Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 764 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Komentátor: Morgana Ehran Anonymní Datum: 24.06.2007 - 22:02 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

úžasná dechmiberoucí povídka. to je tak nádherné... je to tak vlčí. kouzelné. cizí a pritom blízké! miluji tvuj styl:) a tuhle povídku zvlast...krásné propojení. hledaní vlka.. vlk který je tam tak krásne zapasovaný:) ten v nás:) je to jako zrcadlo...

Komentátor: nevi Anonymní Datum: 29.12.2006 - 18:25 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Nejsme tak malicherná, aby mě nějak vadilo komlení jsem. Už jsem si zvykla na leccos. Ale musím ti připomenout jednu častou chybu místních autorů - oslovení se odděluje čárkami.

Komentátor: MagicJane Přihlášený Datum: 29.12.2006 - 18:15 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Strašně moc se přede všemi omlouvám, že jsem spletla tvou přezdívku, neviathiel. Nebylo to naschvál (jak se tak dívám, tak jsem ji popletla všude), ale vzhledem k její neobvyklosti...Pokorně se omlouvám a žádám o odpuštění...

Komentátor: Birute Přihlášený Datum: 29.12.2006 - 09:42 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Poslyš, člověk, který i v běžné mluvě (tedy aspoň v komentářích) používá fráze typu "strmá cesta do kopce, neboť to je mým údělem", by aspoň mohl psát správně jména ostatních (naviathel?). Jak by se tobě  líbilo, kdyby z tebe někdo udělal MagorJane?

Tvoje povídky by byly určitě zajímavější, kdyby ses vyhýbala stereotypům. Tahle povídka mi přijde jako tvá nejlepší, ale pokračovat v ní nemusíš. Jako jednorázovka vynikne víc - pokud ji rozepíšeš vystavuješ se nebezpečí, že tam nahrneš klišé a "cituplné" výlevy. To je případ Sounds of Silence, kde tak zdůrazňuješ utrpení, že se účinek vytrácí a vyznívá to místy pateticky.

Rada: Mírni se. Lyrika, vzletná mluva a pocitovost jsou ošemetná záležitost. Když se to přepískne, může to vyznít i nechtěně směšně. Pomoct může třeba hovorová řeč.

To, že někdo nepochopí tvou povídku, neznamená, že má srdce okoralé a duši cynika. Z tvé strany je to určitá póza, která zavání vydíráním čtenáře. A to nemá dobrý spisovatel zapotřebí.

Myslím si, že máš spisovatelský potenciál. Největší nebezpečí, které ti hrozí je ustrnutí v žánru. Kdykoliv se tu objeví nějaká plačtivá povídka s drásáním nitra a potoky modré krve, tak si říkám, že k tomu určitě napíšeš nadšený komentář zrovna ty. Pokud ti temný/gotický proud vyhovuje, výborně, ale zkoušej najít svou vlastní cestu, jinak zůstaneš věčně v průměru.



Odpověď autora: Moc děkuji za Tvůj komentář...Vzhledem k tomu, že mám v oblibě "plačtivé povídky s drásáním nitra", jsem se nad ním zamyslela a došla jsem k názoru, že nějakou tu chvíli tady publikovat nebudu. Budu se více věnovat čtení než psaní, a pak snad najdu svou cestu. Myslím to upřímně, ne jako ironii. Ještě jednou moc díky za komentář...

Komentátor: MagicJane Přihlášený Datum: 28.12.2006 - 18:30 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Děkuji všem, kteří si přečetli tuto povídku, ať si o ní myslí cokoli. Už i to přečtení má pro mne velký význam. Především bych chtěla Danae poděkovat za vychytání chybky - moc díky. Tvůj komentář na mě zapůsobil snad ze všech nejvíc (včetně pochopení od Esclarte). Proto se pokusím odrazit od začátku a postoupit alespoň dále na strmé cestě do kopce, neboť to je mým údělem. Nechám zde tuto povídku, ale jakmile budu opět volná (vyprostím se ze školního projektu), přepracuji ji, hlavní myšlenka ovšem zůstane. Možná bude vícedílová, jak mě ponoukla Esclarte, ale dnes je dnes a o zítřku ještě nikdo nic neví...Uvidíme. Ale opravdu moc děkuji...možná i hlavně tobě naviathel.

Komentátor: Danae Anonymní Datum: 27.12.2006 - 21:53 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Pohled mi na tvou povídku padl teprve teď, takže zde pár opožděných slov.

Je to sepsáno obratně a má to své kouzlo. Samotné téma ovšem nijak třeskutě originální není, o hledání/nacházení svého alter ega, případně rovnou totemové zvěře, už se pár odborných i literárních papírů popsalo.

V tvé povídce je několik zajímavých a svěžích míst: kontrast lezavé zimy velkoměsta s dusným vedrem pralesa, rostoucí účast matky, která nám nevtíravě naznačuje, jak zle na tom asi Richard je, Richard uzdravující sebe sama.
Zároveň jsi se ale nevyhnula klišovitým motivům, případně mírným nelogičnostem. Cesta kterou se Richard dostává do svého druhého světa (horečnaté snění) je skutečně už hodně prošlapaná a motiv lhostejných rodičů ve své povídce užil aspoň jednou v životě snad každý teenager. (Ale zaplaťpánbů, že se Richard nevrací do sirotčince ;)

Ani španělština, která má zřejmě působit jako domorodý jazyk divokého animistického kmene, nedává valný smysl. Španělština je jazyk kolonizační/civilizační a při synkretických náboženských obřadech jí užívají snad jenom cajunové od New Orleansu. Přírodní kmen, notabene v pralese, by pochopitelně užil svůj rodný (indiánský) jazyk.

Je v pořádku, že jsi se svou povídkou spokojená, je zřejmé, že pro tebe hodně znamená a vyslovuje to, co ti rezonuje duší. Zdá se ale, že se ti tvé poselství nepodařilo bezezbytku předat. Jestliže ovšem povídka stejným způsobem neoslovuje tvé čtenáře, není to pravděpodobně chyba jejich, ale  první řadě tvoje.

Dát čtenářům možnost, aby cítili to, co cítím já jako autor – bez ohledu na to, že mají zcela odlišnou minulost a zážitky, – patří k jedním s největších umění spisovatele. Najít společnou strunu, která se rozezní v mnoha různých srdcích, i když třeba jiným tónem, předat svou myšlenku tak, aby oslovila mnohé – to je skutečné mistrovství.

To, že dosud tímto mistrem nejsi, není nic udivujícího, po světě jich zas tolik neběhá. Myslím ale, že jsi na dobré cestě, jestliže si uvědomíš, že tahle povídka není vrchol, ale teprve začátek.

p.s. Mrkni se na ty překlady španělských vět do češtiny, zbyla ti tam chybka. „Naše oddanost se větší než Tvůj hněv...“

Komentátor: neviathiel Anonymní Datum: 11.10.2006 - 23:59 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Na tohle snad nemá cenu ani odpovídat. Oči ke stropu zvedajík.

Komentátor: MagicJane Přihlášený Datum: 11.10.2006 - 19:53 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

naviäthel: Máš dost zajímavý názor...Osobně si myslím, že přezdívka autora nijak nesouvisí s jeho dílem, stejně jako je logické, že jeho zaměření se bude vyskytovat v povídkách - ten, kdo má rád vlkodlaky, píše o nich (popřípadě o Remusovi), kdo má radši temnou větev, píše o Severusovi nebo o útrapách Siriuse. Pokud se ti nelíbí má přezdívka či zaměření, nikdo tě nenutí, abys cokoli ode mne četla. A pokud jsou tu povrchní lidé, kteří nedokáží proniknout do "nitra" povídky...........Tak či tak jsem ti vděčná, že ses obtěžovala alespoň tou ironickou poznámkou.

Komentátor: neviâthiel Anonymní Datum: 10.10.2006 - 07:21 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Milá autorko, já ale zcela jasně chápu hlubokou myšlenku tvé povídky. Jméno Jana (či jak se jmenuješ) je pro takovou osobnost, jako jsi ty, příliš obyčejné. Měla by ses jmenovat jinak. Třeba... Magic? Ale rozhodla ses to metaforicky zabalit do příběhu o jakémsi Richardovi a jako "lepší" jméno jsi použila jméno z HP, aby to sem pasovalo. Nikdo není celý život zcela spokojen se svým jménem.

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 14.09.2006 - 20:43 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Tak nějak si to o něj říká, ale třeba je to jen můj osobní pohled.

Komentátor: MagicJane Přihlášený Datum: 14.09.2006 - 19:48 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Esclarte: chceš říct (respektive napsat), že to potřebuje pokračování?

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 14.09.2006 - 17:03 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Asi chápu, co myslíš - nejen jméno, celá ta druhá existence a hlavně sepětí s vlkem. Ale všechno to provokuje k úvahám, co to pro Richarda/Siria bude nadále znamenat, jak se to promítne do jeho dalšího života, co všechno na něj ještě čeká... jestli ta jeho druhá existence bude mít nějaký vlastní příběh...

Komentátor: MagicJane Přihlášený Datum: 12.09.2006 - 20:04 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Esclarte: Jsem ráda, že to cítění alespoň někdo pochopil, ale upřímně - řekla bych, že ještě ne úplně. V té povídce jde o mnoho víc než  jen o pouhé jméno...Ale řekla bych, že jsi na dobré cestě=) Jo, tak ty věty přeložím - je pravda, že jsem to tak původně chtěla udělat, ale nakonec z toho sešlo, tak teď to provedu.

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 12.09.2006 - 18:08 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Řekla bych, že v téhle povídce jde opravdu o cítění mnohem víc než o myšlení. Jestliže hlavní význam je v tom, že k protagonistovi se hodí jméno Sirius víc než oficiální jméno Richard, je to trošku málo. Potíž je, že povídka končí zčistajasna, takže se zdá, že o víc než o to jméno v ní nejde.

A ty španělské věty by mohly být i přeloženy, pro těch pár nevzdělaných zabedněnců, kteří španělštinu neovládají.

Komentátor: nevi Anonymní Datum: 11.09.2006 - 14:24 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Mluvit o nějakém "sdělení" bych se asi neodvažovala... mně osobě tedy povídka neřekla nic, je mi líto.


Odpověď autora: Upřímně - je mi jasné, že spoustě lidí nic neřekla. S tím jsem vlastně částečně počítala, ale i přesto mě to zaráží...Tady je to o tom, co mi sdělil jeden nejmenovaný člověk: "To je problém dnešních lidí. Hodně znají, ale málo cítí." A myslím, že přesně to vystihuje situaci...Spousta lidí tu povídku četla "doslovně", ale aby ji člověk skutečně pochopil, musí cítit. Omlouvám se všem těm, kterým nic neřekla, ale je to vlastně kvůli jejich způsob myšlení, ne kvůli mého. Já jsem ji napsala tak, jak jsem ji napsat chtěla a jsem s ní spokojená.

Komentátor: Aries Přihlášený Datum: 10.09.2006 - 19:12 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Mám dojem, že tady zafungovala inspirace povídkou Naznak, což je chvályhodné, ale narozdíl od Cortázara to jinak moc smysl nedává.

V rozkazu kladném dáváme zájmeno za sloveso : Acógenos, ayúdale, etc.

nejvyšší může být Altísimo, pokud to má být nějaké božstvo. Možná i Máximo nebo Superior, ale rozhodně ne el Mayor, to se  sem nehodí a člen v oslovení  taky ne.

Mimochodem, snad by nebylo špatné aspoň naznačit, kdo je ten Richard 



Odpověď autora: Moc ti děkuji za tvůj komentář, hlavně za připomínky ke španělské gramatice - už jsem chyby opravila.
Co se týče inspirace povídkou Naznak, povídku jsem nikdy nečetla, ale ve světě fantasy si je podobné plno věcí...
Chápu, že v povídce je nejdůležitější se dozvědět něco o hlavní postavě, ale zrovna v této tvorbě mi byla hlavní postava pouze jakýmsi prostředkem, který mi pouze pomáhat sdělit to, co jsem povídkou sdělit chtěla.