Zlaté žně
Lány zlatého obilí se luzně vlnily v mírném větříku. Ve vzduchu bylo cítit chmurné napětí. Do uší pasoucích se srn náhle zazněl melodický hlásek prozpěvující si lyrickou píseň "Bleed it out" od Linkin Park. Srny, zděšeny tímto vpádem do svého pokojného království, se již již hotovily k útěku, když do jejich zorného pole vstoupila dívka tak křehká a pohledná, že jim údivem poklesla čelist. Ba i lítý vlk, jenž vyčkávál v úkrytu temného křoví, byl zjevem nově příchozí natolik omámen, že ulehl na bříško a jal se mohutně oddechovat.
Dívka, jak již jsme řekli, byla křehká a velice pohledná. Její jako obilí zlaté vlasy dlouhé až do pasu se přirozeně vlnily díky pravidelnému používání šamponu Schauma pro vlnité vlasy, její modré oči podmalované něžně černými linkami jiskřivě zářily a její plné rty, zkrášlené blyštivým leskem od Avonu, co chvíli odhalovaly jako perličky bílé zuby. Na sobě měla tato přirozená kráska vkusné černobíle pruhované tričko s dlouhým rukávem, černé obtažené bokovky a růžové tenisky, jejichž jazyky a volně vísící tkaničky roztomile plandaly. Kolem krku visel tomuto překrásnému stvoření sříbrný řetízek a na něm se skvěla žiletka značky Astra, připravena k okamžitému použití.
Orchestr lesní zvěře utichl a s napětím sledoval kroky ladné dívky. Dívka sklonila šíji a zlatavé kroužky vlasů jí ladně sjely po alabastrové pleti. Sluneční jas, který zdaleka dívčina záře předčila, se odrážel od její elegantní leč poněkud tklivé postavy do korun stromů a zase zpátky. Dívka v sobě měla něco tklivého a tragického, neboť něžné sluneční paprsky nepronikly k jejím hlubokým pohnutým očím, které skrývaly strašlivá, bolestná tajemství, která si nesla s sebou a která nikdy neměla pominout. Zemřel. Byl navěky mrtvý. A s ním i jejich láska, tak čistá a nevinná. Zabil ho jeho přítel. Jeho přítel, jenž propadl mámení Pána zla. Z jejich vztahu zbylo jen málo, stejně jako z jejího milence. Prvního a jediného.
Nad polem se vznesl skřivánek a zpěvným hrdélkem vytvořil jásavou melodii. Jen co však spatřil blížící se dívčinu postavu a zaslechl pohnutou píseň, jež se valila z dívčiných bledě rudých rtů, něco ho zamrazilo u srdce a jeho ptačí zpěv se změnil v žalostný sten. Dívka neslyšela ani ten, kráčejíc se svou bolestí. Navěky. Navěky? Ne, měla v sobě tolik bolesti, že jí nepomohlo, ani když ji vyzpívala a kolem padali motýli k zemi. Snažili se spáchat sebevraždu volným pádem, leč, jsouce příliš lehcí, nemohli.
Dívka umlkla. Zahlédla mudlovský kombajn an seče obilí. To obilí, jež bylo jako ona. Mladé, zlaté a padlé. Dívka se k němu rozběhla a její srdce tak plné žalu naposledy zaúpělo jméno své jediné Lásky: "Petře!!!!"
Užovka dosud poklidně dřímající stočená v pravidelném osmihranu ze sebe setřepala zlaté kusy ladné dívky a se zhuseným "To ssse mi sssnad jenom zzzdá!" se odplazila.
Tak vyhasnul další nevinný život. Slunce zapadlo do mraků a Měsíc nevyšel.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ