Přátelství může vzniknout i za těch nejpodivnějších okolností…

Druhý den ráno začínala výuka dvouhodinovkou bylinkářství, kterou měl Zmijozel společně s Havraspárem. Elias dorazil do skleníku, kde výuka bylinkářství probíhala, těsně před začátkem hodiny, a tak na něj zbylo jen místo vzadu. Klekl si k záhonu a začal rozkládat sazenice třezalky čarokvěté, které dostali za úkol přesadit, když jeho pozornost upoutalo vrznutí dveří vedoucích do skleníku. Zvedl hlavu a ke svému údivu zjistil, že není úplně poslední, kdo se na dnešní hodinu dostavil.

Byl to ten student z Havraspáru, kterého včera viděl s tím mrzimorským děvčetem ve Snapeově učebně. Byl celý schvácený, zjevně celou cestu běžel ve snaze dostat se sem včas. Profesorka Prýtová mu akorát ve stručnosti vysvětlila, co budou dnes dělat, a pak mu ukázala místo hned vedle Eliase.

Zadýchaný student doklopýtal dozadu až k němu. „Zdar,“ prohodil na pozdrav. „Můžu?“ ukázal na záhon před sebe.

Elias jen pokrčil rameny a krátce přikývl.

Havraspárský student se svezl na zem a hodil svazeček sazenic na záhon. „Jonas Ellvander,“ představil se.

Elias na to neřekl nic. Dál si pečlivě připravoval sazenice, jako by pro něj havraspárský student vůbec neexistoval.

„A ty budeš Elias Horowitz,“ pokračoval Jonas. „Viděli jsme se včera v učebně lektvarů. Asi jsi na ně docela machr.“

Elias přerušil práci a zabodl do Jonase pohled. „Ano, jsem,“ odsekl, „co dalšího ti na mně tvoji havraspárští spolužáci ještě prozradili?“

„Nic,“ opáčil Jonas klidně,“ „neptal jsem se jich.“

Elias se na něj podezřívavě zahleděl. „Tak odkud víš, jak se jmenuju?“

„Viděl jsem na Snapeově katedře vzorek lektvaru s tvým jménem,“ odpověděl Jonas prostě. „Mimochodem se ti fakt povedl.“

„Aha,“ hlesl Elias, když si vzpomněl, že Snape včera před nimi vyslovil nahlas jeho příjmení; a zjistit křestní jméno zjevně nebyl pro někoho tak vnímavého, jakým se tenhle Ellvander jevil, žádný problém. „A podle čeho usuzuješ, že jsem dobrý v lektvarech? Snad mi nechceš tvrdit, že víš, jak má přesně vypadat lektvar na léčení popálenin?“

„Tak on to byl lektvar na léčení popálenin?“ podivoval se Jonas. „To ne, nikdy jsem žádný neviděl, ale Snape je měl v tom kaslíku evidentně seřazené podle kvality, protože ty, co byly na opačném konci než ten tvůj, vypadaly hrozně.“

„Hm. Tak díky,“ zahučel Elias. „Je vidět, že tě moudrý klobouk zařadil do správné koleje. Mezi ty nabubřelé snoby z Havraspáru, co si o sobě myslí, že sežrali všechnu moudrost světa, určitě zapadneš.“

„To jsou ty stereotypy,“ řekl Jonas a usmál se. „Však u tebe se klobouk taky nespletl – co se týče přívětivosti a ochoty, mohli byste si se Snapem podat ruce.“

„Á-ha, takže už jste měli tu čest poznat, co je náš profesorský elegán zač,“ řekl škodolibě Elias.

„Jo,“ odtušil Jonas. „Napařil nám všechny domácí úkoly, které vám dával od začátku roku, plus ještě další tak na měsíc dopředu. Vůbec se s náma nemazlil.“

„A co ta převrácená lavice?“

„Tu jsem musel uklidit,“ řekl Jonas mrzutě, „spolu se zbytkem učebny. Ale co,“ mávl nad tím rukou. „Co ty a ta blondýna, cos tam na ni čekal? Schůzka se vám vydařila?“

Elias se k němu prudce otočil čelem. „Jak jsi to –“ zalapal po dechu, pak jeho výraz potemněl. „Tak poslyš,“ začal, ale pak na něj padl stín a on zvedl hlavu, ocitaje se tváří v tvář velmi nespokojené profesorce Prýtové. „Pánové, už od začátku hodiny se tu pořád bavíte a vůbec nedáváte pozor! Můžete mi prozradit, co máte tak důležitého na srdci, že s tím nemůžete počkat na přestávku?“

„Omlouvám se, paní profesorko,“ řekl Jonas dřív, než Elias stačil otevřít ústa, „jsem tu nový, a tak jsem se jenom chtěl informovat, jak to tu chodí.“

Prýtová se na něj zamračila. „To vás šlechtí, Ellvandere, ale nemůžete přitom rušit ostatní. Je mi líto, ale odebírám Havraspáru pět bodů – a Zmijozelu také, Horowitzi,“ dodala k Eliasovi, který jen zatnul zuby nevolí. „Příště si takové věci nechte mimo hodinu.“ Otočila se a odešla.

Elias si vztekle odfrkl. Nechat se připravit o pět bodů zrovna na hodině bylinkářství bylo považováno za největší potupu a on se mohl těšit na to, jak to od svých zmijozelských kolegů za to pěkně slízne.

„Jen žádný strach, to v pohodě dotáhneme,“ uklidňoval ho polohlasem Jonas.

Elias naklonil hlavu na stranu. „My?“ otázal se ironicky.

„My,“ přisvědčil Jonas, jako by se ho to vůbec nedotklo. „Hele, máš dneska odpoledne čas? Rád bych ti někoho představil...“