Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Moonlight od bebel
[Komentáře - 6] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Co se týče žánru, proč jsem dala "psychologický", nečekejte nějaké hloubkové zkoumání postav, jen se tato povídka do žádné zbývající kategorie zařadit nedá.

K napsání povídky mě inspirovala krásná skladba od Ludwiga van Beethovena "Moonlight Sonata".

Jemné tóny klavíru unášely její myšlenky stále dál. Dál od utrpení, ponížení, výsměchu. Od jejich smrti.

V koncertní síni bylo šero, byly vidět jen siluety. Ona sama byla jen siluetou. Nikdy více pozorovatelem, jen pozorovaným. Stala se objektem.

Kdyby tu tak mohl být s ní. Okamžitě jí však došlo, že kdyby byl naživu, nikdy by tu ona neseděla. Nebyla by na koncertě vážné hudby, nenechávala by se unášet melancholickou melodií, nepozorovala by siluety lidí, kteří si sem přišli odpočnout. Zapomenout na všední starosti.

Ale co oni věděli? Pro ně jen skončilo to příšerné období plné nevysvětlené mlhy. Záhadných zmizení, nečekaných úmrtí. Pro ni skončil život.

Příliš zbabělá na to, aby ho ukončila. Její syn se skrývá, ona sama neví, kde. Sestra je mrtvá, stejně tak manžel. Jedinou její nadějí by byla její mladší sestra. Avšak takovou ostudu by neunesla. Ukázat se u dveří sestry, kterou kdysi dávno zavrhla pro - nic. Nic nezbylo z toho snu.

Jemné tóny vystřídal ráznější pochod. Srovnávala tu hudbu se svým životem. Na začátku pomalý, krásný, harmonický . Ve střední části rychlejší spád, zvraty. A na konci - smíření. S životem? S vlastní existencí? S osudem?

Jsou tu ještě další, kterým se stalo něco podobného? Jsou tu i jiní účastníci té nesmyslné války? Oblečení do nenápadných šatů, muži do obleků, kteří nosí ti ostatní. Ti obyčejní, se kterými si nikdy nemohla hrát jako dítě.

Potlesk. Zvedající se lidé. Světla se rozsvěcí. Tlumené světlo dopadne i na její zelené šaty odhalující ramena, dekolt a záda. Kolem ní prochází lidé. Sama však sedí. Chce tu zůstat ještě chvíli.

Když už je sál prázdný, nechává se konečně ovládnout svými emocemi. Musela je tolik let skrývat. Když už nebyl nikdo, kdo by se jí za to vysmál, mohla plakat. Mohla se smát, když ji něco pobavilo.

Stále ponořená do svých myšlenek si ani nevšimla, že zde není úplně sama. Vzlykala tiše.

Čísi ruka jí spočinula na rameni. S trhnutím se obrátila.

Chvíli se dívala do obličeje neznámému společníkovi. Její vzlyky utichly. Jednou rukou si otřela slzy. Rysy jí opět ztvrdly.

„Andromeda.“

Druhá žena kývla. Sedla si vedle ní a pokusila se ji chytit za ruku. Ona ji však odtáhla.

„Jak jsi mě tu našla?“ zeptala se Cissy. Výraz v její tváři byl již méně strnulý.

„Znám to tu. Dřív…chodila jsem sem pravidelně. S Tedem. Pozoruji tě už delší dobu. Chodíš sem každý pátek. Vždycky sama. Zůstáváš tu sedět celé hodiny po skončení. Pláčeš. Neměla jsem odvahu k tobě jít. Až dnes,“ řekla Andromeda. Při jejích slovech se její oči zaleskly. A malá slza jí stékala po tváři.

„Nemám už nikoho. Ale nechci aby se mezi námi něco měnilo. Je mi líto, že jsi přišla o manžela a dceru. Ale obě jsme žily tak dlouho v odlišných světech. Nemůžu to jen tak smazat. Nepřeji si, aby si mě ještě někdy vyhledala. Počkám, jestli se ke mně nedonesou nějaké zprávy o mém synovi. Nikdo jiný už mi nezbývá. A nikdo mi tak nechybí jako on. Pokud se neukáže, chci zemřít sama.“

Andromeda jí neodporovala. Znala svou sestru, asi tak, jak můžete znát člověka, kterého jste neviděli několik let. A přesto její postoj pochopila. Přijala ho. Všichni máme ještě čerstvé rány, které se nezhojí za pár týdnů. Ani měsíců.

Nečekala, že by se její sestra mohla zmínit o její rodině. Ta nenápadná zmínka o manželovi a dceři, o tom, že ví o jejich smrti, že vyjádřila nějakou lítost.

Podívala se tedy ještě jednou do těch unavených očí a s němou otázkou na rtech, odešla.

Ani na sklonku života by nemohla prosit o odpuštění. Nedokázala by přiznat, že udělala chybu. Raději zemře sama, opuštěná. Aby neviděla ty vyčítavé pohledy

 





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.