Monsignore Ronald Arbuthnott Knox (*17. února 1880 +24. srpna 1957), anglický katolický kněz a spisovatel, autor desatera pravidel správné detektivky
1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.
2. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny.
3. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat.
4. Nesmí být použito žádného "dosud neobjeveného" jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu.
5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.)
6. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí.
7. Pachatelem nesmí být sám detektiv.
8. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned neodhalí také čtenáři.
9. Duchem chudý přítel detektivův, jeho watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou.
10. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci.
Páter Knox byl nejen knězem, ale i jazykovědcem a spisovatelem. Byl autorem jednoho z překladů latinské Bible – Vulgáty do moderní Angličtiny (Knoxova Verze). Známější mezi veřejností je ale jako autor zmiňovaného desatera.
U příležitosti nedožitých 129. narozenin dobrého pátera Knoxe, jsem si dovolil porovnat pravidla pro psaní detektivek se psaním fanfiction o Harrym Potterovi.
Námitku, že fanfiction Harryho Pottera není detektivka, lze celkem snadno vyvrátit. Jednak, oba literární typy patří takzvaně do odpočinkové četby, dost často jsou označovány také jako tzv. úniková literatura. Navíc, první tři díly od Rowlingové jsou psány velmi podobným způsobem, jako detektivky od Agathy Christie. Pochopitelně nikoli některá z těch, které jsou s některým z Velkých Detektivů, slečnou Marplovou nebo Herculem Poirotem. Harry Potter nikdy přehnaně nevyužíval potenciálu svých malých šedých buněk. On ani nikdo z jeho společníků jaksi moc neodpovídá archetypu Sherlocka Holmese. Ronald Weasley ovšem vcelku dobře vyhovuje jako jakýsi Doktor Wattson, trochu natvrdlá postava v detektivkách zhusta se v řadě obměn vyskytující. Většina jeho otázek musí být mimo, ale ne až příliš mimo. Slepému kuřeti je pak občas i dovoleno nalézti zrno…
Dobrý příběh ve fanfiction potřebuje nějaký hnací motor a zápletku, zločin nebo boj či souboj dokáže zajistit obojí. Kdo s kým souložil v Astronomické věži může být sice odůvodněný nebo alespoň pomocný či naopak falešný motiv pro eventuální zločin. Příběh se okolo toho nedá postavit, pornografie je z principu hloupá. Pokud se bohužel najde někdo dostatečně nesoudný, natvrdlý a zadubený, aby něco takového sesmolil, tak omlouvám se, ale plýtvá netoliko svým vlastním časem. Plýtvá navíc i časem ostatních lidí, kteří se zbytečně zdržují tím, že nad takovou blbostí musí uvažovat, než si ji odmítnou přečíst. Případy vnášení čtyřprocentního minoritování jsou už extrémním příkladem čistokrevného 'volovinismu'…
Pochopitelně, ne všechna pravidla z Desatera pátera Knoxe lze přiměřeně uplatnit v Potterovské fanfiction. Pro někoho možná překvapivě jich je ale víc, než by se dalo očekávat…
Prvořadé pravidlo, které by mělo být jasné každému autorovi dřív, než spustí textový editor je – NESMÍ TO BÝT NUDNÉ A/NEBO BLBÉ. Toto pravidlo by měl mít autor na mysli vždy. Páter Knox nepočítal ještě s nutností něco takového postulovat, protože v té době ještě obvyklá pravidla volného trhu zajistila, že se ty nejpitomější věci prostě nedostaly k dalším čtenářům, protože nikdo neobětoval své peníze zbytečně. Teď ale snadno dostupné počítače s přístupem na Net umožňují až příliš snadný přístup komukoli. Kdekdo pak skutečně i usedne ke klávesnici a je zaděláno na malér. Jen málokdo (zpravidla psycholog či psychiatr) je ve skutečnosti zvědavý na výlevy nějaké pošahané mysli, takže vylévání si svého pre-průběžně-či-čerstvěpost pubertálního srdéčka sem skutečně nepatří. Z jakéhosi důvodu jsou k tomuto náchylnější spíše autorky, ovšem pokud to nějakým těžko pochopitelným řízením zlého osudu posedne autora, hrůze to dokáže dát nový rozměr. Mnoho takových slátanin by mohlo být poté spíše nabídnuto lékařům jako emetikum (látka určená k vyvolání zvracení). Většina čtenářů proto může být jen ráda, že existuje redakce, která provádí předběžné vytřídění nejhoršího odpadu…
Pravidlo č. 5 o Číňanech lze vztáhnout na víceméně jakoukoli národnost, která v dané době zamořuje odpočinkovou literaturu. V dnešní době je tedy potřeba opatrně zacházet třeba s arabskými teroristy, byť je není nutné přímo zakazovat. Výskyt Cho Changové nelze považovat za porušení tohoto pravidla, protože 'jedna Číňanka jaro nedělá'…
Pravidlo č. 3 o skrytých chodbách nebo místnostech není potřeba příliš rozvádět, v Bradavicích je takových nezkolaudovatelných prostor víc, než děr v kilovém kusu ementálského sýra…
Pravidlo č. 2 o nepoužívání nadpřirozených motivů sice zdánlivě nelze využít, ale lze ho nahradit pravidlem o jakési jisté 'přiměřenosti' – magie a kouzla jsou svého druhu nástroje, jakési zvláštní 'kladivo'. To, že takový nástroj často uživatelé použijí jako bojové kladivo určené k vyrážení mozku z lebky (nejlépe uchem), to už jaksi patří k lidské povaze a příliš to nikoho nepřekvapuje…
Duchové ve světě podle Rowlingové připomínají tak trochu hologram Arnolda Jidáše Rimmera z Červeného Trpaslíka. Nemohou se ničeho dotknout a mohou působit jen jako více či méně inteligentní forma skladování vzpomínek s náznakem osobnosti. Někteří z duchů se známé postavě Rimmera zřejmě podobají i povahou, naštěstí ne většina…
Správně použitá mrtvola je v dobré detektivce v podstatě jen pomůckou k rozehrání intelektuální soutěže se čtenářem, kdo bude chytřejší. Pokud to budou čtenáři, tak se dílko nejspíš moc nepovedlo. Teoreticky se dá vystačit i bez mrtvoly, ale většinou to nějak 'není to ono'…
Pravidlo č. 7 – ano, vrahem může být i vypravěč, ale neměl by to být vyšetřovatel…
Dovolil bych si tedy potenciálnímu autorovi doporučit, aby nejprve zvážil, zda si je jist tím, že má opravdu co říct a zda dokáže vyprávět dobrý příběh. Už asi nejznámější představitel žánru fantasy, J. R. R. Tolkien říkal, že důležitý je příběh, ne už tak jeho pravdivost. Při psaní fanfiction k literárnímu prostředí (světu) vytvořenému jiným autorem je zapotřebí v první řadě vysledovat a následně také ctít pravidla, podle kterých daný 'svět' funguje. Proto mudlové například nebudou nikdy kouzlit, nebyli by to mudlové, alébrž čarodějové. Ti pak budou v první řadě buďto dodržovat pravidla utajení, nebo je budou nějakým zajímavým způsobem obcházet či porušovat. Pak je nutné, aby byla vybudována jedna nebo více zápletek. Mohou být částečně vyloženy na počátku, nebo rozvíjeny v průběhu děje. Přinejmenším v autorově lebeni by měly být alespoň v hrubé kostře hotové dříve, než tento vůbec uvelebí své pozadí před monitor…
Humor spraví hodně, může být i hodně černé barvy a pomáhá vyhladit menší chyby. Nespraví ale zdaleka ne vše a navíc musí být inteligentní. Pokud není inteligentní autor, je to pochopitelně zlé. V takovém případě není ni rady, ni vzájemné hospodářské pomoci a elektronické zapomnění je nejlepší z možností…
Příběh bez humoru je možný, ale nejsem si jistý, jestli vyjma hororu může být dobrý (a to pozor – humor a horor se navzájem nevylučují). Pokud někdo nemá vlastní představu o humoru ve vypjatých situacích, doporučuji buď detektivky s Philem Marlowem od Raymonda Chandlera, nebo některý film ze sérií 'Smrtonosná past', případně 'Smrtonosná zbraň'. Dobrou možností jsou filmy s Jamesem Bondem, ale ty starší, před tím, než Craig Blonda-Bonda 'zabil', nejlepší je některý z filmů s Piercem Brosnanem v roli agenta 007. Dobrým zdrojem anglického humoru je seriál Vraždy v Midsomeru…
Občas se probírá vztah pravopisných chyb – není-li jich mnoho, u dobře napsaného příběhu je lze tolerovat spíš, než chyby logické v ději nebo nedostatek myšlenky či zápletky…
Pravidla č. 1, 4, 6, 7, 8 a 9 jsou v podstatě použitelné i nadále, dosud neobjevené kouzlo by se nejprve muselo nějak objevit a přiměřeně ozřejmit v počátku příběhu. Pravidlem č. 10 o dvojnících si vzhledem k existenci mnoholičného lektvaru a dalších záležitostí je těžké býti sobě jist…
Nu teď jsem zvědav, kolik potrefených husí se objeví mezi čtenáři…