Katastrofa při výuce lektvarů poprvé svede naše hrdiny dohromady, ač o tom ještě nevědí.

Sklepením, ve kterém se nacházela učebna lektvarů, zaduněl hlasitý výbuch. Několik studentů, kteří se nacházeli nejblíže epicentru, reflexivně padlo na zem, a Elias vytřeštěnýma očima hleděl na velký kus laboratorního skla, který se zaryl do dřevem obloženého sloupu jen několik palců od jeho levého ucha.

„Slečno Swansonová, nezdůrazňoval jsem snad, že máte salamandří louh vlít do směsi až poté, co se v ní ještěrčí sádlo rozpustí úplně?“ řekl rezignovaně profesor Snape, zatímco pomáhal jedné studentce ze Zmijozelu na nohy.

„Já se omlouvám,“ pípla blonďatá Nebelvířanka a jala se uklízet trosky laboratorního vybavení. Loužička vysoce hořlavého louhu mezitím přetekla přes okraj stolu a pár kapek dopadlo do zbytku rozlité směsi na podlaze. Následovala další, menší exploze.

Snape si jen bezmocně povzdechl a vytáhl zpod stolu dalšího studenta z Nebelvíru, který vypadal, že je v těžkém šoku. Elias potlačil úsměv. Nelly Swansonová z Nebelvíru ho nepřestávala fascinovat. Nešlo jen o to, že měla dlouhé vlasy zářící jako letní slunce a nádherné oči: ona byla, prostě a jednoduše, kouzelná. Dokonce i profesor Snape, který měl empatii sto let starého ještěra jeskynního, nedokázal jejímu šarmu odolat. Hned první hodinu, kdy se jí podařilo takřka úplně roztavit kotlík a vyleptat do lavice krásně pravidelnou díru skrz naskrz, se na ni obořil způsobem, který měl vyhrazený pro všechny nebelvírské studenty, ale když na něj upřela své velké, nebesky modré oči a řekla, že ji to „fakt strašně moc mrzí,“ zatvářil se poněkud zaskočeně a zakoktal něco v tom smyslu, že se zase tolik nestalo, a celý zbytek hodiny zmateně chodil po učebně. Od té doby se v její přítomnosti choval ostražitě, jako kdyby byla nebezpečný had, který by mohl každou chvíli zaútočit.

Zanedlouho Snape ohlásil konec hodiny. Elias opatrně slil svůj hotový lektvar na léčení popálenin do připravené lahvičky a odnesl ji Snapeovi ke katedře. Ten výsledek kriticky zhodnotil a s uznalým zamručením na něj přilepil štítek se jménem a odložil k ostatním studentským výtvorům. Elias se vrátil ke své lavici a začal si pomalu balit věci. Po očku přitom sledoval Nelly Swansonovou, která se stále lopotila se svým vzorkem. Zajímalo ho, jak si  s úkolem poradí, a vlastně jí i docela přál, aby se jí to povedlo.

Ostatní studenti se z učebny pozvolna vytráceli, až v ní nakonec zůstali jen Elias, profesor Snape a Nelly Swansonová, která se pořád snažila dokončit zadaný lektvar. Elias začal být nervózní; pokud tu zůstane, Snape si ho pravděpodobně dříve či později všimne, a pak ho před jeho rozmrzelostí neuchrání ani povýšený statut studenta ze Zmijozelu.

Už chtěl odejít, když vtom se dveře otevřely a do učebny vešli dva studenti – hoch a dívka. Elias se při pohledu na ně zarazil. Nepamatoval si, že by je někdy předtím viděl – což ještě nemuselo nic znamenat, klidně mohli být z vyššího ročníku, ale instinkt mu napovídal, že museli do Bradavic dorazit teprve nedávno.

Dvojice přešla bez zaváhání celou místnost a zastavila se před Snapem. Dívka měla rovné hnědé vlasy sahající po ramena a podle nášivky na hábitu patřila do Mrzimoru; její skoro o hlavu větší spolužák měl husté ryšavé vlasy zastřižené nakrátko a byl z Havraspáru. Právě on podával Snapeovi složený list pergamenu.

„Jsme ti noví studenti, pane,“ řekla dívka. „Dorazili jsme do Bradavic teprve včera, a dostali jsme instrukce, že se máme hlásit u každého profesora zvlášť a zažádat o soupis dosud probrané látky a seznam domácích úkolů.“

Snape na ně upřel jeden ze svých pověstných „pražících“ pohledů. K Eliasově mírnému překvapení před ním ti dva neuhnuli. Snape na ně ještě chvíli nasupeně hleděl, potom rozbalil pergamen a podmračeně se do něj začetl. Opět střelil po dvojici nových studentů pohledem, rozložil pergamen na katedru a sáhl po brku, aby do něj něco připsal –

– když vtom zaduněl další výbuch. Snape prudce zvedl hlavu a dívka polekaně nadskočila a otočila se čelem ke zdroji hlasitého zvuku. Chlapcova reakce byla mnohem razantnější. Výbuch nestačil ještě ani pořádně doznít, když skočil k první řadě lavic, povalil ji na zem s hlasitým třesknutím a přikrčil se za ni. Pak opatrně vykoukl zpoza jejího okraje.

Opravdu jen málokdo by dokázal ocenit absurditu celé situace, pomyslel si Elias nepřítomně. Nelly Swansonová stojící zkroušeně u trosek alchymistické aparatury; student z Havraspáru skrčený za lavicí zmateně na ni hledící, pak se pomalu otáčející ke katedře; jeho mrzimorská spolužačka se založenýma rukama upírající na něj káravý pohled; a zkoprnělý Snape s nataženou rukou ztuhlou uprostřed pohybu.

„Slečno Swansonová,“ pronesl Snape zachmuřeně, když se konečně vzpamatoval, „už to nechte být. Doděláte si ten lektvar jindy.“

„Tak já to aspoň uklidím,“ řekla Nelly a začala rovnat věci na stole. Přitom převrhla jeden z flakónků a vylitý obsah se na stole vzňal ve spršce jisker.

„Ne!“ vyjekl Snape, a dal ruce před sebe otevřenými dlaněmi ven v gestu, jakého se používá při vyjednávání se sebevrahy opásanými kilogramy výbušniny. „Prostě už jděte. Ano?“

Nelly sklopila pohled, posbírala své věci a obrátila se k odchodu. Poslední neporušená lahvička se skutálela ze stolu, při pádu na zem se rozbila a do vzduchu se vznesl hustý oblak černého kouře. Sotva za Nelly zapadly dveře, Elias se chystal nenápadně vyrazit za ní, ale v ten moment ho Snape konečně zaregistroval. „Co tady ještě chcete, Horowitzi?“ zahřímal.

„Nic, pane profesore,“ řekl rychle Elias, „už jsem na odchodu.“ Otočil se a klidil se z učebny, než si ho Snape stačí podat. Naposledy vrhl letmý pohled na dva nové studenty – skoro mu jich bylo líto, neboť nepochyboval o tom, že si Snape vybije svou špatnou náladu právě na nich – a pak už stál na chodbě a očima pátral po Nelly Swansonové. Ta se nacházela jen asi deset metrů od něj v doprovodu jedné ze svých nebelvírských kamarádek. Obě dívky odcházely pryč a štěbetavými hlásky probíraly dnešní hodinu lektvarů. Zakrátko se mu ztratily za rohem.

Elias chvíli zvažoval, že se vydá za ní, ale pak si to rozmyslel; nevypadalo by dobře, kdyby on, nadějný student Zmijozelu, běhal jako pejsek za Nebelvířankou, i když to byla rozhodně ta nejhezčí Nebelvířanka z celého ročníku. Příležitostí k seznámení bude beztak ještě dost, a Elias si mohl dovolit být trpělivý.

Koneckonců na to měl celých dlouhých sedm let.