ušklíbla a naštvaně odpověděla:
"Tak tam nemáš tak blbě stát! Kdybys tu nebyl tak-"
"Regulusi! Okamžitě vypadni!" uslyšel hlas, který ji byl tak neuvěřitelně protivný...
"Siriusi nepleť se do toho!" otočila se na Siriuse. Regulus se na svého bratra zaksichtil, ukázal neslušné gesto a nasupeně odkráčel.
"Měla bys mi poděkovat..." začal sebevědomě Sirius s úsměvem na Dannielle. Danny na něho vrhla nasupený pohled a vrazila mu facku.
"Nepleť se laskavě do mých sporů!" zaječela na něho až se několik lidí po jejich dvojici(nebo spíš trojici s úzkostně přihlížejícím Jamesem) podívalo.
"A nech mě už napokoji, Siriusi! Pořád se jen kole mě motáš a já ti říkám: Nikdy s tebou nebudu chodit! Pochopíš to už?! Tak mě laskavě nechej!" vrazila mu i druhou facku a naštvaně odkráčela dál. Ještě se ohlédla za Siriusem a naštvaně zvedla nos s pohrdavým odfrknutím. A opět narazila do té známé postavy, jenže tentokrát upadla. Regulus jí pobaveně podal pomocnou ruku:
"Nemám tak blbě stát, že?" Dannielle se na něho usmála a vrhla ještě na Siriuse letmý, ale vítězoslavný pohled.
"Správně!"