Potter Povídky CZ - Harry Potter Fanfiction :: Povídková sekce stránek <a href='http://www.potterweb.cz/web/' target='

Knihy versus realita napsal(a) HaRoHe

Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.

Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=743

Index

Kapitola 1: Prolog
Kapitola 2: 1. kapitola - A to je jako vtip?!
Kapitola 3: 2.kapitola - Na Příčné
Kapitola 4: 3. kapitola - Noční překvapení
Kapitola 5: 4. kapitola - Nitrobrana a ...myš??!!
Kapitola 6: 5. kapitola - Má mě opravdu rád?
Kapitola 7: 6. kapitola - Copak nám to opravdu nepřeje?!
Kapitola 8: 7. kapitola - No nejsem frajerka?!
Kapitola 9: 8. kapitola - Život s kouzelníky je fajn! Hlavně s Ronem!
Kapitola 10: 9. kapitola - Jak málo stačí k (ne)štěstí
Kapitola 11: 10. kapitola - Půjdu tam, kam půjdeš ty

Kapitola 1: Prolog

,,Babi, jdu se projít," zavolala jsem na babičku, která se se slovníkem v ruce pokoušela domluvit s našimi anglickými příbuznými. Ani jsem nečekala na odpověď a ztratila jsem se v šeru londýnských ulic. Byla jsem sama, ale babičce jsem řekla, že mám pár kamarádů. Ale opak byl pravdou. Nikdy jsem nebyla moc společenský typ, takže jsem tady znala jen pár malých děcek. Pro ně jsem byla atrakce, když poznali, že jsem cizinka.
Ze začátku jsem si myslela, že dva týdny jsou málo na to, abychom si stihli prohlédnout Londýn, ale když jsme měly za pět dní prohlédnuté všechny zajímavé věci, tak jsem se začala příšerně nudit a vydala se do tmavých ulic. Prohledala jsem snad všechny kouty nejbližších koutů, ale bylo tam úplně mrtvo. Dneska jsem se rozhodla vydat se trochu dál.
Ale nemělo to žádný účinek. Zdálo se mi, že se z ulic vytratil život. Rozzuřeně jsem kopla do popelnice a vylekala tím černou kočku. Chvíli jsem se za ní dívala, ale nakonec jsem pokračovala v cestě.
Obešla jsem pár blízkých domů, a když jsem to už chtěla vzdát a vrátit se domů, zaslechla jsem za sebou hlasitou ránu. Ze zvědavosti jsem se otočila a zůstala stát s pusou otevřenou dokořán. Blížila se ke mně postava v dlouhém plášti.
,,No ne, já mám z té nudy snad halucinace," zamumlala jsem a štípla se do ruky. Když ta osoba nezmizela, rozesmála jsem se bláznivým smíchem.
,,Co je tady k smíchu?" zeptala se postava a sklonila si dolů kápi. Zarazila jsem se a hlas se mi zadrhl. Stála jsem tváří v tvář Severusovi Snapeovi. Musela jsem se opřít o stěnu a pořádně se vydýchat.
,,Je vám špatně? Mohl bych vám dát lektvar." Začal se přehrabovat v kapsách svého pláště a já na něho zírala, jak měsíček na hnoji. ,,Ten to není, ten taky! Sorry, ale já ho tady nemám!" Když znovu promluvil, trhla jsem sebou a probrala se.
,,Však to nevadí, mě nic není," odpověděla jsem mu, i když se mi dost třásl hlas. Následně jsem si uvědomila, že na něho mluvím česky, ale on mi asi rozuměl, protože pokýval hlavou.
,,Mohl bych vám akorát nabídnout citrónové bonbony," podal mi čerstvě otevřený sáček, ale já se nevzmohla ani na jeden pohyb. Je to opravdu Snape, ten věčný necita? Jak je možné, že se tady jen tak objevil a nabízí mi bonbony?
,,Co tady děláte?" vystřelila jsem neomalenou otázku. Severus Snape, který by se choval podle knihy, by mi už odebral body, kdyby mohl, ale tady ten se jen usmál.
,,Procházím se," pokrčil rameny. ,,Copak kouzelníci se nemůžou svobodně procházet?"
,,Takže… takže vy máte opravdu hůlku? Ukažte mi ji prosím." Při slově hůlka se mi rozzářily oči a já napjatě sledovala, jak si ji vytahuje z kapsy. Když mi ji podal do ruky, málem jsem se zhroutila.
,,Zkuste s ní něco," pobídl mě a já se na něho užasle podívala.
,,Jsem přece mudla, a ten neumí kouzlit," namítla jsem.
,,Všechno jde, když se chce," pousmál se. ,,Možná vám k tomu pomůže citrónový bonbon." roztřeseně jsem šáhla do sáčku a bonbon si strčila do pusy. Zhluboka jsem se nadechla a hůlku pořádně chytla do ruky. Představila jsem si, že jsem opravdový kouzelník a cítila jsem, jak mnou projela podivná energie.
,,Lumos," zašeptala jsem, a když jsem uviděla, že se hůlka rozsvítila, vykulila jsem oči.
,,Tak vidíte! Musím říct, že vám to jde lépe než některým kouzelníkům," pochválil mě. ,,Měl bych pro vás nabídku. Jestli byste chtěla, tak byste se se mnou mohla podívat do našeho světa."
,,Samozřejmě, že chtěla," přikývla jsem nadšeně. ,,Ale babička mě bude hledat!" vzpomněla jsem si.
,,S tím si nedělejte starosti," mávl rukou. ,,U nás běží čas jinak než tady. Kdybyste chtěla jít domů, řeknete a já vás vrátím zpátky. Vraťte mi moji hůlku," požádal mě. ,,A teď se mě chytněte za ruku a nepouštějte se." Udělala jsem to a hned jsem pocítila hnusný pocit, jako by mnou někdo protahoval hadici.Raději jsem zavřela oči.

Zpět na obsah

Kapitola 2: 1. kapitola - A to je jako vtip?!

Když jsem se začala probouzet, raději jsem neotevřela oči. Bála jsem se toho, že se mi to setkání se Snapem jenom zdálo. Ležela jsem tak asi pět minut, ale nakonec, přemožena zvědavostí, jsem oči otevřela. Nebyla jsem v pokoji s přesládle růžovou barvou, ale tato místnost byla laděna do tmavě zelené. Pootočila jsem hlavu a v křesla jsem uviděla spícího Severuse. Vyskočila jsem do sedu, čímž ho dokonale probudila.
,,Dobré ráno,“ pozdravil mě. ,,Neuvědomil jsem si, že jste se přemisťovala poprvé, a tak vám to neudělalo moc dobře. Dneska bude lepší, když budete celý den v domě,“ poručil mi a přenesl na má kolena tác se snídaní, který doteď ležel na stolku.
,,Moc vám děkuji,“ promluvila jsem s plnou pusou. ,,Měla jsem hlad jako vlk. Kde to vlastně jsme?“
,,V mém sídle na severu Skotska,“ odpověděl. ,,A nemohli bychom si začít tykat? Já jsem Severus.“
,,To já přece vím,“ pousmála jsem se. ,,Jmenuji se Markéta.“ Nad mým jménem se zamyslel.
,,Takže nejsi Angličanka,“ pokýval hlavou. ,,Hned jsem si to myslel, nemáš naše rysy. Odkud vlastně jsi?“
,,Z České republiky, to je ve střední Evropě,“ vysvětlila jsem mu. ,,Jsem tady na návštěvě u příbuzných. Stejně ale nechápu, jak vám, teda tobě, můžu rozumět.“
,,Nesmíš zapomínat, že jsi v kouzelnickém světě,“ upozornil mě. ,,Tady je možné skoro všechno. Dneska se tady musíš se vším a se všemi seznámit a zítra tě někdo doprovodí na Příčnou ulici, aby sis koupila hůlku a nějaké hábity. V mudlovském oblečení bys byla dost nápadná.“
,,Opravdu budu mít svoji hůlku?“ vykulila jsem oči. Dříve než mi stačil odpovědět, někdo zaklepal a vstoupil. Když jsem toho člověka spatřila, vyděšeně jsem vyjekla a přitiskla se ke stěně. Tác s jídlem se vysypal na zem, dýňová šťáva se rozlila na polštář a udělala obrovskou skvrnu. Do místnosti vešel lord Voldemort.
,,Tak už se probudila, Severusi?“ změřil si mě pronikavým pohledem. Až v tom okamžiku jsem si všimla, že má podobu svého mladšího já. Měl černé oči, černé, i když trochu prořídlé vlasy, tvář mu ,,nezdobil “ ohavný hadí noc, jen byl trochu víc bledý. Ani jsem nechápala, jak jsem ho vlastně poznala. Možná podle toho, že se kolem něj šířila mocná magie. Když se ke mně ještě víc přiblížil a vytáhl z kapsy pláště hůlku, už jsem svůj strach nezakrývala.
,,Ne- nechte mě na- na pokoji!“ vykoktala jsem. K mému zděšení ji zvedl, takže jsem raději přivřela oči. Ale on jen nechal zmizet, který jsem udělala, když jsem převrhla snídani.
,,Já bych vám nikdy neublížil!“ usmál se a usadil se do druhého křesla. Nikdy bych nevěřila, že uvidím, jak se Pán zla usmívá. ,,Podle vaší reakce soudím, že mě znáte, ale raději se představím. Jmenuji se Tom:“
,,Vy si nenecháváte říkat Voldemort?“
,,Voldemort? To je ohavné jméno?“ otřepal se. ,,Jak jste na něj vůbec přišla?“
,,Je to mudla,“ skočil mi do řeči Snape. ,,Určitě musela číst ty knihy od Rowlingové.“
,,Aha, takže jí to budeme muset vysvětlit. Začneme pěkně od začátku,“ odkašlal si. ,,Abyste tomu rozuměla, Joanne je čarodějka a Brumbál ji donutil všech sedm knížek napsat. Následně ji někam uvěznil, aby to nevyzradila. Je to totiž všechno naopak.“
,,To nechápu, jak naopak?“ divila jsem se, protože mi to nedocházelo.
,,Já nejsem ten zlý, jak si pravděpodobně myslíte. Asi před deseti lety jsem se stal ředitelem Bradavic, ale Brumbál měl na něj už delší dobu zálusk. Na ministerstvu mě pomluvil, kde se dalo, a ti packalové mu uvěřili, že na to nemám dostatečné zkušenosti na to, abych vedl školu. Většinou jsem si s ministerskými rozuměl, takže si myslím, že musel alespoň někde použít kletbu Imperius. Sesadili mě a Brumbál se stal novým ředitelem.
Za mého působení učila přeměňování mladičká čarodějka. Byla ve svém oboru nenahraditelná, ale přesto jí to moc nebavilo. Asi proto s sebou všude tahala nějaký notes, do kterého si něco zapisovala. Nikdy mi nechtěla říct co, i když jsme si velmi rozuměli.
Jenže když pak byl ředitelem Brumbál, zcela ji ovládl a ona pod jeho nátlakem vydala pět knih. Když napsala šestou, kde ten starý blázen zemřel, hrozně se na ni rozzlobil, protože tam zemřel, a když vydala sedmou, raději ji zavřel hluboko do hradního sklepení. Od té doby mu všechno začalo vycházet, lidé se přiklánějí na jeho stranu, má pod palcem celé ministerstvo a na nás všechny je vydán zatykač. Už sedm let se schováváme a není to nic příjemného.“
,,A to vám mám jako věřit?!“ ušklíbla jsem se. ,,Musím vás zklamat, ale apríl už byl dávno!“
,,To ale není vtip,“ zarazil mě Snape. ,,Je to prostě krutá realita. Když Brumbál Joanne zavřel a vyhodil všechny profesory, kteří stáli na naší straně, dosadil na funkce své věrné například McGonagallovou a Kratiknota. Když ovládá školu a ministerstvo, nikomu nepřipadá divné, že páchá zlo. A naší největší ztrátou je, že získal na svou stranu Tomova syna.“ Sledovala jsem, jak Voldemort zkrabatil čelo a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Omluvte mě, musím si jít něco zařídit,“ zvedl se a spěšně vyběhl z místnosti. Bylo vidět, že se chce tomuto tématu vyhnout.
,,On má nějakého syna?“ podivila jsem se, když už byl pryč.
,,Má,“ přikývl Severus. ,,Je mu už osmnáct. Tom mu nechal změnit jméno,než nastoupil do Bradavic a stal se z něj Harry Potter. Nepřerušuj mě, prosím,“ dal si prst přes pusu, když viděl, že chci něco říct. ,,Ale v sedmém ročníku na to Brumbál přišel a snažil se ho získat na svou stranu. Harry věděl, co je zač, ale dlouho nedokázal odolávat. Skončil školní rok a jeho matka se vrátila z nádraží sama, jen s dopisem, který jí předal Draco.“
,,A kdo je Harryho matka?“ zeptala jsem se po chvíli ticha, ve kterém jsem přemýšlela o všem, co mi řekl. Nevypadalo, že by mi lhal.
,,Ta stejná, jakou znáš z knih,“ odpověděl. Překvapeně jsem zamrkala, ale naštěstí jsem se udržela a nerozesmála se. ,,Jen se jmenuje Lily Raddleová. Možná si myslíš, že si z tebe jen utahujeme, ale zkus na chvíli přestat myslet na ty proklaté knihy a vžij se do reality! Chtěla bys ještě něco vědět?“
,,Chtěla bych vědět, kdo všechno je na naší straně a kdo na protivníkově.“ Viděla jsem, jak si oddechl, že jsem se mu rozhodla věřit.
,,Takže na naší straně jsou Malfoyovi, Lestrangeovi, Blackovi, Nottovi, Goyle, Crabbe a další. A u Brumbála, jsou to Weasleyovi, Moody, Pastorek, Lupin, Tonksnová a v podstatě taky zbytek kouzelnické populace.“
,,Blackovi,“ zamyslela jsem se. ,,To jsou Regulus a Sirius?“
,,Ano, přesně tak,“ přitakal. ,,Našich stoupenců je ještě víc, ale není potřeba, abys je všechny znala. Měla by sis odpočinout.“ S těmito slovy se za ním zavřely dveře.
,,Natáhla jsem se zpátky na postel a zírala do tmavě zeleného stropu. Hlavami málem praskala ze všech těch nových informací. Připadalo mi to mnohem zajímavější než knihy.
Ani ve snu bych nevěřila, že se mi může něco takového stát. Kdyby mi někdo ještě před týdnem řekl, že na ulici v Londýně potkám Snapea, tak se mu vysměju do očí. Jenže kdybych se teď já chtěla někomu svěřit, tak si budou myslet, že mi hráblo a to pořádně.
Snažila jsem se usnout, ale moc se mi to nedařilo.Nevěděla jsem ani, kolik je hodin. Zavřela jsem oči a jen tak podřimovala.
Z mého polospánku mě vytrhl hluk na chodbě. Posadila jsem se přesně v tom okamžiku, kdy dovnitř vtrhly čtyři osoby.
,,Hlavně, že si říkal, že spí, Severusi!“ promluvil jako první muž, ve kterém jsem poznala Luciuse Malfoye. ,,Řekl bych, že je úplně vzhůru.“ Vedle něho stál jeho syn a manželka.
,,Teď už možná ne, ale před chvíli ještě tvrdě spala!“ bránil se Snape, který se přiřítil jako poslední. Malfoy mu už nevěnoval žádnou pozornost a zkoumavě si mě prohlížel.
,,Je pro Draca jako stvořená,“ poznamenal. Jeho poznámka mě dost zarazila, ale než jsem stačila něco odpovědět, skočil mi do řeči Severus.
,,Nedovolím, aby jí tvůj rozmazlený synáček něco udělal!“ zamračil se Na Luciuse.
,,Já jí neublížím,“ ozval se Draco. Zdál se mi hezčí než z ten filmu a měl i příjemnější hlas. ,,Bude to moje nová přítelkyně. Od té doby, co odešel Harry, jsou tady je samí staroušci.“ Od matky mu přiletěl výchovný pohlavek.
,,Tím chceš říct, že je tvůj otec starý?!“
,,Ne,“ zavrtěl hlavou Draco. ,,Myslel jsem to tak, že tady není nikdo mého věku.“
,,Máš štěstí,“ pohrozila mu Narcisa. ,,Severusi, myslím si, že bychom měli ty dva nechat o samotě,“ usmála se na něj tak, aby si toho nikdo jiný v místnosti nevšiml, ale já jsem se oklamat nenechala. Když jsem viděla, s jakým výrazem přikývl, bylo mi jasné, že spolu něco mají.
,,No výborně,“ zatleskal Lucius a vytlačil Snapea i svou manželku na chodbu.
Mezi mnou a Dracem se rozhostilo ticho. Já jsem se dívala z okna na rozkvetlou zahradu a on si prohlížel obsah malé knihovničky. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla vědět, kolik je hodin.
,,Ehm, Draco?“ oslovila jsem ho. ,,Řekl bys mi, prosím, kolik je hodin?“ Pousmál se nad mým dotazem, ale vyhrnul si rukáv a podíval se na hodinky.
,,Za pět minut jedna, za chvíli se bude podávat oběd. Snape říkal něco o tom, že už půjdeš taky do jídelny.“
,,Konečně,“ vydechla jsem .,,Jinak bych se tady asi unudila k smrti!“
,,To jsem tak nudný společník?“ ušklíbl se.
,,Nevím,“ pokrčila jsem rameny. ,,Moc dlouho tě neznám a ještě před minutou jsem spolu vůbec nekomunikovali.“
,,Taky nebylo o čem,“ namítl Draco. ,,Zítra prý s tebou půjdu na Příčnou. Jsem totiž jediný, na čí hlavu ještě nebyla vypsána odměna!“
,,Jak to?“ zajímala jsem se.
,,Brumbál si totiž myslí, že mě získal na svou stranu, ale tajně, abych mu mohl donášet. Nejsem ale tak vypatlaný, takže jsem to hned řekl Tomovi a ten to využil ve svůj prospěch. Od té doby špehuju na obě dvě strany, ale Brumbálovi donáším upravené informace. Na hlavní mě matka stejně nechce pustit, protože jsem prý ještě moc mladý!“
,,Takže já se s nimi můžu úplně rozloučit,“ svěsila jsem sklesle ramena. ,,Myslela jsem si, že bych mohla být trošku nápomocná. Je mi teprve šestnáct,“ vysvětlila jsem.
,,No, Raddle by tě možná pustil, ale Snape… Ten se zřejmě rozhodl, že ti bude dělat náhradního tatíka.“
,,Tak to potěš koště,“ protočila jsem oči, a když jsem to koště zmínila, něco mě napadlo. ,,Měla bych na tebe jeden dotaz, teda spíš prosbu. Umíš létat na koštěti?“ počkala jsem, jestli přikývne, a když tak udělal, ptala jsem se dál. ,,A naučíš mě to, prosím?“ To ho rozesmálo.
,,Jasně, věnuji ti svůj volný čas,“ řekl, když se uklidnil. ,,Snad nebudeš takové dřevo jako Harry!“
,,On neumí hrát famfrpál?“ užasla jsem. Už jsem věděla a ani nechtěla popírat, že jsou tady obrovské změny. Asi to bylo tím, že za otce neměl výborného chytače.
,,Ani se neudrží na koštěti,“ pozvedl posměšně obočí. ,,Mohli bychom to zkusit hned zítra, když se vrátíme z Londýna.“
,,To by bylo super, díky!“ Než mi stačil něco říct, někdo zaklepal a dovnitř vstoupila Harryho matka.
,,Vidím, že se dobře bavíte,“ usmála se V ruce měla nějaké oblečení. ,,Myslím, že si budete dobře rozumět. Jsem Lily Raddleová. Můžeš mi tykat, na vykání si opravdu nepotrpím. Pokud jsem dobře slyšela, tak ty jsi Markéta. Jsem ráda, že ses tady objevila, protože bychom se s Narcisou a Belatrix brzy zbláznily. Potom tu jsou totiž už jen samí chlapi.“
,,To jsme tak špatní?“ ptal se Draco.
,,Všichni ne,“ ujistila ho a otočila se zpátky na mě. ,,Ve skříni jsem našla nějaký hábit, který by ti mohl padnout.“
,,Děkuji,“ vzala jsem si ho a oblékla. Teď už mi chyběla jen hůlka, abych vypadala jako opravdová čarodějka. ,,O tomhle jsem vždycky snila. Chtěla bych ještě něco vědět. Kdo všechno bude na tom obědě?“
,,Určitě mi dva, potom Tom, Severus, Lucius, Narcisa a možná taky Sirius,“ vypočítávala. ,,Zbytek se většinou zdržuje mimo hlavní sídlo nebo na tajných misích. Tak už pojďte,“ vyzvala nás.
Celou dobu jsme šli pěšky. Zdálo se mi, že jdeme snad věčnost, ale nakonec Lily zastavila u jedněch dveří a vstoupila dovnitř.
Uprostřed místnosti stál obrovský stůl, který už byl víc jak z poloviny zaplněný. Byly volné čtyři židle, ale to mi připadalo trochu divné, když jsme byli jenom tři. Draco jako by mi četl myšlenky a naklonil se ke mně.
,,Tu, židli vždycky chystají pro Harryho,“ zašeptal. ,,Čekají, že se vrátí, ale já tomu moc nevěřím. Ten poslední rok v Bradavicích se začal chovat divně. Vždycky jsme byli dobří přátelé, ale začal se mi stranit. Akorát ten poslední školní den mi dal dopis, ve kterém nám oznámil, že se přidal na Brumbálovu stranu.“
,,To je hrozné,“ zamumlala jsem, ale raději jsem už mlčela, protože jsme došli ke stolu. Lily si sedla vedle svého muže, Draco mi galantně odsunul židli a až potom si sedl na tu svoji vedle. Přímo naproti mně seděl muž, ve kterém jsem poznala…
,,Jmenuji se Sirius Black a jsem pravá ruka Toma,“ představil se. Z vedlejšího místa se ozvalo zakašlání. To se připomněl Snapea významně pozvedl obočí. ,,No dobře, tak jedna z mnoha pravých rukou.“ Musela jsem se zašklebit nad jeho domýšlivostí.
,,Markéta.“ Na víc, než jednoslovnou odpověď jsem se nezmohla, protože se na dosud prázdných talířích přede mnou objevila všechna moje oblíbená jídla.
,,Jak to, že máte všechno, co mám ráda?“ zeptala jsem se. ,,Pochybuju, že některé věci asi těžko jíte tady v Anglii.“
,,Některé ne,“ připustil Raddle. ,,Ale spoustu jídel máme podobných Ještě než se pustíme do jídla, chci,abys tykala všem, co sedí tady v místnosti, takže to znamená i mě.“
,,Tak dobře, ale bude to hrozný nezvyk. Nevím, jestli si dokážu zapamatovat, že vám mám, tedy tobě, říkat Tome.“
,,Já jsem si to asi dva měsíce pletl,“ mávl rukou nad mou starostí Draco. ,,Ostatní museli poslouchat moje častá prořeknutí typu: ,Promiňte, pane, pardon, já chtěl říct Severusi,´ a další podobné trapárny.“
,,No,myslím si, že ona to zvládne,“ přerušil nás Lucius. ,,Ale mohli bychom už jíst, ne? Mám celkem velký hlad!“ Když to dořekl, všichni si začali nakládat na talíře a já jsem nebyla výjimkou. Okamžitě jsem se natáhla po bramborech a kuřeti.
,,Jak se cítíš?“ vyzvídal Snape při jídle.
,,Ještě nikdy mi nebylo lépe,“ odpověděla jsem. ,,Už se hrozně těším na zítřek. Nejprve na tu Příčnou, a potom mi Draco slíbil, že mi ukáže zahradu.“ Záměrně jsem zamlčela pravý důvod návštěvy zahrady, protože mi bylo jasné, že i tak bude mít nějaké problémy. A nespletla jsem se. (i ve skutečnosti se pletu jen velmi málo :-D )
,,Nevím, jestli je zrovna vhodné, aby s tebou šel zrovna on,“ namítl.
,,Ale proč? Mám za to, že Draco nekouše!“ Moje poznámka všechny kolem rozesmála. Měla jsem pocit, že Snape nechce, abych se s Dracem stýkala. Už se k tomu nevracel a u oběda už nikdo nepromluvil.
Když jsem se zvedla a šla do svého pokoje, po pár krocích mě dohnal. Chvíli mlčel, ale hned, jak jsme se vzdálili od ostatních, spustil výchovný monolog.
,,Já vím, že si myslíš, že jsem jen starý a blbý, ale chci tě před mladým Malfoyem chránit. Je to jen obyčejný sukničkář. Jednou si v knihovně zapomněl nějaký sešit a já ho jen tak ze zvědavosti otevřel. Neměl jsem to ale dělat, protože tam měl seznam všech holek, se kterými už něco měl.“ Prudce jsem se zastavila a dala si ruce v bok.
,,Takže za prvé, jsem si nemyslela, že jsi starý a blbý. Za druhé, nejsem malé dítě a poznám, když mi chce někdo ublížit. A za třetí, nemyslím si, že by byl Draco takový. Máš tady knihovnu?“ změnila jsem téma.
,,Samozřejmě,“ přitakal, ale bylo mi jasné, že s tím ještě neskončil. V nejbližší době jsem čekala další přednášku. ,,Jestli chceš, tak tě tam zavedu. Není to moc daleko od tvého pokoje. Najdeš to úplně v pohodě.“
Když mi otevřel dveře, zůstala jsem stát s pusou otevřenou dokořán. Všechny stěny byly pokryty policemi s knihami. Musely tam být tisíce knih.
,,Je to největší místnost v celém domě. Můžeš si přečíst všechno, čemu budeš rozumět, ale hlavně to vracej zpátky na svá místa. Nechci tady mít nepořádek. Pokud si budeš chtít nějakou knihu založit, támhle na stole jsou v krabici záložky. A teď mě omluv, mám něco důležitého na práci. Někomu řeknu,ať pro tebe přijde, když bude večeře.“ Po těchto slovech se za ním zaklaply dveře.
Jako v mátohách jsem procházela kolem polic a přejížděla po knihách prsty. Četla jsem si jejich názvy, ale vůbec jsem nevěděla, kterou mám začít. Nakonec mi padl pohled na Dějiny čar a kouzel od Batyldy Bagshotové. Věděla jsem, že tuhle knížku potřebují do prvního ročníku v Bradavicích, teda alespoň podle Kamene mudrců. Sedla jsem si do jednoho křesla a pustila se do čtení.
Ten den jsem ji ještě stihla přečíst spolu s jednou knihou od Snapea. Když jsem na obálce uviděla jeho jméno, předpokládala jsem, že to bude o lektvarech, ale spletla jsem se. Byla celá o bílé magii. Nebyla moc hrubá, ale na někoho, kdo skoro vůbec nezná kouzelnické svět, dost složitě napsaná. Přelouskala jsem ji a zrovna, když jsem se zvedala, abych ji uklidila, do knihovny vešel Draco.
,,Mám ti říct, že je večeře,“ oznámil mi.
,,Jo, už to bude, jen vrátím tu knihu na své místo,“ přešla jsem k polici, ale prázdné místo jsem viděla tam, odkud jsem tu knihu určitě nevzala. ,,To je divné. Já jsem si tu knihu brala tady zespoda!“ Draco se rozesmál a vzal mi knihu z ruky. Byl ještě vyšší než já, a když si stoupl na špičky, vrátil tam knihu bez menších problémů.
,,Celá knihovna má složitý mechanismus,“ vysvětloval mi cestou do jídelny. ,,Police se začnou po určité době posouvat nahoru a ty, co byly původně nahoře se začnou objevovat dole. Když jsem si tady o prázdninách dělal úkoly, hrozně jsem zuřil, protože jsem místo, odkud jsem tu knihu vzal, nemohl najít. Potom mě napadlo to, že bych mohl použít přivolávací kouzlo. A povedlo se, police se vrátila na své místo a já jsem mohl knihu uklidit.“
,,Štěstí, že už zítra hůlku budu mít, protože jak to tak vidím, bez ní je tady skoro zbytečné být,“ řekl jsem přesně v tom okamžiku, kdy jsme vstupovali do jídelny. Tentokrát tam chyběli Severus a Sirius.
,,Dobrý večer,“ pozdravila jsem všechny a posadila se na své místo.
,,Co jsi celé odpoledne dělala, drahoušku?“ ptala se Narcisa. To oslovení mě zarazilo a chtělo se mi hrozně smát, ale podařilo se mi zachovat vážnou tvář. Draco vedle mě to nevydržel a málem se udusil dýňovou šťávou.
,,Byla jsem v knihovně, je opravdu nádherná,“ odpověděla jsem, zatímco jsem bušila Draca do zad.
,,A co sis přečetla?“ zajímal se Tom. Připadala jsem si skoro jako u výslechu.
,,Nejprve jsem si našla Dějiny čar a kouzel, a potom jsem narazila na jednu knihu od Severuse. Myslím, že se jmenovala Bílá magie a její využití, nebo tak nějak.“
,,A ode mě a od Toma jsi nic nenašla?“ zeptal se Lucius.
,,Vy jste taky napsali nějaké knihy?“ užasla jsem. ,,A v jakém oboru, aby se mi to příště lépe hledalo?“
,,Už spolu vymysleli spousty lektvarů,“ pochlubila se svým manželem. ,,Ale od té doby, co jsou hledanými zločinci, všechny jejich knihy stáhli z prodeje a spálili. Takže v téhle knihovně jsou to jediné výtisky.“
,,Hned po večeři se po nějaké podívám,“ slíbila jsem. ,,A kde jsou vlastně Severus a Sirius?“
,,Mají spolu jeden tajný úkol, jehož obsah znám jen já,“ ozval se Tom. ,,Je pro nás hodně důležitý. Brumbál má své pařáty úplně všude a je čím dál tím víc nebezpečný. Sice pořád neví, kde se skrýváme, ale myslím si, že už určitou představu má.“
,,Já si zase myslím, že nemá žádnou šanci zjistit, kde jsme,“ ohradil se Lucius. ,, Naše ochrana je dokonalá a používáme takovou magii, kterou Brumbál a jeho poskoci neovládají. A pokud budeme držet při sobě, nebudou mít už vůbec žádný úspěch.“
,,To jsi řekl krásně, miláčku!“ pochválila ho Narcisa se slzami v očích a ani já jsem neměla do pláče daleko. ,,Nikdo by to nesvedl lépe.“
Po jídle jsem se vrátila zpátky do knihovny a našla oddělení lektvarů. Naštěstí byly knihy seřazeny podle abecedy, takže mi nedělalo velký problém objevit nějakou knihu od Luciuse a od Toma. Bylo jich ale hrozně moc, atak jsem si dlouho nemohla vybrat. Nakonec jsem zavřela oči a vytáhla tu, která byla o vlkodlačím lektvaru. Usadila jsem se do nejbližšího křesla, ale nemohla jsem se vůbec soustředit. Pořád jsem myslela na to, co řekli Tom a Lucius. Jejich slova se mi zaryla hluboko do mysli a já se jich nemohla zbavit. Copak jsou na tom opravdu tak špatně?
,,Marki?“ zaslechla jsem ode dveří a zvedla jsem hlavu. Stál tam Draco. ,,Můžu tě na chvíli vyrušit?“
,,Ale jasně,“ mávla jsem rukou. ,,Stejně se nejsem schopna soustředit.“ Usadil se naproti mně do křesla.
,,Nad čím přemýšlíš?“ optal se mě po chvíli ticha, ve kterém jsme si jen hleděli do očí.
,,Úplně nad vším, nad vaší, teď vlastně i nad mou situací, nad tím, že máte mezi sebou takové skvělé vztahy, které já nemám ani v rodině. Prostě se máte všichni rádi. Připadá mi, že sem vůbec nezapadám.“
,,Věř mi, že za pár dnů zapomeneš, že sis připadala jiná,“ těšil mě a položil svou ruku na mou. Ucukla jsem a zamračila se.
,,Draco,“ zamumlala jsem výhružně.
,,Co je?“ zatvářil se nevinně. ,,Stalo se něco.
,,Ne, já jen, že se známe jen několik hodin a navíc…“Větu se mi vůbec nechtělo dokončit.
,,A navíc co? Jen to dopověz,“ pobídl mě. Opravdu nerada jsem mu zběžně převyprávěla, co všechno mi řekl Snape.
,,Tak pokud ti jde jen o tohle,“ vstal a vytáhl z vnitřní kapsy malý sešitek. Zamířil ke krbu, který hořel, a hodil ho do něj. Překvapeně jsem zamrkala.
,,Ale tohle si nemusel,“ promluvila jsem potichu, když zůstal hledět do plamenů. Otočil se na ně a podíval se mi do oči.
,,Kvůli tobě jsem to udělal rád,“ pousmál se. ,,Měla bys jít spát, abys zítra měla dost sil, jak na Příčnou, tak na létání. Dobrou noc,“ rozloučil se se mnou a zavřel za sebou dveře.

Zpět na obsah

Kapitola 3: 2.kapitola - Na Příčné

    ,,Vstávej, ale jestli chceš, abych šel na Příčnou sám, tak klidně spi dál!“ Slova o kouzelnické ulici mě dokonale probrala. Posadila jsem se a protáhla. U mé postele stál Draco už převlečený do cestovního pláště.
    ,,No jo, já už vstávám,“ zívla jsem a vyhrabala se z postele. Včera večer mi Lily přinesla obrovskou černou košili, která mi měla sloužit jako pyžamo. Když jsem vstala a začala jsem stlát postel, ucítila jsem na sobě Dracův upřený pohled.
    ,,Co se děje?“ otočila jsem se na něho a připlácla si košili blíž k tělu. Měla jsem ji až po kolena.
    ,,Nic, jen máš na sobě moji košili,“ upozornil mě. ,,Mamka mi ji koupila letos na jaře, ale myslela asi na někoho úplně jiného, když vybírala velikost. Nesedí absolutně nikomu, ani mému otci, ani Snapeovi.“
    ,,Klidně ti ji vrátím, jestli ti na ni tak záleží,“ pozvedla jsem obočí. ,,Ale až budu mít nějaké pyžamo. To se na Příčně kupuje i normální oblečení?“ zajímala jsem se.
    ,,Je tam pár zastrčených obchodů, kde je máma kupovala, tak je snad najdeme. Jdu ven, za půl hodiny tě čekám v hale. Snídani máš položenou na stolku a tady máš starý cestovní plášť, dneska ti už koupíme nový.“ Chtěl odejít, ale já ho zastavila.
    ,,Co peníze? Já mám v kapse asi dvě libry a pochybuju, že mi to bude stačit.“
    ,,To vůbec neřeš,“ mávl rukou Draco. ,,Je to už zařízené, Tom mi dal spoustu peněz, abych ti mohl všechno koupit.“
    ,,Nechci si připadat jako vyžírka,“ namítla jsem, ale on už byl dávno pryč. Povzdechla jsem si a začala se oblékat.
    Snídani jsem rychle zhltla a zamířila do koupelny. Tam jsem si umyla zuby a obličej, učesala rozčepýřené vlasy a vrátila se do pokoje pro plášť. Potom jsem se už vydala do haly.
    I když orientace není zrovna můj nejlepší kamarád, nějakým záhadným způsobem se mi podařilo nezabloudit.U velké masivní brány na mě už čekal Draco.
   ,,Tak pojď, musíme jít,“ pobídl mě a dvakrát klepl hůlkou na zámek. Brána se otevřela a my jsme vyšli do slunečného rána. Ani jsem si nevšimla, že se brána zase zavřela.
    ,,Je tady fakt úžasná zahrada,“ prohlásila jsem, když jsme šli po kamenné cestičce a míjeli jsem nádherné stromy, keře a rostliny.
    ,,No jo,“ pokýval hlavou Draco. ,,Ale na většinu bych ti radil nešahat, některé jsou totiž masožravé. Já osobně se pohybuju jen v zadní části zahrady, kde jen pár neškodných stromů. Tam půjdeme i odpoledne, zkoušet tě naučit létat.“
    ,,Už se fakt hrozně moc těším!“ Stále jsem se rozhlížela po zahradě, takže jsem si nevšimla, že zastavil. Narazila jsem do něho, a kdyby mě nechytil, spadla bych na zem.
    ,,Jsme na hranici pozemku,“ vysvětlil. ,,Pokud bychom ji překročili, už bychom nebyli chráněni. Proto se musíme přemístit tady odtud. ,,Raději se mě pevně chyť, ale abys znovu neomdlela, tak se soustřeď na to místo, kam se chceš přenést! Nezapomeň, že je to přímo na Příčnou!“ chytl mě za ruku a já jsem ani neprotestovala, protože jsem měla celkem velký strach, že se mi zase něco stane., ale snažila jsem se myslet jen na Příčnou ulici.
    Cítila jsem, že se mi chce Draco vytrhnout. Stiskla jsem mu ruku ještě pevněji a nechala se přenést. Tentokrát to nebylo tak hrozné jako minule, ale nejpříjemnější to zrovna nebylo. Měla jsem pocit, že mina zahradě zůstala jedna noha, a tak jsem sklopila oči ke svým nohám. Měla jsem je obě dvě na svém místě.
    ,,Výjimečně se mi přemístění povedlo,“ probudil mě z přemyšlení Draco. ,,Jsme jen pár kroků od krámku pana Ollivandera. Jako první ti musíme koupit hůlku, nebylo by bezpečné, kdyby ses tady pohybovala bez ní. Tak pojď,“ znovu mě popadl za ruku a táhl mě k hodně ošuntělému obchodu.
   Když jsme vstoupili dovnitř, zacinkal zvonek. Krámek byl úplně stejný, jako jsem ho znala z filmu, jen majitel přišel po svých a nepřijel na žebříku. Když uviděl, kdo přišel, rychle mávl hůlkou , a já jsem uslyšela, jak se zamkly dveře.
    ,,Dobrý den,pane Malfoyi,“ pozdravil ho a mě se mírně uklonil. ,,Jak se daří vašemu otci a jak všichni zvládáte situaci?“
    ,,Pan Ollivander je na naší straně,“ obrátil se na mě Draco, když viděl můj překvapený výraz. ,,Mému otci se daří dobře, stejně jako ostatním. V poslední době se situace trochu zlepšila, ale pořád jsme ostražití, aby nepřítel nemohl využít naší chvilkové nepozornosti. Ale ať přijdu přímo k věci, jsem tady proto, že mám na vás jednu prosbu.“
    ,,Snad se vám nezlomila hůlka?“ divil se. ,,To by bylo celkem brzo. Bylo to nedávno, co jsem vám ji prodával. Můžu se podívat?“ natáhl k Dracovi ruku a ten mu podal hůlku.
    ,,Hm, žíně z jednorožce, deset palců a poměrně pružná,“ mumlal si pro sebe. ,,Je úplně v pořádku, takže to nebude důvod, který vás sem přivádí.“
    ,,To opravdu ne,“ zavrtěl hlavou Draco, zatímco si vracel hůlku do hábitu. ,,Potřebuji hůlku pro svou přítelkyni,“ ukázal na mě. ,,Je ale mudla, takže nevíme, jestli to půjde.“
    ,,Všechno jde, když se chce,“ prohlásil Ollivander. ,,Z jaké jste země, slečno?“
    ,,Z České republiky,“ odpověděla jsem. ,,Asi to bude problém, že? Nezdá se mi, že by z naší země byli nějací kouzelníci. Proto mě napadlo, že bych se mohla vydávat za vzdálenou sestřenici z Ameriky, protože vím z Dějin čar a kouzel, že se angličtí kouzelníci těm americkým vyhýbají a ani si na ně nějak netroufají. A nad změnou jména jsem přemýšlela celou noc. Bude ze mě Margaret Princeová.“
    ,,To je skvělé!“ zajásal Draco. ,,Nepočítal jsem s tím, že bys nad tím mohla uvažovat a to nám absolutně zlehčuje situaci. Ale to příjmení jsem už někde slyšel.“
    ,,Pokud se nemýlím, tak se matka pana Snapea jmenovala Prince – Loydová.,“ zamyslel se pan Ollivander.
    ,,Je to tak,“ přikývla jsem a sledovala jsem, jak vytahuje jednu krabičku s hůlkou z police. Hůlku mi vložil do ruky.
    ,,Tuhle hůlku mám pro zvláštní případy, jako je právě tenhle. Je z javoru, který byl hned potom, co jsem si z něj vzal kousek dřeva, pokácen. Uvnitř je blána z dračího srdce a je to nejpružnější hůlka, jako jsem kdy vyrobil. Je v ní víc kouzelnické moci než v jakékoli jiné hůlce, takže kdyby se dostala do ruky mocnému čaroději, bylo by to hodně zlé. Tak prosím, udělejte něco,“ pobídl mě. ,,Třeba obyčejné odemknutí dveří.“ Celkem dost se mi třepala ruka.
    ,,Alohomora,“ pronesla jsem. Znělo to tak hrozně zvláštně, když jsem něco takového řekla. I přes veškerou moji nervozitu jsem slyšela, jak cvakl zámek.
    ,,Výborně!“ zatleskla Ollivander. ,,Je pro vás jako stvořená! Už si ji můžete nechat, doporučil bych vám, abyste ji nosila v takové kapse hábitu, abyste na ni v případném nebezpečí dobře dosáhla.“
    ,,Kolik budeme platit?“ zeptal se ho Draco a vytáhl z vnitřní kapsy měšec s galeony.
    ,,Že jste to vy, tak to bude deset galeonů,“ odpověděl. Draco mu vysázel na stůl deset obrovských zlatých mincí.
    ,,Tak děkujeme, pane Ollivandere,“ zamířil můj společník ke dveřím.
    ,,Neshledanou,“ rozloučila jsem se s ním.Pokýval hlavou a stále si mě zkoumavě prohlížel. Zamrazilo mě z toho, a tak jsem rychle vyběhla ven za Dracem.
    ,,Chtěl ti ještě něco?“ zajímal se. Zavrtěla jsem hlavou, ale stále jsem na sobě cítila pohled výrobce hůlek. Nedala jsem na sobě ale nic zdát.
    U paní Malkinové jsem si koupila nový cestovní plášť a obyčejné hábity. Pořád jsem si v nich připadala strašně zvláštně.
    Abychom se dostali k obchodu s mudlovským oblečením, museli jsme se dostat skoro na druhý konec Příčné ulice. Když už jsme byli dost blízko, zastoupily nám cestu čtyři postavy v dlouhých pláštích. Všechny měly vytaženou hůlku. Draco je napodobil a přitáhl si mě blíž k sobě. Nahmatala jsem v kapse hůlku a vytáhla ji.
    ,,Je to Malfoy, ten je na naší straně,“ ozval se dívčí hlas z pod kápě úplně vpravo. ,,Tomu nesmíme nic udělat.“ Jako na povel si všichni stáhli kápě z hlavy a já uviděla…
    ,,Grangerová, Potter, Weasleyová a Parley,“ ušklíbl se Draco, ale hůlku nesklopil. ,,Máte dneska hlídku?“
    ,,Do toho ti nic, Malfoyi,“ vyštěkla Ginny. ,,A kdo je tohle?“ ukázala na mě.
    ,,Tvoje nová holka na hraní?“ vyprskl posměšně Harry.
    ,,To bych si vyprošovala!“ zamračila jsem se a Dracovi se vytrhla. ,,Jsem jeho příbuzná.“
    ,,Příbuzná?S černými vlasy?“ rozchechtal se ten kluk. Hrozně mi připomínal jednoho mého spolužáka ze základky. ,,Myslím, že se můžeme jednoduše přesvědčit! Legilimens!“ Kouzlo mě zasáhlo nepřipravenou, takže jsem se nestačila bránit. Zatmělo se mi před očima a já najednou viděla všechny své vzpomínky. Netrvalo to ale moc dlouho, vzpomínky zmizely a já zjistila, že ležím na zemi. Nade mnou stál Draco a s rozzuřeným výrazem mířil hůlkou na Parleyho, kterého zřejmě odhodil na protější zeď.
    ,,Zbláznil ses, Danieli!“ obořila se na něj Hermiona. ,,Víš, jaký budeš mít problém, když to řekne Brumbálovi!?“
    ,,Vždyť jsem neútočil na něho, ale na tu holku,“ bránil se. ,,Ty její vzpomínky byly divné, takové mudlovské.“
    ,,Raději půjdeme,“ rozhodl Harry. ,,A Malfoyi, pozdravuj mého otce.“ Řekl to s takovým odporem, že se mi až udělalo špatně z toho, jak může někdo tak nenávidět své rodiče.“ Potom se všichni s prásknutím přemístili.
    ,,Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Draco a pomohl mi na nohy. Posbíral taška s hábity, které mi vypadly z ruky, podal mi zpátky hůlku a oprášil mi plášť.
    ,,Jsem v pohodě, díky tobě,“ pousmála jsem se. ,,Jen mě to trošku rozhodilo vidět všechny ty vzpomínky.“
    ,,Budu muset Tomovi říct, aby tě naučil nitrobranu, nebylo by pro tebe moc dobré, kdyby zjistili, že jsi mudla,“ vysvětloval. ,,Tak pojď, za chvíli se budeme muset vrátit.“
    ,,Varuji tě, bude mi to trvat dlouho, než si vyberu.Jsem hodně náročná,“ varovala jsem ho se smíchem.
    Když jsme přišli na místo, málem jsem se rozesmála. Přede mnou stála chatrná výloha, ve které viselo pár vybledlých oblečků.
    ,,Myslíš, že tady je něco moderního?“ ptala jsem se.
    ,,Uvidíš,“ prohlásil tajemně Draco a otevřel dveře. Nedůvěřivě jsem vstoupila dovnitř a oněměla úžasem. Kdybych byla slabší povahy, nebo bych byla na nakupování závislá, asi bych se skácela k zemi. Malý obchůdek se změnil na obrovský supermarket, ve kterém bylo pouze oblečení a boty.
    ,,No páni!“ vydechla jsem a hned zamířila k prvním policím. ,,To je nádhera!“ Během několika minut jsem měla vybráno spoustu oblečení. Prozkoušela jsem si snad celý obchod a s úsměvem pozorovala, jak začíná být Draco nervózní.
    ,,Myslím, že už mám všechno, co budu potřebovat,“ oznámila jsem mu, když jsem na pult před prodavačku dala poslední dvě trička.
    ,,Nemáš,“ zavrtěl hlavou. ,,Zapomněla jsi na plavky. Pod sídlem je malý bazén.“
    ,,Bazén?“ nadzvedla jsem obočí. ,,O tom mi nikdo nic neřekl. Tak to ještě chvíli počkej!“ Vybrala jsem si žluté dvojdílné plavky a Draco mohl konečně zaplatit. Když jsem viděla tu závratnou částku, měla jsem sto chutí jít to všechno vrátit, tak jsem se cítila trapně. Draco ale vůbec nic neřekl, zaplatil, popadl většinu tašek, na mě zbyly jen dvě, a vyšel z obchodu. Hned jsem pospíchala za ním.
    ,,Raději ty tašky pošlu napřed,“ rozhodl se. ,,Nechci riskovat, že by se při přemisťování ztratily,“ mávl hůlkou a všechny tašky do jedné zmizely. ,,Musíme jít, za chvíli je oběd a já nepotřebuji poslouchat kázaní kvůli tomu, že jsem přišli pozdě.“ Popadl mě za ruku a než jsem se vůbec stačila nadechnout, stáli jsme na zahradě před sídlem.
    ,,Půjdeme přímo do jídelny, už tam asi všichni budou,“ poklepal hůlkou na zámek. V hale by příjemný chládek, oproti pařáku venku. Draco znovu nějakým složitým kouzlem bránu zamkl a otevřel skříň, v níž bylo pověšeno několik hábitů.
    ,,Odtud určitě Lily vzala ten plášť, co máš teď na sobě, tak ho tam vrať. Teď, když máš nové, ho už nepotřebuješ.“ Sundala jsem si ho a pověsila. Potom už jsme zase mlčky došli do jídelny.
    ,,Jdete právě včas!“ přivítala nás Lily, když nás spatřila. ,,Jak bylo na Příčné?“ zajímala se.
    ,,Úplně nádherně!“ odpověděla jsem. ,,Mám hůlku, hábity, prostě všechno, abych si mohla říkat čarodějka!“
    ,,Jestli říkáš nádherně tomu, že jsme potkali čtyři Brumbálovi nohsledy, tak nevím, co tady děláš!“ zamračil se Draco.
    ,,Koho jste potkali?“ vyjekla Narcisa. ,,A nestalo se vám nic?“
    ,,Byli tam Weasleyová, Grangerová, Parley a Potter.“ Všimla jsem si, jak sebou Tom trhl, když Draco vyslovil jméno jeho syna. ,,Potom se jim nějak nelíbila Markétina přítomnost, a tak na ni Parley použil nitrozpyt. Naštěstí se toho moc nedozvěděl, protože jsem ho odzbrojil.“
    ,,Odzbrojil?“ podivila jsem se. ,,Vždyť ležel na druhé straně ulice!“
    ,,Na druhé straně ulice?!“ vykřikl Lucius. ,,Kolikrát jsem ti říkal, že se máš ovládat!“
    ,,Chtěl jí ublížit!“ rozkřikl se taky Draco. ,,To jsem tam měl stát a jen se na něj dívat?! Kdyby zjistil, že je ve skutečnosti mudla, na místě by ji zabili!“
    Máš pravdu, Draco!“ uklidňoval ho Tom. ,,Jen ses možná trochu unáhlil a dal si do toho kouzla moc vzteku. Ptal se tě už Draco na změnu jména?“ otočil ses na mě.
    ,,Ano,“ přikývla jsem, ,,ale já už jsem nad tím přemýšlela předtím. Jak už jsem říkala Dracovi, je teď ze mě Margaret Princeová, příbuzná Malfoyových, která pochází z Ameriky.“
    ,,Vymyslela jsi to bezvadně!“ pochválila mě Lily.
    ,,Napadlo mě,že bys mohl Markétu učit nitrobranu, Tome,“ ozval se už docela klidným hlasem Draco. ,,Aby se už nemohla opakovat ta dnešní situace.“
    ,,Včera jsem o tom mluvil se Severusem,“ pokýval hlavou Tom. ,,Dneska odpoledne ti sestavím rozvrh. Budeš mít něco jako pět předmětů. Já tě budu učit nitrobranu, Lucius základy lektvarů, Severus všechna užitečná kouzla, Sirius se určitě ochotně ujme přemisťování a Lily tě naučí, jak se stát zvěromágem.“
    ,,Vážně?“ vykulila jsem oči. ,,Bude ze mě zvěromág?“
    ,,Pokud se to naučíš, tak ano,“ přikývla Lily. ,,Je to ale neobyčejně těžké, takže to bude nějakou dobu trvat.“
    ,,Jdete dneska na tu zahradu?“ zajímala se Narcisa.
    ,,Samozřejmě,“ přitakal Draco. ,,Mám ještě v úmyslu, že ji dneska naučím perfektně létat.“
    ,,Ale já bych si šla po obědě vybalit ty věci,“ navrhla jsem. ,,A ještě jsem se chtěla zeptat, jak to bude s mým normálním životem. Napadlo mě, že byste mohli vydat za mojí babičkou a trochu ji poupravit paměť. Ona by se vrátila domů a řekla by mým rodičům, že jsem se rozhodla studovat v Anglii.“
    ,,To je zajímavý nápad!“ zamyslel se Tom. ,,Mohli bychom ti sem vít všechny tvoje věci! Ale nevím, jak to uděláme stou školou, kterou ses tady rozhodla studovat! Ty tam doopravdy nechceš chodit, že?“
    ,,No, to opravdu ne,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Neexistuje nějaké kouzlo, které by vytvořilo můj klon, který by tam za mě chodil? Byl by se mnou nějak propojený a předával by mi všechny informace!“ Draco vybuchl smíchy, ale jeho otec se na něj podíval tak ledově, že hned přestal.
    ,,To kouzlo opravdu existuje,“ přisvědčil Tom. ,,Jen bych ho musel důkladně prozkoumat, než bychom ho použili.“
    ,,Já si myslím, že je to úžasný nápad!“ přidala se k nám Lily. ,,A té babičce bychom měli někoho poslat, co nejdřív! Nejlépe ještě dnes!“
    ,,Já tam zajdu,“ přihlásil se Lucius. ,,A Narcisa půjde se mnou.“
    ,,No, takže je to všechno vyřešené!“ vstal od stolu Tom. ,,Jdu do knihovny najít tu knihu o tom klonování. Kdyby se vrátili Severus se Siriusem, dejte mi vědět!“ Po těchto slovech zmizel za dveřmi.
    ,,Tak mi už taky půjdeme,“ zvedli se Lucius a Narcisa. ,,Musíme si to ještě promyslet.“
    ,,No a já si půjdu vybalit ty věci,“ oznámila jsem. ,,Draco, přijď pro mě tak za hodinu, ano?“ Vydala jsem se ke svému pokoji a zaslechla tlumený rozhovor Narcisy a Luciuse. Nepotřebovala jsem vědět, o čem mluví, tak jsem pokračovala dál.
    V pokoji na mě čekaly všechny tašky. S povzdechem jsem věci ukládat do skříně, i když se mi vůbec nechtělo. Když jsem byla hotová, převlékla jsem se do pohodlných třičtvrťáků a oranžového trička. Na nohy jsem si obula tenisky a vlasy jsem si stáhla do dvou pletených copů. Hůlku jsem si chtěla dát do kapsy, ale rozmyslela jsem si to a namířila ji na jednu knihu v poličce.
    ,,Accio kniha!“ zvolala jsem a kniha opravdu vyletěla z poličky! Zamířila ke mně, ale v polovině vzdušné cesty spadla na zem.
    ,,Na začátek to není špatné!“ poznamenal Draco ode dveří. ,,Lekla jsem se a prudce se na něj obrátila.
    ,,Vylekal jsi mě!“ zamračila jsem se. ,,Neumíš klepat?!“
    ,,No, umím, ale zapomněl jsem,“ přiznal se. ,,Abych řekl, nejsem zvyklý klepat.“
    ,,Tak u mě se to budeš muset naučit,“ ušklíbla jsem se. ,,Jinak tu nebudeš chodit vůbec.“
    ,,Dobře, já to zvládnu, půjdeme?“ zeptal se. ,,Zastrčila jsem si hůlku do kapsy a šla za ním. Překvapilo mě, že nešel k hlavnímu vchodu, a tak jsem hned vyzvídala.
    ,,Do zadní části zahrady vedou jiné dveře,“ vysvětloval mi. ,,Bylo by zbytečné to celé obcházet a my taky ještě musíme do přístěnku na košťata. Už jsme tady,“ zastavil se a otevřel jedny dveře. ,,Tohle je moje koště a tady tohle si můžeš vzít ty,“ podal mi jedno koště, které vypadalo jako úplně nové. Prohlédla jsem si ho a zarazila jsem se u názvu.
    ,,Nimbus 2009 – 7?“ zalapala jsem po dechu. ,,Vždyť to musí být nenovější typ!“
    ,,To je,“ přikývl Draco. ,,Měl to být původně dárek pro Harryho k narozeninám,ale myslím si, že nebude vadit, když si ho půjčíš! Stejně nechápu, proč za to vyhodili tolik peněz, když by to stejně zůstalo ležet tady v přístěnku!“
    ,,Vypadá opravdu úžasně!“ prohlížela jsem si lesklou násadu koštěte. ,,Připadá mi, jako bych vůbec nic nedržela.“
    ,,To věřím, je stejně těžké jako kapesník, schválně jsem to porovnával,“ oznamoval mi, když jsme mířili na rozlehlou louku. ,,Je sice pravda, že ten kapesník byl už dost posmrkaný, ale tak co už.“
    ,,No fuj,“ otřepala jsem se. Zastavili jsme se uprostřed louky.
    ,,Musíš to koště položit na zem, vztáhnout ruku a říct hop! jen takhle poznáme, jestli tě koště bude poslouchat.“ Poslechla jsem ho a položila koště do trávy.
    ,,Hop!“ křikla jsem. Viděla jsem, jak koště zaváhalo, ale nakonec mi přistálo v ruce.
    ,,Paráda!“ zatleskal Draco a mě se ulevilo. ,,Ale pamatuj si, to je jen to nejlehčí. Sleduj,“ odrazil se ze země a vyletěl vysoko nahoru. V tom okamžiku jsem si vzpomněla, že mám hrůzu z výšek.
    ,,Asi to nezvládnu,“ řekl jsem Dracovi, když vedle mě. ,,Bojím se výšek.“
    ,,To bude v pohodě,“ mávl rukou. ,,Mám nápad! Sedni si za mě a pevně se mě chyť! Poletíme spolu!“
    ,,Já nevím, Draco,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Mám opravdu strach!“
    ,,To zvládneme!“ ujišťoval mě. Zhluboka jsem se nadechla a sedla sek němu na koště a obmotala mu ruce kolem pasu. Když se odrazil, raději jsem zavřela oči. Cítila jsem, jak mi vítr sviští kolem uší a chytla se Draca ještě pevněji.
    ,,Otevři oči!“ pobízel mě a já to jen nerada udělala.
    ,,To je nádhera!“ zamumlala jsem. Zrovna jsme letěli vysoko nad sídlem a já konečně viděla, jak je velké. A všude kolem něj se rozprostírala obrovská zahrada.
    ,,Támhle vzadu je vesnice, kam chodíme pro jídlo,“ ukazoval Draco. ,,Samozřejmě jen když použijeme mnoholičný lektvar. Je to o hodně bezpečnější.“
    ,,Já ti to věřím, ale mohl bys už letět zpátky?“ optala jsem se. ,,Nemůžu se dívat dolů, točí mi hlava.“
    ,,Jak si přeješ,“ zašklebil se a změnil směr letu. Teď jsme letěli prudce dolů. Křičela jsem na něho, ať zpomalí, ale on mě neposlouchal a zastavil a až dole na zemi. Spadla jsem z koštěte a převalila se na záda.
    ,,Moje hlava!“ zasténala jsem a držela se za spánky. ,,Počkej, až budu umět pořádně používat hůlku!“
    ,,Bojím, bojím!“ šklebil se Draco a pomohl mi postavit se na nohy. ,,Teď to zkusíš sama, ale budeš létat jen nad zemí!“
    ,,Ale já-,“ začala jsem, ale Draco mě přerušil.
    ,,Žádné ale,“ zavrtěl hlavou. ,,Prostě si jen vezmi koště, nasedni na něj a odraz se! Musíš překonat svůj strach!“ Třesoucí rukou jsem vzala z trávy Nimbus, přehodila přes něj nohu a odrazila se. Když jsem byla asi tři metry nad zemí, vrátil se mi malinký kousek odvahy a já pohlédla dolů.
    Pořád jsem nebyla dost vysoko na to, abych měla tak úžasný rozhled, jako když jsem letěla s Dracem, ale i tak to bylo nádherné. Vyletěla jsem ještě o kousek výš a užívala jsem si ten pocit, že můžu létat.
    ,,Tak vidíš,“ objevil se vedle mě Draco. ,,A to jsi říkala, že ti to nepůjde! Poleť za mnou!“ vyzval mě.
    Létali jsem asi půlhodiny a strach mě už úplně opustil. Jen když jsme letěli moc rychle, tak mi nebylo zrovna nejlépe, ale nejlepší terapií je šok, takže když jsem se donutila sednout na koště, nebyl to už takový problém. Zamilovala jsem si vítr, který mi cuchal vlasy a tu úžasnou rychlost.
    ,,Myslím, že už to bude stačit,“ rozhodl se Draco. ,,Nic se nemá přehánět a navíc asi za hodinu bude večeře.“
    ,,Tak dobře,“ přikývla jsem a společně jsme zamířili zpátky dovnitř.

Zpět na obsah

Kapitola 4: 3. kapitola - Noční překvapení

Když jsem za hodinu dorazila do jídelny, všichni už tam byli. Vlastně až na Severuse a Sirius, kteří byli ještě pořád na té tajné misi.
,,Oni se ještě nevrátili?“ zajímala jsem se. Tom zavrtěl hlavou.
,,Dělá mi to starosti,“ promluvil. ,,Měli se vrátit hned ráno, ale nestalo se tak a ani neposlali žádnou zprávu.“
,,Jestli se brzo nevrátí, budeš tam muset někoho poslat,“ nabádala ho Lily. ,,Doufejme, že jsou v pořádku!“
,,Musí být v pořádku,“ ujišťoval ji Lucius. ,,Dělají pro nás tu nejdůležitější práci a…“ Tom si významně odkašlal a já pochopila, že nechce,abych věděla něco víc, takže jsem sena nic neptala a raději změnila téma.
,,Jak jste to vyřešili s mojí babičkou?“ otočila jsem se na Narcisu.
,,Šlo to opravdu velmi dobře,“ pousmála se. ,,Dorazili jsme tam právě ve chvíli, kdy tam byli policisté, kteří tě hledali. Už předtím jsme si naplánovali, že nebudeme používat hůlky, a tak jsme jim všem dali přečíst dopis, ve kterém bylo ukryto kouzlo na změnu paměti. Dali nám všechny tvé věci a tvoje babička zítra odlétá domů, kde už bude v bezpečí. A taky nechá ten dopis přečíst tvým rodičům a potom i řediteli tvé školy. Ten nám pak pošle nějaké dokumenty, abychom je mohli dát tady do školy.“
,,A všechny věci mám teď u sebe v pokoji?“ ptala jsem se.
,,Doufejme, že jsme ti to vzali všechno, ale tvoje babička říkala, že ti rodiče určitě zbytek pošlou z domu,“ vysvětloval Lucius.
,,Tak to znamená, že jsem si nemusela kupovat všechny ty věci,“ namítla jsem. ,,Když mám všechny ty svoje teď u sebe.“
,,Na tom teď vůbec nezáleží,“ mávl rukou Tom. ,,Celé odpoledne jsem hledal to kouzlo na klonování a našel jsem jedno, které by tě dokonale nakopírovalo, se všemi tvými vlastnostmi, schopnostmi a vědomostmi. Byla bys to prostě ty, jen občas by ses malinko lišila.“
,,Tak řekla bych, že nějaké malinké změny nejsou podstatné,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Ale kdybych se chtěla na jeden den do školy podívat, mohla bych?“
,,No, možná ano, ale museli bychom ti zajistit absolutní bezpečnost,“ zamyslel se Tom. ,,Ale nemusíš mít strach, že bys nevěděla nic z toho, co se naučí tvůj klon, automaticky se ti všechno přenáší do hlavy.“
,,Je to vážně úžasné!“ zajásala jsem. ,,Budu všechno umět a přitom se nebudu nic učit.“
,,To se teda máš!“ povzdechl si Draco. ,,Já jsem se musel pořád pečlivě učit, až se mi z hlavy kouřilo.“
,,Mluvíš asi o někom jiném, že?“ usmála se na něho Narcisa.,,Protože kdybys mluvil o sobě, pak si dostával známky, které patřili někomu jinému!“ Rozesmála jsem se, zatímco Draco zrudl a začal se bránit.
,,Zas tak špatné ty moje známky nebyly!“ zamračil se. ,,Na OVCE jsem se snažil, jedinou špatnou známku, jsem měl z dějin čar a kouzel, protože v těch hodinách se dá jedině spát!“
,,Takže je taky učí Binns?“ zajímala jsem se.
,,Jo, přesně tak,“ pokýval hlavou na souhlas. ,,Kdybych si občas něco nepřečetl, nevěděl bych vůbec nic.“
,,Chudáčku, myslím, že by stačilo, kdyby si se alespoň jednou, podotýkám jednou, snažil udržet oči a soustředit se na výklad profesora, tak by ti to už nikdy nedělalo žádný problém,“ poučovala ho Narcisa. ,,Ale to by byla práce navíc, že ano? Není nic jednoduššího, než položit hlavu na lavici a usnout.“
,,Mami,“ zamumlal rozpačitě Draco a zoufale se na mě podíval. ,,Okamžitě jsem pochopila, že je načase znovu změnit téma.
,,Nechcete povyprávět, jak jsem si dneska parádně zalétala na koštěti?“ vyhrkla jsem tu první věc, která mě napadla. Draco se na mě usmál a bylo vidět, že si oddechl. Když se na mě všichni otočili, začala jsem vyprávět. Nikdo mě nepřerušoval, a když jsem skončila, řeč se stočila na famfrpál. Ukázalo se, že Draco nemá své nadání po Luciusovi, ale po Narcise, protože ona sama hrála na postu střelkyně, když chodila do Bradavic.
,,Ani nevíte, jak rád bych si zašel na nějaký zápas,“ povzdychl si Tom. ,,Jenže kvůli tomu, že jsem nejhledanější kouzelník v celé Anglii, tak to není možné…“
,,No, myslím, že už budu muset jít,“ zvedl se Lucius. ,,V laboratoři se mi vaří mnoholičný lektvar,a tak tam musím dojít dřív, než vybuchne!“ Jako na znamení začali ostatní taky vstávat. Zamířila jsem do svého pokoje, kde jsem se hned vrhla a na mojí tašku a začala se v ní přehrabovat. Byla jsem do toho tak zažraná, že jsem si ani nevšimla, že dovnitř vstoupil Draco. (nebojte se, zaklepal!!:-D)
,,Co je to?“ zeptal se, když jsem na postel položila své dvě složky, kam jsem si psala své povídky.
,,Ale, takové blbosti!“ mávla jsem rukou a chtěla mu to vzít, ale on je zvedl do výšky.
,,Prosím, chci se jenom podívat! Opravdu ti s tím nic neudělám a ani se ti nebudu smát!“
,,Tak dobře!“ otočila jsem se zpátky k tašce a vytáhla si své školní tričko a trenýrky na spaní. Měla jsem je moc ráda, protože jsem je dostala od své kamarádky z lázní. V ten okamžik se mi hrozně chtělo vrátit se domů, protože jsem měla jet v polovině července do lázní, ale teď jsem musela zůstat tady. Neříkám, že jsem nikdy netoužila ocitnout se v kouzelnickém světě, ale i tak mě spousta věcí táhla domů.
,,Půjdu se mýt,“ prohodila jsem k Dracovi, zatímco jsem s pyžamem v ruce šla ke dveřím. Jen nepřítomně přikývl, protože četl.
Vydala jsem na konec dlouhé chodby, kde jsem vešla do obrovské koupelny. Vana mi spíš připomínala malý bazén a v okamžiku, kdy jsem vstoupila dovnitř, se napustila vodou a na povrchu se vytvořila obrovská vrstva pěny. V několika vteřinách jsem ze sebe shodila všechno oblečení a sklouzla do příjemně teplé vody.
Strávila jsem ve vodě asi půl hodiny, a když jsem se vrátila do pokoje, Draco pořád seděl na posteli a četl si moje povídky.
,,Marki, je to skvělé!“ Zvedl na chvíli hlavu, ale hned ji zase sklonil.
,,Ale nepřeháněj,“ vyprskla jsem smíchy. ,,Jsou to jen obyčejné povídky!“
,,Neřekl bych, že úplně obyčejné,“ zadíval se mi do očí. ,,Musím ti prostě vysvětlit, jak vznikli kouzelníci. Profesor Binns to sice vypráví úplně jinak, samozřejmě na žádost Brumbála,“ odložil knížky na stůl a natáhl se na mou postel. Já jsem si sedla do tureckého sedu k jeho nohám a pozorně poslouchala.
,,Kdysi dávno žil jeden malý chlapec. Jeho babička mu často vyprávěla o kouzelnících, kteří tehdy ještě neexistovali, a on si moc přál, aby se jím mohl stát, protože jeho rodina byla hrozně moc chudá. Chtěl, aby se jeho rodiče a dalších devět sourozenců mělo dobře, opravdu si netoužil vyčarovat nic pro sebe.
A i když kouzelníci nebyli, neznamenalo to, že nebyly jiné kouzelné věci. Zrovna v blízkém lese, kam chodil chlapec sbírat lesní plody, byl kouzelný strom. A ten, protože toho kluka dobře znal a bylo mu ho líto, na něj promluvil.
Chlapec nic takového samozřejmě nečekal a hrozně se polekal, ale zase to bylo něco, na co tak dlouho čekal, takže měl obrovskou radost. Potom mu strom poradil, aby si utrhl jednu jeho větvičku. A právě takhle vznikla první hůlka a první kouzelník.
Ta hůlka byla úplně obyčejná, daly se s ní čarovat jen ty primitivní kouzla, jako jsou Alohomora a Lumos. Ale tehdy pro toho chlapce bylo důležité jen to, že dokázal pro svou rodinu vyčarovat peníze. Teď už vyčarovat peníze nejde, protože je to trestné, a všechny hůlky jsou začarované tak, aby to nešlo.
Jenže ten chlapec rostl a uvědomil si, že by mohl být ještě silnější. Začal proto svou hůlku upravovat, obrušovat, taky ho napadlo přidat něco z kouzelných tvorů, které objevil, a tak vznikla stejná hůlka, jakou známe teď.
A protože byla ta hůlka tak mocná, přenesla trošku své síly přímo do mladého kouzelníka. Od té doby každé malé dítě, které se narodilo z jeho rodiny, má v sobě kouzelnickou moc.“
,,Takže to znamená, že všichni kouzelníci mají stejného předka?“ skočila jsem mu do řeči.
,,Všichni ne, jen ti z čistokrevných a smíšených rodin,“ vysvětloval. ,,Kouzelníky z mudlovských rodin vybírá právě ta první hůlka. Říká se, že když první kouzelník zemřel, hledali ji, ale po ní jako by se slehla zem. Od té doby prý oblétává všechny mudlovské rodiny, kde se narodí malé dítě a rozhodne, jestli je něčím výjimečné. Sešle na něj něco ze své kouzelnické moci a letí zase dál.“
,,A co já?“ vyptávala jsem se.
,,Tebe nějakým záhadným způsobem hůlka minula, ale náš svět se otevře taky pro ty, kteří opravdu věří, že existujeme. Pokud to doopravdy někdo chce, může se stát kouzelníkem, popřípadě čarodějkou, a dokáže ty samé věci jako my, ti, co jsou kouzelníky od narození. Sice znám jen tebe, ale nikdo nemůže vědět, kolik jich mezi námi.
A teď abychom došli k těm povídkám, lidé, jako jsi ty, jsi nás tak představují, aby si nás v sobě udrželi, aby nikdy neztratily své sny. Jenže ty povídky nás tak trochu utvářejí, takže je možné, že kdybys napsala něco přímo tady, mohlo by nás to docela dost změnit.“
,,Opravdu?“ užasla jsem. ,,Ale nechceš mi tím naznačit, že se mi to všechno jenom zdá? Když se všechno může řídit podle mě?“
,,Nesmíš zapomenout, že ty naše životy můžeš jen ovlivňovat, ne úplně řídit,“ připomenul mi. ,,A navíc, to, že tě Severus potkal, nebyla až tak velká náhoda. Poznali jsme, že se v naší blízkosti pohybuje někdo, koho zajímáme, a kdo nás chce znát. Proto Tom poslal Severuse dřív, než si toho všimne někdo z druhé strany.“
,,No páni!“ vydechla jsem překvapeně. ,,Něco takového bych teda nečekala!“
,,A tohle je jen začátek!“ upozornil mě. ,,Můžu si to půjčit? Docela rád bych si to dočetl. A být tebou, tak bych už šel spát. Tom přece říkal, že tě už chce zítra učit a nitrobrana vůbec není lehká. Dobrou noc,“ rozloučil se se mnou a zmizel.
Vybalila jsem si zbytek věcí a tašku jsem zastrčila pod postel. Ze stolku vedle sebe jsem si vzala hůlku. Pořád jsem nemohla uvěřit, že ji mám v ruce. Zhasla jsem lampičku a stiskla hůlku pevně v ruce.
,,Lumos,“ zašeptala jsem. Špička hůlka se rozsvítila a ozářila cel pokoj. Byla jsem šťastná, že jsem tam, kde jsem, a že můžu čarovat.
,,Nox,“ pronesla jsem a hůlka zhasla tak rychle, jak se rozsvítila. Položila jsem ji na stolek a lehla si do postele. Pod peřinou jsem se stočila do klubíčka a za chvíli usnula.

V noci mě probudil nějaký hluk. Vyklouzla jsem z postele, popadla hůlku a vyšla na chodbu. Naprosto nic jsem neviděla, tak jsem znovu rozsvítila hůlku, a vydala se směrem, kde jsem tušila původce.
Šla jsem kolem zdi a opatrně našlapovala, abych nezpůsobila ještě víc hluku a pomalu jsem se přibližovala k hlavním dveřím. Tam jsem uviděla něco, co mi vzalo dech.
Proti mně šel Sirius, který nesl Severuse. Ten vypadal, jako by právě utekl smrti přímo z náruče. A aby toho nebylo málo, Sirius za sebou vedl svázaného Rona Weasleyho.
,,Siriusi, co se stalo?“ zajímala jsem se a vrhla se mu na pomoc.
,,Musíš, co nejrychleji zajít pro Luciuse a Toma,“ vypravil ze sebe ztěžka. ,,Oba dva mají ložnici ve třetím patře, Lucius druhé dveře vpravo a Tom páté dveře vlevo.“ Už jsem na nic nečekala a rozběhla se ke schodům. Brala jsem je snad po třech, protože za malou chvíli prudce otevřela dveře do Luciusova pokoje.
,,Luciusi, vstávej!“ zatřásla jsem s ním a posvítila na něj hůlkou. Ihned se posadil. ,,Sirius se Severusem se vrátili, ale Severus je vážně zraněný!“ Po mých slovech vyskočil z postele.
,,Běž ještě probudit Toma!“ pobídl mě, zatímco rychle popadl svou hůlku a tašku, kterou měl přehozenou na židli. ,,A nezapomeň na Lily, já sice umím uvařit lektvary, ale tak skvělý léčitel nejsem. Narciso, ty běž probudil Draca,“ obrátil se na svou už probuzenou manželku. To, co mu odpověděla, jsem už neslyšela, protože jsem byla pryč.
,,Tome, Lily, probuďte se!“ S těmito slovy jsem vrazila do jejich pokoje.Tom okamžitě vyskočil s hůlkou v ruce. Když viděl, že jsem to já, sklonil ji. ,,Vrátili se, ale Severus je příšerně zrněný. A mají s sebou Rona Weasleyho!“ Měla jsem dojem, že kolem mě proletěl jako blesk. Lily na nic nečekala, běžela hned za ním a mě nezbylo nic jiného.
Dole v hale už nikdo nebyl, ale všimla jsem si, že jsou otevřeny jedny postranní dveře. Vstoupila jsem dovnitř a zjistila, že už jsem zase poslední. Lucius s Lily a Narcisou ošetřovali Severuse, zatímco Sirius seděl a tiskl si led k bouli na čele.
,,Bude v pořádku?“ vyptávala jsem se všech okolo, ale nikdo mi neodpověděl. Nakonec ke mně přistoupil Draco.
,,Jasně, táta a Lily společně dovedou zázraky!“ povzbudil mě. ,,Ještě jsem neviděl nikoho, kdo by byl tak sehraný jako oni dva.“
,,Nemusíš nás tak vychvalovat, Draco!“ zarazil ho Lucius a podával Siriusovi nějaký lektvar. Lily zrovna čistila Snapeovi rány a Narcisa je pomocí hůlku zacelovala.
,,Mě by teda ze všeho nejvíc zajímalo, co se vlastně stalo,“ ozval se Tom. ,,Siriusi?“ Oslovený polkl lektvar, otřepal se odporem a pomalu začal.
,,Byli jsme na tom určeném místě, když se tam objevil tenhle,“ kývl hlavou směrem k Ronovi, ,,a jeho krvelačná sestra. Chvíli jsme s nimi bojovali, ale ona potom zapálila ten dům a přemístila se. Byli jsme přímo ve středu budovy a oheň byl všude kolem nás, ale já jsem na poslední chvíli našel cestu ven. Když jsme míjeli jedny dveře, vzpomněl si Severus, že jsme tam nechali omráčeného jejího bratra. A protože ho tam prý nemohl nechat, šel ho z toho hořícího pekla vysvobodit. Já se mezitím snažil uhasit oheň, jenže bez valného účinku. A když už tam Severus skoro byl, spadl na něj obrovský trám ze stropu.“ po těchto slovech se na chvíli odmlčel.
,,Měl jsem co dělat, abych ho odtamtud vysvobodil, ale pomohl mi tady Weasley, který se mezitím probral. Společným úsilím jsme ho z pod hořícího dřeva vytáhli, a protože jsme byli dál od středu ohně, přemístil jsem nás kousek odsud. Tam jsem Weasleyho svázal, ale už jsem neměl skoro žádnou energii na to, abych nás přenesl přímo sem a jemu jsem se neodvážil adresu našeho úkrytu prozradit. Proto jsme sem museli jít pěšky, to byl ten důvod, proč nám to trvalo tak dlouho. Museli jsme se prodírat lesem, občas se mi povedlo Severuse probrat, ale vždycky zase omdlel.“
,,Hlavně, že už jste tady!“ pousmála se Lily. ,,Měli jsme už velký strach.“
,,Luciusi, máš veritasérum?“ zeptal se najednou Tom. ,,Myslím, že bychom měli našeho hosta pořádně vyslechnout.“ Lucius otevřel tašku a podal Tomovi lahvičku průzračného lektvaru. Tom se naklonil k Ronovi a nechal ho to vypít.
,,Jsi Ronald Weasley?“ vyštěkl po chvíli ticha.
,,Ano,“ přikývl Ron unaveně. ,,Jsem Ronald Weasley, mí rodiče jsou Artur a Molly Weasleyovi, mám čtyři bratry a jednu sestru.“
,,Pomohl jsi Siriusovi sám, nebo jsi pod vlivem nějakého kouzla?“
,,Jednal jsem z vlastní vůle,“ odpověděl Ron.
,,A proč?“ zajímal se překvapeně Lucius. ,,Máš k tomu nějaký důvod?“
,,Už mě nebaví stát na straně zla,“ zvedl k nám Ron oči. ,,A navíc jsem se rozhodl ctít památku svého otce.“
,,To nechápu,“ ozval se Sirius. ,,Povyprávěj nám to pěkně od začátku.“
,,Můj otec byl přítel Toma Raddlea, ale asi před třemi lety zemřel. Nikdo nevěděl jak, ale je mi jasné, že za v tom měl prsty Brumbál. Moje matka to věděla taky, ale bála se, že zabijí ještě někoho, tak šla žebrat o milost.Slíbila Brumbálovi, že vždycky budeme stát při něm, i kdyby se stalo cokoliv. Bylo mi tehdy patnáct, takže mi to bylo celkem jedno, ale minulý rok mi došlo, co vlastně zavinila. Jenže na to, abych něco napravoval, bylo příliš pozdě. Matce i bratrům se ten život zalíbil a mně nezbylo nic jiného, než se snažit zachránit alespoň sestru. Ale ani to se mi nepodařilo. Stala se z ní ještě větší zrůda, než ze zbytku mé rodiny. Tehdy jsem se jim poprvé postavil a mám od té doby tohle,“ vyhrnul si tričko a ukázal nám jizvu, která se táhla přes celý hrudník. Zapotácela jsem se, a kdyby mě Draco nezachytil, asi bych se skácela k zemi. Nemohla jsem pochopit, jak někdo může takhle ublížit svému dítěti a sourozenci.
,,Od té doby jsem jen předstíral oddanost, ale plánoval, jak z toho utéct. Pořád se mi to ale nedařilo, pokaždé mi to někdo nebo něco překazil. Chtěl jsem se toho zbavit a konečně jít ve stopách svého otce!“
,,Nikdy bych neuvěřil, že to může být pravda!“ promluvil po chvíli ticha Sirius. ,,Ale co s ním uděláme? Řekl bych, že ho nesmíme moc veřejně ukazovat, protože by ho jeho rodina zabila!“
,,Samozřejmě, nejlepší bude, když zůstane tady v domě,“ pokýval hlavou Tom. Všimla jsem si, že se při jeho odpovědi Draco mírně zamračil. ,,A Luciusi, nemůžeš něco udělat s tou jeho jizvou?“
,,Pokusím se, ale nepůjde to moc snadno,“ pokrčil rameny Lucius. ,,Rone, nevíš, jaké kouzlo na tu jizvu použili?“
,,To opravdu nevím,“ zavrtěl hlavou Ron. ,,Je ale víc než pravděpodobné, že to bylo kouzlo černé magie.“
,,Tak to bude opravdu složité,“ zamumlal Lucius a přehraboval se ve své tašce. ,,Zatím vypij tady tenhle lektvar,“ podal mu lahvičku velmi nevábně vyhlížejícího lektvaru . Ron se zašklebil, ale vypil ho až do dna.
,,Mohl bych teď mít jednu otázku já?“ zeptal se. ,,Musím tady na té ošetřovně zůstat?“
,,Luciusi?“ otočil se znovu Tom na Dracova otce. ,,
,,Klidně už může jít, měl jen pár povrchových škrábanců, ale ty jsme jednoduše vyléčili! Ale když ho dáte na nějaký pokoj, měl by tam s ním někdo zůstat, alespoň pro jistotu.“
,,Já tam s ním zůstanu!“ přihlásila jsem se. ,,Stejně bych už neusnula.“ Cítila jsem, že se na mě Draco dívá, ale ignorovala jsem ho.
,,Tak dobře,“ přikývl Tom. ,,Ve druhém patře jsou dva volné pokoje. Je jedno, kam ho zavedeš. Má někdo jeho hůlku?“ Sirius mu ji podal.
,,Jistě pochopíš, když si ji prozatím nechám u sebe,“ strčil si ji Tom do kapsy. ,,No, myslím, že už ho můžeš odvést. Pokud by se něco stalo, zajdi pro Draca, ten je nejblíž.“ Přistoupila jsem blíž k Ronově posteli a pomohla mu vstát. Při tom jsem pořád cítila, jak mi Draco pohledem propaluje záda. Chtěla jsem mu říct, aby toho nechal, ale nakonec jsem jen zrychlila krok, abych byla co nejdřív pryč. Když jsem zavírala dveře, viděla jsem, jak Draco něco říká Tomovi a rozhazuje rukama. Dveře jsem zabouchla až moc prudce, takže sebou Ron polekaně škubl.
,,Opravdu tam se mnou nemusíš chodit, pokud nechceš,“ nadhodil opatrně, když jsme šli po schodech.
,,Ne, půjdu s tebou ráda,“ usmála jsem se na něho. ,,Jen mě štve, že si Draco myslí, že za mě může rozhodovat. Zná mě sotva dva dny a dělá, jako bych mu patřila!“ Mezitím jsme vyšli do druhého patra a já otevřela dveře do jednoho pokoje.
,,Dva dny? Myslel jsem, že spolu chodíte!“ oznámil mi Ron, zrovna když se zakrýval peřinou.,,Bláznivě jsem se rozesmála a musela si sednout do křesla.
,,My dva? Spolu?“ vydrala jsem ze sebe. ,,To si vůbec nedokážu představit! Jsme oba dva úplně jiní!“
,,No dobře, tak jsem se spletl,“ ušklíbl se Ron. ,,A co tady vlastně děláš ty?“
,,Nevím, jestli bych ti to měla říkat,“ zaváhala jsem, ,,ale i když mě asi zabijí, když to zjistí, tak ti to prozradím. Abys věděl, předevčírem jsem byla mudla, která měla na starosti jen to, aby se v Londýně neunudila k smrti. Jenže potom jsem narazila na Snapea a ten mě přenesl sem.“
,,Ty nejsi Angličanka?“ zajímal se dál.
,,Ne, nejsem,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Jsem z České republiky, tady v Anglii jsem byla jen u příbuzných.“
,,Z České republiky?“ vykulil oči. ,,Před dvěma dny jsem byl v Londýně a potkal tam jednu holku, která byla taky Češka. Dokonce mi napsala i svoji adresu a jméno. Počkej, měl bych to tady někde mít.“ Chvíli se přehraboval v kapsách a nakonec mi podal zmuchlaný papírek. Rozložila jsem a strnula překvapením.
,,Verča Csabolová? Já ji znám už čtyři roky!“ řekla jsem mu. ,,Ona je v Londýně? To je skvělé!“
,,Spíš bych byl radši, kdyby se vrátila domů, protože moje sestra mě s ní viděla, a já nepochybuji o tom , že jí ublíží.“ Ron vypadal najednou hodně sklesle. ,,Nebudu se ti divit, když mě budeš nenávidět za to, jakou mám rodinu!“
,,Proč bych tě měla nenávidět, vždyť ty za to nemůžeš ,“ pousmála jsem se na něj povzbudivě. ,,A slibuji ti, že hned zítra Tomovi řeknu, aby pro Verču někoho poslal!“
,,Doufám, že už to nebude pozdě,“ povzdechl si.
,,Neboj se! A kdes ji to vlastně viděl?“ ptala jsem se.
,,V centru, osmadvacátá třída, hotel Stars,“ odpověděl. Sotva to dořekl, zaslechla jsem za dveřmi nějaký šramot. Očima jsem Rona vybídla, aby mluvil dál, a opatrně jsem se vydala ke dveřím. Ron pochopil a začal mluvit o tom, jak Verču potkal, ale já ho vůbec neposlouchala. Když jsem už stála úplně u dveří, rychle jsem chytla za kliku a prudce dveře otevřela.
,,Draco!!!“ vykřikla jsem rozzlobeně. ,,Rone, omluv mě na chvilku!“ chytla jsem Draca za předloktí a odtáhla ho na druhý konec chodby.
,,Co si o sobě, sakra, myslíš?!“ obořila jsem se na něj, když jsem si byla jistá tím, že mě Ron neuslyší. ,,Copak ti to není ani trochu trapné? Můžeš mi vysvětlil, proč jsi to vlastně udělal?!“
,,A ty mi můžeš říct, proč jsi mu to všechno prozradila?“ položil mu svou otázku a tu mou absolutně ignoroval.
,,Jasně, že ti to můžu říct!“ Vážně chceš vědět proč?! Ty celý život žiješ, jak chceš! Máš rodiče, máš přátele, ale Ron nemá ani jedno z toho! Proto chci, aby se tady cítil dobře, aby neměl pocit, že mu něco tajíme! Chci být jeho kamarádka, proto před ním nechci mít žádná tajemství! A pokud se to tobě nelíbí, máš smůlu, protože se nebudu řídit podle toho, co řekneš!“ Draco se na mě chvíli díval, ale pak se otočil a zmizel ve tmě chodby. Bylo mi jasné, že jsem to možná trochu přehnala, ale zasloužil si to. S povzdechem jsem se vrátila do pokoje.
Když jsem tak udělala, vzpomněla jsem si hned na několik věcí. Uvědomila jsem si, že jsem nechala na stole hůlku. Kdyby se to dozvěděl Tom, asi by mě na místě zabil. Jenže hůlka ležela na stejném místě, jen ve vzduchu visela jakoby ohněm napsaná slova: ,,díky, že jsi řekla, že chceš být moje kamarádka!“ Hned, jak jsem si je přečetla, rozplynula se. Podívala jsem se na Rona, ale ten klidně spal. Sedla jsem si do křesl, a i když jsem nechtěla, hlava mi po několika minutách klesla na rameno.

Zpět na obsah

Kapitola 5: 4. kapitola - Nitrobrana a ...myš??!!

    Když jsem se ráno probudila, měla jsem pocit, že mě do hlavy bodá miliony jehliček. Promnula jsem si spánky a otevřela oči. Pořád jsem seděla v křesle, ale byla jsem v něm prapodivně zkroucená. Vyškrábala jsem se na nohy a se skučením se protáhla.
    ,,Tohle už nikdy!“ zamumlala jsem a mohutně zívla. Ron se rozesmál.
    ,,Promiň, že jsem tě probudila!“ omluvila jsem se mu a zase si opatrně sedla.
    ,,Neprobudila jsi mě,“ oznámil mi. ,,Jsem už dobrou půlhodinu vzhůru a řeknu ti, byl na tebe celkem zábavný pohled, jak ses protahovala!“
    ,,To je hrozně vtipné,“ zašklebila jsem se na něho. ,,Myslím, že by sis měl taky jednou vyzkoušet, jaké to je.“
    ,,Ne, já to bez toho přežiju,“ ustoupil pobaveně Ron. ,,Radši budu spát ve své nové měkoučké postýlce.“ Rozesmála jsem se a on se ke mně přidal.
    Náš bláznivý smích přerušilo klepání na dveře. Nejprve jsme ho vůbec neslyšeli, došlo nám, že někdo klepal, až když dovnitř vstoupila Lily.
    ,,Dobré ráno,“ pozdravila nás. Jako na povel jsme se přestali smát, ale i tak jsem měla co dělat, abych v sobě smích udržela.,,Snídaně je hotová!“ Rone, ode dneška už budeš snídat s námi, u našeho stolu se najde místo pro každého.“
    ,,Děkuji moc,“ pousmál se a vstal z postele. ,,Hodně moc to pro mě znamená.“
    ,,Opravdu je to maličkost,“ namítla Lily. ,,Copak sis myslel, že tě budeme držet ve sklepě?“
    ,,Ze začátku možná jo,“ přiznal se. ,,Myslel jsem si, že mě zabije přímo Sirius Black, takže mě dost překvapilo, že jsem se dostal živý až sem. A vaše reakce byla úplně jiná, než jsem čekal. Kdyby se to stalo obráceně a jeden z vás se dostal až k Brumbálovi, asi by nepřežil ani dvě minuty.“
    ,,My jsme jiní než on!“ ujistila ho Lily. ,,Tak už pojďte!“
    ,,To mám jít jako v pyžamu?“ ozvala jsem se. Lily si povzdechla, mávla hůlkou a mé pyžamo zmizelo. Na jeho místě se ale objevily kraťasy, tričko na ramínka a hábit. Zároveň jsem cítila, jak se mi rozčesávají vlasy.
    ,,No to je úžasné!“ vytřeštila jsem oči, když jsem se podívala do zrcadla, abych se přesvědčila, že se mi to nezdálo. ,,Naučíš mě to, prosím?“
    ,,Tak to ani náhodou! Ještě by si zlenivěla!“ zavrtěla hlavou. ,,Je to jenom pro případy, kdy doopravdy spěcháš!“ Potom už jsme celou cestu do jídelny mlčeli. Když teď byly chodby osvětlené, Ron se udiveně rozhlížel po všech obrazech.
    ,,V jídelně už všichni byli, teda až na Severuse, který byl zřejmě pořád na ošetřovně. Sedla jsem si na své místo a Ron se posadil na další židli po mé pravé straně. Všichni se na nás podívali a usmáli se, jen Draco nezvedl oči od talíře. Zamrzelo mě to, ale věděla jsem, že jenom trucuje.
    ,,Jak se daří Severusovi?“ zajímala jsem se.
    ,,Dneska ráno se probudil a hned chtěl vstát. Musel jsem ho z hůlkou v ruce donutit, aby zůstal ležet,“ usmál se Lucius.
    ,,Tak to je dobře,“ oddechla jsem si. ,,Jsem ráda, že je v pořádku.“
    ,,To jsem asi všichni,“ podotkl Tom. ,,A abych nezapomněl, dneska začínáme s nitrobranou.“ Při tom slově se mi žaludek stáhl hrůzou.
    ,,Nemusíš se bát, já se ti opravdu nepotřebuji hrabat ve vzpomínkách.“ Tom jako by zpozoroval moje myšlenkové pochody. ,,Jen tě prostě musím naučit, jak se tomu vniknutí bránit.“
    ,,Já vím,“ přikývla jsem. ,,Ale nevím, jestli to ustojím.“
    ,,Určitě,“ povzbudil mě Ron. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Draco protočil oči, a okamžitě jsem zapomněla na to, že jsem se mu chtěla omluvit, jak jsem na něj křičela. Vší silou jsem mu dupla na nohu, a když se na mě rozzuřeně otočil, nevinně jsem se usmála.
    ,,Půjdeme?“ zeptal se mě Tom, když jsem dojedla. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se za ním. Než jsem zavřela dveře, viděla jsem, že se na mě všichni povzbudivě usmívají, teda až na Draca, který se díval úplně někam jinam.
    Mlčky jsme došli až do Tomovy pracovny. Ukázal mi na prázdné křeslo a sám se opřel o stůl. Chvíli mě zamyšleně pozoroval, a pak spustil.
    ,,Myslím, že je ti více než jasné, v čem nitrobrana spočívá, ale pro jistotu ti to ještě jednou zopakuji. Nebylo by dobré, kdyby druhá strana zjistila, že jsi mudla. Proto se musíš naučit bránit i vnitřně. Pokud na tebe někdo použije nitrozpyt, tak jak to udělám teď já, musíš ze své mysli vytěsnit úplně všechno, všechny tvé vzpomínky, všechny tvé pocity a city. Nesmíš myslet vůbec absolutně na nic, nebo třeba jen na něco, co pro tebe vůbec není důležité, například na kus hadru! Pochopila´s?“ Pokývala jsem hlavou, ale pořád jsem byla myšlenkami u Draca a jeho podivného chování.
    ,,Takže se připrav! Legilimens!“ vyslal proti mně kouzlo a já se jakoby vrátila v čase…
    Markéta, jako sotva dvouletá jezdí po zahradě na žluté kačeně… Markéta, jak se poprvé chystá do školy… Markéta v nemocnici… Markéta, která skoro nemůže chodit… Markéta šťastná a částečně zdravá… Markéta v lázních… Markéta v deváté třídě… Markéta v lavici, jak se usmívá na spolužáka, který s ní sedí v lavici a podává mu hotový referát… Markéta, jak sedí na posteli a pláče… Při téhle vzpomínce jsem si uvědomila, jak snadné je ve mně číst, a snažila jsem si pročistit hlavu. Dotěrnou vzpomínku, která mi vehnala do očí slzy, jsem zatlačila až úplně dozadu. Měla jsem velkou radost, že se mi to podařilo, a v zápětí jsem už zase viděla Toma.
    ,,Nechala jsi mě zajít příliš daleko!“ upozornil mě. ,,Kdybys to, cos udělala na konci, udělala hned na začátku, bylo by to přesně to, co jsem chtěl. Takže to zkusíme znovu. Legilimens!“ Snažila jsem si úplně vyčistit hlavu, ale přece jenom se pár vzpomínek objevilo….
    Markéta, jak nastupuje do letadla… Markéta, jak potkává Severuse a bláznivě se mu směje… Markéta, jak poprvé drží hůlku… Markéta na Příčné ulici… Markéta na koštěti… Markéta s Ronem na pokoji… Markéta, jak křičí na Draca… To už jsem nevydržela a z hlavy ho vytlačila. Zjistila jsem, že klečím na zemi a po tvářích mi stékají slzy.
    ,,Co se stalo?“ zvedl mě Tom na nohy a posadil mě do křesl. ,,Proč jsi na Draca křičela?“
    ,,On – on poslouchal za dveřmi!“ vydrala jsem ze sebe. ,,Já – já jsem nechtěla na něho tak křičet, ale – ale když mě tak strašně rozčílilo , že si myslí, že může o všem rozhodovat! Vyčetla jsem mu, že je vůči Ronovi sobecký! A – a dneska jsem se mu chtěla omluvit, jenže když protočil oči nad jediným slovem, které Ron řekl, dupla jsem mu na nohu. Ale – ale já se s ním nechci hádat, nepotřebuji tady mít nepřátele, když venku je jich dost!“
    ,,Neboj se!“ těšil mě Tom. ,,Jeho to určitě přejde, já ho znám! A kdyby ne, promluvím s ním! Máš chuť si to ještě jednou zopakovat?“
    ,,Pokud to bude naposledy,“ pousmála jsem se a utřela si slzy. Všechny myšlenky jsem vytěsnila ven a pevně se Tomovi zadívala do očí.
    ,,Legilimens!“ pronesl Tom, ale do mojí mysli se mu nepodařilo proniknout. Pořád jsem ho viděla, jak se pochvalně usmívá.
    ,,Výborně!“ pochválil mě, když kouzlo zrušil. ,,Myslím, že ti to půjde! Ale vypadáš vyčerpaná.“
    ,,Ta poslední obrana mi vzala dost energie.“ Chvíli se přehraboval v zásuvce stolu a nakonec vytáhl obrovskou čokoládu. Kousek ulomil a podal mi ho.
    ,,Díky,“ zamumlala jsem s plnou pusou a sotva jsem spolkla první sousto, energie se mi zase vrátila.
    ,,Dneska už skončíme, ale za dva dny si to zase zopakujeme. A snaž se každý den pročistit svou mysl od vzpomínek, které by tě nějak zdržovali. Proto ti dám myslánku,“ podal mi malou misku, která byla zatím prázdná. ,,Hned, jak se usmíříš s Dracem, dej hádku s ním tady. Stačí si jen hůlku přiložit na spánek a myslet na tu vzpomínku. Ona sama se ti na hůlku naváže a ty už o ní nebudeš vědět. Myslánku si dobře schovej.
    Tak, chceš se teď učit lektvary, přemisťování nebo přeměnu na zvěromága?“ zajímal se.
    ,,Chtěla bych zkusit toho zvěromága,“ vyhrkla jsem rychle. ,,,To mě láká ze všeho nejvíc.“
    ,,Dobře, běž do vedlejší místnosti, já za tebou za chvíli pošlu Lily,“ řekl mi, já se poslušně zvedla a zamířila jsem tam. Myslánku jsem si schovala do jedné kapsy hábitu. Byla to úplně prázdná místnost, až na malou poličku s knihami. Opřela jsem se o zeď a čekala.
    Asi za pět minut přišla Lily.Vyčarovala dvě křesla a sama si do jednoho sedla. Napodobila jsem ji a nedočkavostí jen hořela.
    ,,Naučit se být zvěromágem je nesmírně těžké,“ začala. ,,Musíš donutit svou mysl, aby pracovala jinak, než je zvyklá, a to není nijak jednoduché. Stejně je to i s celým tělem, musí fungovat úplně jinak. Ale jako první musíme zjistit, v co se vlastně budeš přeměňovat. K tomu budeme potřebovat Patronovo zaklínadlo. Myslím si, že určitě znáš formuli.“
    ,,Jasně,“ přikývla jsem. ,,Expecto patronum.“
    ,,Výborně,“ pousmála se. ,,A co je ještě potřeba k tomu, abys vyčarovala fyzického patrona?“
    ,,Opravdu šťastná vzpomínka,“ odpověděla jsem. ,,A teď mám jednu otázku já, budeme to zkoušet na mozkomorovi?“
    ,,Ne, za začátku to zkusíme jen tak,“ vysvětlila. ,,Pokud tady najdu bubáka, můžeme to na něm vyzkoušet. Teď se ale soustřeď na tu šťastnou vzpomínku.“ Zamyslela jsem se a vybavila si Snape a londýnské uličce.
    ,,Máš?“ zajímala se Lily. Pokývala jsem hlavou. ,,Pokud je to opravdu ta správná vzpomínka, stačí už jen říct zaklínadlo.“
    ,,Expecto patronum!“ křikla jsem, ale z hůlky nevyletělo nic jiného než malý obláček stříbrné mlhy.
    ,,Takže si budeš muset vzpomenout na něco ještě šťastnějšího,“ pobídla mě Lily. Před očima se mi objevila vzpomínka, jak jsem poprvé držela hůlku.
    ,,Expecto patronum!“ zkusila jsem to znovu. Tentokrát se objevil větší oblak, ale pořád neměl žádný tvar.
    ,,Už to bylo lepší, ale ještě pořád to nebylo ono,“ zavrtěla Lily hlavou. ,,Musíš si představit něco opravdu šťastného, něco, co ti dodává nějaký způsobem naději a sílu.“
    ,,Expecto patronum!“ zvolala jsem s myšlenkou na to, jak letím na koštěti. Vypadalo to, že se patron konečně zformuje do nějaké podoby, ale nakonec se tak nestalo.
    ,,Tohle je ta správná vzpomínka, jen v ní něco chybí! Zkus ji jinak říct, možná tam zkus něco přidat!“ povzbuzovala mě. Jí se to řeklo, ale co tam má přidat. Pak mě napadlo ještě něco jiného, já s Dracem na koštěti… ( :-D:-D:-D:-D:-D )
    ,,Expecto patronum!“ Nervozitou jsem raději přivřela oči, ale patron už opravdu nabyl fyzické podoby. Byla to…
    ,,Myš?“ podivila se Lily. ,,co máš společného zrovna s myší?“
    ,,Já nevím,“ pokrčila jsem rameny. ,,Možná je můj patron porot, že zatímco všechny holky vyskakují až ke stropu, když vidí myš, já jsem si jich nikdy moc nebála. „ Pobaveně jsem sledovala, jak se myš několikrát proběhla po obvodu místnosti a nakonec se mi vyšplhala na rameno, odkud za několik vteřin zmizela.
    ,,A nevadí, že je tak malá?“ zajímala jsem se ustaraně. ,,Opravdu zažene všechny mozkomory?“
    ,,Nezáleží na velikosti, ale na tom, jak svému patronovi věříš,“ ujistila mě Lily. ,,Měla by sis přečíst tuhle knížku. Je tam všechno, co se týče přeměny ve zvíře. A potom v téhle si najdeš všechny informace o tom zvířeti, ve které se budeš přeměňovat. Já teď musím jít připravovat oběd, abych to do dvanácti stihla.“ Když se za ní zavřely dveře, posadila jsem se zpátky do křesla a otevřela jednu knížku. Nemohla jsem se na její obsah moc soustředit, protože jsem se pořád vracela ke vzpomínce, která mi pomohla k vyčarování patrona? Proč už nezapůsobila vzpomínka, jak letím na koštěti sama? Mohl za to jen Draco, že jsem dokázala vyčarovat patrona? Byla pravda, že mě k němu něco přitahovalo, ale když jsem si vzpomněla na to, co udělal, ihned mě veškerá náklonnost přešla. Ale ty jeho šedé oči.. Prudce jsem zavrtěla hlavou.
    ,,O tomhle teď rozhodně přemýšlet nebudu,“ zamumlala jsem si pro sebe a ponořila se dočtení.
    Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale podařilo se mi přečíst všechno, co mi Lily ukázala. Poslední slovo jsem přečetla právě v okamžiku, kdy dovnitř vstoupil Ron.
    ,,Poslali mě pro tebe,“ oznámil mi. ,,Je oběd, už asi deset minut na tebe čekáme.“
    ,,Nějak jsem se začetla,“ usmála jsem se na něho. ,,Taky už mám hlad jako vlk.“ Do jídelny mě ale hnalo taky něco jiného a s hladem to nemělo vůbec nic společného. A tak, když jsem otevřela dveře a zjistila, že tam Draco nesedí, projela mnou podivná vlna zklamání. Posadila jsem se ke stolu a otočila se na Luciuse.
    ,,Kde je Draco?“ zeptala jsem se.
    ,,Šel něco vyřídit do Londýna,“ odpověděl mi. ,,Chtěl jsem jít s ním, ale řekl, že to zvládne sám.“
    ,,Aha,“ přikývla jsem. ,,A když jsme už mluvíme o tom Londýně, měli bychom s Ronem jednu prosbu. Ron se tam setkal s jednou mojí kamarádkou, ale jeho sestra ho s ní viděla, takže je dost nebezpečné, aby tady v Anglii dál zůstávala. Měla by se vrátit zpátky domů, mohl by to někdo zařídit?“
    ,,Samozřejmě, hned po obědě se tam Sirius vydá,“ uklidnil nás Tom.
    ,,To už nebude potřeba,“ ozvalo se ode dveří. Otočila jsem se a uviděla Draca s…
    ,,Verčo!“ vyskočila jsem a rozběhla se k ní. ,,Jsem tak ráda. že jsi v pořádku!“ objala jsem ji.
    ,,Maky, co tady děláš?“ vyptávala se překvapeně. ,,Teď už si vážně myslím, že jsem se zbláznila! Nejprve potkám kluka, který vypadá jako Ron, dneska mi do hotelového pokoje vtrhne další a představí se jako Draco Malfoy. Teď potkám tebe, ve společnosti spousty lidí, které znám, ale nevěřím, že jsou reální!“
    ,,Všechny ti je představím, jestli chceš,“ nabídla jsem se. ,,Ale ty mě nebudeš přerušovat!“
    ,,Dobře,“ přikývla.
    ,,Takže, vedle nás stojí Draco Malfoy, na ošetřovně leží Severus Snape, u stolu zleva sedí Sirius Black, Ron Weasley, Lucius Malfoy, Narcisa Malfoyová, Lily Raddleová a Tom Raddle.“ Po vyjmenování všech jmen se Verča rozesmála.
    ,,Děláš si srandu, že?“ vydrala ze sebe přes záchvaty smíchu. ,,Tohle přece není možné!“
    ,,Ty ses sní nepřemisťoval, Draco?“ otočila jsem se na něho. Jen zavrtěl hlavou.. ,,Tak potom ti musím ukázat tohle,“ vytáhla jsem z kapsy hůlku. ,,Accio květina!“ Z jedné vázy u okna vyletěla kopretina a přistála mi v ruce. Verča se přestala smát a zírala s otevřenou pusou.
    ,,Pořád tomu nemůžu uvěřit!“ namítla. ,,Jenže i kdyby to byla pravda, proč jsi si zrovna tady, proč nejsi u Brumbála?“
    ,,Na to bude čas po obědě,“ promluvila Lily. ,,Nejlepší bude, když ti to někdo povypráví úplně od začátku. Myslím, že Ron se toho rád ujme.“
    ,,Můžu jíst s vámi?“ podivila se Verča. Lily mávla hůlkou a vedle Rona se prodloužil stůl a objevila se nová židle.
    ,,Samozřejmě, myslela sis, že se na nás budeš jenom dívat?“ rozesmála se Lily. ,,Pojď si sednout a chovej se jako doma!“ Verča se váhavě posadila a nervózně se rozhlédla kolem.
    ,,Opravdu se nás nemusíš bát,“ ozval se Tom. ,,My ti neublížíme a rozhodně to ani nemáme v úmyslu. Moc dobře vím, co si o nás myslíš, ale je to úplně jinak.“
    ,,No, víte, vy – vy máte být zlý,“ vypravila ze sebe.
    ,,Ty máš být zlý,“ opravil ji. ,,Pro přátele jsem Tom, ne pan Raddle. A ostatní určitě nebudou mít nic proti tomu, když jim budeš tykat.“
    ,,Tak tohle už vážně nezvládnu,“ zavrtěla hlavou Verča. ,,Mohl by mi někdo vysvětlit,co se to tady děje?“
    ,,Až po večeři,“ ujistila ji Lily. ,,A teď jez, musíš mít hlad.“ Po těchto slovech se Verča konečně chopila příboru a pustila se do jídla. Taky Draco se posadil na své místo vedle mě a mně se rozklepaly ruce. Nemohla jsem pochopit, co se to se mnou děje. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit, ale moc se mi to nedařilo, takže jsem byla ráda, když svou porci rychle zhltnul a zase šel pryč. Můj dech se zklidnil a já mohla dojíst úplně v klidu.“
    ,,Tak já už půjdu, musím si jít ještě něco vyřídit,“ zvedla jsem se, když jsem dojedla. ,,Verčo, mám pokoj v prvním patře, tak potom přijď, když budeš chtít.“ Pousmála se na mě a já zmizela za dveřmi. Nohy mě sami vynesly nahoru do druhého patra, kde jsem zůstala stát u dveří s nápisem:
                Vstup na vlastní nebezpečí, Drac(k)ovo doupě!!
    Zaklepala jsem a po vyzvání vstoupila. Draco stál u okna a díval se ven, ale když jsem k němu přistoupila blíž, otočil se.
    ,,Co potřebuješ?“ zeptal se mě a já v jeho hlase zaslechla něco, co připomínalo nervozitu.
    ,,No, já se ti chtěla omluvit za ten včerejšek, nechtěla jsem na tebe tak křičet, jenže mi to přišlo strašně nefér vůči Ronovi, a dneska ráno…“ Zbytek jsem už nestihla říct, protože mě zarazil.
    ,,Ty se nemáš co omlouvat,“ usmál se. ,,To já jsem se choval hrozně a teď je mi to vážně líto. Tak jsem se rozhodl, že to musím nějak odčinit, a proto jsem se vydal do Londýna. Když jsi na mě křičela na té chodbě, moc dobře jsem věděl, že máš ve všem pravdu.“ Chvíli se na mě díval, a potom mi ukázal na kapsu hábitu.
    ,,Co v ní máš?“ zajímal se. Otevřela jsem ji a vytáhla svoji malou myslánku.
    ,,Vidíš, něco si mi připomněl,“ vzala jsem si z druhé kapsy hůlku a přiložila ji ke spánku. Upřeně jsem myslela na včerejší hádku s Dracem a cítila jsem, jak mi vzpomínku hůlka vytahuje z hlavy, a tak jsem pomalu hůlku pomalu oddálila a stříbřité vlákno vzpomínky přenesla do myslánky.
    ,,Jaká to byla vzpomínka?“ ptal se Draco, ale než jsem mu stačila odpovědět, na hladině myslánky se objevil jeho obličej. ,,Už je mi to jasné. Přišla jsi ještě kvůli něčemu jinému?“
    ,,Ne, teda vlastně jo,“ přiblížila jsem se k němu a dala mu letmou pusu na tvář. ,,Díky.“ Potom jsem se otočila a vydala se ke dveřím. Když jsem je zavírala, uviděla jsem, jak si Draco přejel prsty po tváři.
    V pokoji jsem položila myslánku na stůl a svalila se na postel. Měla jsem pocit, že už jsem se vážně úplně zbláznila. Moje vnitřnosti se převraceli a já nemohla popadnout dech.
    ,,To přece nemůže být pravda! To přece nemůže být pravda!“ mumlala jsem si pro sebe a snažila se z mysli vyhnat Dracovy oči. Jenže marně. Tyto pocity jsem moc dobře znala, ale zrovna teď jsem si je nechtěla připustit.
    Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Posadila jsem se a pokoušela si srovnat svoje myšlenky. Dovnitř vstoupila Verča a zhroutila se do nejbližšího křesla.
    ,,Tohle je prostě nepochopitelné,“ promluvila po chvíli. ,,Vždyť je to ujeté! Hodný Voldemort!“
    ,,Ne Voldemort, ale Tom!“ opravil jsem ji. ,,Věř mi, že pro mě to taky nebylo nejlehčí si zvyknout. Hlavně moje první reakce, když jsem ho viděla, byla úžasná!“
    ,,Jenže je hrozně těžké si zvyknout!“ řekla. ,,Dokonce mi nabídli, že tady budu moct zůstat, kdybych chtěla! Zůstala bych tady ráda, ale doma mám kamarády a taky mám jet do lázní!“
    ,,Myslíš, že já jsem na tom byla jinak!“ skočila jsem jí do řeči. ,,Ale musela jsem se rozhodnout rychle, tak jsem se rozhodla. A jsem ráda, že jsem tady zůstala, protože jsem za ty tři dny zažila tolik, kolik se toho doma nestalo za celý rok. Neříkám, že se mi po rodině a kamarádech nestýská, ale je to tady lepší. Sice nebezpečnější, ale lepší.“
    ,,Nebezpečnější?“ podivila se Verča. ,,Jak nebezpečnější?“
    ,,Oni ti to nevysvětlovali? Neprozradili ti nic z toho, co se děje?“
    ,,Ne,“ zavrtěla hlavou. ,,Jen mi řekli, že Brumbál je zlý a že tohle je ukryté sídlo těch, kteří jsou jedni z nejhledanějších kouzelníků na světě.“
    ,,Mě toho řekli víc, ale asi proto, že jsem tady chtěla zůstat,“ usoudila jsem. ,,A víš alespoň, proč jsi tady?“ Po dalším zavrtění hlavy jsem pokračovala. ,,Sama jsi přece říkala, že jsi potkala Rona. Jenže on tam nebyl sám, byla tam i jeho sestra, která tě viděla, a protože nenávidí mudly, chtěla tě, alespoň to Ron říkal, zabít. A proto bylo lepší, když tě schovali sem!“
    ,,On měl o mě strach?“ vykulila oči. ,,Viděl mě jen jednou a už se o mě bál?“
    ,,No, řekl to přesně takhle, byl bych radši, kdyby se vrátila domů, protože moje sestra mě s ní viděla, a já nepochybuji o tom, že jí ublíží!“ zopakovala jsem to a viděla jsem, jak se Verča zamyslela.
    ,,Asi začnu uvažovat o tom, že tady zůstanu!“ prohlásila a společně jsme se rozesmály.
    ,,Je mi to jasné, zůstaneš tady kvůli Ronovi, ale kvůli mně ne!“ zahrála jsem uraženou, ale zadržovala jsem výbuch smíchu.
    ,,To není pravda!“ bránila se. ,,A ty víš, že to není pravda! Mohlo by to tady být úžasné, ale já vážně nevím! Musela bych si to ještě rozmyslet Ale stejně nechápu, jak ses tu dostala ty!“
    ,,Psala jsem ti, že mám tady v Anglii příbuzné, ne? Tak jsme sem za nimi s babičkou jely,“ začala jsem vyprávět. ,,Mamka mě sice ze začátku nechtěla pustit, ale nakonec jsem ji přemluvila. Hrozně jsem se sem těšila, teda jako do Londýna, ale hned, jak jsme si prohlédly všechna zajímavá místa, začala jsem se nehorázně nudit. No a tak jsem se potulovala po ulicích. Je mi jasné, že to nebylo zrovna bezpečné, ale nikdy jsem se nevzdalovala od toho domku, kde jsme bydlely. Jen jednou jsem šla trošku dál a potkala Severuse. Nejprve jsem se mu vysmála, ale přešlo mě to, když mi půjčil hůlku. Potom mi nabídl, že můžu jít s ním a já ochotně souhlasila. Ale včera večer jsem se dozvěděla, že už to bylo dopředu naplánováno. Draco mi řekl, že se dá poznat, že je v jejich bezprostřední blízkosti někdo, kdo by opravdu chtěl, aby kouzelníci existovali.
    Když jsem poprvé viděla Toma, rozlila jsem dýňovou šťávu a vysypala svou snídani. ,,A až potom mi vysvětlili, jak to doopravdy je. Ze začátku jsem jim vůbec nevěřila, ale nakonec mě nějak přesvědčili. A když mi slíbili, že budu mít taky hůlku, už jsem neměla žádné problémy.
    Druhý den jsem šla s Dracem na Příčnou ulici pro hůlku. Byla jsem neskutečně ráda, že ji držím v ruce, ale radost mi zkazilo to, že nás na ulici zastavily čtyři osoby: Harry Potter, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová a nějaký Daniel Parley. A zrovna jemu jsem se nějak nelíbila. Použil na mě nitrozpyt a já se samozřejmě neuměla bránit. Zachránil mě Draco, který ho odzbrojil, a tak neměl možnost se toho dozvědět více. No, a dneska jsem se už učila nitrobranu a Patronovo zaklínadlo. To je asi to nejpodstatnější z toho, co jsem tady zatím dělala,“ dokončila jsem své vyprávění.
    ,,Já tady asi vážně zůstanu,“ ozvala se po chvíli ticha Verča. ,,Třeba jen do konce prázdnin, a pak se uvidí.“
    ,,Jsi zlatá!“ vrhla jsem se jí kolem krku. ,,Alespoň si budu moct s kým pořádně povídat! Na večeři Tomovi řekneme, jak ses rozhodla!“
    ,,A myslíš, že dostanu taky hůlku?“ zajímala se.
    ,,To nevím,“ pokrčila jsem rameny. ,,Určitě se ale zeptáme.“
    ,,Tak dobře,“ pousmála se Verča. ,,A doufám, že se tady budou dít zajímavé věci.“
    ,,Tady se toho ještě bude dít,“ pohlédla jsem z okna a znovu se mi vybavily Dracovy ocelově šedé oči.

Zpět na obsah

Kapitola 6: 5. kapitola - Má mě opravdu rád?

    ,,No tak, trošku pohybu do toho!“ pobízel mě Severus. ,,Expelliarmus! Mdloby na tebe!“
    ,,Protego!“ Zatímco prvnímu kouzlu jsem se vyhnula, kvůli druhému jsem už musela vyčarovat štít. ,,Já se sna-žím!“
    Uběhly už skoro dva měsíce od té doby, co jsem se dostala do kouzelnického světa, skoro dva měsíce, kdy se na naší stranu přidal Ron a kdy byl Severus vážně zraněn a skoro dva měsíce, co tady byla Verča. Blížil se konec prázdnin a už za sebou měla snad milióny hodin lektvarů, nitrobrany, přeměny ve zvěromága, přemisťování a obrany.
    V lektvarech už jsem Luciusovi pomáhala připravovat mnoholičný lektvar, v nitrobraně mě už Tom učil spíš nitrozpyt, s Lily jsem se zkoušela přeměnit na myš, ale stále neúspěšně, v přemisťování jsem se byla schopna přenést tam, kam mi Sirius v blízkém lese, kam jsme chodili cvičit, ukázal, Severus mě v obraně učil kouzla a teď mě chtěl úplně zničit.
    ,,Snaž se trochu víc! Impedimenta!“ Prudce jsem se sehnula a kletba narazila do zdi.
    ,,Expelliarmus!“ Konečně se mi podařilo vyslat nějaké kouzlo, ale Severus neměl žádný problém se mu vyhnout. ,,Mám za se-bou ho-di-nu pře-mi-sťo-vá-ní a ho-di-nu s Li-ly!“
    ,,Žádného tvého nepřítele nebude zajímat, jak jsi vyčerpaná!“ napomenul mě. ,,Pro něho bude důležité tě zabít!“ Pouta na tebe!“
    ,,Protego!“ Jeho slova mě tak rozčílila, že jsem vyčarovala tak silný štít, že až musel o krok ustoupit. ,,Petrificus totalus!“
    ,,To už bylo lepší!“ pochválil mě, ale kouzlo odrazil. ,,Ale nesmíš nikdy povolovat! Tarantallegra!“ Měl pravdu, zrovna když jsem sklonila hůlku, seslal na mě další kouzlo a já už nestačila uskočit, ani se nijak bránit. Moje nohy začaly šíleně stepovat, ale já se nehodlala vzdát.
    ,,Finite! Pouta na tebe!“ Teď to byl Severus, kdo pořádně nestačil zareagovat, a tak se mu moje kouzlo otřelo o rukáv. To ho trochu vyvedlo z rovnováhy a já jsem neváhala ani vteřinu.
    ,,Expelliarmus!“ Hůlka mu vyletěla z ruky a dopadla do vzdáleného rohu místnosti. Únavou jsem se sesunula na zem a po tvářích mi stékaly kapičky potu.
    ,,Výborně!“ usmál se na mě Severus a zamířil pro svoji hůlku. ,,Zkusíme to ještě jednou!“
    ,,Ani náhodou!“ zasténala jsem. ,,Už se nemůžu ani pohnout! Kolik je hodin?“
    ,,Za chvíli budou dvě,“ ozval se ode dveří jiný hlas. Ohlédla jsem se tím směrem a uviděla Draca. ,,Už dlouhou dobu se na vás dívám a šlo ti to fakt dobře.“
    ,,Díky,“ pousmála jsem se a vyškrábala se na nohy. ,,Teď asi půjdu spát!“
    ,,Mám pro tebe lepší nápad, než je spaní!“ navrhl mi Draco a vydal se se mnou k mému pokoji. To bylo to poslední, co jsem potřebovala. On samozřejmě nemohl vědět, že pokaždé, když je se mnou v jedné místnosti, se mi rozklepou ruce a nemůžu se na nic soustředit. Stále jsem ale dělala, že se nic neděje, protože když už jsem mu chtěla říct, co k němu doopravdy cítím, vzpomněla jsem si na Severusova slova, která mi řekl hned první den. Bála jsem se, že se Draco nezměnil a že by mě jenom využil. A taky se mi zdálo, že poslední dobou je Severus tam, kde jsem já. Stačilo jen, abych šla s Dracem létat, během minuty tam byl i on s tím, že potřebuje nasbírat pro Luciuse nějaké rostliny. Moc dobře jsem ale věděla, že Lucius žádné rostliny nepotřebuje, protože několik dní před tím, jsem je sním sbírala.
    ,,Draco, víš, právě jsem si vzpomněla, že jsem Verči slíbila, že si s ní půjdu zalétat,“ uchýlila jsem se k beznadějné lži.
    ,,Myslím, že už tě nebude potřebovat, před chvílí jsem jí viděl, jak šla s Ronem ven,“ nenechal se odradit. ,,Přece bys jim tam nechtěla dělat křena.“
    ,,To ne,“ zavrtěla jsem hlavou, ,,ale pokud s ní nemusím jít, tak půjdu spát.“
    ,,Žádné výmluvy,“ zarazil mě. ,,Prostě si jen vezmi ze skříně plavky a jdeme do podzemí.“
    ,,Do bazénu? To jsi nemohl říct dřív?“ ožila jsem. Rychle jsem vletěla do pokoje a vzala si plavky.
    ,,No, mohl, ale to bych tě tak nepřekvapil,“ zašklebil se. na mě. ,,Tak pojď.“ Vedl mě stále po schodech dolů, až jsme se nakonec zastavili u jediných dveří, které dole, v podzemí byly.
    ,,Ty běž doleva, já mám šatny vpravo,“ vysvětlil mi. Neváhala jsem ani vteřinku a už jsem byla vevnitř. Během několika vteřin jsem měla oblečené plavky, rychlostí blesku se osprchovala a šla dál.
    Když jsem otevřela dveře vedoucí k hlavnímu bazénu, strnula jsem úžasem. Čekala jsem jen malý bazének, ale uviděla jsem bazén snad sto padesát na sto metrů, do něhož ústilo deset tobogánů. Jenže ani to nebylo všechno, z bazénu vedlo několik dalších vodních tunelů.
    ,,Je to nádhera, co?“ promluvil Draco a já leknutím vyskočila málem až ke stropu. ,,Byl jsem tady už tolikrát, ale pokaždé najdu něco nového. Tak na co čekáš, jdeme na tobogány!“
    ,,Draco, promiň, ale raději si půjdu zaplavat,“ řekla jsem. ,,Na tobogán nemám žaludek, hlavně ne po hodině se Severusem.“
    ,,Tak dobře,“ souhlasil, ale viděla jem, jak zklamaně protáhl obličej. ,,Ale kdyby sis to potom rozmyslela, nechoď na černý tobogán. Byl jsem tam jen jednou a musel jsem vypít tři litry Kostirostu, abych se dal zase do pořádku. Jen to vážně nebezpečné, a já nechci, aby se ti něco stalo.“
    ,,Neboj se, jsem ještě dost mladá nato, abych umřela, takže se mě tak snadno nezbavíš,“ ušklíbla jsem se, a abych už nemusela být v jeho blízkosti, skočila jsem do vody.
    Když jsem se vynořila, byl už Draco pryč. Oddechla jsem si, ze začátku jsem si přece jenom myslela, že bude chtít jít se mnou. Bylo to vůči němu hrozné, ale neměla jsem dost odvahy na to, abych mu řekla, proč se mu chci neustále vyhýbat.
    Protože jsem nevěděla, kam plavat dál, rozpočítáváním jsem si vybrala jeden tunel. Zjistila jsem, že vede k pirátské lodi. Když jsem vplavala dovnitř, musela jsem se usmát nad vynalézavosti toho, kdo celý areál vytvořil. Celé podpalubí bylo zařízeno jako obrovská vířivka. Neváhala jsem ani minutku a zalezla do toho nejvzdálenějšího kouta, který mi tak dokonalý úkryt na to, abych mohla v klidu přemýšlet.
    Přesně po týdnu, co do sídla přivedl Draco Verču, přesně po týdnu, ve které jsem nemohla spát kvůli tomu, že jsem pochopila, že jsem zamilovaná do Draca, jsem o tom řekla Verči. A ta mi s ledovým klidem oznámila, že už to věděla od té doby, co přijela. Jen prý čekala, až jí to řeknu sama. Měla z toho šílenou radost, ale když jsem jí pověděla všechno, co mi navykládal Severus, smích ji přešel.
    Dlouho mlčela, ale nakonec prohlásila, že se kvůli mně mohl změnit. Odporovala jsem jí jen chabými výmluvami, že může mít úplně každou, a proč by teda chtěl právě mě. To bylo poprvé, co jsme se pohádaly, ale asi za dvě hodiny potom, co naštvaně třískla dveřmi mého pokoje, jsme se setkaly na chodbě, když jsme se šly jedna druhé omluvit. Stály jsem uprostřed chodby, objímaly se, brečely a procházející Sirius se na nás díval jak na blázny.
    I Verča dostala hůlku, a když ji poprvé použila, málem se jí povedlo vyhodit do vzduchu půlku sídla. (Promiň, ale vážně jsem nemohla odolat. :-D) Naštěstí pohotově zasáhl Severus a nějakým složitým kouzlem zachránil své sídlo před zřícením, takže jsme neskončili pod troskami. A Verča se naučila, že nemá moc prudce mávat s hůlkou.
    Učila se to samé co já, jen v jinou hodinu, protože všichni naši „ učitelé “ se shodli, že by nebylo moc dobré, kdybych cvičily spolu. Ale Verča se vždycky z hodiny se Severusem vrátila tak zničená, že nakonec prohlásila, že tady musí zůstat déle, ale by to všechno nebylo nazmar. Moje radost se ani nedala popsat, Ronova už vůbec ne a i na Dracovi bylo vidět, že má z jejího rozhodnutí z nějakého, pro mě nepochopitelného, důvodu radost.
    Jenže postupem času se začínala Verča s Ronem ztrácet na celé dlouhé hodiny a já musela trávit čas s Dracem. Moc dobře jsem věděla, že to dělá takhle záměrně, poznala jsem to podle úsměvů, které na mě házela, když jsme byly spolu v jedné místnosti. Moc mi to ale nevadilo, protože jsme s Dracem chodili jen létat a to jsem se od něho vždycky mohla vzdálit.
    Asi v polovině července začal Draco na celá dopoledne mizet.A to bych nebyla já, aby mě nezačala sžírat zvědavost (nebo spíš žárlivost?! :-D). Nakonec jsem se zeptala Narcisy a ta mi řekla, že proto, aby tady nebyl úplně zbytečný, našel si ve vesnici nějakou práci, samozřejmě shodně velkou dávkou mnoholičného lektvaru. Dost se mi ulevilo, ale pořád jsem měla strach, že se mu může něco stát (nebo spíš, že tak mohly být jiné holky?! :-D). Naštěstí to tam moc dlouho nevydržel, protože zjistil, že je moc složité a těžké pracovat bez toho, aniž by používal hůlku.
    Verča se mě pořád pokoušela přesvědčit, abych Dracovi řekla pravdu, ale já jsem prostě byla slaboch. Bála jsem se, že se mi vysměje a že už mu potom nebudu moct přijít na oči. Už několikrát jsem to nevydržela, rozbrečela se a Verči nezbylo nic jiného, než mě utěšovat. Neustále mi ale opakovala, že by se mi nevysmál, protože se na mě pořád dívá a to nebude jen tak. Nevěděla, jak moc jsem si přála, aby to byla opravdu pravda.
    ,,Marki? Jsi Tady?“ Dracův hlas mě probral z přemýšlení a já okamžitě zpanikařila. Nechtěla jsem, aby mě tady našel, ne teď, kdy mi po tvářích stékaly slzy. Jenže nebylo kam utéct, jediným vchodem, který sem vedl, právě vplaval Draco.
    Zapomněla jsem, že jsem v bazénu, který vytvořili kouzelníci, takže když se vedle mě objevily dveře, překvapily mě. Ale neváhala jsem a rychle jsem je otevřela. Poslední, co jsem viděla, že po dovření zase zmizely, potom už jsem jela po prudké klouzačce dolů.
    Po několika vteřinách jsem vypadla do vody na kraji hlavního bazénu. Když jsem se ohlédla, žádná skluzavka tam nebyla, což mi vůbec nepřišlo divné, protože tady už mě nemohlo rozhodit vůbec nic.
    Vydala jsem se hned prvním tunelem hledat další skrýš a zjistila jsem, že jsem si vybrala cestu v podvodních jeskyních. Byla to ještě větší nádhera, než ty umělé tobogány a skluzavky. Připadalo mi, jako kdybych plavala v opravdové jeskyni.
    Měla jsem pocit, že to snad nikdy neskončí. Zrovna, když jsem míjela obrovský kámen, který sloužil jako odpočívadlo, něco se mi obmotalo kolem nohy a začalo stahovat pod vodu. Vykřikla jsem a to byla to největší blbost, co jsem mohla udělat, protože vzápětí jsem skončila pod vodou a pořádně se napila vody. Začala jsem se topit, ale i když jsem se snažila vysvobodit, nebylo mi to nic platné. Poslední, co jsem stačila udělat, bylo, že jsem se ohlédla. To, co mě stahovalo byla červená chobotnice, která musela utéct Luciusovi z akvária. Potom už jsem boj s ní vzdala.
    Najednou mě uchopily nějaké ruce a vytáhly mě ven z vody. Rozkašlala jsem se, a když jsem se dostatečně vzpamatovala, uvědomila jsem si, že ležím Dracovi v náruči.
    ,,Díky,“ promluvila jsem po chvíli velmi trapného ticha.
    ,,Není zač,“ zavrtěl hlavou. ,,Byla to samozřejmost, když jsem tě slyšel vykřiknout, byl jsem jen kousek odtud,“ pohlédl mi do očí a mě se okamžitě zatočila hlava. Takhle blízko něj jsem ještě nikdy v životě nebyla. Když se ke mně naklonil, hned jsem věděla, že všechno, co tvrdila Verča, byla pravda, že všechno, co jsem si přála, byla pravda, ale já ho odstrčila.
    ,,Promiň, Draco, ale – Ale to nejde,“ kousla jsem se do rtu a odsedla si.
    ,,Bojíš se mě?“ zeptal se potichu. Na krátký okamžik jsem se mu podívala do očí a zahlédla v nich bolest. Nechtěla jsem mu ubližovat.
    ,,N, vážně ne!“ bránila jsem se. ,,Ale…“
    ,,Co ale?“ zajímal se. Na to už jsem mu neuměla odpovědět. ,,Takže jsem měl pravdu, bojíš se mě!“ skočil do vody a plaval pryč.
    ,,Draco, počkej, Draco!“ volala jsem za ním, ale on už se nezastavil a brzy se mi ztratil z očí. ,,Draco!“ Můj hlas se díky ozvěně nesl celou jeskyní, jenže on už se nevrátil. Schoulila jsem se na kameni do klubíčka a rozplakala se.
    Hned, jak jsem se jakžtakž uklidnila, vrátila jsem se zpátky a zamkla se ve svém pokoji. Bylo mi úplně jedno, že bych měla jít na večeři, nemohla jsem se totiž Dracovi už nikdy podívat do očí.
    Otevřela jsem okno a sedla si do něj. dívala jsem se na nekonečně velký les, ze který pomalu zapadalo krvavě rudé slunce. Slzy mi bez přestání tekly po tvářích a já si je ani nesnažila utírat.
    Po několika minutách někdo zaklepal. Nechtěla jsem, aby mě někdo takhle viděl, a tak jsem se neozývala.
    ,,Maky, já vím, že jsi tam!“ ozvala se zpoza dveří Verča a zalomcovala klikou. ,,Nechci se tam dobývat násilím, tak mi, prosím tě, otevři!“ Setřela jsem si slzy a vzala ze stolu hůlku.
    ,,Alohomora!“ mávla jsem s ní a položila ji zpátky. Verča okamžitě vstoupila dovnitř.
    ,,Proč jsi nebyla na večeři?“ zajímala se, zatímco si sedala na mou postel a zkoumavě si mě prohlížela.
    ,,Není mi dobře,“ vymluvila jsem se. ,,A neměla jsem hlad.“
    ,,Není ti něco?“ vyptávala se mě dál. ,,Vypadáš, jako by ti někdo spálil všechny tvé oblíbené knížky!“
    ,,Jsem v pohodě,“ ujistila jsem ji a poprvé se na ni otočila. ,,Úplně všechno je v pohodě.“
    ,,To se mi právě nezdá!“ zamračila se. ,,A abych řekla pravdu, nezdálo se mi to už u večeře, protože Draco se tvářil úplně stejně jako teď ty!“ Poznámka o Dracovi mi vehnala do očí slzy a já se zase podívala ven.
    ,,Takže mi řekni, co se stalo, protože teď už se z toho nevykroutíš! Pěkně slez z toho okna a zavři ho, vidím ti na očích, že bys byla schopna skočit dolů!“ Poslechla jsem ji a sedla si vedle ní. Chvíli jsem mlčela a přemýšlela, jak jí to mám všechno říct, ale když jsem začala, šlo to už úplně samo. Když jsem skončila, objala mě a já jí brečela na rameni.
    ,,Jsem hrozný slaboch!“ vydrala jsem ze sebe mezi vzlyky. ,,Nikdy by se nic takového nemuselo stát, kdybych mu už na začátku všechno řekla a zbaběle se nevymlouvala na Severusova slova! Je to prostě moje chyba!“
    ,,Ale ne, není to tvoje chyba!“ utěšovala mě. ,,Kdybych byla na tvém místě, asi bych se taky trochu bála! Nechceš se projít? Možná by ti čerstvý vzduch pročistil hlavu!“
    ,,Ne, ale díky za nabídku,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,A zrovna teď bych chtěla být sama. Běž raději s Ronem, řekla bych, že tvou společnost uvítá s otevřenou náručí!“ Pousmála se a zamířila ke dveřím.
    ,,Vážně nechceš, abych tady zůstala?“ otočila se ještě na mě a v jejích očích jsem viděla starost.
    ,,Nemusíš, já to sama zvládnu,“ ujistila jsem ji. Chvíli ještě váhavě stála ve dveřích, ale nakonec je přece jenom zavřela.
    Protože jsem neměla co dělat, vydala jsem se do koupelny a další hodiny strávila ve vaně. No, ve vaně, spíš v takovém menším bazénku.
    Když jsem se vrátila do pokoje, znovu jsem otevřela dokořán okno.Ještě nebyla ani tma, ale připadalo mi, že jsem příšerně unavená. Usnula jsem hned v tom okamžiku, kdy jsem položila hlavu na polštář.
    Vůbec jsem nespala klidně, ve snech mě pronásledovaly různé vodní příšery, které měly Dracovy šedé oči. Zjevovaly se mi taky různé postavy, ale nikdy jsem nepoznala, kdo je to. Neustále opakovaly větu: ,,Neměla jsi sem chodit!“ Prudce jsem se posadila a měla jsem co dělat, abych uklidnila své splašené srdce.
    Všimla jsem si, že začalo pršet. Velké kapky dopadaly na parapet a mě při pohledu na ně napadl šílený nápad. Vyklouzla jsem z postele a popadla koště, které bylo opřené o skříň. Nimbus, jenž byl původně pro Harryho, jsem si na dlouhou dobu přivlastnila já a nikomu to ani nevadilo.
    Vylezla jsem na stůl až něj přelezla na parapet. Opatrně jsem přehodila nohu přes koště a s přivřenýma očima se odrazila. Měla jsem okno přímo směrem na louku , kam jsme chodili s Dracem létat, takže jsem přistála přímo uprostřed ní.
    Koště jsem položila vedle sebe a sama si sedla do mokré trávy. Déšť sílil a já měla během několika minut úplně promočené pyžamo a mokré vlasy. Ale nijak mi to nevadilo, připadalo mi, že ten déšť ze mě smývá všechnu moji slabost.
    Seděla jsem tam jen chvíli, protože kvůli zimě jsem se musela brzo zase zvednout a vyletět nahoru. Tam jsem popadla hůlku a jednoduchým kouzlem jsem se vysušila úplně do sucha. Když jsem si lehala zpátky do postele, řekla jsem si, že to všechno zítra vyřeším.
    Jenže hned, jak jsem vstoupila do jídelny a uviděla Draca, veškerá odvaha mě zase a opět přešla. Vypadal, jako by celou noc nespal, vlasy měl rozcuchané a pod očima měl černé kruhy. Párkrát jsem zamrkala, abych zahnala slzy, moc dobře jsem věděla, že je to kvůli mně. Zamumlala jsem něco, co by všichni ostatní mohli považovat za pozdrav a sedla. si. I když jsem nechtěla, pohled se mi neustále stáčel na Draca. (Asi začínám parádně šilhat! :-D) Pocit viny byl ve mně tak sžíravý, že jsem snídani zhltla a utekla.
    Ten den se mi vůbec nedařilo. Podařilo se mi totiž vyhodit do vzduchu veritasérum. Naštěstí bylo teprve v prvním stádiu vaření, takže se Lucius moc nezlobil. Jenže s nitrobranou to bylo horší, jen velmi obtížně jsem dokázala svou mysl udržet uzavřenou. Tom si toho samozřejmě nemohl nevšimnout, a tak se hned ptal, co se děje. Vymluvila jsem se na špatné spaní a Tom mě poslal do pokoje odpočívat. Vzala jsem to doslova a dokonce zaspala oběd, který jsem, když jsem probudila, našla na stole. Snědla jsem ho a vydala se do knihovny, kterou jsem se rozhodla využít jako svůj nový úkryt. Snažila jsem se sice číst, ale nemohla jsem se soustředit. Knížku jsem měla celé odpoledne otevřenou na jedné stránce a hleděla jsem do prázdná. Mé nic nedělání přerušilo klapnutí dveří.
    ,,Kde máš Draca?“ Byla to Lily.
    ,,Nevím, nejsem jeho chůva!“ odsekla jsem.
    ,,Je opravdu zajímavé, že když jsem se na to před chvílí ptala Draca, odpověděl úplně stejně!“ pousmála se. ,,Doufám, že ty budeš ve vysvětlování vstřícnější!“
    ,,Všechno jsem to zkazila,“ povzdechla jsem si a stručně jsem jí převyprávěla, co se stalo. I když jsem nechtěla, tak se mi z očí znovu rozkutálely slzy.
    ,,Máš ho ráda?“ zajímala se Lily, když jsem skončila.
    ,,Mám a hrozně moc,“ odpověděla jsem. ,,A ten včerejšek vůbec nechápu, jako bych to vůbec nebyla já. Mám jen prostě strach, že se stanu jen jeho další trofejí do sbírky.“
    ,,To bych neřekla,“ zarazila mě. ,,On se hodně změnil, ty jsi ho změnila. Nechci mluvit za něj , ale myslím si, že tě miluje. Bylo mi jasné, že se něco děje, když jsem ho viděla u té snídaně. Je to prostě pro něj něco úplně jiného, něco, co ještě nikdy nezažil. No, ale teď pojď na večeři a nezapomeň, že mu musíš další šanci podstrčit až pod nos!“ Po těchto slovech jsme společně zamířily do jídelny.
    Po celou dobu večeře bylo dusné ticho. Já sama se chystala oslovit Draca už od začátku, ale nemohla jsem k tomu sesbírat dostatečnou odvahu. Když už to vypadalo, že se zvedá k odchodu, zhluboka jsem se nadechla.
    ,,Draco, nešel by sis se mnou zalétat?“ Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na mě Lily povzbudivě usmála, ale mě do smíchu moc nebylo, protože Draco se na mě ani nepodíval.
    ,,Ne, nemám čas,“ zavrtěl hlavou. ,,Mám důležitější věci na práci než ze sebe dělat šaška!“ Měla jsem dojem, že Lily, Narcisa a Verča svorně zalapaly po dechu. Ostatní se po Dracovi překvapeně podívali, jen Severus měl ve tváři podivně potěšený výraz. Mě osobně by ani nevadilo, že odmítl, ale slzy do očí mi vtlačil tón jeho hlasu. Odložila jsem příbor a vstala.
    ,,Promiňte, ale už nebudu,“ vymluvila jsem se a vyběhla ven. Zastavila jsem se až dole u dveří, které vedly do šaten u bazénu. Když už jsem byla tady, rozhodla jsem se jít si zchladit hlavu.
    Rychle jsem se převlékla do plavek, které jsem si včera v šatně nechala a za chvíli už jsem plavala v hlavním bazénu. Rozmýšlela jsem, kam jít dál, a protože jsem už do jeskyně nechtěla, vydala jsem se na tobogány.
    Chtěla jsem se sklouznout jen z malého, ale těsně předtím, než jsem se pustila, jsem vylezla. Napadlo mě totiž něco jiného.
    Při stoupání jsem míjela další a další tobogány, ale já mířila až úplně nahoru. Moc dobře jsem si ale vzpomněla na to, co mi o tom tobogánu říkal Draco.
    ,,No a co, teď tady není!“ pomyslela si, ale hned, jak jsem uviděla černý tunel, tak jsem ztratila veškerou odvahu. Křečovitě jsem se držela okraje, ale sebrala jsem všechny své poslední síly a odlepila prsty od chladného kovu.
    Myslela jsem si, že tobogán bude odkrytý, ale celou dobu jsem jela v naprosté tmě. Při jedné zvlášť prudké zatáčce jsem se bouchla do hlavy a zbytek vnímala jen mlhavě. Když už byl konec, nadobro jsem omdlela a pomalu se snášela ke dnu…
***
    ,,Marki, Markétko!“ (Já nemohla jinak!! :-D) slyšela jsem povědomý hlas. ,,Prosím, probuď se!“ Otevřela jsem oči a uviděla Draca. Překvapilo mě, že se mu po tvářích koulejí slzy.
    ,,Jsi v pořádku!“ oddechl si a objal mě. Když mě chtěl pustit, přitiskla jsem se k němu ještě pevněji, ale když mi došlo, koho objímám, rozplakala jsem se taky.
    ,,No tak, pššt,“ konejšil mě Draco a pohladil po vlasech. ,,Potom, co jsi odešla z jídelny, se na mě máma s Lily a Verčou obořily, že jsem bezcitný mizera a že nevidím, jak jsem ti ublížil, tak jsem šel hned za tebou. Viděl jsem, jak jdeš nahoru k tobogánům, a tak jsem čekal, kdy vyjedeš. Jenže ses neobjevovala a mě napadlo, žes mohla jet tím černým tobogánem. Rozběhl jsem sek malému bazénku, kde končí, a tam viděl, jak se potápíš! Skočil jsem tam za tebou a vytáhl tě Připadalo mi, že nedýcháš a že…“ Větu nedokončil, protože mu selhal hlas.
    ,,Draco, chtěla bych ti něco důležitého říct,“ odhodlala jsem se po chvíli, ve které jsem usoudila, že to, co chci udělat, je ta nejlepší volba, ať už si Severus říká, co chce.
    ,,Poslouchám,“ podíval se na mě a usmál se. To jako by mi dodalo více odvahy.
    ,,Mám tě ráda,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu. Chytl mě za bradu, donutil mě, abych se mu podívala do očí a přitáhl si mě blíž. Teď jsme měli nosy od sebe asi centimetr.
    ,,Já tebe taky,“ pohladil mě po tvářích. ,,Moc dobře vím, že se bojíš, že tě jen využiju, ale to bych teď už opravdu neudělal.“ Místo odpovědi jsem se mu znovu schoulila do náruče.
    Strávili jsem tam asi dvě hodiny bez jediného slova. Občas jsme se na sebe podívali a usmáli se, ale jinak jsme vedle sebe jen leželi a drželi se za ruce.
    ,,Myslím, že bychom se měli vrátit nahoru, aby nás nehledali,“ ozval se Draco. Pomohl mi stát, protože se mi ještě dost točilo v hlavě po tom nárazu, a potom každý zamířil do své šatny. (a kdo čekal nějakou scénu od patnácti let, má smůlu! :-D) Když jsem vešla ven na chodbu, Draco už na mě čekal a doprovodil mě až k mému pokoji.
    ,,Dobrou noc,“ rozloučila jsem se s ním, ale on mi nedovolil zavřít dveře.
    ,,Potřebuji ti ještě něco říct,“ oznámil mi. ,,Říkal jsem to už tolikrát, ale nikdy jsem nebyl tak nervózní. Možná proto, že jsem to nikdy nemyslel vážně, ale teď mi na tom doopravdy poprvé záleží. Miluji tě.“ Na chvíli se odmlčel. ,,Tak dobrou,“ usmál se na mě a odcházel pryč. Zůstala jsem zaraženě stát, ale potom jsem se vzpamatovala.
    ,,Draco, počkej!“ zavolala jsem na něj a rychle k němu došla. ,,Krásné sny!“ popřála jsem mu a dala mu letmou pusu. Otočila jsem se a chtěla odejít, ale on mě chytil za ruku a přitáhl zpátky. Měla jsem dojem, že mi srdce buší až v krku, když mě vášnivě políbil. Dala jsem němu ruce kolem krku a on mi vjel rukama do vlasů.
    ,,Tobě taky a nejlépe o mně,“ zašeptal mi do ucha a jemně mě do něj kousl. (Tohle vážně není z mojí hlavy!:-D) Mrkl na mě a zmizel v tmavé chodbě. Cítila jsem se jako omráčená a musela jsem se opřít o zeď, abych se udržela na nohou. Jako v mátohách jsem došla do pokoje, kde jsem s myšlenkami na Draca do minuty usnula.

Zpět na obsah

Kapitola 7: 6. kapitola - Copak nám to opravdu nepřeje?!

    Ráno jsem se bála otevřít oči, protože jsem se měla strach, že se mi to všechno jenom zdálo. Jenže pořád jsem cítila Dracovy rty a ruce tak živě, že mi nepřišlo moc pravděpodobné, že by to nebyla pravda. Vstala jsem a hned potom, co jsem se převlékla, jsem se vydala do koupelny. Byla jsem tam déle než obvykle, ale nakonec jsem byla se svým zevnějškem docela spokojená. Zrovna když jsem šla po chodbě směrem do jídelny, někdo mi zakryl rukama oči.
    ,,Kdo jsem?“ pošeptal mi moc dobře známý hlas, ale já se rozhodla, že Draca trošku potrápím.
    ,,A co dostanu za to, když to uhodnu?“ zajímala jsem se.
    ,,No, třeba pusu!“
    ,,Takže to bude…Ron!“ Ruce mi okamžitě zmizely z očí, a když jsem se otočila, Draco se na mě mračil.
    ,,Ron?“ V jeho výrazu bylo něco smutného a já zalitovala svého vtipu.
    ,,Byl to je vtip,“ omlouvala jsem se mu. Draco se rozesmál a přitáhl si mě blíž. Mě se jako na povel začala třást kolena.
    ,,Můžeš mi vysvětlit,proč se začneš třepat hned, jak se k tobě přiblížím na míň než pět centimetrů?“ zeptal se, zatímco si na prst natáčel pramínek mých vlasů.
    ,,Nevím, nedokážu to vysvětlit, a kdybych se to jakkoliv snažila ovlivnit, neumím to. Jsem asi ztracený případ!“ Draco se po mých slovech rozesmál.
    ,,A nebo jsi do mě šíleně zamilovaná!“ navrhl další možnost a ještě zmenšil vzdálenost mezi námi.
    ,,No, to je taky možné,“ přikývla jsem.
    ,,Jenom možné?“ vyptával se dál a zlehka přejel svými rty po mých.
    ,,Vlastně je to víc než pravděpodobné,“ zašeptala jsem, ale když jsem chtěla říct ještě něco dalšího, políbil mě. V tu chvíli jsem už nebyla schopna normálně uvažovat.
    ,,Asi se budu muset od tebe držet dál,“ ušklíbl se Draco. ,,Jinak tě budu mít na svědomí a to bych vážně nerad.“
    ,,To ne,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Kdyby ses ode mě držel dál, měla bych ještě horší následky než mám teď.“
    ,,Tak to radši vydržím to tvoje třepání! Ale teď už půjdeme na snídani, aby si nemysleli, že tě zrovna někde na zahradě zakopávám pod kytičky,“ propletl své prsty mými a se smíchem jsme seběhli dolů.
    ,,Dobré ráno,“ pozdravili jsme vesele, když jsme vstoupili. Všichni se na nás otočili a se stejně rozjařeným úsměvem odpověděli, teda až na Severuse, který vypadal, jako by nás chtěl od sebe oddělit motorovou pilou. Jeho pohled mě znervózňoval a strašil zároveň. Draco se toho všiml a stiskl mi ruku ještě pevněji.
    ,,Rozhodl jsem se, že dneska vytvoříme tvůj klon, když už zítra začíná nový školní rok,“ promluvil Tom, když jsme se usadili. ,,A protože se i Verča rozhodla, že tady nějaký čas zůstane, pošleme ji do stejné školy jako tebe, jen o dva roky výš. Myslím, že nejlepší bude, když s tím začneme co nejdříve, takže hned teď ráno.“
    ,,Dobře, stejně jsem dneska měla mít celý den volno,“ pokrčila jsem rameny.
    ,,,Jak ses vypsala?“ zajímala se Verča. ,,Včera jsem s tebou neměla možnost mluvit, ale zdálo se mi, že jsi minulou noc křičela ze spaní.“
    ,,Dneska se mi spalo úplně fantasticky,“ pousmála jsem se. ,,Ale minulou noc se mi asi něco zdálo, možná nějaká noční můra.“
    ,,Noční můra?“ zpozorněl Tom. ,,A vyčistila sis pořádně mysl, než jsi šla spát?“
    ,,Jasně!“ ohradila jsem se. ,,Byla to jen jedna z obyčejných můr, které se mi zdály už doma,“ zalhala jsem, ale jen proto, že jsem mu nechtěla přidělávat starosti.
    ,,Aha, tak to je v pořádku.“ Bylo mi jasné, že mi to úplně neuvěřil, takže jsem raději sklopila hlavu a pustila se do jídla. ,,Já už půjdu, za půl hodiny vás obě dvě čekám v místnosti, kam se chodíte učit obranu.“
    Potom, co Tom odešel, už nikdo nepromluvil, a tak jsem se rychle najedla a společně s Dracem zase odešla. Když jsme už skoro byli u mého pokoje, zastavil nás Severusův hlas.
    ,,Markéto, potřebuji s tebou hned teď mluvit! O samotě!“ zdůraznil. ,,Pojď za mnou do knihovny!“ Jeho plášť mu zavířil kolem kotníků, když se otočil na patě.
    ,,Tak běž,“ pobídl mě Draco. ,,vypadá to, že kdybys přišla trochu pozdě, zakleje tě do něčeho hodně nepříjemného.“
    ,,Bojím se tam jít,“ přiznala jsem se.
    ,,Nemáš čeho, ty to určitě zvládneš!“ pohladil mě po tváři a přitáhl si blíž můj obličej. ,,A nezapomeň mu říct, že tě miluju!“
    ,,A je to pravda?“ zamumlala jsem potom, co mě políbil.
    ,,Samozřejmě,“ ujistil mě. ,,Můžu ti to říct i tisíckrát, pokud chceš. Miluji tě, miluji tě, miluji tě…“
    ,,Stačí,“ přerušila jsem ho. ,,Věřím ti! Ale raději už vážně půjdu, počkej na mě v pokoji, ano? a Draco, taky tě miluju.“ Usmál se na mě a já se vydala na konec chodby do knihovny.
    ,,Co potřebuješ?“ zeptala jsem se Severuse, když jsem vstoupila dovnitř a zavřela za sebou dveře.
    ,,Nedělej, že nevíš,“ obrátil se na mě. V obličeji měl rozzuřený výraz. ,,Jako bych tě tolikrát nevaroval, jako bych ti tolikrát neříkal, co je zač, ale ty mu stejně naletíš!“
    ,,Já nikomu nenaletěla!“ prohlásila jsem vyrovnaně. Připadalo mi, jako by mi rozhovor s Dracem dodal nějakou vnitřní sílu. ,,To se ti asi něco zdálo!“
    ,,Zdálo?!“ Snapeův obličej nabyl té nejsytější rudé, jaká mohla být. ,,A jinak si myslíš, že jsem úplně slepý?! Všechny ty pohledy, úsměvy a držení za ruce! Řekni ti to znovu, když si mě předtím nebrala vážně, je to jen obyčejný děvkař!"
    ,,Opravdu?“ To už jsem zvýšila hlas i já. ,,A jak to můžeš vědět, znáš ho až tak dobře, že ho můžeš soudit? Uznávám, nejsem tady tak dlouho, takže nevím, co dělal předtím, ale abych řekla pravdu, ani mě to moc nezajímá. Já ho miluju takového, jaký je teď!“
    ,,Miluješ?“ zašklebil se. ,,Ty možná jo, ale jak víš, že on tebe taky?“
    ,,Řekl mi to!“ odpověděla jsem.
    ,,Tak řekl, jo?“ Snapeův ironický úsměv se nedal přehlédnout. A mě přetekl pohár trpělivosti.
    ,,Ano, řekl, jenže já mu věřím a z jeho očí poznám, že je to pravda!“ křičela jsem na něho. ,,Oči nikdy nelžou, víš?! A zrovna ty tvoje říkají, že ho nenávidíš a já moc dobře vím proč! Je to snad proto, že je to Narcisin Syn, a kdyby nebylo jeho, možná by si ji měl jenom pro sebe, co?“
    ,,Jak se opovažuješ něco takového říct?!“ Rychlým krokem se ke mně přiblížil a já jen pomalu couvala. ,,Řekla si to někomu?“
    ,,Samozřejmě, že ne,“ ohradila jsem se. ,,ZA co mě máš?“
    ,,No, pak potom je to v pořádku. Musím si jít něco zařídit, ale pokud se dozvím, že jsi to někomu prozradila, tak se okamžitě vracíš zpátky a nevyjdeš z toho tak lehce jako teď.“
    ,,Dobře, já to nebudu riskovat,“ zarazila jsem ho. ,,A co jdeš vlastně vyřizovat?“
    ,,Musím mluvit s Tomem, myslím, že se tady Draco asi nudí,měl by ho nějak zaměstnat.“
    ,,Cože?“ nechápala jsem.
    ,,Navrhnu mu, ať ho pošle na nějakou misi, hodně nebezpečnou misi.“ Překvapeně jsem zamrkala.
    ,,To bys neudělal!“ zavrtěla jsem hlavou.
    ,,Proč myslíš, že ne?“ Jeho úsměv byl neškodolibější za celou dobu. ,,A je taky možné, že se odtamtud už nevrátí!“ Po těchto slovech se za ním zavřely dveře a já se s pláčem sesunula k zemi.
    Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se uklidnila. Byla jsem si jistá tím, že Severus to určitě udělá a nic ho při tom nezastaví. Když jsem si to uvědomila, rychle jsem se rozběhla do pokoje, kde by na mě měl čekat Draco. Byla jsem nehorázně ráda, když jsem ho uviděla sedět na posteli.
    ,,Co se stalo?“ zajímal se, když jsem se mu vrhla do náruče. ,,Co ti řekl?“
    ,,On – on,“ vzlykala jsem, ale nebyla jsem ze sebe schopna vydat jediné srozumitelné slovo.
    ,,Nejprve se uklidni a potom mi pěkně pomalu povyprávěj, co se stalo,“ setřel mi slzy a podíval se mi do očí. Měla jsem pocit, že mě snad hypnotizuje, protože během minuty jsem se už docela uklidnila.
    ,,Já jsem se s ním pohádala, protože jsem nemohla poslouchat, jak tě uráží,“ vysvětlovala jsem mu. ,,A on mi řekl, že to jde vyřešit úplně jednoduše, prý zajde za Tomem, aby tě poslal na nějakou nebezpečnou misi, ze které by ses už nemusel vrátit!“ Po mých slovech nastalo ticho, které přerušovaly jen mé vzlyky.
    ,,Víš, pokud mi Tom přikáže, abych někam šel, budu muset, protože když jsem byl plnoletý, přes matčin zákaz jsem mu složil přísahu, že budu za pravdu neustále bojovat ,“ promluvil potichu. ,,Nikdy nebudu litovat, že jsem to udělal, takže splním všechno, co mi řekne a to za jakýchkoliv podmínek. Ale slibuji ti, že i kdybych šel na druhý konec světa, vrátím se.“
    ,,Jak mi můžeš něco takového slíbit!?“ namítla jsem. ,,Nikdo nemůže vědět, jestli se vrátíš nebo ne.“
   ,,Stačí mi jenom věřit, pamatuješ?“ zašeptal. ,,A podívat se mi do očí.“
    ,,Jak víš, že jsem mu tohle říkala?“ podivila jsem se.
    ,,To byla ta pasáž, kdy tě museli slyšet všichni, co tady jsou,“ odpověděl. ,,Nic jiného ale slyšet nebylo. Ale myslím, že bys už měla jít, aby Tom nemusel čekat moc dlouho.“
    ,,Dobře,“ souhlasila jsem, ale na rozdíl od svých slov jsem se k němu ještě víc přitiskla. ,,Nechci tě ztratit hned potom, co jsem tě našla,“ zamumlala jsem.
    ,,Neboj se,“ usmál se. ,,Je sice možné, že když se sem vrátíš, tak už tady nebudu, ale slibuji ti, dneska už podruhé, že se do zítřka vrátím.“ Věnovala jsem mu smutný úsměv.
    ,,Zkusím se Toma zeptat, kam tě chce poslat, nebo mu to úplně rozmluvit,“ navrhla jsem.
    ,,Zeptat se můžeš, ale raději mu nic nevymlouvej. A teď už běž,“ pobídl mě a naposledy políbil. Opravdu nerada jsem se zvedla a vydala se do přízemí.
    ,,Už jsem si myslel, že pro tebe budu muset poslat,“ promluvil na mě Tom, když jsem na něho narazila přede dveřmi učebny, jak mluvil se Severusem. Měla jsem neblahé tušení, že vím, o čem mluví.
    ,,Severusi, zajdi za Luciusem, ten to určitě zařídí,“ otočil se zpátky na Snapea, který následně prošel kolem mě s vítězným úšklebkem na rtech.
    ,,Tome, kam jsi poslal Draca?“ zajímala jsem se okamžitě, když už nás Severus nemohl slyšet.
    ,,To ti nemůžu říct, ale do večeře bude určitě doma, tak se nemusíš bát,“ ujišťoval mě. ,,A teď už pojď, abychom to měli co nejdřív za sebou.“ Následovala jsem ho do místnosti, kde byli na zemi křídou namalovány dva kruhy. Kousek od jednoho stála Verča a tvářila se zvědavě.
    ,,Postavte se každá do jednoho kruhu,“ řekl. ,,Zavřete oči a neotvírejte je, i kdyby se dělo cokoliv, dobře?“ Přikývly jsme na souhlas a poslušně jsme všechno splnily.
    I když jsem Toma neviděla,slyšela jsem, jak obchází kolem dokola a mumlá nějaké složité kouzlo. Po chvíli jsem začala mít pocit, že se začínám zvedat ze země a stálo mě to hodně ovládání, abych se nepodívala.
    Najednou jsem i přes zavřená víčka uviděla oslnivou bílou zář a dopadla jsem zpátky na zem. Neustála jsem to a dopadla na všechny čtyři.
    ,,Už můžete otevřít oči,“ ozval se Tom. Rychle jsem tak učinila, protože jsem byla nehorázně zvědavá. Zjistila jsem, že už nejsem v kruhu, protože uvnitř bylo něco jiného – zase já.
    ,,No páni!“ vydechla jsem překvapení a vyškrábala se na nohy. ,,Je to jako bych se dívala do zrcadla,akorát to není obrácený obraz.“
    ,,Je to úplně dokonalé,“ nemohla uvěřit svým očím Verča a kriticky si sama sebe prohlížela. ,,Nejde na tom najít ani jedna malilinkatá chybička. Ale proč se nehýbou?“
    ,,Oživím je až zítra,aby se mohly rovnou přemístit do školy,“ vysvětloval Tom. ,,Pokud se mi kouzlo opravdu povedlo, tak jako mělo, měly by vaše dvojnice umět i čarovat.“
    ,,Ale nikdy bych nevěřila, že je něco takového možné,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Kdyby mi někdo někdy řekl, že uvidím sebe samou i jinak než v zrcadle, asi bych si poklepala na čelo.“
    ,,Nějak tak,“ přidala se ke mně Verča. ,,Je to pro mě tak nepochopitelné a to už jsem tady skoro dva měsíce.“
    ,,Můžu tě ujistit, že ani do konce života nepochopíš všechna tajemství čar a kouzel,“ pousmál se Tom. ,,A teď, pokud mě omluvíte, mám ještě něco jiného na práci.“ Společně s Verčou jsem vyšla před dveře.
    ,,Tak co?“ vyptávala se hned. ,,Jak vám to s Dracem jde?“
    ,,Verčo,“ rozesmála jsem se, ,,nechodíme spolu ještě ani den!“
    ,,No a co?“ zašklebila se. ,,Jen jsem chtěla vědět, jestli se ti potvrdily tvoje obavy.“
    ,,Právě že ne,“ zasnila jsem se. ,,Přijde mi, že není pravdu vůbec nic z toho, co mi řekl Severus.“
    ,,Kde bereš tu jistotu?“ uslyšela jsem za námi hlas. Otočila jsem se a uviděla Severuse. Vítězoslavný úsměv mu stále z tváře nezmizel.
    ,,Snad nechceš, abych ti to všechno zopakovala?“ povzdechla jsem si hraně. (Za tenhle povzdech bych mohla dostat angažmá v Národním divadle… :D:D )
    ,,Být tebou, tak bych si moc nevyskakoval, toho svého miláčka už možná uvidíš jen na fotce,“ odfrkl si.
    ,,Cože?“ nechápala Verča a zmateně se dívala z jednoho na druhého.
    ,,To nic,“ mávla jsem rukou. ,,Víš,Severusi, Tom mi řekl, že Draco bude do večeře doma!“
    ,,A nemyslíš si, že ti to řekl jen proto, aby tě uklidnil?“ zvedl posměšně obočí a pomalu odcházel pryč. Jeho poznámka mě začala hlodat v mysli. Co když to byla pravda?
    ,,Počkej, Verčo, musím se na něco podívat!“ vyhrkla jsem a rozběhla se do svého pokoje. Jak jsem předpokládala, Draco už tam nebyl, ale na stole ležel malý lístek.
Pamatuj na můj slib.
         Miluji tě, Draco
    Dosedla jsem na postel a měla jsem co dělat, abych zadržela slzy. Verča, která doběhla o chvíli později. mě objala.
    ,,Nesmíš Severusovi moc věřit, víš?“ těšila mě. ,,Jestli nemá Draca rád, tak už to nic nezmění. A taky nezapomeň, jestli ti Draco něco slíbil, pak musíš věřit, že to doopravdy splní. A teď pojď, vezmeme s sebou Rona a půjdeme si zalétat, co myslíš?“ navrhla. ,,Alespoň tě přivedeme na jiné myšlenky.“
    ,,Tak dobře,“ souhlasila jsem.
     Jenže večeře se rychle přiblížila a Draco se stále nevracel. Do jídelny jsem šla s očekáváním, že už tam bude sedět, ale nebyl tam. Severus sršel vtipem, čímž mi jídlo dokonale zhnusil, takže jsem okázale třískla příborem a práskla za sebou dveřmi.
    Protože se ze mě stala oficiální obyvatelka sídla, mohla jsem si odemknout bránu a sednout si na schody. Foukal silný vítr, který přinášel černé mraky. Vypadalo to na velkou bouřku, ale to mi bylo v té chvíli úplně jedno.
    Bylo mi jasné, že mě budou hledat, ale i když jsem zevnitř slyšela, jak volají mé jméno, neměla jsem potřebu se ozývat.
    ,,Marki!“ vydechla s úlevou Lily, kterou jako první napadlo se jít podívat ven. ,,Bude ti zima!“
    ,,To je jedno!“ pokrčila jsem rameny. ,,Vůbec mi na tom nezáleží!“ Lily si s povzdechem sundala svetr a oblékla mi ho.
    Tady máš a neudělej, prosím, nějakou hloupost, ano?“ objala mě a dala mi pusu na tvář. ,,Jsi jako moje dcera.“
    ,,Díky, Lily,“ ozvala jsem tiše. ,,Moc to pro mě znamená, ale já na Draca prostě počkám, i kdyby to trvalo nevím jak dlouho.“
    Já tě chápu a nebudu ti to ani rozmlouvat,“ ujistila mě. ,,Ale něco ti přinesu, tak tady počkej.“ Během několika minut byla zpátky a podala mi plášť.
    ,,Kdyby začala pršet a to mi věř, že bude, obleč si ho, odpuzuje vodu,“ vysvětlovala mi.
    ,,To si ani nezasloužím!“ zamrkala jsem, abych zahnala slzy a znovu ji objala. ,,Mám tě moc ráda!“
    ,,Však já tebe taky! Řeknu ostatním, aby tě nehledali, že chceš být sama,“ navrhla a já to s úlevou přijala. Nechtěla jsem poslouchat výčitky od ostatních.
    ,,Tak dobrou noc,“ popřála jsem jí, když se zvedla.
    ,,Tobě taky, určitě ji ještě dobrou budeš mít,“ dodala, když viděla můj pochybovačný výraz.
    Neuběhla ani hodina a začalo pršet. Navlékla jsem se do pláště a začala se procházet po zahradě, protože kamenné schody nepříjemně studily.
   Neměla jsem žádné pojetí o čase, ale k čemu jsem to taky potřebovala vědět? Znovu jsem si sedla na nejvyšší schod, opřela se o zeď a zavřela oči.Na obličej, který jako jediný nebyl chráněn pláštěm, mi dopadaly velké kapky deště, ale nijak jsem to neřešila. Moje myšlenky byly úplně někde jinde, takže jsem si nevšimla, že si ke mně někdo přisedl.
    ,,Měla bys jít dovnitř,“ promluvil po chvíli ticha hlas. Překvapeně jsem otevřela oči.
    ,,Přišel ses mi vysmát?“ zajímala jsem se a upřela na Severuse pohled. ,,Nebo mi ještě povyprávět nějaké další pikantnosti z Dracova života?“
    ,,Ne,“ zavrtěl hlavou. ,,Přišel jsem se ti omluvit!“
    ,,A co tak najednou? Někdo tě k tomu donutil? Lily?“ Nenechala jsem se tak lehce obměkčit.
    ,,Nechtěl jsem ti nijak ublížit, vážně ne,“ začal pomalu. ,,Jen jsem se bál, aby tě nevyužil. Vlastně se bojím pořád, ale je to tvůj život, takže si s ním dělej, co chceš, já se ti do toho už plést nebudu.“
    ,,Tvá starost mě dojímá, ale musím uznat, že si konečně řekl něco rozumného,“ pochválila jsem ho. ,,Ty Draca nemusíš mít rád, stačí, když ho mám ráda já. A do takových věcí si rozhodně nenechám mluvit. A kdyby byl takový, jaký říkáš, tak uznám, že jsi měl pravdu,ale teď nemám jediný důvod Dracovi nevěřit.“
   ,,Možná bych se měl naučit mu věřit, když mu věříš ty,“ připustil. ,,A pokud uvidím, že je opravdu takový, jakým ho prohlašuješ, omluvím se mu.“
    ,,Tolik změn najednou,“ užasla jsem. ,,Vážně jsem to od tebe nečekala, Severusi, ale potěšil si mě. A co to máš v ruce?“
    ,,No vidíš, málem bych zapomněl. Tohle ti posílá Lily, abys tady neusnula a lépe se ti čekalo,“ podal mi plastový kelímek s víčkem, který byl plný kávy.
    ,,Díky,“ usmála jsem se na něho. ,,A nevíš, kolik je hodin? Připadá mi, že už tady sedím celou noc.“
    ,,Za pár minut bude půlnoc,“ podíval se na hodinky a zamířil zpátky dovnitř. ,,Myslím, že raději půjdu, protože už jsem zmokl dost. A mimochodem, Draco se měl opravdu vrátit do večeře.“
    ,,Tak proč tady ještě není?“ zašeptala jsem, ale on už mě neslyšel. Moje nálada klesla tak rychle, jak předtím stoupla. Nechtěla jsem brečet, jenže slzy si dělaly, co chtěly.
    Když už jsem si myslela, že to vzdám, rozlehlo se zahradou hlasité prásknutí. Zvedla jsem hlavu, ale protože osoba byla ještě dost daleko na to, abych jí viděla do tváře (tak co byste chtěli s mými popelníky :D:D ) a měla navíc měla kapuci. Ale ona mě asi poznala a rychle se ke mně rozběhla.
    ,,Marki, co tady děláš? Snad jsi na mě nečekala?“ Draco vypadal unaveně, ale taky hodně překvapeně.
    ,,A na koho jiného? Na to, abych čekala na Santa Clause je ještě dost brzo!“ ohradila jsem se. ,,Slíbil si mi, že se vrátíš, tak jsem čekala.“ Draco na mě chvíli užasle hleděl, a potom se rozesmál.
    ,,Jsi blázínek, víš o tom?! Nemyslel jsem si, že to vezmeš tak vážně!“ Po jeho slovech jsem se zarazila a vydala se zpátky do sídla.
    ,,Počkej, Marki, prosím, počkej!“ volal na mě, ale já se nezastavila. Co když měl Severus pravdu? Co když to je pro Draca jen hra?
    I když jsem se snažila utéct, Draco mě stejně dohnal. Přestože byl celý den pryč, měl ještě tolik síly, aby mě dokázal chytit.
    ,,Vysvětli mi, co se ti stalo!“ zajímal se. ,,Já to chci vědět!“
    ,,Omlouvám se za to, že jsem vzala všechno, co jsi řekl vážně!“ zasyčela jsem na něho, ale i když jsem se snažila zakrýt svoji slabost, po tvářích mi stékaly slzy zklamání. ,,Možná jsem měla Severuse poslechnout a držet se od tebe dál! Řekni mi pravdu, Draco, bylo potřebné mi lhát?“
    ,,Ale já jsem ti nikdy nelhal, přísahám!“ bránil se. ,,Proč bych to taky dělal, když tě miluju jako nic na světě! Co myslíš, že napadlo ty z druhé strany? Poslali na mě mozkomory! A zrovna jako naschvál nefungovala moje normální šťastná vzpomínka! A víš na co jsem si musel vzpomenout, abych je dokázal zahnat? Na tebe a na tvé oči!“
    ,,Promiň,“ špitla jsem a cítila se neskutečně trapně. Jak jsem mohla vůbec pochybovat?
    ,,To je v pořádku,“ pohladil mě po vlasech. ,,A ani nevíš, jak si vážím toho, že jsi na mě čekala. Ale teď bys už měla jít spát, určitě si unavená.“
    ,,Ty jsi unavený víc než já,“ upozornila jsem ho.
    ,,Ale to neznamená, že tě nemůžu jít doprovodit ke tvému pokoji,“ chytil mě za ruku. Když jsem k němu došli, políbil mě a chtěl odejít, zadržela jsem ho.
    ,,Chci, abys tady se mnou zůstal,“ požádala jsem ho.
    ,,To se Severusovi nebude líbit,“ ušklíbl se. ,,co asi řekne na to, že mě najde u tebe v posteli?“
    ,,Nic, protože nebude spát spolu, ale vedle sebe,“ oznámila jsem mu se stejným úšklebkem.
    ,,Tak to potom jo,“ souhlasil. ,,Nejpozději za půl hodiny jsem zpátky.“ Ani jsem za sebou nezavírala dveře, jen jsem si našla nějakou slušnou noční košili a vydala se do koupelny. Každé patro mělo svoji, takže jsem se nemusela být, že tam někoho potkám a navíc už všichni kromě mě a Draca už dávno spali.
    Když jsem se vrátila do pokoje, Draco už tam byl a nějakým kouzlem zvětšoval postel.
    ,,Dáma má přednost,“ uklonil se mi. Uložila jsem si věci a lehla si.
    ,,Neměl bych raději přinést svoji peřinu?“ zeptal se.
    ,,Nemusíš, pokud mi to moji nebudeš brát. To bys to pak nemusel přežít,“ napomenula jsem ho. Rozesmál se na a překulil se nade mě. Jednou rukou mi zajel do vlasů a druhá mu sjela až k mým bokům.
    ,,Draco,“ zamumlala jsem, když mě políbil na krk.
    ,,Já vím, já vím,“ ujistil mě. ,,Vedle sebe, ne spolu.“ Lehl si vedle mě a přikryl nás peřinou. ,,Dobrou noc.“
    Dobrou,“ odpověděla jsem a opřela jsem se o něho. Tak spokojeně jsem se dlouho necítila. Draco mě objal kolem pasu a ještě víc k sobě přitiskl. Usnula jsem během minuty.

Zpět na obsah

Kapitola 8: 7. kapitola - No nejsem frajerka?!

     Když jsem se ráno probudila, zjistila jsem, že už jsem v pokoji sama i postel už měla normální velikost. Myslela bych si, že se mi to všechno jenom zdálo, kdybych vedle na polštáři nenašla malý lísteček. (Njn, je na ty lístečky zatížený :-D)
Pro jistotu… A ještě jednou díky.
S úžasnou náladou jsem se vyhrabala z postele a rychle se oblékla. V jídelně už všichni byli a snídali. Draco na mě vesele zamrkal, ale pořád dělal jakože nic. Měla jsem dojem, že Lily jeho pohled neunikl a dala si dohromady dvě a dvě.
     ,,Dobré ráno,“ pozdravila mě. ,,Jakou jsi měla noc?“
    ,,Super!“ usmála jsem se, zatímco jsem si mazala chleba.
    ,,Jak jsi mohla mít super noc, když jsi půlku z ní strávila na schodech?“ zeptal se Severus s nechápavým výrazem ve tváři.
     ,,To sice ano, ale není nic lepšího, než se potom vrátit do vyhřáté postele,“ odpověděla jsem. To už pochopila i Verča a vyprskla kakao zpátky do hrníčku.
   ,,Dneska bychom zase mohly zkusit přeměnu, co říkáš?“ navrhla Lily, když viděla, že se Severusova tvář začíná rozjasňovat, a tak mě zachránila.
     ,,No, proč ne,“ pokrčila jsem rameny. ,,Stejně pochybuji, že se mi to povede.“
     ,,Nesmíš se moc podceňovat a určitě ti to půjde lépe,“ zarazila mě Lily.
     ,,Stejně by mě zajímalo, proč s tou přeměnou děláte takové tajnosti,“ ozval se Draco. ,,Stačilo by nám prostě říct, v co se bude proměňovat.“
     ,,Ale to už by nebylo takové překvapení, ne?“ ušklíbla jsem se. ,,Dočkej času jako husa klasu!“
     ,,Pokud se přeměna dneska povede, určitě ti to prozradíme,“ ujišťovala ho Lily, když uviděla jeho zklamaný výraz. ,,Tak co, půjdeme?“
     ,,Jasně,“ spolkla jsem poslední sousto a zvedla se. Vlepila jsem Dracovi pusu na tvá, a potom už jsem šla za Lily.
     ,,Proč si myslíš, že se mi dneska přeměna povede?“ ptala jsem se jí, když jsem se vydaly do učebny.
     ,,K první proměně je potřeba, jak bych to řekla, dobrá nálada,“ vysvětlovala. ,,A v poslední době jsem nebyla moc šťastná, pokud se nepletu.“
     ,,No, uvidíme,“ připustila jsem, když jsme vstoupily dovnitř a já se postavila doprostřed.
     ,,Nezapomeň se pořádně soustředit,“ upozornila mě Lily. ,,A taky si důvěřuj! Prostě před sebou měj obraz s povedenou přeměnou!“ Zavřela jsem oči a představila si sebe jako malou myš. V normální situaci bych se asi rozesmála, ale teď jsem se každou částečkou svého těla soustředila.
    A pak se mi to konečně povedlo! Když jsem otevřela oči, měla jsem je v úrovni Lilyiných bot, které se ke mně blížily.
    ,,Výborně!“ pochválila mě a zvedla mě ze země. ,,Já ti říkala, že se ti to určitě povede! Asi se chceš na sebe podívat, co?“ přenesla mě k zrcadlu a já měla možnost se na sebe poprvé podívat v myší podobě.
     Vypadala jsem jako… myš (jak překvapivé! :D). Jediná zvláštnost byla barva mého kožíšku.
     ,,A máme tady asi první problém,“ povzdychla si Lily. ,,Nikdo z druhé strany neuvěří, že by mohla obyčejná myš být celá bílá s černým pruhem na zádech. No, snad to nebude tak vadit.“ Chtěla jsem jí na to něco říct, ale to jsem samozřejmě nemohla.
    ,,Mám pro tebe ještě jednu ne moc příjemnou zprávu,“ oznámila mi. ,,Musíš v této podobě zůstat nejméně čtyři hodiny, aby si s ní dokonale splynula. A protože je právě devět, stačí, když se v jednu proměníš zpátky. Stihneš tak akorát oběd.“
     ,Však počkej´pomyslela jsem si. ,Hned jak se proměním, tak si to s tebou vyřídím.“ Lily mě položila na zem a otevřela dveře.
     ,,Tak si běž prohlédnout sídlo zespoda,“ pobídla mě. ,,Dávej pozor, ať tě nikdo nezašlápne, a vyhýbej se Cisse, ta má z myší panickou hrůzu.“ Kdybych mohla, tak bych se začala smát, ale tak jsem se mohla jen rozběhnout pryč.
     Musela jsem uznat, že je to zajímavé. Prolezla jsem celé sídlo z nejvyššího patra, až po sklepení. Jednou jsem narazila na Luciuse, jak jde do laboratoře, a zrovna to bylo místo, kde se nedalo nikdy schovat. Jeho naštěstí ani nenapadlo podívat se na zem.
     Když jsem se konečně dostala do haly, bylo půl jedné. Byla jsem ráda, že se za chvíli můžu přeměnit zpátky, takže jsem nedávala moc velký pozor a zůstala stát uprostřed haly.
     ,,Aaaa!“ ozval se křik. Okamžitě jsem poznala Narcisu, ale lekla jsem se tak hodně, že jsem se nebyla schopna pohnout.
     ,,Co se děje, mami?“ To přiběhl Draco a starostlivě si ji prohlížel.
     ,,Tam – tam,“ vydrala ze sebe a ukázala na mě. Draco ke mně zamířil a se smíchem mě zvedl ze země.
     ,,Vždyť je to jen obyčejná, malá myš!“ namítl. Kdybych mohla, při slově obyčejná bych se zamračila.
     ,,Ale je to myš!“ vyjekla. ,,Ty moc dobře víš, jak moc se myší bojím! Okamžitě ji odnes ven!“
     ,,No dobře,“ povzdechl si. ,,A mami, neviděla jsi náhodou Markétu?“
     ,,Ne, to ne,“ zavrtěla hlavou. ,,Možná ještě cvičí přeměnu s Lily,“ uvažovala a rychle se vzdálila.
     Draco vytáhl hůlku a otevřel bránu. Nechtěla jsem, aby mě nechal venku, ale říct jsem mu to nemohla, když ještě neuběhly čtyři hodiny.
     ,,Nechal bych si tě, ale mamka je v těchto věcech hrozná,“ promluvil na mě. ,,Jsi nádherná, takovou myš jsem ještě neviděl,“ pohladil mě po zádech.
     ,,Tak, nechám tě tady,“ položil mě do trávy. ,,Hlavně se nevracej zpátky do sídla,“ otočil se a odcházel. Zpanikařila jsem a rozběhla se za ním. Naštěstí si mě nevšiml, a tak jsem se mu celkem jednoduše dostala do kapsy hábitu. Nechala jsem se donést zpátky dovnitř, ale nevěděla jsem, kam Draco jde, a bála jsem se vykouknout, abych se neprozradila. Snažila jsem se alespoň odhadnout kudy jde, ale nakonec jsem to vzdala.
     Podle vrznutí dveří jsem poznala, že někam vstoupil, a protože jsem zaslechla další hlasy, domyslela jsem si, že je to jídelna.
     ,,Výborně,“ uslyšela jsem Luciuse. ,,Už čekáme jenom na Lily a Markétu. Neviděli jste je někdo?“
     ,,Lily jsem před malou chvíli potkal na chodbě,“ promluvil Severus. ,,Říkala, že si musí něco zařídit a hned potom přijde. Ale Markétu jsem neviděl.“
     ,,To je zvláštní,“ přemýšlela nahlas Narcisa. ,,Od té doby, co šla cvičit s Lily, ji nikdo neviděl.“
     ,,Možná jí nebylo dobře a šla si lehnout,“ navrhl Tom.
     ,,Byl jsem ji v jejím pokoji hledat a nebyla tam,“ ozval se Draco.
     ,,Tak to už pak zbývá jenom jedna možnost,“ prohlásil Sirius.
     ,,Jaká?“ zajímal se Draco. Mě se během jejich rozhovoru podařilo dostat se ven z Dracovy kapsy.
     ,,Draco!“ vypískla Narcisa a přerušila tak Siriusovu úvahu. Moje nepozornost se mi už dneska podruhé vymstila. Úplně jsem zapomněla, že z druhé strany Draca sedí jeho matka. ,,Měl jsi ji přece odnést pryč!“
     ,,Ale já ji odnesl!“ namítl a vzal mě do ruky. ,,Musela se mi vyšplhat zpátky do kapsy!“
     ,,No tak běž až k hranici a hoď ji někam daleko!“ Po těch slovech mě zamrazilo. Nepochybovala jsem o tom, že Draco splní příkaz své matky.
     ,,Na tvém místě bych to nedělala.“ Do místnosti vstoupila Lily a posadila se na svou židli. ,,Raději bych chvíli počkala.“
     ,,Na co?“ zamračila se Narcisa a odsunula se co nejdál ode mě.
     ,,Počkej a uvidíš,“ pousmála se na ni. Tomovi se jako na povel rozzářily oči, protože pochopil, a Sirius si vítězoslavně odfrkl. ,,Je právě jedna,“ prohodila jakoby mimochodem, ale já moc dobře věděla, co tím myslí. Stačilo se pořádně soustředit a během vteřiny nedržel Draco v náruči myš, ale mě.
     ,,No páni!“ vydchl překvapeně. ,,Tohle jsem vážně nečekal!“
     ,,Vidíte? A kdybychom vám prozradily, v co se proměňuji, už by to nebylo takové překvapení, ne?“
     ,,No, to ne,“ dal mi za pravdu Draco. ,,A jak sis svou první přeměnu užila?“
     ,,Docela zajímavě,“ usmála jsem se. ,,Sice mě jednou málem zašlápl Lucius, potom jsem skončila na zahradě a teď skoro až někde za hranicí.“
     ,,Omlouvám se, ale já se myší opravdu hrozně bojím,“ bránila se Narcisa. ,,Kdybych věděla, že jsi to ty, rozhodně bych si tě nedovolila vyhodit za hranici.“
     ,,Já vím,“ ujistila jsem ji a přesunula se z Draca na svoji židli. ,,Ale mám hlad jako vlk. Musím uznat, že chovat se a pohybovat jako myš je docela náročné. A kde jsou Verča s Ronem?“ rozhlédla jsem se po jídelně.
     ,,Šli do města,“ odpověděl Tom. ,,Pro nějaké jídlo a trochu to tam zkontrolovat.“
     ,,A proč může jít Verča a já ne?“ zamračila jsem se. ,,Je to nespravedlivé!“
     ,,Je už plnoletá!“ pokoušel se mi to vysvětlit Severus. ,,A navíc je s ní Ron!“
     ,,Se mnou by taky mohl někdo jít!“ odporovala jsem mu. ,,Nechci tady tak nečinně sedět, chci pomáhat!“
     ,,Řekl jsem, že -,“ Severus se začal rozčilovat, ale Tom ho zarazil.
     ,,Severusi, možná by mohla jít s Dracem do Londýna,“ promluvil pomalu. Překvapeně jsme se na sebe s Dracem podívali. ,,Nemyslím, že by to tam bylo nějak nebezpečné!“
     ,,Tome, díky! Kdyby mezi námi nebyl ten stůl, objala bych tě! Už je to dva měsíce, co jsem byla jinde než v sídle a na zahradě!“
     ,,A co když to právě dneska bude nebezpečné?“ Severus mé nadšení vůbec nesdílel. ,,Co když se jí něco stane?!“
     ,,Od toho tam budu já, aby jí nikdo nic neudělal!“ přidal se na mou stranu Draco. ,,Nejsem neschopný, dokážu nás ubránit!“
     ,,A pokud se nemýlím, tvůj výcvik byl určitě ten nejlepší, jaký jsem mohla mít!“ Když jsem někoho potřebovala získat na svou stranu, nasazovala jsem hodně přesvědčivé metody. ,,Takže ani já bych neměla být levá!“
     ,,Nikdy jsem o vás dvou neřekl, že jste neschopní, jen-.“ Znovu nestihl dokončit větu, ale tentokrát jsem ho přerušila já.
     ,,Tak v čem je problém? Kdy vyrazíme?“ otočila jsem se na Toma.
     ..Můžete hned,“ připustil. Protože jsem do sebe jídlo během rozhovoru rychle naházela, okamžitě jsem vstala. Dracovi nezbylo nic jiného, než mě následovat, i když bylo vidět, že by ještě zůstal a dal si sirupové košíčky. Zatímco já už jsem byla venku, zdržel se ještě v jídelně. Nepochybovala jsem o tom, že ho Severus poučuje. Když se vynořil s otráveným výrazem na tváři, potvrdil mi to.
     ,,Dělá, jako bych byl malé dítě,“ zavrčel. ,,Byl jsem už na tolika misích, že to nejde ani spočítat, ale stejně mě bude poučovat, jako bych šel někam poprvé.“
     ,,Prosím tě, znáš Severuse,“ těšila jsem ho. ,,Pokud se jedná o mě, tak se s ním nedá normálně domluvit. Mám se nějak speciálně obléct?“
     ,,Jdeme do mudlovské čtvrti, takže si rozhodně neber plášť. Přesněji jdeme do staré tovární čtvrti, takže bychom se měli obléct tak, jak se oblékají ti, co se tam obvykle nacházejí. Znamená to, že jako narkomani a jiné pochybné existence.“
     ,,Budou stačit mé staré roztrhané džíny a mikina s kapucí?“ zajímala jsem se.
     ,,Jasně,“ přikývl. ,,A hlavně si nezapomeň hůlku! Čekám tě za pět minut dole v hale.“ Rychle jsem zamířila do pokoje a převlékla jsem se. Hůlku jsem schovala do přední kapsy mikiny, abych ji měla pořád po ruce.
     Když jsem se podívala z okna, zjistila jsem, že včerejší vichřice ještě neustala, akorát přestalo pršet, ale i tak bylo zataženo. O půl druhé bylo takové šero, jako by se stmívalo.
     Dorazila jsem do haly těsně před Dracem. Také měl na sobě džíny se záplatami a volnou mikinu. I tak v tom vypadal úžasně.
     ,,Sluší ti to,“ předběhl mě s poklonou. ,,Ale u tebe je vlastně jedno, co máš na sobě, vypadáš nádherně.“
     ,,Zase to nemusíš takhle přehánět,“ ohnala jsem se po něm, ale on mou ruku zachytil a přitáhl si mě blíž. ,,Ty taky vypadáš dobře!“
     ,,Děkuji. Uvědomil jsem si, že jsme se dneska ani pořádně nepřivítali,“ ušklíbl se a olízl si rty. ,,Jak to napravíme?“
     ,,To vážně netuším,“ pokrčila jsem rameny a měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. ,,Nic mě nenapadá! Tebe jo?“
     ,,Spousta věcí,“ zašeptal a políbil mě. Nejprve se jen jemně dotkl mých rtů a oddálil se. Zamračila jsem se a přitáhla jsem ho zpátky. Byla to přesně ta reakce, kterou čekal, protože se hladově vrhl na mé rty. Jedna jeho ruka sjela po mém boku trochu níž, zajela mi pod mikinu i tričku a začala hladit po holých zádech.
    ,,Ehm, ehm, nespěchali jste náhodou?“ Severusův hlas na nás zapůsobil jako elektrický šok . Prudce jsme od sebe odskočili.
     ,,Už jdeme,“ ujistil ho Draco, popadl mě za ruku a rychle táhnul pryč. Na zahradě jsme se bláznivě rozesmáli.
     ,,Tak kam se přemisťujeme?“ zeptala jsem se, když jsme se konečně uklidnili.
     ,,To nechej na mě, přemístím nás,“ odpověděl, na nic nečekal a otočil se na místě. Mě nezbylo nic jiného než se nechat vtáhnout.
     ,,Je to opravdu zapadákov,“ řekla jsem mu, když jsem se po přemístění rozhlédla. ,,Co tady vlastně budeme dělat?“
     ,,Nejprve si nasaď kapuci, a potom ti všechno řeknu,“ vybídl mě a já ho poslechla. ,,Máme podezření, že někde poblíž je Brumbálovo vězení a právě tam by měla být i Joanne.“
     ,,Vážně?“ užasla jsem. ,,A jak jste přišli na to, že je vězení tady?“
     ,,Vězení hlídají mozkomorové,“ vysvětloval. ,,A pamatuješ, co jsem ti říkal včera? Že na mě poslali mozkomory! Když jsem je zahnal, složitým kouzlem, které mě naučil Severus, jsem dokázal poznat, odkud jsou. Sice se mi neukázalo žádné přesné místo, jen oblast, ale i tak nám to výrazně pomohlo. Tak pojď, trochu se tady porozhlédneme.“
     ,,No, já si teda myslím, že to tady není moc bezpečné,“ poznamenala jsem, když jsme se blížili k jednomu domu. ,,Proč to ale Tom Severusovi tvrdil?“
     ,,Předpokládám, že pochybuje o tom, že dneska vězení najdeme!“ uvažoval Draco a pohledem přelétl celou ulici. ,,Ani já si nemyslím, že bychom měli na první pokus takové štěstí.“
     ,,Takže je pravděpodobné, že teď tady budou mozkomorové?“ zajímala jsem se.
     ,,Snad se nebojíš?“ otočil se na mě překvapeně. ,,Pokud umíš přeměnu, musíš mít dokonalého patrona!“
     ,,To mám, ale ještě nikdy jsem ho nezkoušela na přímo na mozkomorovi, jen na bubákovi.“
     ,,Tak to se nemusíš bát,protože to vyjde nastejno,“ mávl rukou. ,,Zajdeme se podívat do tady toho sklepa. Buď opatrná a hned, jak budeme vevnitř, vytáhni hůlku.“
     Ve sklepě bylo vlhko a byla jsem ráda, že Draca nenapadlo rozsvítit hůlku, protože kvůli podivnému šustění, které mi doléhalo k uším, mi naskakovala husí kůže. Nepotřebovala jsem vidět všechno, co tady žilo, bohatě mi stačilo, když jsem v záblesku nějakého kouzla, které občas použil Draco, spatřila prchající pavouky.
     ,,Snad by ses nebála těch rozkošných pavoučků!“ I když jsem mu do tváře neviděla, podle škodolibosti v jeho hlase jsem poznala, že se mi směje. ..Půjdeme jinam, tady to rozhodně není.“
     Podobně jsme prohlédli několik dalších domů, ale Draco pokaždé provedl pár kouzel a řekl, že půjdeme dál. Až v pátém domě jsem se odvážila zeptat, jak to pozná.
     ,,Většina kouzel po sobě zanechává stopy, jenže některá kouzla černé magie dokáže rozeznat jen velmi schopný kouzelník. Ale já, protože ještě stále nepatřím mezi tu elitu nejlepších a dlouho patřit nebudu, musím použít kouzla, která černou magii odhalí. Tady zatím nic kouzla nerozeznala, ale i bez nich cítím stopy po protipřemisťovacím kouzle. Jsou sice ještě velmi slabé, ale pokud by ses chtěla přemístit, tak se ti to nepodaří. A na tvém místě bych to raději ani nezkoušel,“ varoval mě a zamířil zase zpátky nahoru. Když jsme přešli k dalšímu domu, zarazil se a nahlédl dovnitř rozbitým oknem.
     ,,Zůstaneš tady,“ rozhodl nakonec. ,,Moc se mi to tady nelíbí, proto bude lepší, když mi budeš krýt záda.“
     ,,Ale,“ pokoušela jsem se odporovat.
     ,,Nechci, aby se ti něco stalo a tam dole by to nemuselo být bezpečné,“ mluvil na mě jako na tříleté dítě. ,,Když budeš tady a pokud se něco stane, stačí zabouchat na ty dveře a já budu hned zpátky.“
     ,,Tak dobře,“ rezignovala jsem. Pousmál se na mě a zmizel. Ledabyle jsem se opřela o zeď a přes okraj kapuce pozorovala okolí. Ruce jsem měla v kapse a pevně svírala hůlku.
     Po chvíli jsem měla pocit, že snad usnu vestoje. Draco se stále nevracel, ale když jsem se zrovna chystala, že zavřu oči, zaregistrovala jsem nalevo ode mě nějaký pohyb. Snažila jsem se tam nenápadně podívat, ale abych to dokázala, musela bych mít brýle a ty jsem nechala doma. Opatrně jsem natočila hlavu a pokusila se zaostřit.
     Když se trochu přiblížili, zjistila jsem, že to jsou tři muži. Nebylo těžké poznat ke komu patří, protože je ani nenapadlo skrývat svou identitu; měli na sobě dlouhé černé pláště.
     Pomalu jsem se posunula ke dveřím, abych mohla Draca ve velkém nebezpečí upozornit, a stále jsem se přes okraj kapuce dívala jejich směrem. Vypadalo to, že se na něčem domlouvají, a potom se vydali ke mně. Pochopila jsem, že tady už mi nepomůže nic jiného než útěk. Prudkým pohybem jsem vytáhla z kapsy hůlku, zabušila na dveře a rozběhla se pryč. V tom okamžiku na mě všichni tři seslali nějaké kouzlo, ale protože jsem zahnula za roh, úspěšně jsem se jim vyhnula.
     Utíkala jsem, jak nejrychleji jsem dovedla, a každou chvilku jsem se otáčela. Drželi se za mnou, ale bylo divné, že na mé zastavení nepoužili jediné kouzlo. Po několika vteřinách jsem pochopila proč.
     Mohlo mi dojít, že to tady znají lépe než já, takže pro ně nebyl problém zavést mě do slepé uličky. Když jsem před sebou uviděla vysokou zeď, nezbylo mi nic jiného, než sek ni otočit čelem.
     ,,Myslela sis, že nám utečeš?“ zasmál se jeden z nich jízlivě. ,,Měla bys vědět, že není moc bezpečné se toulat po téhle části Londýna bez doprovodu.“ Jedinou mou výhodou bylo, že nevěděli o Dracovi a to mě mohlo zachránit. ,,Co tady děláš, nejsi náhodou špion z druhé strany?“
     ,,To vám může být úplně jedno, ne?!“ odsekla jsem.
     ,,Takhle s námi mluvit nebudeš! Expelliarmus!“ Věděla jsem, že časem dojde i na kouzla, a rozhodla jsem se Severuse nezklamat.
     ,,Protego!“ odklonila jsem kouzlo. ,,Nepřijde vám to trochu zbabělé? Já jsem sama a vy jste tři!“
     ,,Měla sis to uvědomit dřív, než jsi sem šla,“ ušklíbl se další z nich. Jeho hlas už někde slyšela. ,,Řekneš nám dobrovolně, proč jsi tady, nebo to z tebe budeme muset vytáhnout násilím?“
     ,,Musela bych se zbláznit, kdybych vám to prozradila!“ zadržela jsem pokušení vypláznout na ně jazyk a stále upírala pohled za ně do prázdné ulice. Přála jsem si, aby se Draco objevil co nejdřív.
     ,,Už toho mám vážně dost! Pouta na tebe!“ Tentokrát jsem nemusela ani vyčarovat štít, abych se kouzlu vyhnula. Nebyl teda moc přesný.
     ,,Mdloby na tebe!“ Bylo mi jasné, že očekával útok zpátky, ale já kouzlo poslala na toho, co stál úplně vzadu. Nestačil ani nijak zareagovat a složil sek zemi.
     Zbylé dva rozčílilo, že jeden z nich odpadl tak rychle, a pustili se do mě ještě zuřivěji.Chvíli se mi dařilo jim kouzla oplácet, ale čím déle jsem jim vzdorovala, tím více mě to zmáhalo. Byla jsem ráda, že jsem zvládala kouzlům uhýbat, štít jsem si na obranu vyčarovala málokdy. Vůbec se mi nelíbilo, že Draco ještě nepřišel, začínala jsem mít docela strach.
     Moje chvilkové zamyšlení se mi vymstilo. Zaútočili na ně oba dva najednou a já to sledovala jak ve zpomaleném záběru. Mohla jsem se zachránit jedině tak, že bych se odkutálela pryč, ale to bych zase riskovala, že mi spadne kapuce.Pokud jsem se ale chtěla dožít důchodu, nezbylo mi nic jiného. Zavzpomínala jsem na judo kotoul ze školy a na nic jsem nečekala. Při prudkém sehnutí, jsem cítila, jak se mi smekla kapuce, ale teď jsem byla ráda, že jsem to přežila.
     ,,Zase ty!“ zasyčel jeden z nich. ,,Harry bude mít radost, když mu přivedeme Malfoyovu hračku. Bude tak moct konečně dokázat, že je jeho věrnost jen přetvářka, když si pro tebe přijde.“
     ,,Jenže já si pro ni jdu právě teď! Expelliarmus!“ S úlevou jsem pohlédla na Draca, který právě odzbrojil jednoho mého protivníka. Potom už nebyl problém ho omráčit. I třetí soupeř se rychle zhroutil k zemi.
     ,,Marki, jsi v pořádku?“ Draco přeskočil převrácenou popelnici a objal mě. ,,Neublížili ti?“
     ,,Jsem úplně v pohodě,“ usmála jsem se na něho. ,,Ale pojď už pryč.“
     ,,Počkej, když je necháme takhle, bude to moc nápadné a hlavně si nás budou pamatovat. Musíme jim změnit paměť a vymyslet nějakou záminku, proč by tady tak leželi.“Rozhlédla jsem se a pohled se mi zastavil na prázdných lahvích alkoholu, které my rozházené všude kolem. Draco mezitím přešel k jednomu omráčenému a sundal mu kápi.
     ,,Parley,“ zaťal rozzuřeně zuby. ,,Kdybych měl čas, zkopu tě tak,že by tě vlastní matka nepoznala. Obliviate!“
     Když změnil paměť všem třem, odtáhli jsem je ke stěně a každému do ruky vrazili láhev alkoholu. Hůlky jsme jim nastrkali do kapes a modlili se, aby jejich případnou nesprávnost přikládali opilosti.
     ,,Zmizíme dřív, než se proberou,“ zašeptal Draco a popadl mě za ruku. ,,jsem si jistý, že pokud na ně Brumbál pokročilou formu nitrozpytu, tak se nikdo nedozví, že jsme tady byli.“ Chvíli trvalo, než jsme našli ulici, ze které by se dalo přemístit. A když jsme už zase stáli na zahradě, oddechla jsem si a přitáhla si Draca blíž, abych se mohla opřít.
     ,,Nerada se přiznávám, ale měla jsem strach,“ zamumlala jsem mu do ramene. ,,Bylo to hrozné, jednu dobu jsem se už viděla mrtvá, měla jsem před sebou jen jejich oči plné nenávisti.“
     ,,Teď už jsi v bezpečí,“ políbil mě do vlasů. ,,A pokud by tě někdo chtěl zabít, musel by nejprve zabít mě!“ Vzhlédla jsem k němu a pousmála se.
     ,,To není nutné,“ zavrtěla jsem hlavou.
     ,,Ale je,“ zarazil mě. ,,Miluji tě tak moc, že to ani sám nechápu. Nikdy nedovolím, ale ti kdokoli ublížil. Vypadáš unaveně, jako by ses nemohla udržet na nohou.“
     ,,To taky nemůžu,“ přitakala jsem. ,,Ani nevím, co mě tak zmohlo.“ Zamyšleně se na mě podíval a popadl mě do náruče.
     ,,Draco!“ vypískla jsem. ,,Okamžitě mě polož na zem.“
     ,,Ne, nepoložím,“ vyplázl na ně jazyk. ,,Mohla bys totiž po cestě usnout, takhle to bude bezpečnější.“ Už jsem neodporovala a stulila se mu do náruče. V pokoji mě položil na postel a vytáhl z pod polštáře noční košili.
     ,,Převléct se zvládneš sama?“ zajímal se.
     ,,To nevím,“ pokrčila jsem rameny. ,,Jsem tak unavená, že nezvednu ruce.“ Nestačila jsem ani doříct větu a měla jsem sundanou mikinu. Netrvalo to moc dlouho a už mě oblékal do košile. Jeho pohled, který zkoumal každý kousek mého těla, mě přiváděl do rozpaků, ale statečně jsem to zakrývala.
     ,,Zůstanu tady s tebou, dokud neusneš, a pak půjdu nahlásit náš návrat,“ promluvil, když mě přikrýval peřinou. ,,Nebudu pokoušet své štěstí, Severus vypadal, že vybouchne, když jsi při snídani tak naznačovala.“ Poslouchala jsem ho jen na půl ucha, protože jsem už pomalu usínala. Poslední, co jsem zaregistrovala, bylo, že mě jemně políbil a začal pobrukovat nějakou ukolébavku.

Zpět na obsah

Kapitola 9: 8. kapitola - Život s kouzelníky je fajn! Hlavně s Ronem!

     ,,Jsi blázen, Rone!“ smála jsem se mu, když na koštěti udělal přemet. ,,Jednou se ti to nepovede a ty se rozplácneš na zemi!“
     ,,Neměj strach v tomhle jsem docela dobrý!“ ujistil mě a seskočil dolů. ,,Jako, nechci se chlubit, ale…“
     ,,Chápu, nemusíš mi nic vysvětlovat,“ mávla jsem rukou a můj smích byl ještě hlasitější, ale zase brzy zmizel s mými dalšími slovy. ,,Nevrátíme se dovnitř? Mám strach!“
     ,,O koho? Nebo spíš proč?“ zajímal se starostlivě. Na chvíli zaváhal, ale nakonec přemohl svůj přirozený stud a natáhl ke mně ruku.S mírným úsměvem jsem ji přijala a objala ho.
     ,,O Maky,“ vysvětlovala jsem. ,,Mám takový pocit, že to nezvládne. To, jak si nalhává, že u Draca nemá vůbec žádnou šanci, ji strašně ubíjí. Mohla bych jí stokrát říkat, že nemá pravdu, stejně si pořád vede svou. Ale všiml sis, jak se na ni někdy Draco dívá? V jeho očích jde vidět všechna ta láska, ten obdiv, který v sobě drží!“
     ,,Víš,Verčo, o to bych moc strach neměl.“ těšil mě. ,,Oni dva jsou pro sebe jako stvoření, a i když jsou oba dva úplně jiní, společně se navzájem úžasně doplňují.“
     ,,Já vím, ale stejně, ona se mu vyhýbá, jak jen může, a kdybychom čas od času nechodili sami dva ven, a tak ji nedonutili s ním ten čas trávit, viděla by ho jen u jídla.“
     ,,A kde jsou vlastně teď?“ zeptal se. ,,Většinou chodili létat, ale když jsme jim to teď zabrali my…“
     ,,Poslala jsem Draca, aby ji nějak zabavil,“ zašklebila jsem se. ,,On sám by z vlastní iniciativy nic neudělal, tak jsem ho trochu postrčila.“
    ,,Jsi úžasná,“ složil mi poklonu a políbil mě na nos. Když se snažil oddálit, rychle jsem ho přitáhla zpátky. Věděla jsem, že by se jinak neodhodlal.
     ,,Tak už půjdeme dovnitř, ne?“ promluvil, sotva jsme se od sebe odtrhli. ,,Stejně bude za chvíli večeře.“ Propletl naše prsty, zvedl ze země koště a společně jsme se vydali dovnitř.
     ,,Do jídelny jsme dorazili jako první, ale brzy po nás se dostavili i ostatní. Teda až na Majki a Draca. Ten taky dorazil, ale sám. Nervózně se rozhlédl po místnosti a pohled se mu zastavil na Markétině prázdné židli. Ve tváři se mu objevil strach, ale rychle ho zakryl. Zatímco se všichni vesele bavili, on nepromluvil jediné slovo. Celou večeři jsem ho zamyšleně pozorovala a jemu to samozřejmě neuniklo. Když jsem se mu zadívala do očí, spatřila jsem náznaky slz. V tom okamžiku jsem si dala všechno dohromady.
     ,,Jdu se podívat na Maky!“ řekla jsem a rozběhla se k jejímu pokoji.
***
     O patnáct minut později jsem se opřela o zeď vedle dveří jejího pokoje. Nerada jsem ji tam nechávala, protože byla na pokraji svých sil. Věřila jsem ale tomu, že ona se nedá tak rychle zdolat tím vším, co na ni padalo. A Draco…
     ,,Draco!“ pokývala jsem hlavou a zamířila o patro výš. Před jeho dveřmi jsem se zhluboka nadechla a zaklepala. Draco seděl u stolu a něco maloval. Když jsem přistoupila blíž, zjistila jsem, že je to Markétina podobizna. Ještě víc mě ale překvapilo, že to nemaluje podle žádné předlohy.
     ,,No páni!“ vydechla jsem. ,,To je nádhera! Jak to dokážeš, když nemáš předlohu?“
     ,,Mám její tvář neustále před očima, takže to není takový problém,“ odpověděl. ,,Dokázal bych ji namalovat i poslepu, kdyby o to stála.“
     ,,Ona o to stojí,“ namítla jsem. ,,Tím si můžeš být jistý stejně, jako jsi si jistý tím, že jsi čaroděj.“
     ,,Opravdu?“ To bylo poprvé, co se na mě podíval. ,,I když o tom taky čas od času pochybuju, protože kdybych jím doopravdy byl, tak ji umím nějak okouzlit.“
     ,,Draco,“ povzdechla jsem si a položila mu ruku na rameno. ,,Věř mi, ona je tebou okouzlena na tu nejvyšší možnou míru. Denně se jí o tobě zdá, vždycky, když jsi nablízku, rozklepou se jí kolena a není schopna normálně uvažovat. Netvrď mi, že tohle nejsou příznaky okouzlení.“ Na to už nic neřekl a sklonil hlavu zpátky ke stolu.
     ,,Můžeš o mých slovech pochybovat, ale tys ji teď neviděl. Ona svého činu lituje tak hrozně, že když jsem ji našla, seděla u otevřeného okna. Nevím, jestli z něho chtěla skočit, ale ta beznaděj, která jí čišela z očí, zasáhla i mě.“
     ,,Já to viděl jako poslední šanci,“ promluvil tiše. ,,A tu jsem zkazil. Přemýšlím o tom, že to nechám být.“
     ,,Zbláznil ses?!“ zarazila jsem ho. ,,Neublížíš tím jenom jí, ale i sobě! Promiň, ale někdy jsi tak průhledný, že kdybys s ní už nikdy nic nechtěl mít, tak by ses na ni měl přestat dívat, tak jak ses na ni dívat doteď.“
     ,,Tak díky za radu,“ odvětil. ,,Bude se mi hodit.“
     ,,Ale Draco,“ ozvala jsem se, ale on mě přerušil.
     ,,Prosím, jdi pryč, chci být sám.“ Přesně tohle mi před několika minutami řekla i Maky.
     ,,No dobře, půjdu,“ přikývla jsem. ,,Ale pořádně si rozmysli všechno, co chceš udělat. Ona tě miluje,“ poznamenala jsem, než jsem za sebou zavřela dveře.
     Ve svém pokoji jsem se svalila na postel a zírala do stropu. Tohle byla příšerná situace, ale doufala jsem, že se to vyřeší, a všechno bude zase v pořádku.
     ,,Co se stalo?“ Vůbec jsem si nevšimla, že na židli v roku pokoje sedí Ron. Zvedl se a přisedl si ke mně na postel.
     ,,Našla jsem Maky sedět u otevřeného okna s psychikou absolutně na dně,“ zamumlala jsem, ,,a Draca, jak maluje její portrét bez předlohy. Ještě mi řekni, že tohle není na zbláznění. Navíc mi Draco řekl, že to vzdává, ale Maky mi patnáct minut brečela na rameni, protože litovala, že ho odmítla. Bojím se, že udělají něco, přes co by pak k sobě nemuseli najít cestu.“
     ,,Ty mu to věříš?“ podivil se Ron. ,,Draco nepatří mezi ty, kteří všechno vzdávají hned, když se jim nedaří. Možná bude na chvíli uražený, protože každého kluka se dotkne, když ho holka odmítne, ale stejně ji bude chtít po nějaké době získat zpátky.“
     ,,Myslíš?“ zvedla jsem k němu hlavu.
     ,,Nemyslím, já to vím,“ pousmál se. ,,Jsem přece taky kluk, ne?“
     ,,Jo?“ zašklebila jsem se. ,,A můžu se přesvědčit?“ Se smíchem jsem ho povalila na postel a políbila ho.
***
     ,,Co to bylo?“ posadila jsem se. ,,Slyšel jsi to? Zdálo se mi, že někdo vykřikl!“
     ,,Cože?“ protáhl se Ron. ,,Já jsem nic neslyšel!“
     ,,Byl to stoprocentně holčičí výkřik,“odporovala jsem mu. ,,Co když se Maky něco stalo?“
     ,,Spíš bych řekl, že se ji zdála nějaká noční můra,“ nedal se, aniž by otevřel oči. ,,A opravdu tam chceš jít takhle?“ podíval se na mě, až když jsem se začala hrabat z peřin.
     ,,Máš pravdu,“ povzdechla jsem si, když jsem si uvědomila, že na sobě nic nemám a noční košili se mi vážně hledat nechtělo.
     ,,To je dobře, že nikam nejdeš,“ políbil mě na nahé rameno. ,,A kolikrát ti mám říkat, že ona to zvládne?“
***
    Ráno Maky vstoupila do jídelny s mírným úsměvem a s odhodláním v očích. Jenže to jí vyprchalo při pohledu na Draca, který vypadal, jako by právě utekl hrobníkovi z lopaty. Její oči znejistěly, ale naštěstí neutekla a nasnídala se. Bylo to sice během pěti minut, ale i taková odvaha se počítá.
     Celé dopoledne jsem ji už neviděla, ale to jsem věděla, že má hodiny s Luciusem a Tomem. Jenže když nepřišla na oběd, začala jsem mít o ni strach. Tom mě uklidnil tím, že byla unavená, a tak ji poslal si odpočinout. Moc se mi to s tou únavou nelíbilo, ale nechala jsem se Ronem přemluvit k procházce po zahradě. To mi pomohlo na chvíli nemyslet na strach o Maky.
     Večeře proběhla ve stejném duchu jako snídaně. Majki nervózně poťukávala prsty a každou chvíli se na Draca podívala. Zároveň si vyměňovala pohledy s Lily, ty od Lily byly povzbudivé.
     ,,Draco, nešel by sis se mnou zalétat?“ Dusné ticho prolomila Markétina nejistá otázka. Kousla jsem se do rtu a Ron mi pod stolem stiskl ruku.
     ,,Ne, nemám čas. Mám důležitější věci na práci, než ze sebe dělat šaška.“ Měla jsem dojem, že se po jeho slovech zastavil čas. Cissina ruka se zastavila v půli pohybu, Lily měla co dělat, aby vidličku udržela v ruce, a Ron sykl, jak jsem zesílila stisk. Věděla jsem, že tohle už je absolutní konec.
     ,,Promiňte, ale není mi dobře.“ Tentokrát jsem Maky ani nevyčítala, že tak rychle zmizela. Po jejím odchodu můj vztek vybublal na povrch.
     ,,Můžeš si být jistý tím, že teď jsi to už úplně pokazil,“ obořila jsem se na Draca. ,,Uvědomuješ si vůbec, kolik jí to stálo odvahy se tě vůbec zeptat?! A ty její snahu pokazíš několika slovy!“
     ,,Ale,“ chtěla se začít bránit, ale Lily mu skočila do řeči.
     ,,Tys ji neslyšel, jak o tobě mluvila, neviděl jsi, jak při tom plakala, protože ji každé slovo bolelo. Draco, ona je jako moje další dítě a já nedovolím, aby ji někdo ubližoval.“ Lilyin hlas byl tichý a smutný, ale Draco jako by se probudil k životu. Všechny nás přejel pohledem a rozběhl se pryč.
     ,,Nechápu, proč mu rozmlouváte jeho svobodné rozhodnutí,“ ozval se Severus. ,,Teď tam byl donucen jít, i když třeba vůbec nechtěl!“
     ,,Ty snad nevidíš, že ji miluje?“ ohradila se Narcisa. Severus si posměšně odfrkl. ,,Je to můj syn a myslím, že zrovna já bych měla vědět, jestli se změnil. Pokaždé, když trávil čas s nějakou dívkou, jeho úsměv byl jiný, než je teď. Měl na tváři vítězoslavný úsměv, ale když tráví čas s Markétou, šťastnějšího člověka jsem v životě neviděla.“
     ,,Severusi, my víme, že nepatříš do Dracova fanklubu, ale mohl bys pochopit, že on se změnil k lepšímu.“ Lilyina poznámka byla trefná a nastalo po ní ticho.
     ,,Nechci popírat, čím vy jste si jisté, ale vzpomeňte si, co se stalo před rokem,“ vstal Severus od stolu a odešel.
     ,,Co se stalo?“ zajímala jsem se. ,,Lily se nervózně podívala na Narcisu, ale spustila.
     ,,Když se Draco vrátil ze školy, přivedl s sebou Cho Changovou,“ vyprávěla. ,,Nevím, jestli ji měl doopravdy rád, spíš nám to všem přišlo jako pomsta Harrymu. On ji totiž miloval, a když se Draco dozvěděl, že – že přešel na druhou stranu,“ tyhle slova pro ni nebyla lehká, ,,připadalo mu to úplně dokonalé. Severus se na ni upnul stejně jako teď na Majki, staral se o ni jako o vlastní, učil ji pokročilé bílé magii. Jenže pak se stalo něco, co mnozí z nás předpokládali. Draco se s Cho pohádal a ona řekla, že už ho v životě nechce vidět. Ale to bylo v sídle nemožné, musela by se s ním vídat alespoň u jídla. Proto se jedné noci sbalila a bez rozloučení odešla. Severus po té události s nikým nemluvil, tak hodně ho to vzalo. Když se konečně vzpamatoval, strávil Draco měsíc na ošetřovně s polámanou polovinou kostí v těle. Poté jsme zjistili, že se přidala k Brumbálovi a Severus si dodnes myslí, že je to Dracova vina.“
     ,,To je strašné,“ zamumlala jsem. ,,Myslím, že tohle by Maky neměla vědět.“
     ,,Já taky doufám, že jí o tom nepovíš ani slovo, už takhle je to špatné,“ vzdychla. ,,Doufám, že ať už šla kamkoli, Draco ji najde a všechno ji vysvětlí! Nechci, aby se trápila, aby se oba dva trápili.“
     ,,Věřím, že to dopadne dobře,“ objal ji kolem ramen Tom. ,,Draco je velmi rozumný, určitě si uvědomil, co všechno by ztratil špatným rozhodnutím.“
     ,,Ale mám takový pocit, že to Severus nenechá jen tak,“ promluvila jsem. ,,Maky mi říkala, že hned první den jí říkal, jaký to je děvkař, že se od něho má držet dál, a když mohl, vždycky byl někde poblíž, když byli spolu.“
     ,,Já Severuse chápu, chce ji jen ochránit, ale máte pravdu, že to trochu přehání. Mám takový pocit, že Markéta takovou péči nepotřebuje,“ prohlásil Tom.
     ,,Tak děkuji za večeři a za důvěru,“ vstala jsem a Ron mě hned následoval. ,,asi se už dneska neuvidíme, takže dobrou noc.“ Moje rychlé kroky zamířily do pokoje, kde jsem složila hlavu do dlaní.
     ,,Bude to v pořádku,“ utěšoval mě Ron a pohladil mě po zádech.
     ,,Já nevím, Rone,“ povzdychla jsem si. ,,Je to složitější, než jsem si myslela. Teď chápu, proč ji Severus odrazoval. Musela bych Dracovi vyškrábat oči, kdyby ji nějak ublížil.“
     ,,Pokud tě to uklidní, slibuju, že ti v tom pomůžu,“ snažil se mě povzbudit. ,,Byla to Markéta, kdo mi poprvé ukázal, že existuje něco jako přátelství. Byla to ona, kdo se postavil za někoho, koho znal jen pár minut, a řekl, že chce být moje kamarádka. Byla to ona, kdo se zasloužil o to, aby mi vrátili hůlku. Udělala pro mě za ty dva měsíce tolik, jako nikdo jiný z mé rodiny za celý život. Byl jsem zvyklý žít ve stínu svých bratrů, i když můj otec ještě žil, a když zemřel,“ mávl rukou, ,,už to vůbec za nic nestálo.“
    ,,Promiň, že tak vyzvídám, ale co přesně se stalo?“ ozvala jsem se. ,,Moc toho nevím, jen že ses své rodině postavil a ona ti způsobila tu jizvu.“ Pohled se mi upřel na místo, kde byla pod košile část jizvy vidět. ,,Ale pochopím, když o tom nebudeš chtít mluvit.“
     ,,Dokud žil můj otec, nemohl jsem si stěžovat na nic jiného než na to, že nás je příliš moc. Jenže když ho Brumbál nechal zabít, šlo to hodně z kopce. Neříkám, že nás naše matka nemilovala, když šla za Brumbálem žebrat o milost. Moc dobře věděla, že se už odtamtud nemusím vrátit, ale stejně šla.
     Potom se hodně změnila. Nikdy jsem se nedozvěděl, co všechno jí Brumbál řekl, ale ze začátku jsem po tom nijak nepátral. Byl jsem ve škole, spokojený s několika přáteli, které jsem měl. Patřil mezi ně i Harry. Samozřejmě jsem nikdy nevěděl, čí je to syn, to jsem se dozvěděl až tady. Draco s námi taky udržoval nějaký kontakt,ale spíš se bavil s Harrym než se mnou.“
     ,,Počkej, on se bavil s vámi?“ podivila jsem se.
     ,,Nejsme v knížce, nezapomeň!“ napomenul mě. ,,Byli jsme spolu v jedné koleji, ale není podstatné v jaké.
     Ale abych se dostal k tomu, co jsem chtěl říct, předpokládám, že si Draco myslel, že to já můžu za to, že se Harry přidal k Brumbálovi.Jenže to bylo až později a v té době jsem už moc dobře věděl, co jsou ti lidi kolem Brumbála zač.
     Hned o letních prázdninách mezi pátým a šestým ročníkem jsem tušil, že je něco špatně. Místo matky jsem našel v kuchyni několik skřítků, které jsme si nikdy nemohli dovolit, ale raději jsem se na nic neptal. Přesvědčil jsem sám sebe, že prostě dostala nějaké peníze navíc.
     Jenže další prázdniny to bylo ještě děsivější. Naše knihovna, do té doby plná knih o bílé magii a léčitelství, se proměnila na sbírku neuvěřitelně odporných knih o černé magii. Matka donutila mě a Ginny celé prázdniny číst to zlo, které se skrývalo mezi řádky. Museli jsme je číst, protože nás u večeře z těch knih zkoušeli. Za každou špatnou nebo žádnou odpověď byl fyzický trest. Nechci tady líčit, kolik různých kouzel na mě bratři cvičili. Ke konci prázdnin jsem ty knihy už vůbec nečetl, ale protože jsem nechtěl, aby Ginny zažívala stejnou bolest jako já, do čtení jsem ji skoro nutil. To byla chyba, kterou si budu vyčítat až do své smrti.
     Snažil jsem se s ní o tom mluvit, aby věděla, že to rozhodně není správné, a vypadalo to, že mě doopravdy poslouchá a bere vážně. Ale pak jsem udělal ještě vetší chybu. Nechal jsem ji jet na vánoční prázdniny domů samotnou. Když se vrátila zpátky do Bradavic, vynadala mi, že jsem před ní to úžasné, co se skrývá v černé magii, utajoval.“ Zajel si rukama do vlasů a povzdechl si. Když jsem mu viděla v očích všechno to trápení a bolest, měla jsem co dělat, abych udržela slzy. Přitulila jsem se k němu ještě víc a pohladila ho po tváři.
     ,,A pak se stejným způsobem změnil i Harry. Nevěřil jsem vlastním očím, jak se může někdo takhle nechat ovlivňovat. Už jsem byl pevně rozhodnutý, že takhle neskončím.
Doma jsem matku a bratry obvinil z toho, co udělali a jak víš, nedopadlo to zrovna dobře. Trvalo mi asi dva týdny, než jsem se znovu postavil na nohy. Nikoho nenapadlo mi nějak pomoct, takže jizva hnisala a způsobovala mi neskutečné bolesti.
     Ale matka se nevzdala. Jako by věděla, jaký odpor mám k černé magii, řekla Brumbálovi, že se k němu připojím. Nezbylo mi nic jiného, než se podřídit, ale doma jsem se pokoušel najít něco, co by mě přesvědčilo, že otec tohle nechtěl. Nebylo to nic lehkého, matka všechny jeho věci dobře schovala.
     Až jednoho dne jsem zjistil, že ve sklepě jsou tajné dveře. Podařilo se mi zrušit matčina ochranná kouzla a dostat se dovnitř. Našel jsem tam všechny knihy, které byly původně nahoře, mezi nimi i léčitelské knihy, které mi pomohly zbavit se alespoň hnisání jizvy a částečně bolesti, a taky knihy o bílé magii. Pozorně jsem si je všechny prohlédl a poznal, že jsou to všechny ty, které měly být spáleny. Nechápal jsem, proč je matka schovává, když za jejich přechovávání byla jistá smrt. Všichni autoři byli buď byli nejhledanější kouzelníci v Británii nebo už byli dávno mrtví.
     Našel jsem ale ještě něco mnohem zajímavějšího. V jedné knížce byl zastrčený dopis pro Toma, který už otec nestačil odeslat. Mluvil v něm o věcech, kterým jsem sice nerozuměl, ale pochopil jsem, že můj život potřebuje nový směr.
     Všechny moje plány ale pokaždé ztroskotaly. Buď je nebylo možné uskutečnit nebo na ně přišli. Samozřejmě, že se to neobešlo bez trestu, ale já se už dokázal bránit a nebylo lehké mě dostat na kolena.
     Úkol s Ginny měl prověřit mou věrnost. Matka naříkala, že dělám celé rodině ostudu, a málem oslavovala Brumbála za to, jaký je to velkorysý člověk, když mi dal ještě jednu šanci.
     Nemohl jsem skrývat své nadšení, že možná přijdu do stoky s lidmi, které jsem obdivoval za jejich statečnost. Naštěstí si ale všichni mysleli, že jsem se vzpamatoval a začal dělat to, co se po mně chce. Neměl jsem potřebu jim to vymlouvat, viděl jsem v tom svoji jedinečnou šanci, kterou jsem nehodlal promarnit. A jak vidíš, povedlo se.“ Jeho tvář rozzářil úsměv, ale oči stále zůstávaly smutné.
     ,,Stejně nemůžu uvěřit, že ti to všechno mohla udělat rodina,“ zavrtěla jsem hlavou.
     ,,Já jim nehodlám nic vyčítat,“ zarazil mě. ,,Mají mozek zatemněný zlem, které je zastihlo nepřipravené. Doufám, že budu mít někdy příležitost jim odpustit doopravdy.“
     ,,Mám takový pocit, že bych je musela zabít, za to, co ti udělali,“ zašeptala jsem a opřela se o jeho rameno.
     ,,Ty pláčeš kvůli mně?“ ozval se překvapeně. ,,To nemusíš,ů utřel mi slzy. ,,Já už se přes to přenesl a snažím se na to nemyslet.“
     ,,Omlouvám se,“ pohlédla jsem na něho. ,,Omlouvám se za to, že jsi to znovu musel podstoupit.“
     ,,Nemůžeš za to,“ klidnil mě. ,,Jsou to moje vzpomínky a já ti je svěřil dobrovolně. A navíc mi trochu pomohlo, když jsem ses tím někomu svěřil.
     Myslím, že bys už měla jít spát,“ změnil téma.
     ,,Máš pravdu, jsem hrozně unavená,“ zívla jsem jako na souhlas. ,,Jenom zajdu do koupelny a půjdu hned lehnout.“
     ,,Nebude ti vadit, když tady dneska nezůstanu?“ zeptal se.
     ,,Jasně, že ne,“ pousmála jsem se. ,,Taky se potřebuješ konečně pořádně vyspat.“
     ,,Jsi zlatá,“ políbil mě. ,,Dobrou noc. A už se neboj, všechno dobře dopadne.“ S těmito slovy se za ním zavřely dveře.

Zpět na obsah

Kapitola 10: 9. kapitola - Jak málo stačí k (ne)štěstí

     Za těch několik měsíců, které uběhly, jsem si na všechno neobvyklé, na všechno rozdílné zvykla. Několikrát jsem se na pár týdnů vrátila za svou rodinou, ale pokaždé jsem se hrozně těšila zpátky do Skotska. To, že jsem u sebe nemohla mít hůlku, bylo jedno z největších utrpení. Připadala jsem si tak zranitelná, že jsem skoro nevycházela z domu. A další problém byl – Draco.
     Bez něj jsem prostě nemohla být. Každý den bez Draca byl prázdný a neúplný, takže pokud jsem ho nemohla vidět, měla jsem potřebu alespoň o něm mluvit. Dávala jsem si ale dobrý pozor, abych se nepřeřekla a prozradila něco důležitého. Ke konci týdne mě už měli všichni dost a podle mě měli docela radost, když jsem odjížděla.
     Bylo to přesně rok, co jsem poprvé viděla kouzelníka, poprvé, co jsem poprvé držela v ruce hůlku a poprvé v životě čarovala. Nedokázala bych si představit, jak by to bylo jinak, a co by se stalo, kdybych do Anglie vůbec nejela. A kdybych neznala Draca…
     ,,Posloucháš vůbec, co táta říká?“ Ten, na kterého jsem zrovna myslela, do mě strčil.
     ,,Jasně,“ přikývla jsem a doopravdy se začala soustředit.
     ,,Obyčejný protijed na veritasérum vydrží nanejvýš pět hodin a to musí být ještě hodně povedený,“ vysvětloval Lucius. ,,I když jsme všichni, co tady sedíme, dobří v nitrobraně, proti veritaséru nám to nebude nic platné. A proto mě napadlo, že by bylo dobré vymyslet něco lepšího. A po několika měsících, s pomocí mé skvělé asistentky,“ pousmál se mým směrem, ,,jsem to zvládl! Dokázal jsem vytvořit protijed, díky kterému budeme schopni odolávat veritaséru až půl roku. Ale naše největší výhra je, že oni nebudou vědět, že lžeme!“
     ,,To je úžasné, Luciusi!“ pochválil ho Tom. ,,Zase si můžeme přičíst plusové body. Myslím, že tohle je potřeba oslavit. Lily, prosím, přines ohnivou whisky.“ Ta se ale ani nezvedla, jen mávla hůlkou a u každého z nás se objevila sklenice, dokonce i u mě. Překvapeně jsem se na ni podívala.
     ,,Výjimečně a taky nesmíš zapomínat, že v kouzelnickém světě jsi už plnoletá,“ odpověděla na mou nevyslovenou otázku.
     ,,Tak děkuji,“ poslala jsem ji vzdušný polibek, než jsem napila. Byli jsme v salónku, který byl určen pro slavnostní příležitosti. Já seděla s Dracem na pohovce, pohodlně opřená o jeho hruď. Snad nikdy jsem se necítila tak spokojeně jako teď.
     Postupem času se mi zdálo, že někteří vypili víc, než by bylo vhodné. Verča s Ronem už se dávno vypařili, Severus usnul v křesle, jediní Lucius a Tom stále něco probírali. Sirius vytáhl Lily tančit a Narcisa nás z protější sedačky s úsměvem pozorovala.
     Draco moc nepil, ale rozhodně byl veselejší než obvykle. Když zaregistroval můj pohled, naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: ,,Pojď za mnou, chci ti něco ukázat.“ Zvedla jsem se a vydala se za ním. Zavedl mě do svého pokoje a otevřel jednu zásuvku psacího stolu.
     ,,Slib mi, že se nebudeš smát,“ požádal mě.
     ,,Slibuju, smát se jsem neměla ani v úmyslu. Tak rychle, jsem hrozně zvědavá.“
     ,,Raději se podívej sama,“ vybídl mě a od stolu odstoupil. Nedočkavě jsem nahlédla dovnitř a strnula úžasem.
     ,,To je nádhera,“ zamumlala jsem. ,,Teda ne, že bych byla tak krásná, ale nikdy jsem netušila, že umíš tak pěkně malovat.“
     ,,Ty jsi krásná,“ ujistil mě. ,,Tohle měl být původně dárek k narozeninám, ale nestihl jsem to dokreslit.“
     ,,Já, děkuju,“ vrhla jsem se mu kolem krku. ,,Jak dlouho jsi to maloval? A hlavně podle čeho?“
     ,,Začal jsem kreslit pár dní předtím, než jsme spolu začali chodit,“ vysvětloval. ,,Byla to chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem se do tebe zamiloval. Měl jsem tvoji tvář neustále před očima, takže to nebyl moc velký problém. A poslední detaily jsem dokresloval, když jsi spala.“
     ,,Já vážně nevím, co říct, a ani nevím, jak se ti odvděčit,“ namítla jsem.
     ,,Nemusíš vůbec nijak,“ zavrtěl hlavou. ,,Možná by mi stačila jedna malá pusa.“ Rozesmála jsem se, ale přání jsem mu splnila. Stoupla jsem si na špičky a jen tak zlehka se dotkla jeho rtů. To se mu ale vůbec nelíbilo a z původní malé pusy se vyklubal vášnivý polibek.
     Když se ode mě konečně odlepil, zoufale jsem zalapala po dechu, a kdyby mě nedržel pevně kolem pasu, podlomila by se mi kolena. Ale Draco ještě neskončil, jeho rty pomalu vyjely po lícní kosti až k uchu.
     ,,Draco,“ zašeptala jsem,ale neměla jsem se k tomu, abych ho odstrčila.
     ,,Zajdu jenom tak daleko, jak budeš chtít,“ klidnil mě, zatímco si jednou rukou hrál s okrajem mé košile. ,,Zkus mi konečně pořádně důvěřovat.“
     ,,Ale já ti důvěřuju,“ bránila jsem se. ,,Přísahám.“
     ,,To nemusíš,“ zarazil mě. ,,Takhle by to vypadalo, že tě nutím a - .“ Nenechala jsem ho domluvit a znovu ho políbila. Doufala jsem, že si to vyloží jako souhlas.
     Vyložil. Jeho rty už dávno opustily ty mé a stejnou cestou jako předtím sklouzly na krk a klíční kost. Jeho prsty zkoumaly pod košilí má holá záda a já se vzdala pocitu, že budu ještě někdy normálně přemýšlet. Skoro jsem si nevšimla, že nás pomalu přesouval k posteli, změnu jsem postřehla, až když mi do ucha zamumlal: ,,Nelekni se,“ a jemně mě položil na postel.
     Dracovy obratné prsty rychle rozepínaly jeden knoflík za druhým. Neuběhla ani minuta a košile ležela pohozená přes okraj postele.
     ,,Počkej,“ zadržela jsem ho. ,,Neměl bys zamknout?“
     ,,Jsi moc vystrašená,“ těšil mě s úsměvem. ,,Severus spí a ostatní mají dost rozumu na to, aby sem nechodili.“
     ,,Omlouvám se,“ zavřela jsem oči. ,,Jsem, jsem jen možná trochu nervózní.“
     ,,Nemusíš se omlouvat,“ políbil mě na zavřená víčka. ,,Ale stejně nechápu, proč se bojíš. Jsi nádherná.“
     ,,Ha, ha,“ vyrazila jsem ze sebe přes zadržování dechu. ,,Nevím, co je nádherného na někom,jako jsem já, a ještě k tomu právě teď, když málem nemůžu ani dýchat.“
     ,,Tak se uvolni a znovu začni,“ radil mi a jemně mi masíroval spánky. ,,Nechci, abys mi tady zkolabovala. Nádech, výdech, nádech, výdech.“
     ,,Abych řekla pravdu, tvoje přítomnost mi to zrovna neulehčuje,“ namítla jsem, ale snažila jsem se splnit jeho požadavky. Když jsem se dostatečně uklidnila, natáhla jsem k němu ruce a vklouzla jimi pod tričko. Byl viditelně překvapený mojí spoluprácí, ale ochotně mi pomohl tričko sundat. Prstem jsem přejela každý vypracovaný sval na jeho hrudi. Léta tvrdého tréninku famfrpálu byla znát.
     ,,Děláš, jako bys mě bez trička viděla poprvé,“ zašklebil se, ale bylo vidět, že mu jeho pozornost dělá dobře. ,,Tolikrát jsi mě viděla v plavkách.“
     ,,Já vím,“ pokývala jsem hlavou a nadzvedla se. ,,Ale tohle je úplně něco jiného.“ Se zatajeným dechem jsem překonala všechen svůj stud a nervozitu a políbil ho doprostřed hrudi. Vydal ze sebe zvuk podobný předení, když jsem se svými polibky pokračovala níž. Pokoušel se mezitím rozepnout mou podprsenku, ale moc se mu to nedařilo. Chtělo se mi smát, protože někdo, kdo má tolik zkušeností, by v tom měl mít praxi. Nahlas jsem neřekla nic, jelikož jsem si všimla, že se mu třepou ruce.
     ,,Teď jsem nervózní ty,“ zvedla jsem k němu hlavu. ,,Jak to?“
     ,,Mám strach,“ přiznal a tváře mu trochu zrůžověly.
     ,,Ale proč?“ nechápala jsem. ,,Jak se může zrovna ty teď bát?“
     ,,Bojím se o tebe,“ pohladil mě po tváři. ,,Že bych ti mohl nějak ublížit.“
     ,,Draco, prosím, nechej toho,“ zarazila jsem ho a sama si podprsenku rozepnula. ,,Ty mi nemůžeš ublížit.“ Po těch slovech mě přetlačil zpátky do leže a zapřel se nade mnou. Chvíli si mě prohlížel, a pak se znovu sklonil k mému krku. Můj klidný dech se znovu změnil na zrychlený a já byla ráda, že alespoň dokážu ovládat své myšlenky. Jeho nenasytná ústa mířila níž a níž, a když byly až u mé pravé bradavky, zadržela jsem dech.
     ,,Dýchej,“ upozornil mě se smíchem. ,,Dýchej.“
     ,,Vážně se snažím, jen mi to prostě nejde.“
     ,,Tak to budu muset použít dýchání z úst do úst,“ přesunul se zpátky nahoru a políbil mě.
     ,,Řekla bych, že tohle můj stav zrovna nezlepšilo,“ poznamenala jsem. ,,A myslím si, že bys neuspěl ani ve zdravotnickém kurzu.“
     ,,Ne? Stačilo by se zkoušející, pokud by to byla žena, svůdně usmát, zamrkat,“ vtipkoval. Moc dobře jsem věděla, že chce odvést mou pozornost.
     ,,Ty!“ ohnala jsem se po něm, ale on mou ruku zachytil a zlíbal mi ji od konečků prstů až po rameno.
    ,,Neměla bys ses rozčilovat, škodí to zdraví,“ zašeptal mi do ucha. ,,Mohl by tě skolit infarkt a co já bych si bez tebe počal? Jsi druhá polovina mého těla, a kdybych tě ztratil, nedokázal bych bez tebe žít.“
     ,,Draco.“ Jeho jméno mi samovolně vyklouzlo z úst, stejně jako slzy z očí. Polibkem mi je setřel a položil hlavu na moji hruď.
     ,,Nic neříkej,“ přikázal mi. ,,A hlavně neplakej, teď bys měla být šťastná.“
     ,,Já ale jsem-,“ větu jsem nedokončila, protože mě znovu políbil. Jeho ruce sklouzly z boků ke knoflíku u kalhot a bez námahy ho rozepnuly. Během několika vteřin jsem měla kraťasy u kotníků a rychle je skopla dolů.
     Dracovy rty znovu zamířily k mým bradavkám, ale já tentokrát splnila jeho přání o pravidelném dýchání a plně se na něj soustředila. Brzy do své hry zapojil i jazyk a moje ruce našly jeho rameny a pevně je stiskly. Musela jsem se kousnout do rtu, abych nezavzdychala.
     Ani jsem nepostřehla, že se zase posunul o kousek níž, jeho rty mapovaly každičký kousek kůže nad lemem mých kalhotek. Jeho prsty jemně přejížděli po vnitřních stranách mých stehen a já si přála, aby nikdy neskončil. Tohle přání mi ale bylo odepřeno, když se odtáhl.
     ,,Opravdu?“ zeptal se mě, když jsem se na něj zmateně podívala.
     ,,Opravdu,“ přikývla jsem. ,,Teď už nechci vycouvat.“ Zarazilo mě, když vstal, a tyk jsem k němu zoufale natáhla ruce.
    ,,Neboj se,“ rozesmál se, zatímco se přehraboval v zásuvce stolu. ,,Vypij tohle,“ podal mi malou lahvičku s lektvarem.
     ,,Co je to?“ zajímala jsem se, ale poslušně jsem všechno vypila a prázdnou lahvičku mu podala zpátky.
     ,,Nechci tě otrávit,“ ujistil mě a lehl si ke mně. Chvíli mě zamyšleně hladil po tváři, ale hned potom se znovu překulil nade mě. Jeho prsty zajely pod lem kalhotek a stáhly mi je dolů.
     I když jsem se nikdy neuměla červenat, měla jsem pocit, že jsem rudá až po kořínky vlasů. Jeho pohled byl tak pronikavý, že jsem měla pocit, že se ze mě každou chvíli začne kouřit.
     ,,Zdá se mi, že máš na sobě přebytek oblečení,“ promluvila jsem. Rozepnula jsem Dracovi pásek u kalhot a on si je sám sundal. Na tváři mu bylo vidět, že se mu pořádně ulevilo. (Njn, Bravo má vliv! :D:D)
     Jeho rty se lačně vrhly na ty moje a já se ochotně připojila. Cítila jsem, jak se souká z posledního kousku svého oblečení a moje srdce se na malou chvíli zastavilo. Rychle jsem ho zase nahodila a vrátila se zpátky do reality.
     ,,Bojíš se?“ zazněla jeho tichá otázka, když od sebe roztáhl moje nohy.
     ,,Trochu,“ odpověděla jsem, i když jsem věděla, že je to lež. Bála jsem se hrozně.
     ,,Slibuju, že ti neublížím, jen se uvolni,“ políbil mě na krk. Snažila jsem se, ale moje snaha se nesetkala s úspěchem. Sklouzl svými rty k jedné mé bradavce a jemně ji skousl. Tělem mi projela vlna rozkoše a já se jako na povel uvolnila. Chytil mě za boky a pomalu do mě pronikl. Můj krátký výkřik bolesti utlumil svým polibkem.
     ,,Promiň, omlouvám se,“ šeptal a stíral mi slzy. ,,Promiň, lásko, promiň,“ opakoval a neustále mě hladil po tváři. ,,Vzal bych to na sebe, kdyby to šlo, věř mi.“
     ,,Věřím ti,“ pousmála jsem se. ,,A nemusíš se omlouvat, už je to v pořádku.“
     ,,Nelžeš? Opravdu už to nebolí?“ vyptával se se strachem v očích.
     ,,Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a přitiskla své rty na jeho ruku, která mě stále hladila po tváři.
     ,,Neříkáš to jenom proto, abys mě potěšila?“ ptal se dál, když se začal pomalu pohybovat. Obmotala jsem mu nohy kolem těch jeho a umlčela ho polibkem.
     Za malou chvíli jsem už nevystačila s dechem a musela se od něho odlepit. Všimla jsem si, že Dracovi vyrazily na čele kapky potu, ale jeho oči se stále upíraly do mého obličeje a hledaly každý náznak bolesti.
    ,,Jestli toho okamžitě nenecháš, tak se zvednu a odejdu,“ upozornila jsem ho. Jeho rty se na malou chvíli zvlnily do úšklebku, ale rychle se přilepily k mému krku.
     ,,Nemyslím si, že bych tě nechal jen tak lehce nechal odejít,“ zamumlal a zrychlil tempo. Zatmělo se mi před očima a moje nehty se mu zaťaly do zad.
     ,,Draco!“ zavzdychala jsem a prudce oddychovala. Jako by věděl, co přesně chci, jeho pohyby se ještě zrychlily. Měla jsme dojem, že mi srdce vyskočí z hrudi, ale přes hukot v uších jsem ho ani neslyšela bušit a jediné, co jsem pořád vnímala byla Dracovy oči.
    ,,Draco!“ Můj výkřik byl hlasitější, než jsem si uvědomovala, jenže já si v té chvíli neuvědomovala vůbec nic. Jako z dálky jsem slyšela, jak Draco zamumlal mé jméno.
    ,,Miluji tě,“ zašeptal mi do ucha, když si lehl vedle mě a políbil mě na čelo. ,,A děkuji.“
    ,,Nemáš za co,“ stulila jsem se mu do náruče a on zpoza sebe vytáhl obrovskou deku, kterou nás přikryl. ,,Co to vlastně bylo za lektvar?“ zeptala jsem se. Byla jsem hrozně unavená, a tak jsem zavřela oči.
     ,,Lektvar proti početí,“ odpověděl. ,,A už spi.“
     ,,Miluji tě,“ řekla jsem z posledních sil.
     ,,Já vím, lásko, já vím,“ ujistil mě. ,,Dobrou noc.“
***
     Ráno mě probudilo zaklepání na dveře, ale ještě jsem nebyla schopna otevřít oči. Slyšela jsem, jak Draco s někým potichu mluví, a když se za tím neznámým zavřely dveře, pokoušel se vyprostit z mého sevření. I v polospánku jsem postřehla jeho úmysl a ještě víc se k němu přitiskla.
     ,,No tak, miláčku, pusť mě,“ rozesmál se. ,,Už je hodně hodin, musíme jít na snídani.“
     ,,Ještě ne,“ zamumlala jsem. ,,Kdo to byl?“
     ,,Lily. Máme si prý pospíšit, protože Tom nám chce něco říct. A Severus zuří.“
     ,,Ale ne,“ protočila jsem oči. ,,Copak ho to nikdy nepřejde? Vždyť už je to skoro rok.“
     ,,Bude si muset zvyknout, protože od teď jsi moje už úplně celá,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě. ,,Ale teď rychle ven z postele.“ Nezbylo mi nic jiného, než se zvednout a začít se oblékat.
     ,,Uvidíme se až v jídelně,“ oznámil mi. ,,Radši bychom Severusovi neměli dávat záminku k infarktu.“ Zachichotala jsem se a vlepila mu pusu na tvář.
     ,,Taková dlouhá doby,“ povzdechla jsem si, čímž ho ještě víc rozesmála. Rychle jsem se vydala do svého pokoje převléct se do něčeho jiného. Moc jsem se nezdržovala, ale stejně jsem do jídelny dorazila až po Dracovi.
     ,,Dobré ráno,“ pozdravila jsem všechny vesele, když jsem se posadila na své místo.
     ,,Dobré,“ odpověděli všichni. Verča k pozdravu přidala poťouchlé zamrkání, Lily zářivý úsměv a Severus hrozivé zamračení.
     ,,Když už jsem konečně všichni dorazili, můžu přejít k věci,“ promluvil Tom. ,,Myslím, že by se zase měl někdo zajít podívat do města kvůli bezpečnosti a taky potřebujeme doplnit zásoby jídla.“
     ,,Mohla bych jít já?“ ozvala jsem. ,,prosím!“ udělal jsem psí oči. ,,Už je to hrozně dlouho, co jsem byla naposledy za hranicemi pozemku!“
     ,,Naposledy před týdnem, když jsi se vracela od rodičům,“ zamumlal Draco tak potichu, abych to slyšela jen já. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.
     ,,To nepřipadá v úvahu,“ zavrtěl hlavou Severus.
     ,,Je mi sedmnáct,“ vyštěkla jsem na něho. ,,Nemůžeš mi rozkazovat!“
     ,,Já můžu úplně všechno!“ zašklebil se na mě a já pochopila jeho narážku.
     ,,Ty ta tady nerozhoduješ!“ nenechala jsem se odradit. ,,Pokud mě tam Tom bude chtít poslat, tak mě pošle!“
     ,,Prosím, nehádejte se,“ zarazil nás Tom. ,,Severusi, stejně jsem se už předtím rozhodl, že tam půjde Markéta s Dracem, takže vaše hádka nemá žádný smysl.“ Severus jen něco neurčitě zabručel.
     ,,Děkuji, Tome,“ otočila jsem se na něho. ,,Co tam budeme dělat?“
     ,,Nejprve musíte dostat dávku protijedu na veritasérum a taky vám změníme podobu, takhle do vesnice nemůžete,“ vysvětloval. ,,Zatímco ty nakoupíš jídlo a všechno, co potřebujeme, Draco se porozhlédne po vesnici. Dostanete trojitou dávku mnoholičného lektvaru, takže máte čas tři hodiny. Myslím, že vám to bude stačit.“
     ,,Pořádně se najezte, ještě než vyrazíte,“ vybídla nás Lily a jedním mávnutím hůlky před nás postavila obrovský košík s rohlíky. Hladově jsem se pustila do jídla.
     ,,Máte patnáct minut na to, abyste se připravili,“ oznámil nám Tom, když jsme dojedli. ,,Budeme vás s Luciusem čekat v laboratoři.“
     ,,Tak dobře,“ přikývla jsem a vstala s Dracem přesně ve stejném okamžiku. Vůbec jsem si nevšimla, že se za námi vydal Severus. Zastavil nás až jeho hlas v hale.
     ,,Počkejte!“ zavolal na nás. Byl v obličeji rudý jako krocan. Kdyby to byla jakákoli jiná situace, začala bych se smát, ale teď se to zrovna nehodilo.
     ,,Co ještě chceš?“ protočila jsem oči.
     ,,Nechci mluvit s tebou, tak se do toho vůbec nepleť,“ obořil se na mě a odstrčil mě. Trošku to ale s tou silou přehnal a já spadla na zem. Vypadalo to, že s tím nepočítal, ale ani se za mnou neohlédl, zato nepočítal s Dracovou reakcí. Ten ho udeřil pěstí do obličeje.
     ,,Už se jí nikdy nedotkneš,“ zasyčel výhružně na Severuse, zatímco se chystal k další ráně.
     ,,Neměl bych to spíš říct já tobě?!“ rozkřikl se na něj rozzuřeně Severus. ,,Dělá ti to dobře, že jsi ji to dostal tam, kam jsi chtěl?!“ Jeho řeč přerušila další rána, tentokrát do břicha.
     ,,No tak, prosím, nechte toho!“ vyškrábala jsem se na nohy, i když se mi po nárazu do zdi točila hlava. Severus si to nenechal od Draca líbit a rány mu oplácel. ,,Prosím, Draco, Severusi!“ Pomalu jsem k nim došla, ale oni mi vůbec nevěnovali pozornost.
     ,,Tak dost! Protego!“ to mezi ně Lucius poslal štít, aby je od sebe rozdělil. Okamžitě jsem přiklekla k Dracovi, který se zhroutil na zem.
     ,,Jsi v pořádku?“ zajímala jsem se ustaraně.
     ,,Samozřejmě,“ ujistil mě, i když jsem si jeho odpovědí nebyla úplně jistá, když jsem viděla pramínek krve, který mu stékal po tváři. ,,Ale za tebe to stálo! Doufám, že pochopil, že už na tebe nemá šahat. A ty jsi v pořádku?“
     ,,Jen se mi trochu točí hlava,“ mávla jsem rukou. ,,Ale on to neudělal schválně, nemyslel to zle.“
     ,,Ještě se ho zastávej,“ odfrkl si zlostně. ,,Zasloužil si to!“
     Může mi někdo vysvětlit, co se stalo?“ přerušil ho Tom. ,,Nějaký nezávislý pozorovatel?“ Nesměle jsem zvedla ruku, ale Tom zavrtěl hlavou. ,,Myslím, že vím, koho bys bránila. Dědečku!“ zavolal a přešel k obrazu na protější straně. ,,Nedělej, že spíš, určitě ses dobře díval! Tak povídej!“
     ,,Tenhle,“ ukázal na Severuse, ,,šel za nimi a ta mladá dáma mu něco odsekla. Chtěl ji asi jenom odstrčit, ale nějak to přehnal a ona odletěla až sem ke mně. A potom vystartoval ten mladík a dal tomu netopýrovi jednu do nosu. No a už to jelo. Bum! A další rána!“ Rojvol Gaunt se dostal do ráže a začal bojovat s rámem.
     ,,To by stačilo,“ uklidňoval ho Tom. ,,Děkuji ti, dědečku.“ Potom se znovu otočil k nám.
     ,,Ty, Severusi, se omluv Markétě,“ přikázal.
     ,,Promiň,“ omlouval se mi hned. ,,Nechtěl jsem ti ublížit.“
     ,,Draco, ty se omluv Severusovi,“ nakázal dál Tom.
     ,,Cože?“ rozzlobil se dříve, než jsem ho stačila zarazit. ,,Nebudu se omlouvat někomu, kdo si všechny ty rány zasloužil, někomu, kdo mě uráží na každém kroku a rozhlašuje o mně věci, které už dávno nejsou pravda! A-,“ až teď zachytil Tomův výhružný pohled, ,,omlouvám se,“ přiznal porážku a sklonil hlavu. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a políbila ho.
     ,,Takže můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili,“ usmál se Tom, ale v jeho hlase byla stále patrná výhružka. Pomohla jsem Dracovi na nohy a hned k nám přispěchala Lily a zacelila mu rány na obličeji. Mě rychle prohlédla, ale zjistila, že nemám otřes mozku, jak jsem si původně myslela. Potom jsem se šla převléct. Vybrala jsem si rifle a mikinu, do které se dala dobře schovat hůlka. Pak jsem se vydala do laboratoře, kde už všichni byli.
     ,,Nejprve vypijte tady tohle,“ ukázal Lucius na dvě lahvičky se zářivě žlutou tekutinou. Nemohla jsem pochopit, jak se nám podařilo docílit toho, že měl protijed tak zářivou barvu, ale bylo to rozhodně lepší než lektvary podobné blátu. A navíc nechutnal špatně.
     ,,A teď tohle,“ podal nám obrovskou sklenici plnou obrovské břečky. Mě do ní hodil dlouhý blonďatý vlas a Dracovi zase černý. Dracův lektvar zmodral a můj dostal nádech růžové.
     ,,No fuj,“ zašklebila jsem se. ,,Bude ze mě blondýna! O tom se mi nesnilo ani v té nejhorší noční můře! Samozřejmě, nic proti Narcise, každá výjimka potvrzuje pravidlo.“ Zavřela jsem oči a poslušně všechno vypila.
     Cítila jsem se, jako bych se roztékala do všech stran, ale naštěstí byla ta neznámá holka tak stejně velká jako já, takže   jsem nemusela jít hledat jiné oblečení, které by mi sedělo.
     ,,Kdo vybíral moji podobu?“ zajímal se Draco a zamračeně v zrcadle pozoroval, jak se mu mění obličej.
     ,,Vzali jsme první hlas, o kterém jsme věděli, že je ti ten člověk postavou podobný,“ pokrčil rameny Tom. ,,Tady máš lístek, co všechno máš koupit,“ otočil se na mě. A abych nezapomněl, tady máš peníze,“ vytáhl z kapsy peněženku. Seznam byl příšerně dlouhý, nechápala jsem, jak to všechno dokážu unést.
     ,,Vezmeš si na záda tento batoh,“ řekl Lucius, jako by mi četl myšlenky. ,,Je začarovaný tak, aby se do něj všechno vlezlo a navíc to nebude ani těžké. Stačí, když s taškami zajdeš do nedalekého parku, kde všechno můžeš nepozorovaně přendat.“
     ,,Dobře, tak už můžeme jít?“ zeptala jsem se a nevědomky se podívala do zrcadla. ,,No páni!“ vydechla jsem překvapeně. ,,Vypadám fakt super!“ Dlouhé vlnité vlasy jsem měla do půl zad a můj obličej byl bez jediné chybičky. Mohla bych tvrdě konkurovat panence Barbie. „Myslím, že nebudu moc nenápadná.“
     „Mě ses teda víc líbila předtím,“ ozval se Draco.
     „Ty mě taky,“ ujistila jsem ho. Nebyl zrovna nějak škaredý, ale prostě to nebyl Draco. Hlavně mi chyběly ty nádherné šedé oči.
     „Draco, ty víš, co máš dělat,“ přerušil nás Tom. „A nezapomeňte, máte už jen necelé dvě hodiny. Hodně štěstí!“ Draco mě popadl za ruku a vyšli jsme ven.
     Ještě předtím, než jsme se přemístili, vytáhl Draco z kapsy mapu a rozložil ji na zem.
     ,,Je to celkem velká vesnice, takže se lidé moc dobře neznají. Je tady pět obchodů a ty zajdeš tady do toho, vedle kterého je park, kam se přemístíme. Máš na nákup hodinu a půl. Ja mezitím prohlédnu město a sejdeme se tady v té restauraci,“ ukázal. Mapu zase rychle složil a společně se mnou se přemístil.
     Museli jsme se přemístit do odlehlejší části parku, protože když jsem otevřela oči, neviděla jsem kolem sebe ani živou duši.
     ,,Běž touhle cestou, za chvíli dojedeš k obchodu,“ oznámil a podíval se mi do očí. I v té černi jsem viděla opravdového Draca. ,,Dávej na sebe pozor!“
     ,,Jasně, že budu,“ ujistila jsem ho a letmo ho políbila. ,,A můžu se tě zeptat, co se ti nelíbí na téhle podobě?“
     ,,Měl jsem ji, když jsem tady pracoval, takže se bojím, že potkám někoho, koho znám,“ zamračil se.
     ,,Ale možná ne,“ těšila jsem ho. ,,Už bych měla jít, nemáme moc času. Uvidíme se za chvíli,“ pustila jsem jeho ruku a vydala se směrem, který vedl do obchodu.
     Po vkročení dovnitř jsem hned zalitovala toho, jak vypadám. Všichni se na mě otočili a několik kluků udiveně vykulilo oči. Sklopila jsem hlavu a snažila se je nevnímat, jenže to moc dobře nešlo. Celou dobu se za mnou táhli jako hejno supů, čekající na kořist. Byla jsem z nich tak vystresovaná, že jsem se musela několikrát vracet, protože jsem něco zapomněla. Když už jsem měla všechno nakoupené, udělali kolem mě kolečko.
     ,,Nepotřebujete pomoc, slečno?“ zeptal se jeden z nich.
     ,,Ne, děkuji,“ zavrtěla jsem hlavou. Opravdu jsem ji nepotřebovala, protože se mi podařilo spoustu věcí do batohu, takže jsem měla jen tři tašky. Všichni byli zaujati mnou, že si toho vůbec nevšimli. Chtěla jsem odejít, ale oni mě nepustili.
     ,,Opravdu to nechcete někam odnést?“ Byli hrozně neodbytní a čas mi stále ubíhal.
     ,,Nechci, venku na mě čeká můj přítel,“ odbyla jsem je lží a využila jejich chvilkové nepozornosti. Vyšla jsem ven a zamířila k jednomu autu, kde seděl nějaký muž. Nevěděla jsem, co dál, ale naštěstí jel zrovna autobus, díky němu se mi podařilo schovat se za první stromy parku. Když jsem se dostala trochu dál od ulice, zbylé věci jsem také přendala do batohu a vydala se k jinému východu z parku. Nebyla jsem si přesně jistá, kam mám jít, takže jsem se musela několikrát poptat. Zdálo se mi, že mě pokaždé poslali úplně jiným směrem, ale nakonec jsem dorazila před vchod restaurace. Měla jsem už patnáct minut zpoždění.
     Vstoupila jsem dovnitř a zjistila, že je to opravdu luxusní restaurace. Přejela jsem pohledem celou místnost a spatřila Draca sedět u stolu nedaleko ode mě. Zarazila mě ale dívka, která seděla vedle něho. Očividně ho znala a nijak se netajila tím, že se jí líbí. Draco se ale tvářil otráveně a každou chvíli se díval na hodinky. Něco jí řekl a chtěla vstát, ale ona se k němu naklonila a políbila ho.
     V tom okamžiku se zastavil čas. Čekala jsem, kdy se od ní Draco odtrhne. Jenže nic takového se nestalo, dál seděl jako socha, ruce zatnuté v pěst.
     ,,Hledáte někoho, slečno?“ zajímal se číšník, který právě prošel kolem mě.
     ,,Vlastně ne,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Ale děkuji.“ Překvapilo mě, že můj hlas zní klidně a vyrovnaně. Kotkem oka jsem zahlédla, jak se Draco vzpamatoval a konečně ji od sebe odstrčil. Začal na ni něco křičet, ale to už jsem neslyšela, protože jsem se otočila na podpatku a vyběhla ven.

Zpět na obsah

Kapitola 11: 10. kapitola - Půjdu tam, kam půjdeš ty

     Nohy mě automaticky nesly do parku, abych se mohla odsud co nejrychleji dostat. Neviděla jsem, jestli jde Draco za mnou, ale ani jsem se nechtěla otáčet.
     Divila jsem se, že se mi podařilo park tak rychle najít, a když jsem došla do opuštěnější části parku, přemístila jsem se. Nestačila jsem udělat ani jeden krok a ozvalo se za mnou další prásknutí. Stále jsem se ale neotočila a vydala jsem se k hlavní bráně.
     ,,Marki, prosím, stůj!“ chytil mě Draco za ruku a otočil mě k sobě. ,,Chci ti to vysvětlit! Nevím, co všechno jsi viděla, ale ona se na mě z ničeho nic vrhla a já nestačil ani mrknout.“
     ,,Stačila, kdybys ji odstrčil hned na začátku,“ odporovala jsem mu, a i když jsem nechtěla, cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy. ,,Ale tys to neudělal.“
     ,,Já, já,“ hledal slova, ,,přísahám, že líbat se s ní je to poslední, co chci. Kéž bys mi to věřila. Ona,“ ukázal za sebe, ,,byla pro mě jedna z mnoha, kterou jsem potkal, vyspal se s ní a zase ji odkopl. Těžko se mi to přiznává, ale když jsem tě poprvé viděl, chtěl jsem udělat to samé. Ne, počkej,“ zarazil mě, když jsem se mu chtěla vytrhnout. ,,Chtěl, ale jenom první tři dny. Po nich už jsem na to neměl sílu ani odvahu. Viděl jsem, jak úžasně se chováš k někomu, koho neznáš, komu jsme my ostatní neměli skoro žádnou důvěru. Tehdy jsem nechápal, co to se mnou cloumalo za hněv, ale teď už vím, že jsem žárlil. Bál jsem se, že bys Rona mohla mít radši než mě.
     Ale potom mě napadlo, že kdybych sem přivedl Verču, zabil bych dvě mouchy jednou ranou. Když to řeknu hnusně, zbavil bych se Rona a u tebe bych si zase stoupl. Neuvěříš, jak jsem byl rád, že se mi to povedlo.
     A postupem času jsem cítil, že se měním. Už mě nebavilo chodit za holkami do vesnice, pořád mi přišlo mi přišlo, že je s někým srovnávám. Pochopil jsem, že to není všechno, co chci a co od života čekám. Musel jsem si o tom s někým promluvit, a tak jsem zamířil za mámou. A to ona mi otevřela oči - postrádal jsem tebe.
     Chtěl jsem si to ještě naposledy vyzkoušet a sešel jsem se s jednou holkou. Už v okamžiku, kdy jsem ji poprvé uviděl, jsem si místo ní představil tebe a od té doby jsem se nesoustředil na jediné slovo, které řekla.
     Asi o týden později mě Verča přistihla, že se na tebe nějak moc dívám, a donutila mě říct pravdu. Ona se po mém přiznání bláznivě rozesmála a řekla mi, že mám přijít ve tři na louku. Nechápal jsem proč, ale vzal jsem si koště a šel.“
     ,,Mně zase řekla, že tam na mě bude čekat překvapení,“ skočila jsem mu do řeči. ,,Byl to od ní docela podraz, protože jsem se ti vyhýbala, jak jen jsem mohla. A potom jsem přišla na louku a uviděla tebe. Kdyby to nebylo trapné, asi bych se otočila na podpatku a zmizela. Jenže na druhou stranu mě to strašně táhlo za tebou a já tam prostě musela jít.“
     ,,Nechci, abys teď odešla,“ zašeptal Draco a pohladil mě po tváři. Jemně mi prstem setřel slzu a zadíval se mi do očí. Ty jeho už zase nabyly šedou barvu, takže jsem věděla, že mu už moc dlouho neodolám.“
     ,,Neodejdu,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Potřebuji jen trochu času. Dej mi jeden den, Draco, jeden den, abych si to všechno rozmyslela.“
     ,,Vezmi si kolik času chceš, hlavně se rozhodni tak, aby sis neublížila,“ nabádal mě. ,,O mě vůbec nejde! A můžu chtít ještě poslední pusu?“
     ,,Samozřejmě,“ vydechla jsem a on si přitáhl můj obličej blíž. Líbal mě tak zoufale, jako bychom se do konce života už neměli vidět. Když se ode mě odtrhl, všimla jsem si, že se jeho oči zaleskly. Musela jsem se otočit a rychle jsem se rozběhla do sídla, kde jsem otevřela první dveře, které mi přišli pod ruku a zabouchla je za sebou. Zhroutila jsem se k zemi a složila hlavu do dlaní.
     ,,Maky, co se děje?“ Až teď jsem postřehla, že jsem vrazila do kuchyně, kam jsem měla původně zamířeno. Skřítci poodešli stranou a Lily, která tam už na mě čekala, si ke mně s vyděšeným výrazem ve tváři přiklekla. ,,Ublížil ti někdo? Draco?“
     ,,Ne, ne,“ polykala jsem slzy. ,,To já jsem ublížila jemu a teď je mi to hrozně líto!“
     ,,Snad to nebude tak zlé,“ těšila mě, zatímco mě objala a hladila po vlasech. ,,Promluvíš si s ním a všechno bude zase dobré.“ Hned jak jsem se uklidnila, povyprávěla jsem jí, co se vlastně stalo. Seděly jsme tak za zemi asi půl hodiny, ale potom si Lily vzpomněla, že by konečně měla začít vařit, a tak jsem jí pomohla.
     Předpokládala jsem, že se Draco na obědě neukáže, ale i tak mě pohled na jeho prázdné místo bolel. Celé odpoledne jsem proto strávila tím, že jsem ho hledala. Prošla jsem zahradu, proplavala všechny bazény, vyšplhala dokonce až na střechu,ale po něm jako by se zem slehla. Poslala jsem mu vzkaz i po patronovi, ale ani na něj neodpověděl. Věděla jsem, že pokud nechce, tak ho nenajdu a vzdala jsem to. Šla jsem spát s nadějí, že se to všechno zítra vyřeší.
     Brzo ráno mě probudil křik a dupot na schodech. Ospale jsem se vyhrabala z postele a vyběhla ven. Rozběhla jsem se do haly, kde jsem vrazila do Severuse.
     ,,Co se děje?“ ptala jsem se hned.
     ,,Naši hlídku u vězení přepadli,“ odpověděl. ,,Pochopili, že jsme našli jedni jejich skrýš a objevilo se jich tam hrozně moc. Vyhlásili jsme poplach a věřím, že tentokrát vyhrajeme.“
     ,,Chci jít taky,“ rozhodla jsem se. ,,Pomůžu vám.“
     ,,Tak to ani náhodou,“ zarazil mě. ,,Jsi ještě moc mladá!“
     ,,Myslíš, že mě dokážeš zastavit?“ ušklíbla jsem a zamířila zpět do svého pokoje.
     ,,Řeknu všem, že kdyby tě viděli odcházet, mají tě okamžitě poslat zpátky!“ zakřičel na mě, ale já už mu nevěnovala pozornost. V pokoji jsem se rychle oblékla a přivolala si nějaké jídlo z kuchyně, abych neumřela hlady. Zvažovala jsem své možnosti a uvědomila si, že budu potřebovat bílý plášť, který vždycky do boje nosili. Narazila jsem na jeden hned ve skříni, která stála na konci chodby. Když jsem si zkoušela, jestli ho budu mít dobrý, ozval se za mnou hlas, který bych poznala mezi milióny.
     ,,Nedělej to.“
     ,,Proč?“ zeptala jsem se, aniž bych se otočila a dál se oblékala. ,,Poslal tě Severus?“
     ,,To taky,“ připustil Draco, ,,ale šel bych za tebou i z vlastní vůle. Prosím, nechoď tam, nesnesl bych pomyšlení, že by ti někdo ublížil.“
     ,,Pokud tam půjdeš ty, můžeš si být jistý, že půjdu s tebou,“ otočila jsem se a přistoupila blíž k němu. ,,Slíbím ti cokoli, jen mě, prosím, odtud dostaň tak, aby si nás nikdo nevšiml.“
     ,,Nechci abys mě milovala jenom proto, že ti pomůžu utéct,“ promluvil pomalu.
     ,,Jak jsi tohle vůbec můžeš myslet?“ zvedla jsem k němu vyděšeně hlavu. ,,To bych nikdy neudělala, mám s tím dost vlastních zkušeností. Ale pokud si to myslíš,“ odstoupila jsem od něj krok dozadu a sklopila hlavu.
      ,,Maky,“ popadl mě za ruce a v jeho výrazu jsem viděla, že pochopil, proč jsem tak rychle kapitulovala. ,,Omluvám se, nechtěl jsem ti to připomínat. Jen mě, prosím, pochop, nedokázal bych snést, kdyby ti jen zkřivili vlásek na hlavě. Pouze ta představa je hrozná,“ povzdychl si. ,,Musím jít, slib mi, že tady zůstaneš, i kdyby se dělo cokoli.“
     ,,Draco, prosím,“ sepjala jsem ruce. ,,Chci tam jít taky. Pokud si to budeš přát, budu celou dobu s tebou a nehnu se od tebe ani na krok.“
     ,,Jak to děláš, že mě pokaždé dokážeš přesvědčit?“ pousmál se. ,,Ale stejně nevím, jak se odsud dostaneme, Severus řekl úplně všem, aby tě nepouštěli ven.“
     ,,A co zadní vchod?“ navrhla jsem.
     ,,No vidíš, to mě ani nenapadlo. Tak pojď a nasaď si kapuci.“ Netrvalo dlouho a zastavili jsme se na hranici pozemku. Už tam nikdo nebyl, takže to znamenalo, že už jsou všichni na místě.
     ,,Ty víš, kam se máš přemístit,“ ozval se Draco a sám zmizel. Rychle jsem ho následovala, ale ke své smůlu jsem se přemístila přímo před Luciuse. Upřela jsem na něho psí pohled, tak jen pokrčil rameny a promluvil na Draca.
     ,,Našim se podařilo zatlačit protivníky do parku tímhle směrem,“ ukázal. ,,Čekal jsem tady na tebe, byl jsi už poslední, kdo chyběl. Já se ještě musím vrátit zpátky pro tašku se základními lektvary, aby se každý nemusel přemisťovat do sídla. A ty,“ probodl mě pohledem, ,,se vyhýbej Severusovi.“ Po těchto slovech se přemístil a my dva s Dracem jsme zamířili určeným směrem. Oblohu protínali barevné záblesky a za chvilku jsme zaslechli první výkřiky.
     ,,Copak to mudlové nevidí, ani neslyší?“ nechápala jsem. ,,Vždyť to by probudilo i mrtvého!“
     ,,Nesmíš zapomenout, že jsme v periferní oblasti Londýna, kam moc lidí nechodí, a navíc, je tohle místo začarované na odpuzovaní mudlů. Pozor!“ vykřikl a stáhl mě stranou. Těsně kolem mé hlavy prolétl paprsek fialového kouzla.
     ,,To nás tak rychle objevili?“ vytřeštila jsem oči.
     ,,Spíš to bylo nějaké zbloudilé kouzlo, ale teď alespoň víme, že musíme jít opatrně. Počkej tady, půjdu první a ukážu ti, kdy budeš moct bezpečně přejít přes ten nechráněný úsek.“ Než jsem stačila něco říct, byl pryč.
    Asi za pět minut se objevil za jedním stromem a zamával na mě. Pevně jsem stiskla hůlku a přeběhla ulici za ním.
     ,,Posunuli se zase kousek dál,“ zašeptal a potichu se prodíral hlouběji do parku. Brzy jsme dorazili na odkryté místo, kde probíhali největší boje.
     ,,Protego!“ zareagovala jsem pohotově, když jsem uviděla jednoho černě oděného čaroděje, jak poslal rudý paprsek naším směrem.
     ,, Drž se stále u mě, já budu útočit a ty budeš bránit!“ přikázal mi Draco a já neměla sebemenší důvod odporovat.
     Nestačili jsme udělat ani krok a už se do nás pustili dva z Brumbálovy armády. Zatímco Draco na ně vrhal samá útočná kouzla, já čarovala jeden štít za druhým. Po celou dobu jsme se drželi za ruce a to jakoby nám dodávalo větší sílu.
     Pak se stalo něco, co ani jeden z nás nečekal. K těm dvěma se přidali další tři a moje štíty už nebyly tak silné, aby zadržely všechny kletby najednou. Jedna obzvlášť silná proplula štítem, jako by tam vůbec nebyl, a já před ní musela uhnout. Jenže jsem se pustila Draca, a když jsem se vyhýbala dalším kouzlům, úplně jsem ho ztratila z dohledu a musela jsem se rozběhnout pryč. Koutkem oka jsem zahlédla, jak jsem za mnou pustili tři lidé v černých hábitech.
     ,,Mdloby na tebe!“ vykřikla jsem, když jsem viděla, že jeden zvedá hůlku a zasáhla jsem ho přímo doprostřed hrudi. Jenže jsem měla za sebou další dva, a bála jsem se útočit poslepu, abych nezranila někoho z našich.
     Potom mi někdo ulehčil práci a další můj pronásledovatel se s výkřikem zhroutil k zemi. Mezi mnou a tím posledním se vzdálenost neustále zmenšovala a já věděla, že už dlouho nevydržím. Zakopla jsem a spadla na zem. Ještě předtím, než jsem dopadla, jsem se přeměnila v myš. Bylo mi jasné, že jsem si moc nepomohla, ale získala jsem si pár vteřin drahocenného času.
     ,,Kam ses mi ztratila, krasotinko?“ zaslechla jsem nad sebou hlas. ,,Přemístit ses rozhodně nemohla, takže musíš být někde tady. No tak, vylez, moc dlouho se přede mnou nemůžeš schovávat.“ Nepohnula jsem se ani o milimetr, protože každý zvuk by mě mohl prozradit.
     Nejprve začal prohledávat koruny stromů, ale potom se sklonil svůj zrak k zemi a čím dál tím víc se přibližoval ke mně. Věděla jsem, že tohle je můj konec.
     ,,Tady jsi!“ zašklebil se vítězoslavně. ,,Myslela sis, že mi utečeš? Ale tady už jsi skončila!“ Vyděšeně jsem sledovala, jak zvedá hůlku, ale s kouzlem ho předběhl někdo jiný.
     ,,Expelliarmus!“ To se najednou objevil Draco. S úlevou jsem vydechla, a když mě vzal na ruce, přeměnila jsem se zpátky. Pevně mě objal a já se i přesto, že jsem nechtěla, rozplakala.
     ,,Proč pláčeš?“ pohladil mě po vlasech. ..Vždyť už ti nemůže ublížit!“
     ,,Nebrečím proto, že mě chtěl zabít,“ namítla jsem, ,,ale kvůli tomu, že jsem málem umřela a ani se ti nestihla omluvit.“
     ,,Za co, prosím tě?“
     ,,Ublížila jsem ti, hrozně moc ublížila, i když tě strašně moc miluju,“ mumlala jsem mu do ramene omluvu. ,,Viděla jsem tě plakat jen jednou u toho bazénu, takže nedokážeš pochopit, jak mě to včera sebralo. A teď jsem mohla umřít s vědomím, že jsi mi neodpustil, že jsem se neomluvila!“ Po mých slovech mě postavil na zem a zadíval se mi upřeně do očí.
     ,,Omluva se přijímá, i když vlastně ani vůbec nebyla potřeba,“ usmál se na mě a v jeho úsměvu bylo tolik štěstí jako snad nikdy.
     ,,A kde je ten, co mě pronásledoval?“ zajímala jsem se.
     ,,Radši by ses neměla dívat,“ zarazil mě, když jsem se chtěla ohlédnout. Stejně jsem se mu vytrhla a rozhlédla se kolem sebe. Před tím, co jsem spatřila, jsem ustoupila o kro zpět.
     ,,Opravdu jsem nechtěl, ale znáš mé odzbrojovací kouzlo, když jsem naštvaný,“ bránil se. ,,Neměl jsem v úmyslu ho zabít.“ Já ho ale moc neposlouchala a s hrůzou zírala před sebe. Kouzlem odhozený pronásledovatel byl napíchnutý na větev, která trčela kousek nad zemí a z rány na břiše mu stále ještě vytékala krev. Přitom pohledu se mi zvedl žaludek a já se rychle odvrátila.
     ,,Jdeme pryč,“ zatahal mě Draco za ruku. ,,Musíme se vrátit. Pozor!“ Vypadalo to ale, že se oranžovému paprsku nestihnu vyhnout, i když mě varoval, jenže Draco udělal něco nečekaného.
     ,,Draco!“ zděsila jsem se, když klesal k zemi, a vyslala na útočníka omračovací kouzlo. Nesledovala jsem, co se s ním stalo. ,,Jsi v pořádku? Co tě to napadlo? Nemohl jsi to kouzlo nechat, aby narazilo do mě?“
     ,,Abys teď cítila to, co já?“ vypravila ze sebe ztěžka. ..Mám pravděpodobně zlomenou každou kost v noze.“
     ,,Mám zavolat Luciuse?“ navrhla jsem a rychle si stírala z obličeje slzy.
     ,,Ten mi tady moc nepomůže,“ zavrtěl hlavou. ,,Musíš se se mnou přemístit do sídla, ale ještě předtím mi nohu znehybni. Víš jak na to?“
     ,,Jasně,“ přikývla jsem, i když jsem si nebyla jistá tím, jestli to zvládnu stoprocentně, když jsem si uvědomila, jak se mi příšerně třesou ruce. ,,Ferula!“ S úlevou jsem sledovala, jak se noha obvázala.
     ,,Výborně, a teď mě musíš omráčit, jinak pro mě bude přemístění nepříjemné,“ radil mi dál.
     ,,To nezvládnu, nedokážu na tebe zaútočit.“
     ,,Budeš muset. Potom, co se se mnou přemístíš, přeneseš mě jednoduše, však víš, Mobilicorpus. Ale ještě předtím mi slib, že už se sem nevrátíš! Slibuješ?“
     ,,Slibuju,“ přitakala jsem, ale on nemohl vidět, že jsem za zády zkřížila dva prsty.
     ,,Tak do toho,“ pousmál se. ,,Možná ještě,“ přitáhl si mě blíž a políbil mě. ,,Teď už opravdu můžeš.“
     ,,Miluju tě,“ zašeptala jsem a cítila se strašně, že jsem mu musela lhát. ,,Mdloby na tebe!“ Ve chvíli, kdy se mu zavřely oči, se z těch mých rozkutálely další slzy. Chytila jsem ho pevně za ruku a přemístila se.
     ,,Mobilicorpus!“ Dracovo bezvládné tělo se vzneslo do vzduchu a já se celou cestu do sídla utíkala. Hned v hale jsem narazila na Lily.
     ,,Co se mu stalo?“ zajímala se.
     ,,Zasáhlo ho nějaké kouzlo, Draco říkal, že má zlomenou každou kost v noze,“ vysvětlovala jsem. Mezitím jsem ho opatrně položila na lůžko na ošetřovně a zrušila kouzlo. ,,Nebudete ho ještě probouzet, že ne?“
     ,,Ani nemůžeme,“ zamítla to Narcisa, která rozložila na stoleček nějaké lektvary. ,,Kdybychom mu museli nechat srůst jen jednu kost, bylo by to hned, ale v tomhle případě bude lepší, když zůstane v bezvědomí.“
     ,,Proč?“ ptala se Lily a zkoumaně si mě prohlížela.
     ,,Já se tam musím vrátit, je moje chyba, že teď Draco musí ležet tady, že Tom přišel o jednoho bojovníka. Nedokážu tady jen tak sedět, prostě tam musím jít.“
     ,,Asi bychom tě těžko zadržely, co?“ pokrčila rameny Lily. ,,Hlavně na sebe dávej pozor, ale stejně nás Draco se Severusem stáhnou z kůže, když se doví, že jsme tě pustily.“
     ,,Díky, Lily, díky, Ciso,“ usmála jsem se na ně. ,,A mohly byste Dracovi, až se probere, vyřídit, že ho miluju a že se omlouvám?“
     ,,Spolehni se, ale teď už běž, nebo si to rozmyslím,“ pobídla mě Lily a já na nic nečekala a rozběhla se k hranici pozemku. Ani tentokrát jsem neměla při přemisťování štěstí a skončila jsem přímo před Severusem.
     ,,Co tady děláš?“ obořil se na mě.
     ,,Vracím se bojovat,“ odpověděla jsem mu s klidem. ,,Už jsem tady byla, ale musela jsem odvést zpátky Draca.“
     ,,Takže to on ti pomohl dostat se sem?“ zaťal ruce v pěst.
     ,,Pomohla jsem si sama,“ zarazila jsem ho. ,,Prosím tě, teď to neřeš, vracet se rozhodně nebudu. Zůstanu hned vedle tebe, ale dovol mi tu zůstat, prosím.“
     ,,No dobře,“ rezignoval. ,,Můžeš jít se mnou, ale musíme si pospíšit, není zrovna nejlepší čas na vybavování.“
     ,,Jako bych to neříkala,“ zamumlala jsem potichu, aby mě neslyšel, a vydala se za ním.
     Zdálo se mi, že už tam nikdo není, všude bylo ticho a prázdno. Brzy jsem pochopila, že to bylo jen zdání. Zpoza stromů se na nás vrhnul asi tucet protivníků, naštěstí byli pronásledováni našimi lidmi.
     ,,Historie se opakuje,“ pomyslela jsem si, když jsem se pustila do boje. To jsem ještě nevěděla, co si svými myšlenkami způsobím.
     Když jsem se docela lehce zbavila prvního, vystřídal ho další a to už byl větší oříšek. Musela jsem před jeho kouzly ustupovat, a tak mi Severus za chvíli zmizel z dohledu.
     ,,Expelliarmus!“ Odzbrojovací kouzlo mě překvapilo a moje hůlka skončila v jeho ruce. Věděla jsem, že teď už nemám žádnou šanci uniknout, ale dál jsem ustupovala. Brzy jsem zakopla, spadla na zem a kápě mi sklouzla z hlavy.
    ,,Ty jsi můj největší úlovek za tento den!“ prohlásil vítězoslavně. ,,Tebe si přeju dostat už celý rok, jsi dokonalý nástroj pomsty. Margaret Princeová, nemýlím–li se?“
     ,,Za jedna, Pottere, takovou bystrost bych u tebe nečekala.“ Už poprvé, kdy jsem mu pohlédla do očí, jsem poznala, o koho jde. Takovou barvu očí mají jediní dva lidé na světě.
     ,,Nějak moc si vyskakuješ na to, že ležíš na zemi a já mám tvoji hůlku,“ zašklebil se a svou hůlkou švihnul jako s bičem. Ucítila jsem na rameni ostrou bolest, ale ani jsem necekla.
     ,,Slečinka si hraje na hrdinku, co? Však tebe to brzo přejde, v mém skromném sídle už na tebe čeká luxusní apartmá. Těšíš se?“
     ,,Hrozně moc,“ přecedila jsem přes zaťaté zuby.
     ,,To bys měla. A teď si s dovolením ušetřím práci. Mdloby na tebe!“

Zpět na obsah