I was five and he was six…

Trochu pršelo, ale déšť nesmíval špínu. Naopak přinášel stále novou, čerstvou. Na mostě nebyla sama, ale jako by byla. Lidé, kteří tam chodili, byli trosky. Živoucí mrtvoly, které měly kdysi jména, příběh, rodiny. Taky měla kdysi rodinu…syna, manžela, přátelé.

He wore black and I wore white…

Nemělo cenu plakat pro to, co bylo. Nedívala se dopředu, protože nebylo kam. Rozhodla se. Špatně. Předtím, než udělá, co je třeba, zbilancuje svůj život a nechá se unést silou vzpomínek. Vyplní si tak čas, který stráví čekáním.

Slunce, léto, rozvrzaná houpačka - první setkání. Byl trochu zvláštní, ale svým způsobem krásný. Přitahovala ji jeho síla. Ne ta fyzická - síla jeho slov, myšlenek, vůle.

Školní pozemky a nekonečné procházky - dlouhé hodiny strávené vyprávěním nejrůznějších příběhů.

Další chlapec vstoupil do jejího života. Naprosto odlišným způsobem, než jakým do něj vstoupil Sev. On byl zábavný - někdy spíše arogantní - oblíbený, plný zdravé energie a fyzických sil.

Jeden ti do života vstoupí a druhý ten vpád vetřelce nepřežije…

Svou pomstu si vybral dokonale. Litoval, ale příliš pozdě. Prosil, plazil se, marně.

Vysoká postava, zahalená v černém plášti se blížila k jejímu místu na mostě. Nebylo o čem si povídat. Všechno bylo již vyřčeno, ač beze slov.

Cosi vytáhl zpod pláště, zeptal se pohledem, jestli si to nechce ještě rozmyslet, ale znal odpověď.

Zelený opar se vznášel nad mostem i nad celým městem celou noc a něco těžkého narazilo na hladinu řeky…

Bang bang, he shot me down
Bang bang, that awful sound
Bang bang, my baby shot me down...